Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - Prolog

Příběh Belly a Edwarda tak, jak by ho nikdo nečekal. Jak se jim podaří zahrát mladý pár s "těhotnou" Bellou, aby vyřešili případ nelegálního prodeje dětí? Zde máme takový malý úvod... Obzvlášť pokud jsou oba úplně jiní, než se znají? Moc ráda budu, když zanecháte komentíky.

„V čem je problém, drahoušku? Ztratils řeč?“ Vůbec nečekala na odpověď a chraptivým, svůdným hlasem provokativně zašeptala:

„Vypadáš docela osaměle, lásko, nechceš si udělat mejdan a trochu si povyrazit?“

Edward cítil tíhu odznaku a zbraně pod svými civilními šaty. Nebylo to poprvé, co si přál, aby je mohl prostě ignorovat.

„Jdi pryč, kotě. Tohle je klidná čtvrť,“ zabručel podrážděně.

Pouze přistoupila blíž. Její jemná bílá ruka s dlouhými rudými nehty se vysunula a dotkla se jeho paže pod krátkými rukávy sportovního trička oranžové barvy.

„Jú, ty jsi ale silák,“ zašeptala obdivně a nádherné bledě modré oči se jí zaleskly.

„Mohli bychom si spolu užít trochu legrace, siláku. Nechceš mě pozvat k sobě? Na hodinku, na dvě, co?“ zamrkala.

„To bych raději strávil hodinu zamčený v pokoji s hnízdem jedovatých hadů,“ prohlásil pevně a těžce polknul, protože se bál, aby se nepřestal ovládat a nakonec ji nepozval nahoru.

Zářivě modré oči lemované neuvěřitelně dlouhými a silnými falešnými řasami se na něj usmály.

„Proč, lásko? Já jsem zcela zdrcena. To se ti vůbec nelíbím?“

Edward toho měl dost. Byl unavený, hladový a bylo mu horko. Všechno, co chtěl, bylo zamknout se ve svém bytě, udělat si sendvič, dát si studené pivo a svalit se na pár hodin před televizi, než půjde spát - sám. Nedávno mu bylo dvacet osm, byl příliš mladý na to, aby se cítil tak starý. Když si to uvědomil, byl ještě rozmrzelejší.

Navíc právě v lehké holce poznal jednu ze svých úhlavních sokyní (z žen jedinou) - agentku CIA Isabellu Swanovou. Ta ženská mu často pěkně lezla na nervy, obzvlášť pak její fantastické tělo.

„Zabal to, Swanová, řekni mi proč jsi tady a pak se ztrať, mám před službou,“ zabručel.

Zhluboka si vzdychla a spustila ruku. Když znovu promluvila, její hlas zněl jinak - energicky, živě.

„Poručík Didier posílá vzkaz. Chce nás mít oba ve své kanceláři hned po ránu - v šest.“

„Zítra mám jinou práci. A on to ví,“ bránil se rozmrzele.

Potřásla hlavou, takže se jí záplava vlasů roztančila kolem pohledné tváře s plnými rty potaženými rudou rtěnkou.

„Už nemáš, Cullene, přišlo prý něco velkého. Vypadá to, že budeme znovu partneři, Cullene.“

Edward tlumeně zaúpěl. Zvedla bradu.

„Já z toho taky nejsem zrovna nadšená, zvláště ne potom, jak jste to minule zvorali.“

„My že jsme to zvorali?! Kdo to -“

„Nechej toho, ano?“ Rychle se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že jeho výbuch nepřilákal pozornost.

„Vidíš, co mám na mysli? Neumíš se ovládat - nikdo z vás. Kdybyste se nezbláznili během té razie -“ syčela.

„Kdybychom se nezbláznili, byla bys teď mrtvá,“ připomněl jí otrávěně.

„Já bych to zvládla. Měla jsem to pod kontrolou, dokud jsi dovnitř nevrazil jako osamělý Rambo vyhnaný steroidy a nezničil mou tajnou identitu i hranou tvář,“ obrátila ostře.

„Proboha, Swanová, kdybych počkal ještě jen deset minut, tak už by ti někdo zapínal zip u černýho pytle a odvážel tě k tvý truchlící matce. Nikdy jsem nečekal nehynoucí vděčnost, ale tohleto - “

Zlostně zasupěla a rozhodně už nevypadala jako dáma.

„Jó, fajn. A kdo se postaral o chlápka, který se ti chystal vystřelit mozek a dát si ho k večeři, hmm?“

Zvedla obě ruce a ustoupila od něj dál do stínu.

„Dost, jsem stejně unavená jako ty, Cullene, a ještě to pár hodin budu muset vydržet. Je to tvůj problém, vyřiď si to s velitelstvím sám,“ ukončila hlasitým šepotem.

„To taky udělám,“ přisvědčil okamžitě.

„Fajn,“ odsekla. Otočila se a odcházela. Edward usoudil, že má nejspíš někde blízko dobře skryté, zaparkované auto, možná, že na ni čeká jiný policista a dost netrpělivě - bůh ví, co CIA provádí během služby a obzvlášť té noční, když zaměstnává takové kočky.

„Hej, Swanová!“ křikl na ni a ďábelsky se mu zaleskly oči.

„Ano?“ Otočila se přes rameno, jak hodnotila jeho výraz.

„Vypadáš jako coura.“

Její oči metaly blesky, ale její rudá ústa se roztáhla do lstivého úsměvu. Její hlas byl opět chraptivý a svůdný.

„Jsem dobře placená za to, abych vypadala jako štětka, Cullene. A osobně myslím, že to dělám výborně, ne?“

Natáhla se a rychle mu sáhla dlaní na zadek. Stiskla. Edward se jí vytrhl a cítil, jak rudne v obličeji, když cedil sprosté nadávky mezi zuby. Vítězně se zasmála a zamávala na rozloučenou.

„Půjde to ztuha, ale jsem si jista, že to nějak zvládnu,“ zamručela spokojeně. Poslala mu vzdušný polibek.

„Sladké sny, lásko,“ dopověděla sarkasticky.

Edward se zlostně díval, jak odchází. Vlastně ne. Ona ve skutečnosti totiž nešla. Vlnila se, jako by tančila. Nebyl si jist, zda to přestavení bylo určeno jemu, nebo zda to byl přirozený důsledek její pečlivosti, ale byl natolik muž, že strávil minutku nebo dvě tím, že obdivoval pohyb té mikroskopické náhražky sukně.

Je to peklo pro chlapa, pomyslel si a cítil, že teplota jeho tváří stoupla o několik stupňů.

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text: