Tak to dopadá... Drahá Bella se po překrásných chvílích s Edwardem zdekuje. Jenže nic se neobejde bez problémů. Nejen, že se zamotá do vlastních lží, ale nikdo neví, kde ji najít a tudíž ji z toho nemůže ani vytáhnout. Kdo pomůže tentokrát? Snad anděl... bůh ví.
09.11.2010 (19:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 4650×
Our life is a secret! - 19. kapitola
„No tak, Swanová! Co se děje, kruci?!“ naléhal Edward, když se honil s agentkou u dveří. Nevěděl, co jí zase přelítlo přes nos. Zažili spolu chvilku pravdy a důvěry, kouzelné omámení a ona... U všech ďasů, co jich skrývá tenhle svět! Jak mohl myslet, že by kdy zvládl žít právě s touhle ženou? Co je to za spravedlnost, že ho náhoda donutila zamilovat se právě do ní. Už si to musel přiznat. Miloval ji. Bylo jedno, že ho odmítala, že ho neustále zraňovala... nedokázal si pomoct. Ve všech ohledech byla dokonalá a jejich hádky, její vztek... Bez toho by ji nezbožňoval tolik. Právě její temperament byl něco, co ho k ní naprosto připoutalo.
„Nic!“ vyprskla a bez dalšího zdráhání mu zabouchla dveře před nosem. Chtěl je otevřít, když uslyšel cvaknutí zámku. Rozezleně udeřil pěstí do dřeva.
„To neuděláš! To nemůžeš! Pusť mě ven! Tohle... je šílené!“ dožadoval se. Vřel v něm vztek. Něco takového... Snad ještě ani nezažil. Tohle si přece nemůže dovolit! Kdo si myslí, že je? Však on ji naučí...
„Máš pravdu, je to šílené! A já se chci z tohohle snu probudit dřív, než se spálím!“ zaslechl ji ještě přes tenké stěny, než se vypařila. Edward si zdrceně sedl na gauč. Udělala to! Ona to skutečně...! Ach bože!
***
Bella vyběhla na ulici. Nebyla moc oblečená. Vlající těhotenské šaty z temně šedé látky a bílou kresbou síťových pavučinek ji nezachránily před chladem pozdní noci. Klíč nechala na recepci té protivné bábě. Proč? Někdo ho odtamtud musel dostat, ale... teprve až bude dost daleko. Nemohla takhle dál. Před očima jí běžela její nejhorší noční můra. Nikdy se nechtěla stát jen něčí zábavou. A právě teď se stávala tím typem ženy, kterým tak pohrdala. Ne! Ještě ne. Ještě není pozdě. Není přece... zamilovaná... to - to by přestávalo všechno!
Rychlými přesnými kroky zahnula do prázdné temné uličky. Trochu jí překážely šaty, ale neměla v nich to přerostlé břicho, a tak se nemusela strachovat, že by se ještě překopla. Brzy se začala nejistě ohlížet za rameno. Měla podezřelý pocit, jako kdyby ji někdo sledoval. Byl tu i zvláštní mráz, prsty jí přebíhal zlehka po páteři. Nebyla si jistá, jestli to není jen nějaké zvíře, ale nahánělo jí to strach a vyskočila jí husí kůže všude, kam se podívala.
„Ale copak, copak, takhle sama pozdě v noci, kočičko?“ ozval se okamžitě úchylný hlas a ze stínu se vynořila postava. Jakto, že si jí předtím nevšimla? Statná figura, zněl lehce přiopile, ale byla si jistá, že jde o poměrně mladého muže. Zamračila se a ucukla před jeho napřaženou rukou, kterou se chtěl dotknout jejího obličeje. Neviděla ho celého, ale poznala, že má krátké, velmi tmavé vlasy, které ve stínu takřka zanikaly.
„Neměj strach, nechci ti ublížit... zatím... Ale šéf je na tom jinak. Je vzteky bez sebe, že se tu už nějakou dobu potlouká párek podvodníků a on o nich nic nevěděl. Až doteď. Makal jsem s tvým kámošem denně na stavbě. Je to tvrdá práce, ale za peníze od šéfa to stojí. Neměla jsi jít ven bez ochrany, zlatíčko... Navíc, bez toho bříška vypadáš ještě líp... Co kdyby se našel nejmenovaný chlípný mladík, který by dostal chuť na zákusek po dobré večeři?“ Jeho hlas byl zvláštně uhlazený. Současně zdvořilý, ale s jakousi divokostí v sobě. Měla z něj strach. Příšerně jí naháněl hrůzu. Znovu uhnula před jeho prsty.
Neměla to dělat. Popadl ji do náruče, sevřel silnými pažemi a unášel pryč. Marně křičela do temna noci...
***
Zamrkala do prázdna. Prvně si uvědomila tupou bolest hlavy. Okamžitě pochopila. Omráčili ji. Naposledy si pamatovala muže v uličce... a pak. Jak dlouho už tu tak sedí? Cítila, že má přes oči nějakou látku. Pruh? Šátek? Nevěděla, co to bylo, ale nic neviděla. Ruce měla bolestivě svázané za zády, seděla na chladné zemi a za zády měla zeď, ale podle jejího citu to byl spíš kvádrový sloup. Připoutali ji k němu nějakým provazem. Ten se jí zarýval do holé obnažené kůže a i teď cítila odřeniny. Až si ho sundá (pokud si ho někdy sundá) jistě bude mít kůži strhanou na maso.
Seděla tam dalších několik hodin. Někde uslyšela ptáky. Zjevně bylo ráno, nový den. Ale jak je to dlouho od chvíle, kdy opustila byt? Jak dlouho byla v bezvědomí? Kdo byl ten chlap, a co po ní chce? Měla tolik otázek a tak málo odpovědí... A pak uslyšela hluk. Někdo přicházel. Polekaně sebou škubla.
„Klid děvče, už jednou jsem ti říkal, že ti nechci ublížit,“ chlácholil ji známý hlas.
„Nejsem žádné děvče,“ zavrčela jeho směrem. Rozesmál se, ale ignoroval ji.
„Víš, nikdy jsem nechápal, jak můžou tajné služby zneužívat ke své práci mladé krásné ženy. Jak tě donutili se k nim přidat a pracovat pro ně?“
„O čem to sakra mluvíte? Jaké tajné služby?“ bránila se pohotově.
„Nehraj si na andílka, našli jsme tvůj průkaz. Isabella Swanová, CIA. Dvacet jedna let. Ách, krásný věk. Pohledná tvářička. Myslím, že se podobáš rodičům, Isabello. Nebo raději Bello? Tak ti říkají přátelé, že?“ Zlomyslně se zachechtal.
„Zmizte. Nechte mě jít,“ zkusila to zděšeným hlasem.
„Víš... to není v mé moci. Mně nepatříš. Uvidíme, co s tebou provede šéf, až dorazí.“ Bella se oklepala. Jestli se něčeho bála, tak toho muže, o kterém mluvili s takovým respektem.
***
Pomalu už si na jeho přítomnost zvykla. Dostala od něj kousek suchého chleba a vodu. Jako v žaláři. Tiše seděl kdesi poblíž a ani neceknul. Nepokoušel se s ní navázat jakýkoli kontakt. Dozvěděla se jen, že se jmenuje Jack. Jack. Nic jí to neříkalo. Neznala žádného Jacka, který by odpovídal jeho zločineckému profilu.
„Ani se nehni,“ zaslechla hlas ledový jako břitva. V duchu zaplesala. Okamžitě poznala, o koho se jedná. Edward. Musela uznat, že i když jako parťák víc věcí pokonil než zachránil, teď jí to přišlo vhod. Poznala zvuk nabíjené pistole.
„Vždyť jsem klidnej!“ ohradil se nevraživě její tichý společník. Brzy měla volné ruce a viděla. Neměl zrovna vlídný výraz. Supěl jako býk a tvář měl celou zarudlou. V očích se mu zračila zloba, šlehaly blesky... Raději sklopila pohled. Pak se ozval další zvuk.
„A teď dej na svoji radu, jinak ji zastřelím,“ znělo to kovově a nesmírně klidně. Nebylo pochyb, že by to udělal.
„Polož pistoli na zem,“ zavrčel Jack na Edwarda. Zavrtěla hlavou, ale marně. Udělal to.
„Poodstup,“ navigoval ho útočník dál. Poslechl.
„Co od nás chceš?“ zajímal se Edward neutrálně, hlasem oproštěným od emocí.
„Já? Nic. Počkám, co s vámi provede šéf...“ Zlomyslně se zachechtal. Edward se vrhnul po pistoli na zemi.
„Ne!“ zavřeštěla Bella na poslední chvíli. Pak už zaslechla jen výstřel.
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Our life is a secret! - 19. kapitola:
Co takhle pokračovat :-D
prosím dalšiu:D
musím íct, že píšeš skvěle celou povídku jsem stihla přečíst během chvíle, a to jenom kvůli tomu, že mi svojí poutavostí nedovolila, abych se od ní odtrhla už se strašně moc těším na další kapitolku
tak jsem dočetla 19 kapitolku a moc se mi celá tahle povídka moc líbí. Od začátku je to hrozně napínavý a teďka ještě víc. Doufám, že napíšeš další díl
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!