Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 6

20.02.2010 (18:45) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1530×

Bylo to všechno takový zvláštní a nádherný zároveň. Edward mi den co den dokazoval, jak moc mi důvěřuje a přehlížel Jacobovy naschvály, co mu dělal.
Jako například, že mi posílal každý den květiny, volal mi pokaždé jakmile se vrátil z hlídky, čekal na mě za slunných dní před školou, jezdili jsme spolu na pláž a ukázal mi jeden horský teplý pramen, co mají kousek od své rezervace. Bylo mi s ním hezky. Kolikrát se mi nechtělo ani domů a tak jsme si vzali stan a odjeli pře s noc právě k tomu prameni.
Na Edwardovi sice bylo vidět, že se mu to ani trochu nelíbí, ale nahlas nic neřekl. Byl tolerantní a chápal, že také potřebuji jinou společnost, než upíry. Sice podle něho vlkodlak je mnohem nebezpečnější, ale bral to tak, že s ním jsem na druhou stranu také v bezpečí. Čas tak běžel, že jsem ani nepostřehla, že je konec školního roku. Zkoušky jsem zvládla a tak teď mě čekaly pomalu tři měsíce prázdnin. Slíbila jsem Jakovi, že to půjdeme spolu někam oslavit a také mi volala maminka, že chce abych přijela za ní na Floridu na pár dní. Prý si sebou mám někoho vzít, ale nevím koho. Kdybych si vzala Edwarda, tak by musel být furt doma a mohl vycházet jen večer. S Jacobem by mě zase nepustil Edward. Takže stále nevím, jak to bude.
Den odletu se blížil a já stále měla jednu letenku volnou. Nemůžu jí nechat propadnout. Mamka by mě asi zaškrtila. No, mám stále ještě dva dny čas.
Táta byl dneska nějaký zaražený, ani nemluvil.
„Tati, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se.
„Ano, jsem. Víš, jen se bojím, že se ti tam zalíbí a už se mi nevrátíš,“ řekl smutně.
„Proč bych se neměla vrátit. Mě se tu líbí. Mám tu tebe, Edwarda, Jacoba a plno přátel. Navíc je tam na mě, až moc velký teplo. Zvykla jsem si tady na to počasí a pokud mi nevěříš, tak pojeď se mnou. Mám furt jednu letenku volnou,“ navrhla jsem.
„Zlatíčko, jel bych moc rád, ale sama víš, jak to teď na stanici vypadá. Vezmi sebou Jacoba, on ještě nikdy nebyl takhle daleko. Edward už procestoval plno zemí,“ odpověděl mi.
„Já vím, ale zase nechci, aby byl Edward naštvaný.“
„Prosím tě, proč by měl být naštvaný. Vždyť jste s Jacobem jenom kamarádi a navíc se znáte déle, než ty s Edwardem.“
Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale věděla jsem, že by to nemělo cenu a navíc měl pravdu.
„Dobře, vezmu sebou Jaka,“ rozhodla jsem se.
Tak a teď, jak to řeknu Edwardovi.
Nic jsem říkat nemusela, když jsem přišla do svého pokoje čekal na mě jako vždy na obvyklém místě.
„Tak už jsi se rozhodla, co?“ řekl mi místo pozdravu, ale znělo to smutně.
„Zase jsi poslouchal, co?“ řekla jsem naštvaně.
„Nechtěl jsem, ale Charlieho myšlenky byly tak silné, že je nešlo přeslechnout.“
„Víš, ještě jsem to Jakovi neřekla, tak pokud ti to vadí, pojeď se mnou ty. Nechtěla jsem jenom, abys byl celých čtrnáct dní zavřenej doma,“ snažila jsem se mu vysvětlit.
„Já to chápu, Bello. Jen se bojím toho, co by se tam mohlo stát. Pochybuju o tom, že by byl Jake tak čestný a za celou tu dobu se o nic nepokusil.“
„Ty mi snad nevěříš?“ zeptala jsem se šokovaně.
„Samozřejmě, že tobě věřím. Já nevěřím jemu,“ vysvětlil.
„Tak pojeď se mnou ty,“ navrhla jsem znovu.
„Jen radši jeď s Jacobem, máš pravdu, kvůli sluníčku bych nemohl ven a ty by jsi beze mně nešla, jak tě znám. Jen jeď, já ti věřím,“ a na důkaz mě políbil.
Políbil mě jinak, než jsem od něho znala. Byla jsem z toho v šoku, ale polibky mu oplácela. Úplně přestal snad myslet na svoje pravidlo, že všeho moc škodí a že se musí ovládat. Přišlo mi, že konečně ztratil hlavu a přestal si hrát na toho zodpovědnějšího. Hned jsem toho využila a chtěla z toho vytěžit, co nejvíc. Pomalu jsem ho směrovala k posteli a když jsem ho na ní svalila, jakoby se probral a odtáhl mě od sebe.
„Bello, až tak mimo zase nejsem,“ usmál se tím svým překrásným úsměvem.
„Jak jinak,“ řekla jsem poraženě.
„Ale no tak. Ty víš, jak moc chci, ale nejde to. Mohl bych tě zranit a…“
„A to nechceš. Ty musíš být ten zodpovědný... Bla bla bla. To už jsem slyšela!“ doplnila jsem ho a znělo to , až moc podrážděně.
„Přesně tak. Nemusíš se kvůli tomu urážet. Miluji tě! Tak se na mě usměj a pojď si raději lehnout. Zítra určitě budeš chtít jet do La Push,“ snažil se mně uklidnit.
„Skočím si ještě zavolat, aby byl doma,“ rozhodla jsem se.
Seběhla jsem ze schodů, tak rychle, až se táta lekl.
„Co šílíš, stalo se něco?“
„Ne, jen musím zavolat Jakovi.“
„Aha, tak to pak jo, ale příště tišeji,“ poprosil mě.
Zakřenila jsem se něho a vytočila jejich číslo.
Jake to vzal hned po prvním zazvonění.
„Halóóó?“
„Ahoj Jaku, tady Bella. Budeš zítra doma, že bych se zastavila? Mám na tebe prosbičku.“
„Sice zítra mám hlídku, ale hned ráno. Odpoledne se můžeš klidně zastavit. Copak potřebuješ zase? Že by se ti začalo po mně stýskat? Nebo jsi zase něco rozbila na svém náklaďáčku,“ utahoval si ze mě.
„Ha ha, vtipnej jako vždy. Náhodou, tohle se ti bude líbit. Tedy, aspoň doufám,“ zaváhala jsem.
„Už teď jsem zvědavý, kdyby nebylo tak pozdě, tak bych přiběhl hned. Musím si, ale konečně trochu odpočinout.“
„Správně, tak jsi hodný kluk,“ sdělila jsem.
„Tak zítra. Měj se a Bello?“ odmlčel se: „Mám tě rád!“ a zavěsil.
Proč mi to jen dělá, tak těžký. Na jednu stranu chápu, že si tohle sám nevybral. Osud to tak chtěl, aby se Jake do mě otiskl a byli jsme spolu, ale to zřejmě nepočítal s tím, že bych mohla dát přednost upírovi místo vlkodlakovi. Zasmála jsem se tomu. Ještě před pár měsíci jsem myslela, že jsou to vymyšlené bytosti, na které se člověk podíval v televizi a pak se bál, aby na ně někde z pod postele nevybafl. A teď jednoho z nich miluji a druhého mám za svého nejlepšího přítele. Jsem zvědavá, čím mě život ještě překvapí.
Popřála jse Charliemu dobrou noc a šla konečně do postele. Edward na mě stále čekal.
„Hotovo?“ zeptal se mě.
„Jo, všechno je domluvená, pojedu tam po obědě. Má hlídku, tak si aspoň stihnu zabalit. Myslíš, že by jsi mně mohl vzít ráno k vám, abych se rozloučila?“ zeptala jsem se.
„Jistě, ale teď už spi,“ odpověděl, zabalil mě do deky, přitáhl blíž k sobě a začal mě hladit po vlasech. Usnula jsem snad hned.
Ráno jsem se probudila poměrně brzy.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho.
A nic. Žádná odezva.
„Co se děje?“ nechápala jsem.
„Ale nic. Jen chci, aby to už všechno bylo za námi a tys byla navždy se mnou,“ vzdych smutně, „tak pojď pojedeme, ať si stihneš ještě zabalit!“
Pomohl mi z postele a já si běžela vyčistit zuby, obléct a už jsme nasedali do mého autíčka. Edward řídil a za celou cestu nepromluvil, jen se mračil a já nevěděla proč.
„Edwarde, co se děje?“ nedalo mi, když zastavil u jejich domu.
„Nic, pojď, čekají nás,“ odpověděl.
Pokrčila jsem rameny a vystoupila.
Celá jeho rodina mě vítala nadšeně. Dlouho jsem je neviděla a nepřestávalo mě překvapovat, jak jsou dokonalý.
„Ahoj Bello, jsem moc ráda, že jsi se přijela rozloučit,“ vítala mě Esme a obejmula mě.
„Jak se těšíš na Floridu?“ zajímal se Carlisle.
„Těším se na mamku strašně moc, neviděla jse jí od té doby, co jsem se sem nastěhovala. Byly jsme si hodně blízké a chybí mi,“ řekla jsem smutně.
„Nezapomeň nám poslat pohled a až ho budeš kupovat tak nezapomeň koupit můj dárek.“
Kdo jinej než Alice.
„A bacha na žraloky, znáš se, Bello. Kdyby se ti něco stalo, tak by jsme nudou asi umřeli. S tebou je sranda. S Jasperem se pokaždé vsázíme, co se ti stane tentokrát,“ dělá si ze mě srandu Emmett.
„Velmi vtipný, Emmette,“ bránila jsem se, ale smála se s nimi.
„A už víš s kým tam pojedeš?“ zajímalo Esme.
„No, chtěla jsem, aby jel Edward, ale na jednu stranu jsem nechtěla, aby byl celých čtrnáct dní zavřený v domě kvůli sluníčku. Tak Charlieho napadlo, abych sebou vzala Jaka.“
„Jaka?“ nechápala Alice. „Ale to nejde, když budeš s ním, tak neuvidím, jestli jsi v pořádku.“
„Alice, on se o ní postará,“ ubezpečil ji Edward.
„A navíc má právo si chvilku od nás odpočinout,“ doplnil ho Carlisle.
„Jasně, místo upíra jí bude hlídat vlkodlak, jak originální,“ bavila se Rosalie.
„On mi neublíží,“ bránila jsem Jaka.
„Já neříkám, že ti ublíží. Jen jsem se smála tomu, že místo, abys jela s člověkem, tak jedeš s jinou příšerou,“ usmála se Rosalie.
„Nechte jí už být,“ zastal se mě Edward. „Pojede s Blackem a basta, on se o ní postará.“
„To si dokážu představit,“ bavil je Emmett.
To Edward už nevydržel a ohnal se po něm. Naštěstí se mezi ně postavil Carlisle a Jasper je uklidnil pomocí mysli.
„Nechte toho, jste jako malý děti,“ rozčiloval se Carlisle.
Edward se napřímil.
„Bello, pojď, odvezu tě domů,“ rozhodl a strkal mě ke dveřím.
„Tak se tu mějte hezky a za čtrnáct dní se zastavím,“ křikla jsem ještě za nimi.
Tady se něco děje a Edward mi nechce říct co.
„Prosím tě, řekni mi co se s tebou děje nebo snad zešílím,“ prosila jsem ho.
V tom prudce šlápl na brzdu. Otočil se ke mně a začal mě líbat.
„Moc tě miluji, Bello. Pamatuj si to, až se Jacob bude snažit tě získat. Jen myšlenka na to, že by se mu to povedlo a ty jsi si vybrala jeho, mě ničí. Bells, ty jsi teď můj život,“ odpověděl mi a políbil mě znova.
„Snad na něho nežárlíš?“ zeptala jsem se.
„Kdybych řekl ano, změnilo by se něco? Myslím si, že ne. Tak to nebudeme rozebírat.“
Znovu se rozjel a už se tolik nemračil. Nechápu, jak může na Jaka žárlit. Tak na jednu stranu vím, že Jake není svatý a bude se snažit, ale to bych se musela dát. Dokážu mu, že mi může věřit.
„Bello, zastavím se večer, ano? Teď si musím ještě něco zařídit. Navíc si potřebuješ zabalit a zajet za Jacobem, tak ať tě nezdržuji.“ Políbil mě na rozloučenou a byl pryč.
„Ach jo,“ vzdychla jsem.
Zabalila jsem si nějaké věci a šla připravit tátovi jídlo. Nevím, jak dlouho se zdržím v La Push a nechci, aby si musel vařit. Jakmile jsem to měla hotové vydala jsem se na cestu.
Jake mě už čekal. Samozřejmě mě na přivítanou obejmul a políbil na tvář.
„Tady pro tebe něco mám,“ a podal mi kytici lučního kvítí.
„Děkuji moc, ale to jsi nemusel,“ řekla jsem v rozpacích.
„Já vim. Chtěl jsem ti udělat radost.“
„Jsi hodný a tak doufám, že teď udělám radost já tobě,“ napínala jsem ho.
„No tak, povídej, jsem napnutý jak kšandy,“
„Napadlo mě, že když máme ty prázdniny a já odjíždím na Floridu, jestli by jsi nechtěl jet se mnou? Mám ještě jednu letenku volnou,“ zeptala jsem se.
Chvíli na mě koukal a asi nevěděl, co na to říct.
„To myslíš vážně? A co na ten tvůj šílený nápad řekla pijavice a proč nevezmeš jeho?“
„On s tím souhlasí. Kvůli sluníčku by nemohl přes den ven a být doma celých čtrnáct dní zavřený taky nejde. Navíc by to bylo Renee podezřelé. Co ty na to, pojedeš se mnou nebo mám tu letenku nechat propadnout, což bych nerada?“
„Pojedu a rád. Ani nevíš, jak moc rád,“ usmíval se.
„Jaku, aby bylo jasno. Jedeme tam jako přátelé a jako přátelé se taky vrátíme. O nic se nepokoušej. Nechci, abychom si zkazili prázdniny tím, jak tě budu stále odmítat.“
„Bello, radši tě budu mít jako kamrádku, než abych tě neměl vůbec!“ řekl mi vážně.
„Tak to jsem ráda,“ oddychla jsem si.
Chvíli jsme plánovali, co tam všechno podnikneme a dobře se u toho bavili. Pak jsem si všimla kolik už je hodin a že je venku pomalu tma.
„Bože, musím letět a ty si musíš ještě zabalit. Tak ráno v osm u mě!“
„Jasně, jasně. Přece si tohle nenechám ujít,“ ujistil mě.
Jako tradičně jsme se obejmuli, zamávala jsem mu a jela domů.
Charlie už byl doma a čekal na mě.
„Ahoj holčičko, byla jsi za Jakem, co?“
„Ahoj, ano, byla jsem mu říct tu novinu. Byl nadšený a těší se. Prý to bude skvělý.“
„Jsem moc rád, že jsi se nakonec rozhodla takhle.“
„A jak to tu beze mě zvládneš? Doufám, že až se vrátím, tak to tu poznám,“ smála jsem se.
„Budu jako na trní, jestli se mi vrátíš nebo ne. A až budeš zase zpátky u mě, tak si teprve oddychnu.“
„Tati, já se vrátím!“ ubezpečila jsem ho.
Dala jsem mu pusu na tvář a šla si lehnout. Ráno oba brzy vstáváme. Chtěl mě odvést na letiště, ale Edward trval na tom, že nás tam odveze sám. Neměla jsem sílu mu říct, aby si to nedělal ještě těžší než to měl. Snad Jaka nenapadne tam radši doběhnout, než sedět s upírem v autě. Edward mě celou dobu objímal a sem tam líbl do vlasů. Čekal zřejmě než usnu.
Přišlo mi, že spím sotva hodinu a už jsem musela vstávat. Edward tu nebyl, asi běžel pro auto, aby nás mohl odvést. Oblékla jsem se a šla něco sníst, aby se mi v letadle neudělalo špatně. Těsně před osmou dorazil Jake.
Charlie se zrovna se mnou loučil.
„Tak tam na sebe dávej pozor a pozdravuj Renee a Phila.“
„Neboj se o mě pořád, mám sebou Jaka,“ usmála jsem se na něho.
„Jaku, dávej tam na ní bacha!“ poručil mu táta.
„Ty nás nevezeš na letiště?“ zeptal se překvapeně Jake.
„Ne, já musím do práce. Veze vás tam Edward, chtěl jsem vás tam odvést, ale trval na tom, že to udělá sám,“ vysvětlil mu.
„A-ha,“ zarazil se.
„Tak pa, mládeži a šťastnou cestu,“ rozloučil se s námi Charlie.
Podívala jsem na Jacoba a viděla, že chce udělat přesně to nad čím jsem přemýšlela včera večer.
„Tak na to zapomeň, pojedeš hezky se mnou a s Edwardem!“
„Dobře no, nakonec to může být i zábavná cesta,“ chichotal se.
„Neděj mu to ještě těžší, než to má. Prosím tě, buď hodnej,“ prosila jsem ho
„Já mu nic říkat nebudu.“
„Ani na nic nemysli,“ dodala jsem.
„Ale no tak, Bello, ty mi zkazíš veškerou legraci,“ řekl mi smutně.
Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale to už dorazil Edward.
Dali jsme tašky do kufru. Koukla jsem na Jaka a bylo na něm vidět, že mu to tu strašně smrdí. Políbila jsem Edwarda na přivítanou a vyrazili jsme.
Za celou cestu nikdo nepromluvil, až skoro na letišti došla Edwardovi trpělivost.
„Jacobe, já ti říkám zmlkni nebo tě vyhodím z auta a budu doufat, že to letadlo nestihneš!“ procedil skrz zuby.
„Jsem nic neřekl,“ bránil se Jacob.
„Jaku, slíbil jsi, že budeš hodný,“ připomněla jsem mu.
„Ale já jsem opravdu nic neřekl,“ smál se mi.
„Ty ne, ale tvoje myšlenky na mě řvou a už mě z tebe bolí hlava a navíc pokud s tím nepřestaneš, tak mi věř, že se radši budu smažit na sluníčku, než abych tě s Bellou někam pustil samotného!“
„Nemáš smysl pro humor.“
„Mám, ale o Belle nežertuju.“
A tím rozhovor skončil. Edward čekal s námi v hale dokud nás neodbaví. Celou tu dobu mě držel za ruku a nepustil mě ani na krok. Sem tam jsem slyšela, jak Edward na Jaka zavrčel a čím víc se Edward rozčiloval, tím víc se Jacob usmíval. Při loučení mi Edward dal balíček.
„To je pro tebe, abys mi mohla zavolat pokaždé, když budeš chtít a nebo já tobě,“ vysvětlil mi.
„Edwarde, to nemůžu přijmout,“ bránila jsem se.
„Pokud si to nevezmeš, tak mě urazíš.“
„Dobře, děkuji ti. Dávej tu na sebe pozor a věř mi. Moc tě miluji!“ loučila jsem se s ním.
„Já tebe taky,“ a políbil mě na rozloučenou.
Pak se podíval na Jacoba a řekl mu: „A ty na ní dávej bacha nebo tě pak zabiju, jestli se jí něco stane. Taky začni krotit ty svoje myšlenky nebo to udělám hned a pamatuj si jedno, pse, ona je moje a tak lehce se jí nevzdám. Tak tě varuji, ruce od ní pryč!“ pohrozil mu.
Naposledy mě obejmul a políbil. Ještě než mě pustil zabořil obličej do mých vlasů a usmál se.
V letadle jsem si neodpustila poznámku.
„Ty jsi fakt strašný, Jacobe, to by tě zabilo se chvíli ovládat. Můžeš být rád, že ti nakonec něco neprovedl a nebo, že nejel místo tebe!“
Jake neodpověděl, jen se na mě zazubil. Měla jsem chuť ho něčím bouchnout, tak jsem si radši nasadila sluchátka a poslouchala mp3.
Let má trvat asi dvě hodiny, jsem zvědavá, jak dlouho vydrží být potichu.
No, netrvalo to ani patnáct minut a už do mě šťouchal.
„Bells, těšíš se tak jako já?“ zeptal se mě.
„Jaku, těším se na svojí mamku, neviděla jsem jí strašně dlouho," odpověděla jsem mu.
Letadlo se dostalo do menších turbulencí a trochu nadskočilo. Jacob ztichl a seděl jako na trní. Koukla jsem na něho a viděla, jak hraje snad všemi barvami. Chvíli byl celý bílý, pak zrudl a teď celej zezelenal.
„Jaku, jsi v pořádku?“ zajímala jsem se, ale měla co dělat, abych se nerozesmála.
„Nic mi není,“ sotva mi odpověděl.
V tom se letadlo znova zhouplo a Jacob už to nevydržel a do sáčku vyklopil obsah svého žaludku.
„No fůůůj, Jaku. Nepotřebuješ pomoct? Nemám zavolat letušku?“ lekla jsem se.
„Ne, už je mi lépe. Víš, jen nesnáším létání,“ vzdychl.
„A do tvých rukou svěřili můj život! Pak že Bůh nemá smysl pro humor,“ rozřechtala jsem se nahlas, až se lidi po nás otáčeli.
„Moc vtipný,“ řekl ironicky.
„Doufám, že tohle nemáš v plánu i při zpátečný cestě, že bych si zamluvila sedadlo daleko od tebe,“ dobírala jsem si ho dál.
Smála jsem se mu pomalou celou cestu a myslím, že za celou tu dobu, co se známe mě v tuhle chvíli nenáviděl. Ještě pár minut strachu a už jsme stáli pevně na zemi. Počkali jsme, až se trochu vylidní u vyzvednutí tašek a vyšli ven. Reneé na nás čekala hned u východu.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Autor: verka123, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisknutí - kapitola 6: