Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otče, zhřešila jsem! - 7. Kapitola

11.02.2010 (20:00) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3351×

7. Kapitola – Tak takhle to je!

Pravda vyřčená se zlým úmyslem je někdy podlejší než všechny lži, které si lze vymyslet.

Bleskově jsem vyskočila z postele s jasně růžovou přikrývkou přitisknutou na hrudníku a vyrazila jsem k županu, který se válel na zemi. Sebrala jsem ho a zabalila jsem se do něj. Druhý, který se válel vedle něj, jsem hodila po Clare. Ta ho jenom zachytila a položila ho vedle sebe. Edward se za tu dobu vzpamatoval a teď už se opíral o rám dveří a nezaujatě nás pozoroval.

„Ede! No tak nestůj mez dveřmi a pojď k nám!“ zavolala ho Clare a ten zhýralec se odlepil od rámu dveří a přešel k posteli, kde ležela Clare a svalil se vedle ní.

„Tak o čem drbem?“ zeptal se přihřátým hlasem a Clare propukla v záchvat smíchu a pomalu začala posouvat volnou rukou růžové album ke kraji postele. Já ho ale pohotově zachytil a s falešným úsměvem jsem se otočila na Edwarda.

„Ale nic a o nikom…“ řekla jsem a strčila jsem mu album na příslušné stránce pod nos. „Jenom jsem se Clare ptala, co je to tady za zoufalce.“ Řekla jsem a zabodla jsem prst na jeho tvář na fotce. „Ale ona mi řekla, že nevím… Nemohl bys mi pomoct ty?“ zeptala jsem se jako nevinnost sama a Edwarda jsem tak asi vytočila. No… nevím, jestli je to vhodný výraz. Jeho oči se vytřeštili, div mu nelézaly z důlků. Pusa mu klesla k podlaze a div mu i zuby nezačaly padat ven.

„Kde jsi to vzala!?“ vykřikl nepřirozeně vysokým a pisklavým hlasem.

„Clare má tuhle fotku v albu přeci! Ale jedno ti musím říct… byl jsi fakt rozkošnej/trapnej. Nevím proč, ale mám pocit, že si na mě léčíš nějaký mindráky.“ Řekla jsem naprosto klidně a  postavila jsem se na nohy s úmyslem album schovat do šuplíku, ale Edward mě zastavil. Uchopil mou paži a trhnul jí k sobě. Já se otočila a dívala jsem se do jeho planoucích očí.

„Co si myslíš? Že jsi středem vesmíru Swanová?“ zeptal se naprosto vyrovnaným hlasem.

„To teda ne… tím jsi už přece ty Cullene… alespoň pro sebe… ale mám pro tebe novinku… nejsi!“ řekla jsem mu posměšným tónem a chtěla jsem odejít, ale on pořád svíral moji paži. Už jsem na něj chtěla začít křičet, ale Claire mě zadržela.

„Ale no ták! Nebudeme se přeci hádat! Musíme spolu vydržet celý večer! Je to tradice! Viď Edwarde?“ zeptala se Clare a s úsměvem se podívala na Edwarda, který jenom němě přikývl, ale nespouštěl ze mě zrak.

„Takže pojďte si sednou a budeme kecat… Jako za starých časů… Viď Edwarde?“ zeptala se ho a v jejích očích pohrávali jiskry vzrušení. Bože co z nich zase vyleze?! Pomyslela jsem si zděšeně. Ale to už mě táhla Clare za loket k posteli a na tu mě potom i svalila. Ona seděla vedle mě a Edward zase vedle ní. Připadala mi jako mírový vyslanec… ale i ti někdy padnou v bitvě…

„Takže Bells… Ty Edwarda očividně nesnášíš.“ Řekla Clare a konečně začala mluvit rozumně.

„Nečekaně.“ Podotknul Edward sarkastickým hlasem a změřil si mě opovrhlivým pohledem, který se ihned na to změnil na svůdný. Na tváři jsem vytvořila tu nejvíc znechucenou grimasu, které jsem byla schopna a Edward se ode mě tedy odvrátil.

„Ale no tak Bell! Edward není až tak špatný… Třeba loni! Víš, co udělal? Přihlásil se do našeho školního fotbalového týmu! A jenom díky němu jsme se dostali do finále a dokonce jsme vyhráli! Že Edwarde?!“ zeptala se ho nadšeně a Edward se k ní hned přidal. Pět chvalozpěvy sám na sebe… to je mu podobné! Napadalo mě.

„A letos jsme tam taky!“ řekl Edward pyšně a nafouknul se jako krocan. Změřila jsem si ho nezaujatým pohledem a odpověděla jsem mu:

„To je tem sport co hraje i Tiger Woods?“ Edward na mě vytřeštil oči  nakonec se rzzuřil a bylo vidět že se jen s těží ovládá.

„Ne,“ procedil skrz zuby. „on hraje golf.“

„Aha.“ řekla jsem mu nezaujatě a poškrábala jsem se za uchem. Dělat ze sebe blbečka a tím ho totálně vytočit zřejmě fungovalo. Jenom Clare se zdála být bezradná.

„Jé! A víš co ještě? Loni byl králem plesu! A moc mu to slušelo… někde tady mám i fotky!“ řekla Clare do trapného ticha. A podnítila tak další sebestředné řečičky od Edwarda.

„Ale jenom díky Clare a Alice, která mě oblékala… Myslím, že i ty posilovna udělala svoje… ty svaly jsou vážně bezva.“ Řekl Edward a já na něj koukala, jako kdybych spadla z višně.

„Ty myslíš?“ zeptala jsem se ho mile. „Tak to aby tě nezačala bolet hlava. Jestli chceš donesu ti trochu vody kdyby se ti náhodou zahřály obvody!" Řekla jsem mu rádoby mile a falešně jsem se na něj usmála a zamrkala řasama. Edward vykulil oči a nafouknul tváře a hned na to je i splasknul a dělal uraženého.

„Ede?“ zeptala se ho Clair.

„Hmm?“ odpověděl se uraženě.

„Ukážeš mi svaly?“ zeptala se nadšeně a Edward se zdál být taky nadšený. Začal si rozepínat košili a za moment už si ji i stahoval z ramen. Já jenom kulila oči a decentně jsem se odvrátila. Během několika minut už košile neležela na zemi, takže jsem se mohla zase otočit.

„Víš, co mě právě napadá Cullene?“ zeptala jsem ho a jelikož neprotestoval, rozdělila jsem se s ním o můj názor. „Že bys ten svůj talent mohl zaměřit na něco lepšího. Buď to se svlékej profesionálně, nebo pomoz dětem v Africe a nehraj si na velkýho kluka, který hraje golf.“ Řekla jsem nezaujatým tónem.

„Fotbal!“ opravil mě oba dva najednou.

„Jasně, jasně..." přitakala jsem nezaujatě a vzpomněla si na Jaka. Tuhle “frázi“ dá-li se tomu tak říkat, jsem pochytla od něj... Edward s Clare se na sebe podívali a jeden na druhého kývli. Uniklo mi něco? Radši jsem to nechala být a znova jsem si lehla vedle Clare, která zase začala mluvit...

„Dobře... Co kdybyste toho hašteření už nechali?" zeptala se a udělala štěněčí oči. „Aspoň pro dnešek! Prosííím!" zaúpěla a sepjala ruce v prosíku. I když nerada, přikývla jsem, stejně, jako Edward.

„Jo!" vyjekla Clare a zatleskala, jak malé dítě. Oči se jí rozzářily a ona zmizela v koupelně, ze které po chvilce štrachání vyběhla. V ruce držela nějaký krém. Zvedla jsem na ni zvědavě jedno obočí a ona se zasmála. Zatřásla s ním na mě v ruce, ale stále jsem jaksi nechápala. Povzdechla si, ale zase se usmála, jako cvičená opice a skočila k nám na postel.

„Usmiřovací masáž!" zavýskala nadšeně a strčila krém Edwardovi do ruky. Její obličej prozrazoval, že se jí rozhodně nesmí odporovat.

„Co-cože?!" vykoktala jsem.

„Usmiřovací masáž, přece! Pěkně se navzájem namasírujeme! A žádnej protest, Edward je v tom mistr, ještě budeš koukat!" mrkla na mě a koutkem oka jsem viděla, jak se Edwardův hrudník zvedl snad o deset centimetrů. Náfuka...

„Já vážně…“ chtěla jsem odporovat, ale nedostalo se mi prostoru.

„Ale no tak! Ed to vážně umí! Uvidíš, bude to bezva!“ zvolala Clare a mrštila se mnou na postel na břicho a při tom mi rozvazovala ještě župan, který mi spadl k pasu. Já jenom zabořila hlavu do polštáře a modlila jsem se, aby to bylo co nejdřív za mnou.

„Ještě si musíš sundat podprsenku.“ Řekla Clair a já jenom cítila, jak mi rozepnula zapínání. Neměla jsem náladu se zase hádat tak jsem si ji jenom opatrně, tak aby nebylo vidět nic, co nemá, si ji stáhla a objala jsem rukama polštář a natlačila jsem si ho na nahý hrudník. Na zádech mě zastudil krém, až mi naskočila husí kůže a pak se mě dotkli jemné skoro stejně chladné ruce a začaly krém krouživými pohyby vtírat do kůže.

Ač se to zdálo nemožné, já se začala pomalu uvolňovat a užívala jsem si každý dotyk jeho chladných prstů. Moje napnuté svaly se všechny, jeden po druhém uvolňovaly a já pomalu začala propadat jeho kouzlu.

„Hmm… to je fakt bezva.“ Zašeptala jsem a mírně jsme se protáhla. „Kde ses to naučil?“ zeptala jsem se ze zvědavosti.

„V Thajsku… byl jsem tam na dovolené s rodiči před několika lety.“ Řekl nezaujatým hlasem a začal mi masírovat žebra a pak sjel níž až… až se dotknul mých prsou. A znovu! A znovu! Vyskočila jsem jako postřelená a zuřivě jsem si měřila jeho nehybný obličej.

„Ty jeden prasáku!" vyjekla jsem. Že jsem bez podprsenky jsem si vzpomněla asi pozdě, ale pokusila jsem se ještě zachránit to, co se dalo a zakřížila ruce na prsou. Byla jsem tak naštvaná! Konečně se začal chovat trochu normálně a zase to takhle pokazí?! Rozzuřeně jsem těkala pohledem mezi ním a Clare. Doufala jsem, že nějak zakročí, ale ona... nic! Jen se na mě tak koukala… božé!

Otočila jsem se na něj a probodla ho nenávistným pohledem. Bylo divné, že se ještě nezmoh na žádnou z jeho trapných odpovědí.

„Aspoň tak neciv!" zařvala jsem a zuřivě si měřila jeho nehybný kamenný obličej. Jenže on stále nic! To mě tak dopálilo! „Jak sis to vůbec moh dovolit?! Vždyť's mě osahával!“ řekla jsem obviňujícím tónem hlasu a znova jsem se obrátila na vyjevenou Clare, která na nás jenom zaraženě zírala.

„Clare, tak snad něco udělej!" hlesla jsem zoufale. Pak jsem si všimla kusu fialové na posteli. Má záchrana! Župan, co mi ho Clare předtím dala! Urychleně jsem po něm chňapla, ale druhou ruku jsem stále nechávala na hrudníku. Jenže se nějak zasekl… Houby zasekl! Pomyslela jsem si a pohled mi sklouzl na Edwarda, který na té druhé půlce županu seděl a ani, když jsem za něj několikrát škubla, se nehnul. Napřáhla jsem se a vrazila mi facku, až to mlasklo.

„Aspoň slez ty hovado jedno!"

„No tak, Bell... Přece mu nemusíš nadávat! Určitě se to dá nějak vysv-" sakra tak on mě tu osahává a ona se ho ještě zastává?!

„Ne, nedá Clare! Jak by se to mělo vysvětlit jinak, než podle pravdy?! Prostě mě osahával! Sahal mi na prsa! Já tu s ním nehodlám bej! Buď půjdu já, nebo on!" sykla jsem. Věděla jsem, že je hnusné, ji takhle vydírat, ale mohla jsem jinak?! Přece tu nebudu s ním, když mě osahával!

„Možná v něm pořád vidíš toho svatýho odstrčenýho šprta, ale on je prostě jen nafoukanej, nagelovanej frajírek!" připadalo mi to nebo... nebo jsem si vážně dupla?! Wow!

„Bell, vždyť…" snažila se to Clare urovnat, ale já na ni kašlala. Vzala jsem podprsenku, která ležela hned vedle polštáře a rozešla jsem se ke dveřím.

„Pro zbytek si přijdu pak," oznámila jsem jen tak mimochodem a sahala po klice.

„Tak... dobře," hlesla Clare a povzdechla si. Zastavila jsem se v půli pohybu a otočila se na ni.

„Edwarde, mohl bys... mohl bys prosím jít?" z tónu jejího hlasu bylo jasně znát, že ji to rozesmutnělo, ale já s ním nehodlala dál být v jednom pokoji! Jeho obličej zuřil. V očích byla vidět ta šílená zloba, ale jen vstal a odkráčel ke dveřím.

„Fajn, uvidíme se pak, Clare!" po mně ani pohledem nezavadil a pořádně bouchl dveřmi. Měla jsem sto chutí se svalit na zem a řvát smíchy, protože vypadal vážně k popukání! Vypadal, jako Robert Hoffman, když hrál vzteklého Justina v Super Náhradníkovy. Jak se tam vztekal na hřišti, jako pominutý a řval na Violet, jako pětiletý děcko, že je zlá a hnusná, že ji nemá rád a už nikdy ji nechce vidět. Představila jsem si na jeho místě Edwarda a to už jsem se neudržela. Prostě to nešlo a já vyprskla smíchy. Clare se na mě zaraženě dívala a nevypadala zrovna moc nadšeně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí, když jsem se konečně dosmála.

„Ty se ptáš co se děje?“ zeptala se mě. Já jenom pokývala hlavou. „Edward je můj kamarád a já ho právě vyhodila z mého pokoje a… a nikdy jsem si nepřipadala tak volná! Nevím, proč jsem ho nevyhodila už dřív.“ Řekla mi uvolněným hlasem a přešla k posteli, na kterou si lehla.  Já přešla k ní a valila jsem se těsně vedle jejího těla.

„Já vím, že ho máš ráda… ale musíš uznat, že se změnil. On už není ten kluk z fotky, který se zdál být bezva i když úplně mimo… To je jako když jsem se já zamilovala… tak strašně moc a nemohla jsem přestat. Ale on už neexistoval. Stal se z něj jiný člověk, kterého jsem potkávala a bavila jsem se s ním, ale v hloubi duše jsem ho nenáviděla za to, že mi ukradl mého sladkého, milého a nejoblíbenějšího kamaráda zároveň s ním i první lásku… Ty jsi sice Edwarda nemilovala, ale je to skoro to samé… on se změnil. Ten starý hodný Edward jako kdyby odešel… už není, ale pořád jsi s ním kamarádka kvůli starým časům…“  řekla jsem a cítila jsem, že mi do očí vstupují slzy a v krku se mi udělal knedlík.

„To nic Bells… já vím, že Edward není příklad ctností, ale mně to nevadí. On mě bere takovou, jaká jsem a já zase jeho… Navzájem se tolerujeme a oběma nám to tak vyhovuje.“ Řekla už veselejším hlasem a já se tomu musela zasmát. Jak všechno brala tak bezstarostně.

„Tak teď už konec ubuleným řečičkám a jdeme si udělat bezva dívčí večer!“ zvolala a zasmála se.

„Dobře..." musela jsem uznat, že jsem z ní byla trošku vykolejená. Před chvilkou na mě a Edwarda zírala a teď se smála… Ta holka byla šílená! Zasmála jsem se v duchu a pořádně se zase usadila na posteli... Clare otevřela jeden ze šuplíčků u nočního stolku a vytáhla neonově zelenou taštičku ve které to… zacinkalo?!

„Nalakujeme si nehtíky!" prohlásila a vysypala celý obsah taštička mezi nás. Byla to jedna velká hromada laků na nehty. Od bílého po černou, snad každičká barva!

„Wow! Ty si asi hodně lakuješ nehty, co?"

„Jo, už to tak bude." zasmála se. „Je to bezva, ke každýmu kousku oblečení mám jeden!" usmála se hrdě a poukázala na zelené tričko, co měla předtím na sobě a na totožně zelenou na jejích nehtech.

„Jenže... mám šílený dilema!" povzdechla si a začala se hrabat v lacích, až vytáhla dvě lahvička a pozvedla je na úroveň mých očí. Jen jsem nadzvedla jedno obočí a ona se zašklebila, jakoby mělo být úplně jasné, co tím činem chtěla předvést.

„Nno… vůbec nevím, kterej si vzít!" povzdechla si a ještě jednou poukázala hlavou na laky. Podle mě úplně stejné, jen na jedno byl nápis smetanově bílá a na druhém mandlové kouzlo. Kdo na ty názvy chodí?! Zasmála jsem se v duchu, ale navenek jsem se snažila tvářit velice vážně.

„No, je těžký to posoudit, když jsou úplně stejný!" přitakala jsem vážně a párkrát pokývala hlavou.

„No právě!" povzdechla si a se vzdávajícím se gestem laky hodila mezi ostatní. „Kašli na to... Radši mi pověz, co ty a Jake. Jak to mezi váma je??"jo, to bych taky ráda věděla... Povzdechla jsem si a pořádně se opřela o průčelí postele.

„Já a Jake... Jak bych to řekla?? Poslední dobou - a tou poslední dobou myslím posledních pár dní - je to… trochu na nic. Myslela jsem, že tohle léto se všechno změní! Že budeme spolu, přeci jen dva měsíce bez rodiny, sami pro sebe! Jak moc se nám takhle poštěstí? Vlastně nikdy... Vždycky byl okolo někdo, a když už ne, Jake se k ničemu neměl, byl nervózní. Doufala jsem, že tohle léto to všechno změní… Že... prolomíme ´ledy´, že strávíme společně tolik času, že si budeme tak blízko, jak jen to jde, jenže vždycky, když už to na něco vypadalo, vtrhnul tam Edward! On je tak… tak... tak hroznej! Jako Jakova kámoše bych čekala snad kohokoli, i Emmetta, nebo Jaspera, klidně toho divnýho kluka z kuchyně, co má tiky v obličeji a krk, jako žirafa, ale Edward?! Když jsem to zjistila, ptala jsem se sama sebe, za co mě bůh trestá, Clare!" všechno jsem ze sebe chrlila tak rychle a ze začátečního klidu jsem se dostávala do pořádnýho stavu ,Nasraná jak lední medvěd v létě! Pokud nechcete přijít k úrazu, nepřibližovat se!'. Chtěla jsem si vylejvat srdíčko dál a stěžovat si na Edwarda, jen jsem se potřebovala nadechnout, jenže to už se Clare nedočkavě chytila vedení. Využila toho, že nemluvím a hned se do toho pustil ona.

„Ok.. Takže abych si to ujasnila, za všechno podle tebe vlastně může Edward, že?" zeptala se a cukaly jí koutky. Jen jsem kývla a podívala se na ni.

„Dobře a myslíš si, že za to může Edward, protože...?" pokrčila rameny a podívala se po mně.

„Protože vždycky, když už to vypadalo, že se Jake k něčemu odvážnějšímu rozhoupal, vlítnul tam Edward, třeba když jsme byli v bazéně... Nebo když jsme byli na párty, chtěla jsem bejt s ním, zalízt si někam do koutečku a povídat si, zatančit si pár ploužáku a pak se třeba vypařit do nějakýho volnýho pokoje... Jenže ten idiot, co mu Jake říká nej kámoš si ho absolutně přivlastnil, ožral..." nechtěla jsem jí říkat i o tom, co Jake řekl, prostě jsem to vynechala. „Prostě pokazil další večer. No a pak dneska, Jake připravil úžasnej romantickej piknik, všechno klapalo a pak se to u bazénu nějak zvrtlo a my se pohádali, kvůli komu? Kvůli Edwardovi!" rozzuřeně jsem rozhodila rukama a Clare se po mně pobaveně podívala.

„Takže vlastně nesnášíš Edwarda, protože kvůli němu nemáš sex?!" zeptala se se smíchem a já vybuchla.

„Nejen proto! Vždyť, podívej se na něj! Je tak hroznej!" rozhodila jsem rozhořčeně rukama kolem sebe.

„Jak hroznej?" ptala se mě jako idiot.

„Jak hroznej?! Bože, Clare, někdy mi přijdeš, jak slepá, ohledně něj! Vždyť je šíleně nafoukanej! Jediná věc, která je větší, než jeho bezedný konto je jeho ego! Je to šílenej sukničkář, ožrala, provokatér, debil, idiot..." jmenovala jsem ještě hromady nadávek, jenže pak přišla ta poslední. „Úchyl!“ vyjekla jsem a Clare se začala šíleně smát.

„Co je tu tak směšný?" obořila jsem se na ni. Vždyť já jí tu vykládám, jakej idiot to vlastně je, dám si takovou námahu, že vyjmenuju snad všechny špatný vlastnosti, jaký jen znám a ona se začne smát?

„Ú-ú-úch-úchyl?!" dostala ze sebe mezi záchvaty smíchu. Probodla jsem ji pohledem a přimhouřila oči. Ihned se přestala smát, ale stejně jí cukaly koutky a ramena se jí klepala tak zběsile, jako kdyby byla pod přívodem elektřiny. Možná bych jí pár voltů mohla dopřát, napadlo mě a škodolibě jsem se zazubila. Založila jsem ruce na prsou a vyčkávala, kdy se konečně přestane tlemit. Všimla si mě sice až po nějaké té chvilce, ale začala se kontrolovat.

„Jo, úchyl! Přijde ti na tom označení něco divného?" obořila jsem se na ni a nadzvedla obočí. Jen se zasmála a dala mi ruce na ramena.

„Bell, zlato, nechci ti brát iluze, pokud tomu tak můžu říkat, ale on vážně není tak špatnej, jak se zdá!" přesvědčovala mě a zastrčila si neposedný pramen vlasů za levé ucho.

„Není, jo? A tak o něm smýšlíš z jakého důvodu?" znovu se zasmála a pokrčila rameny.

„Možná proto, že tohle je prostě jeho způsob. Víš, on dokáže bejt strašně milej a romantickej, ale nerad to ukazuje na veřejnosti. Chce bejt za machra a to je jedinej důvod, proč to vlastně dělá. Takhle vždycky naštve každou tu pokojskou... Pak se za ní "připlazí" s tak nádhernou omluvou, že se mu div neplazí u nohou. No, pak ji někam pozve, jako "součást omluvy" jak on tomu říká. Ukazuje jí svojí romantickou a něžnou stránku a ona s ním nakonec skončí v posteli. Ta-dá! Plán vymyšlen, plán vykonán, sázka vyhrána! To víš, jeho logika je na tu mojí krátká, už ho mám prokouknutýho, chlapečka!" zasmála se a já na ní zůstala koukat. Takže součást plánu... Tu omluvu dnes vůbec nemyslel vážně... Prostě mu šlo jen a jen o sázku, kreténovi jednomu! Ano, kterén! Kretén byl, kretén je a kretén zůstane!

6. kapitola <> 8. kapitola

Janulik NatynQa

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otče, zhřešila jsem! - 7. Kapitola: