Představte si, že je druhý den, který si pamatujete. Čeká vás setkání s přáteli, které si nepamatujete. Jak se cítíte?
14.10.2013 (15:00) • Cullen01 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1252×
Probudila jsem se brzy. Pravděpodobně hodně brzy, protože za okny bylo vidět jen temné siluety stromů. Začínala jsem ten pokoj nenávidět. Chtěla jsem vidět místa, která jsem měla ráda, na které jsem mívala vzpomínky, a ne tenhle nudný pokoj, nejspíš stejný jako polovina nemocničních pokojů na světě. Bylo slyšet jen pravidelné pípání přístrojů a můj dech. Zavřela jsem oči a na nic nemyslela. Když nemáte žádné vzpomínky, není to tak těžké. Ale jedna myšlenka se mi stále vracela. Jako hodiny tik tak tik tak: Dneska přijdou, dneska přijdou. Všechny je uvidíš, všechny je uvidíš. Co když je zraním už tím, že budu koukat jako spadlá z višně a rychle přemýšlet, co mám říct?
Hodilo by se mi pár vzpomínek. Pane mozku, nenašlo by se tam něco? Hmm… evidentně ne. To jsem vážně tak neschopná? Musela jsem se praštit hlavou o to pitomé sklo, nebo co se vlastně stalo. Nemohla jsem dojet tam, kam jsem chtěla a žít svůj život dál? Ale to, že si za to budu nadávat, to nezmění. Měla bych si spíš vzpomenout a dát to do pořádku. Proč jsem včera vůbec nepomyslela na rodinu, nebo na přátele? Tolik jsem se zajímala sama o sebe, že jsem si na ně vůbec nevzpomněla. Na druhou stranu, když toho vím trochu víc o sobě, bude se mi možná snáz vzpomínat na druhé… Ale to je teorie. Já potřebuju praxi.
Určitě jsem měla přátele. Alespoň jednoho dobrého přítele by měl mít každý, no ne? Možná bych měla radši spát, abych působila zdravě a oni si nedělali starosti. Ale copak můžu spát s hlavou plnou starostí? Na druhou stranu, nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem se praštila do hlavy. Možná, že když se praštím do hlavy, tak si vzpomenu. Úsměvná myšlenka. A s úsměvem na rtech jsem usnula.
***
Když jsem se vzbudila podruhé, měla jsem mnohem lepší náladu. Sluneční paprsky osvětlovaly sloupce prachu. Dokázala bych to pozorovat celé hodiny. To mi bohužel nebylo dopřáno. Vešla sestra.
„Slečno, konečně jste vzhůru! Zavolám vám doktora. Jo, a máte tu návštěvu. No, vlastně hodně návštěv.“
„Dobře.“ Odešla. Po pár minutách vešel doktor. Byl to ten stejný jako včera.
„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho a připadala si u toho jako idiot. Včera jsem si vůbec nevšimla, jak je hezký. Hezký a bledý.
„Ahoj, jak se cítíš?“
„Dobře.“
„A tykej mi. Před… tím jsme si tykali.“
„Dobře,“ zopakovala jsem.
„A jak se… jmenuješ?“ Připadalo mi zvláštní mu tykat, i když nevypadal o moc starší než já.
„Carlisle. Carlisle Cullen.“ Páni. Cullen!
„Znáš nějakého Edwarda Cullena?!“
„Jistě. Je to můj adoptivní syn. Proč? Ty si ho pamatuješ?“
„Ne, to ne. Ale jak mi ten… je to Charlie?“
„Ano, včera jsme tu byli já a Charlie.“
„Jak mi Charlie řekl, že budu Cullenová, tak jsem se snažila si vzpomenout, jak se jmenoval křestním. Takže to byl Edward? A znáš nějakého Jacoba?“
„Ano… Jacoba znám.“ Proč tak váhal?
„A koho si mám brát?“
"Edwarda… ale víš co, zeptej se na to jich. Ale napřed tě odpojíme od těch přístrojů, ať je nevyděsíš.“ Usmál se.
„Zavři oči a uvolni se, budu ti muset vytáhnout jehlu.“ Jehla?! Já si jí vůbec nevšimla! Ale asi jsem ráda…
„Jak dlouho jsem… byla v bezvědomí?“
„Asi čtyři dny. A dnes jsi dlouho spala. Asi jedenáct hodin.“
„Páni!“
„To není nic divného. Bolest je vyčerpávající.“ Ani jsem si nevšimla, že mě dnes nic nebolí! Já jsem tak nevděčná!
„AU!“
„Klid,“ odpověděl mi doktor – teda vlastně Carlisle jemně.
„Jen jsem ti vyndal jehlu.“ Přístroje přestaly pípat.
„Tak, můžeš se posadit.“ Otevřela jsem oči.
„Sem se dívej,“ zvedl prst a posvítil mi do očí.
„Dobře. Mám ti teď všechny zavolat?“
„Napřed rodinu. To bude… snazší.“
„Dobře,“ řekl jenom a odešel. Asi po minutě se ozvalo tiché klepání na dveře.
„Ano?“ Dveře se otevřely.
Nechte mi prosím krátký komentář. =)
« Předchozí díl
Autor: Cullen01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osvícení - 3. kapitola:
Ahoj,
článek příště zaškrtni jako hotový až poté, co ti vyjde předcházející kapitola. Je v tom potom zmatek a mohlo by dojít k nechtěnému vydání kapitol ve špatném pořadí.
Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!