Tohle je moje první povídka, doufám že se vám bude líbit. Cullenovy, jako rodina se objeví okolo 6. - 7. kapitoly, ale je tam i jeden nový člen co mezi Culleny patří a ten se objeví už v 2. kapitolce. Hlavní hrdinka se jmenuje Effie . Začátek je hodně smutný, ale pak se jde do minulosti, která je veselá. Celý příběh se odehrává v minulosti a pomalu se dostaneme do součastnosti, někdy s koncem povídky.Vůbec nevím jestli mám pokračovat, takže bych byla ráda kdybyste mi napsali, jestli má cenu vůbec pokračovat.
09.11.2009 (17:45) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1045×
Prolog
Mezi nemrtvými se po staletí vypráví příběh o dívce a její pomstě… o tom jak každý den vymýšlí tisíce plánů jak zabít je… ty kteří jí zmařily život. Ty kteří jí zabili její lásku… její život. Prý je to ta nejmocnější upírka jaká kdy byla a k životu jí žene jen pomsta. Jakmile toto dokoná zabije se. A nyní přišel její čas… Tohle je její osud a ona si ho zapečetila dávno předtím...
Budoucnost
Pohled nikoho
Zase tam sedí sama v koutě jejího obrovského domu, jejich domu. Ptáte se jak to vydrží celé ty dny?? Bez jídla bez pití bez přítomnosti společníků nebo jakéhokoli rozptýlení?? Ona je totiž upírka je nemrtvá, ale na co je jí její věčný život když ho nemůže prožít se svojí láskou?
Nikdo neví kde se tady vlastně vzala, protože o jejím stvoření existují už jen legendy a co je na nich pravdy?? To nikdo neví a asi nikdo nezjistí, protože se k ní nikdo ani neopovažuje přiblížit, je prý tak mocná a nebezpečná že by jediným pohledem dokázala vyvraždit celé město. Co jí ale zdrží při životě? Touha po pomstě. Po pomstě její lásky, jejího milovaného.
Ptáte proč ho nedokázala ochránit, když je tak mocná? Ona mocná nebyla, sice o svém daru věděla, ale nechtěla ho používat, nechtěla krást ostatním upírům jejich schopnosti, ale pak ano, pak litovala, že byla tak hodná a rozhodla se, že si sežene co nejvíce schopností, teď vlastní všechny až na jednu, až na jeho schopnost, schopnost toho co nařídil smrt jejího milého a její přežití.
Věčný boj, tak se mu říká ve světě upírů, nebo také boj bez konce. Toto slovo je tabu nikdo se ho ani neopovažuje vyslovit, protože přineslo staletí ba tisíciletí utrpení a přežilo opravdu jen málo upírů a ona je mezi nimi a chce se pomstít, těm co jí zabili jejího milého.
Celá staletí jí drásá její mrtvé srdce to že jediná přežila, proč ona? Proč ne její láska? Proč nemůžou žít spolu věčným životem? Asi jí to není souzeno. Ona sice vzlyká a na první pohled vypadá jako troska, ale ona není, ona se jen připravuje k pomstě. Uvnitř jejího mrtvého těla se shromažďuje hněv a každou minutu hrozí že vybuchne. Ona každý den spřádá tisíce plánů jak se jim pomstít, těm kdo vyvolali tuto válku, těm co se rozhodly vyvraždit je, vegetariáni.
Ona a její milý mezi ně patřily mezi těch málo co odmítaly vraždit lidi. Být stvůrami, monstry. Žila tak bezstarostným životem až do onoho dne, kdy se rozpoutala válka mezi dvěma stranami těmi kteří byli odjakživa nepřáteli. Sice jedni byli mírumilovní, ale jen zvenčí uvnitř to byli ďáblové stejně jako ti druzí.
Říká se že ona nosí smůlu. Ale je tak krásná, nádherná spoustu můžu chtělo její srdce, ale žádnému nedala příležitost, možnost a sobě také ne, znovu žít, netrápit se, milovat. Ale ona nechce, ona miluje a vždy milovala jenom toho jediného, který jí dal život a zachránil před smrtí, ona ho však zachránit nedokázala a vyčítá si to. Jednou ten den přijde, den zkázy, den věčného zatracení, den její smrti.
Ona ví že nemá jedinou šanci na přežití, jedinou šanci na výhru, ale ona ani nechce žít, ona jen chce zabít toho jediného co kdy vydal příkaz k této bitvě, ale sám se jí nikdy nezúčastnil. On se držel v ústraní byl schován někde v nedobytném hradu a nikdo to nevěděl. Kromě těch kteří k němu měli nejblíže. Ona se mu jen chce pomstít za to že ji nechal žít a nezabil, že pro ní chtěl toto věčné zatracení.
1. kapitola - přeměna
Současnost
Pohled jí, zatracené (Effie)
Ležela jsem v nemocnici, kde před chvílí zemřela moje matka. Obě jsme umírali na mor. Ona však podlehla první. Já jsem se nemoci nijak nebránila, já věděla, že zemřu a toužila jsem po konci utrpení. Už jsem cítila, jak umírám, jak si mě smrt bere, jak se mě dotýká svými studenými a mrtvými prsty, když mě najednou vzal do náruče moc hezký chlapec, ne to byl přímo anděl. Nemohl být o moc starší než muselo mu být také okolo sedmnácti let. Pardon já jsem se ani nepředstavila.
Jmenuje se Effie Zoe Swan a je mi sedmnáct let. Žiji se svojí matkou na Aljašce. Zrovna umírám v jedné ze zdejších nemocnic na mor. Tady to není nic výjimečného, již zemřelo 40% obyvatelstva.
Otevřela jsem oči a viděla jsem nádherného anděla. Měl na sobě černou košili a šedé sako, k tomu do barvy padnoucí kalhoty. Byl opravdu krásný, měl rozčepýřené bronzové vlasy, ostře řezané rysy a karmínové oči. A nádherná ústa hned by sem ho chtěla políbit. Někam mě nesl, asi do nebe napadlo mě v první chvíli.
Běželi jsme chvíli, snad i nadlidskou rychlostí, ale opravdu nevím, byla jsem dost mimo. Donesl mě do krásného, velkého a prostorného domu a tam mě položil na postel. Na okamžik poodstoupil, jako kdyby si něco rozmýšlel, ale pak se mi zakousl do krku. Nejprve sem nic necítila, ale pak jsem se začínala propadat do tmy, myslela jsem si, že konečně přišla smrt, ale ne! Začalo strašlivé pálení uvnitř mého těla, rozpoutala se tam bitva, mezi ohněm a ..mnou.
Bylo to, jako kdybych jsem byla přivázaná k jakési pomyslné hranici a nemohla se odtrhnout. Křičela jsem a zmítala sebou, ale bolest nepřestávala, když jsem si myslela, že horší už to být nemůže bolest se zvětšila. Moje mysl i tělo už chtělo smrt.
Nevím jak dlouho jsem tam ležela zmítaná bolestmi, ohněm. Snad hodiny snad dny snad týdny, ale mě to přišlo jako věčnost. Když najednou bolest začala ustupovat, přišlo mi to nemožné, ale opravdu bolest ustoupila. A pak jsem uslyšela své srdce buch, buch, buch... buch a pak na dlouhou chvíli vynechalo, až naposledy udělalo dunivě znějící BUCH. A to bylo vše. Myslela jsem si že jsem se zbláznila, mě nebije srdce ale přesto tady jsem a cítím svou přítomnost.
Poté jsem otevřela oči a uviděla jsem jeho, anděla, hned jsem se do něj zamilovala, na první pohled.
Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osudová pomsta - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!