Takže je tu 4. kapča, máte tam i odkaz na písničku, protože já a vkládání videa nejde dohromady. Tahle kapitolka je trochu delší než je zvykem, ale 5. bude taky delší zabírá dvě a čtvrt stránky ve wordu, takže se těštE. Jinak je tam i odkaz na obrázek, protože jak jsem řikala mě ty popisy prostě nejdou. xD A pls zanechte mi alespoň kritiku.
28.11.2009 (11:00) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 778×
4.kapitola-trocha historie
Já jsem si ten polibek náramně užívala a přála jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila.
Ale jednou skončit musela. Takhle jsme se líbali ani nevím, jak dlouho, až ho nakonec ukončil on, ale vypadalo to, že se mu taky moc nechce. Když se ode mě odtrhl podíval se mi s láskou do očí.
http://www.youtube.com/watch?v=gNjiqygkBDw
„Miluji tě a nikdy nepřestanu, budu tě milovat až do mojí smrti, která doufám nikdy nenastane a budeme navždy spolu!“ se zamilovaným pohledem mi vyznal lásku do očí. V tu chvíli jsem netušila, že jednou zemře a já se budu utápět v smutku a budu ho chtít pomstít a nakonec zamřu také.
„Také tě miluji a nikdy nepřestanu“ vyznala jsem mu lásku já. Dívali jsme se přitom jeden druhému do očí a on mě vzal za ruku a odvedl k šatně a odešel.
Vzala jsem si na sebe upnuté džíny a černé tričko s nápisem. Překvapilo mě, že tam má samé dámské oblečení. Třeba měl někdy nějakou přítelkyni. To mi přišlo jako jediné řešení. No zkusím se ho nenápadně zeptat, pomyslela jsem si.
Když jsem se převlékla vyšla jsem z ložnice, kde už na mě před dveřmi čekal Angel. Ten mě odvedl do obývacího pokoje .
Bylo to tam krásné. Měl hezky zařízený dům a to jsem ještě zdaleka neviděla všechny místnosti.
„ Pojď posaď se já ti něco řeknu o své rodině a ještě pár upířích záležitostí.“ řekl mi a usmál se přitom. Já jsem jen přikývla a posadila jsem se na tu nádhernou bílou sedačku. On si sedl vedle mě a dal mi ruku kolem ramen, přitáhl si mě blíž k sobě a začal s vyprávěním:
„No takže nevím, jak bych začal. Asi začnu tím, že ti řeknu ještě pár věcí o upírském životu. Nejdůležitější věc je dodržovat zákon, neprozradit naše tajemství, kdo jsme, takže nesmíš říct žádnému člověku o sobě, ani o existenci upírů. Pokud tajemství někdo prozradí, trestá se to smrtí. Upíra zabiješ jenom tím, když ho roztrháš na kusy a spálíš. V našem světě je královská rodina jménem Volturiovy, která dbá na dodržování zákonů a udílí tresty za jejich překročení. Vede je muž jménem Aro. Má obrovskou gardu a nikdo proti nim nic nezmůže. Oni nejsou jako my vegetariáni, oni zabíjí lidi a pijí lidskou krev. Vegetariány nemají zrovna v lásce, protože by byli rádi, kdyby všichni upíři pili lidskou krev, ale myslím, že to se jim nikdy nepovede.“ Usmál se a na chvíli se odmlčel. A pak zase pokračoval:
„ Zbytek mojí rodiny se také živí krví zvířat. Mám tři bratry a tři sestry, všichni jsme byli proměněni Carlislem, což je něco jako náš adoptivní otec, má za manželku Esme, což je něco jako naše adoptivní matka, tu také Carlisle proměnil. Všichni chodí do školy ve Forks, Esme navrhuje domy a byty a Carlisle je doktorem v tamní nemocnici. On umí dokonale odolávat lidské krvi, proto může dělat doktora.“ ukončil vyprávění. Měla jsem na něj spoustu otázek a nevěděla jsem kterou položit dřív, ale jedna mi vrtala v hlavě nejvíc, tak jsem se první zeptala na ní.
„ Proč nežiješ se svojí rodinou ve Forks?“ to mě zajímalo opravdu nejvíc.
„ Protože oni jsou opravdu skvěle spárovaní no a já nikoho neměl, přišlo mi tam mezi nimi smutno a také že jsem jim kazil náladu. Ale teď už mám tebe. Myslíš že by jsi je chtěla poznat?“ tahle otázka mě docela zaskočila, ale proč ne, že jo? Přišlo mi to jako skvělý nápad.
„No jasně to je skvělý nápad. Určitě budou šťastní, že sis také někoho našel.“ Usmála jsem se na něj a on na mě také, tohle byla dokonalá romantická chvilka.
Začali jsme se líbat a ani jsem to nepostřehla a on ležel na mě a líbali jsme se v téhle pozici. Bylo to skvělé já bych tak chtěla pokračovat dál, ale on se najednou zničehonic odtáhl a provinile se díval do země.
„ Promiň já jsem nechtěl, nechal jsme se unést.“ tohle znělo opravdu hodně provinile a to mi bylo líto. On měl výčitky svědomí za něco co se mi líbilo.
„ Ne, to je v pohodě. Já jsem se taky nechala unést. Já …“ nevěděla co na to říct, prostě jsem ztratila řeč. Neměla jsem odvahu mu říct, jak moc jsem to chtěla, aby pokračoval dál, já neměla odvahu abych mu řekla, že se mi to moc líbilo. Prostě jsem to nechala být. Aspoň, že se teď netvářil tak provinile.
Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osudová pomsta - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!