Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová autonehoda - kapitola první

BD2 behind the scenes

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Osudová autonehoda - kapitola prvníTak tady je první kapitolka povídky OA. Inspiraci jsem našla ve snu, který se mi zdál noc po tom, co jsem byla v kině na Eclipce. Děkuju stokrát za pomoc členky Natali123! Moc si toho vážím, co pro mě děláš! Jinak příjemné počtení a prosím o komentářík. Má cenu pokračovat?

12.07.2010 (08:30) • EvilAngel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1117×

Byla jsem ve svém pokoji malého útulného domku na Floridě.

Na posteli se mi rozkládal kufr a v něm se hromadilo oblečení.

Zavzdychala jsem a podívala se za svou matkou, která lítala po domě jak pominutá a hledala věci, které byly potřeba.

Právě jsem házela do kufru pár triček, když se vedle mě vynořila mamka. „Něco vyhoď a až dorazíme, půjdeme nakoupit věci do jejich počasí,“ poznamenala a už zase byla pryč.

„Fajn!“ zavolala jsem za ni a zašklebila se. No skvělé, to bude horor.

Házela jsem tedy do koše věci, co jsem neměla ráda. Takové ty růžové věcičky, co nosí barbíny a co se vám na první pohled zalíbí.

Zrovna jsem házela do koše malé tričko nad pupík. Bylo růžové a na zádech mělo černou lebku.  Už už to letělo ke koši, když se tam znova objevila matka a triko jí přistálo v rukou.

„Tohle tričko snad nevyhazuješ, že ne?!“ řekla a sjela mě přísnějším pohledem.

Věděla jsem, že není čas konzultovat o tom, co si beru a co ne. Proto jsem tedy bez naříkání triko vzala a hodila ho do kufru. Jen jsem se při tom zašklebila.

Matka se spokojeně usmála. Viděla jsem, jak už nosí krabice a tašky s věcmi do auta. Ještě dneska v noci chtěla vyjet. Čekala nás dlouhá cesta.

Naházela jsem do kufru zbytek oblečení a koš jsme ještě rychle vynesla. Pak jsem vzala kufr a nesla ho dolů. S mojí šikovností jsme po schodech zakopávala a na posledním schodě už jsem zakopla pořádně a letěla jsem společně s kufrem k zemi.

„Ouvej!“ zasmála se máma, když zrovna vcházela a já jí přistála u nohou.

Já jsem se začla smát. Byla jsem napláclá na zemi jak moucha na předtím skle auta.

Sbírala jsem se ze země a matka mi pomáhala, když v tom začal brnět mámě mobil.

Vytáhla ho tedy z kapsy a sms si klidně přečetla s lehkým úsměvem. Ztuhl jí výraz na tváři a ihned se na mě podívala.

Narovnala jsem se a nechápavě se na mámu podívala.

„Musíme si pospíšit!“ vypískla.

„Proč?“ zeptala jsem se, brala do rukou můj kufr a táhla ho k autu společně s mámou.

„Otec za chvíli přijede!“ oznámila mi a pomohla mi s posledními věcmi do kufru našeho mohutného džípu.

Jen jsem lehce mlčky přikývla. Poslední sekundy jsme se loučily s naším starým domovem. Ani jedné se pryč nechtělo, ale musely jsme. Bylo to tak lepší.

Zamkly jsme dům a klíče jsme hodily do květináče. Nechtěly jsme mít žádnou vzpomínku na tenhle dům.

Věděla jsem, že se sem budeme muset na pár dní vrátit. Matka s tátou zařizovali rozvod a měli jsme tu ještě nějaké naše věci.

Nasedla jsem na místo spolujezdce a pohodlně se usadila. Matka si sedla na své místo, nastartovala a vyjela směrem z města.

Za chvilku už jsme vjížděly do státu Washington. Směřovaly jsme si to do Forks.

Pršelo a já se zamyšleně dívala z okénka ven na tekoucí kapky deště.

Proč táta musel mámu podvést? Vždyť jsme si žili tak krásně. Dny jsme trávili na výletech nebo jsme se jen slunili u moře na slunci. A teď jako kdyby ho máma omrzela, a on skočí do postele s nějakou fiflenou.

Mrzelo mě to a moc. Přece jen, jsme dosud byli šťastná rodinka. A v jeden večer se vše sesype jako domeček z karet.

Všimla jsem si, že projíždíme okolo zastaralé cedule. Cedule s nápisem Forks.

Vzdychla jsem o poznání smutněji. Blížilo se to. Maminka se usmívala a jela dál. Bylo pozdní odpoledne spíše se schylovalo k večeru. Lidé se za námi jako za novým autem otáčeli a špitali si něco do uší.

Podívala jsem se za nimi, ale přes mokré okénko nebylo nic vidět. Vzdychla jsem a otočila se zpátky, opřela si hlavu o okénko a sledovala stékající kapky.

Tohle město budu nenávidět. Miluji slunce, teplo a moře. Tady ve Forks si však můžu jít zaplavat leda do nějaké kaluže. Moře odtud bylo dál, než kdo čekal.

Sledovala jsem okénkem tmavý okolní svět. Nebo spíš tak mě připadal. Když v tom se ozval mámin křik a zběsilé skřípání brzd.

Zvedla jsem hnědé oči, které se vpíjely do kouřového skla našeho auta, a poté jsem se podívala se na matku. Ječela a dívala se zděšeně před sebe. Co se to děje? Podívala jsem se tedy směrem, který hleděla i má matka a v tu chvíli jsem cítila, jak mě něco táhne k sobě. Má matka. Vytušila, že se blíží náš konec, a tak si mě k sobě přitáhla.

Pochopila jsem však proč. Proti nám se řítil kamion Volvo. Jeho řidič, no řidič... spíš pořádný prase, byl tak namol, že ztrácel vědomí.

 

Má matka si mě k sobě ještě více přivinula. Chtěla mi snad být teď na konci co nejblíže? Snažila jsem se pokusit o úsměv a přitulila se do její náruče tak těsně, že mě to až zabolelo.

Pak nastala obrovská rána a ječení a skřípání brzd ustalo. Cítila jsem, jak se na nás něco tlačilo, svíralo každičký centimetr, ne milimetr našeho těla. Svoji hlavu jsem měla na mámině bříšku. Tak plochém jako ho mají ty největší modelky. Matka na sobě hodně lpěla. Jenže něco mě zarazilo. Já byla stále při vědomí, ale má matka ne. Ona… Ona… Nedýchala. V té chvilce jsem myslela, že propuknu v hysterický záchvat smutku.

Něco tupého mě uhodilo do hlavy…

Autor: EvilAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudová autonehoda - kapitola první:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře