Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - 19. kapitola

24.04.2011 (20:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3073×

Edward:

Ráno jsme vyjeli do školy s jasným cílem. Budeme se Belle vyhýbat a dáme jí prostor se smířit s tím, co jsme. Mie se to stále nelíbilo, ale nic jiného jí nezbylo. Rozhodli jsme se, že nepůjdeme ani na oběd. Ten den jsem byl jediný, kdo měl s Bellou hodinu. Biologii. Ihned jsem poznal, když přišla do třídy. Došla k lavici a já jsem měl co dělat, abych se na ni nepodíval. K mému překvapení mě pozdravila, tak jsem jí odpověděl. Když se mě zeptala, proč jsme nebyli v jídelně, řekl jsem jí pravdu. Její odpověď mě opět překvapila. Nebála se nás, ale toužila nás více poznat.

Po škole jsme jeli domů a Bella s námi. V autě se mnou byla Mia, Jasper a Alice.

„Proč jede Bella s námi?“ zeptala se Mia.

„Chce mluvit s Esme,“ řekl jsem pravdu.

„Proč?“

„Nevím.“

„Alice, ty to víš?“ Mia se optala naší jasnovidky.

„Vím, ale nepovím,“ Alice odpověděla a Mia na ni vyplázla jazyk.

„Jak dojedeme, chci s vámi mluvit,“ řekl jsem všem. Naštěstí se nevyptávali a jen přikývli.

Zastavili jsme před domem. Vešli jsme hned dovnitř. Alice všechny svolala do mého pokoje a já zůstal sám s Bellou v hale. Vypadala nerozhodně a byla nervózní. Přišel jsem k ní blíž a zašeptal jí, kde se Esme nachází. Svou reakcí mě utvrdila v tom, že ke mně něco cítí. Při mém dotyku se jemně zachvěla a srdce jí vynechalo jeden úder. Rozešla se do jídelny a já šel k sobě. Už tam na mě čekali i s Carlislem.

„Bella chce znát náš příběh, tak jsem se chtěl zeptat, jak to uděláme,“ vysvětlil jsem jim důvod našeho shromáždění.

„Myslím, že bys jí to měl říct sám.“ Rose mě překvapila.

„Ano, je to výborný nápad,“ přidala se Alice. „Vezmi ji někam, kde budete sami.“ Všichni horlivě přikyvovali a já byl rád, že to nechají na mně.

„Edwarde, nebylo by na škodu, kdybys Belle nějak vyjádřil svou náklonnost,“ poslala mi Alice v myšlenkách. Nechápavě jsem se na ni podíval. „Věř mi, je to důležité,“ zaklepala si vševědoucně na spánek.

Najednou se Mia vytratila z pokoje. Jako jediná poslouchala Esme a Bellu. Přišla dolů a objala Bellu. Nenápadně jí vytáhla klíčky z bundy. Nevěděla, proč to měla udělat, ale prý jí to nakázala Alice. Když jsem se zaměřil na Esmeiny myšlenky, byl jsem překvapen. Takže Bella, Esme a Mia jsou příbuzné. Řekl jsem to ostatním, tak začali poslouchat dění v jídelně také.

Bella se rozhodla odejít, ale to já nemohl dovolit. Svou rychlostí jsem se přesunul do haly a chytil Bellu mezi dveřmi. Přitáhl jsem si ji k sobě, protože jsem se bál, že mi uteče. Jednal jsem instinktivně a netušil, jak jí to vysvětlit. Když mě také objala, byl jsem neskutečně šťastný. Vychutnával jsem si ten pocit, který vyvolaly její křehké ruce, které se mi omotaly okolo pasu. Sklonil jsem hlavu a přičichnul k jejím vlasům. Každou buňkou jsem vnímal její přítomnost a nemohl se jí nabažit. Pak jsem jí zašeptal do ucha, jestli chce znát náš příběh. Věděl jsem, jak odpoví, tak jsem ji ihned vzal za ruku a šel s ní do auta. Čekal jsem minimálně jednu otázku, kam pojedeme, ale Bella se na nic nezeptala. Svým mlčením mi dávala pocit, že mi věří. Za což jsem byl samozřejmě rád.

Dojeli jsme na místo a pak zamířili do lesa. Bella šla za mnou a já ji sem tam kontroloval. Slyšel jsem její nejisté kroky, a tak jsem se párkrát ohlídnul vždy, když si Bella koukala pod nohy. Když jsme došli na louku, Bella mě předběhla a došla až do samého středu. Pokud jsem to místo považoval za nádherné, tak to nebylo nic oproti tomu, když tam byla ona a rozhlížela se kolem sebe. Teprve až v tomto okamžiku se z této horské mýtiny stal ráj. Bella se ladně otáčela. Vánek ji mírně foukal do vlasů a z jejího výrazu jsem vyčetl nadšení. Ona fascinovaně koukala na ten kousek přírody a já fascinovaně koukal na ni. Ona byla středobodem mého vesmíru. Vše se točilo jen kolem ní a nic jiného pro mě neexistovalo.

Přešel jsem k ní a pak jsme se posadili. Propletl jsem své prsty s těmi jejími a začal vyprávět. Byla naprosto klidná a věřila mi. Snad si ani neuvědomovala, že je sama v lese s upírem. I když já věděl, že bych jí nedokázal ublížit. Její vůně byla nádherná, ale nezpůsobovala mi žízeň. Mohl jsem jí zamlčet těch deset let ve Volteře, ale chtěl jsem, aby o mně věděla vše. I to špatné. Čekal jsem jakoukoliv reakci, když jsem jí prozradil, kolik lidí mi zemřelo pod rukama, ale rozhodně jsem nečekal, že bude v klidu. Dokonce se jí ani nezvedla srdeční frekvence.

Nevěřil jsem vlastním uším, když se Bella se mnou bavila o chuti krve. Nejprve jsem jí to nechtěl vysvětlovat, ale naskytla se mi příležitost, dozvědět se o ní něco víc. Když se nakonec zeptala, jestli nemám chuť po ní skočit, musel jsem se zasmát. V tu chvíli jsem ji chtěl políbit, jak byla roztomilá. Nebála se otevřeně hovořit o případné smrti a při tom jí v očích plál skutečný zájem. Věděl jsem, že za její otázkou je něco víc a v duchu jsem si namlouval, že by mě snad chtěla rozesmát, protože o tomto tématu se opravdu mluví velice těžko s upírem, natož s člověkem.

Pak jsme jen mlčeli. Bella zavřela oči a zaklonila hlavu, jakoby se dívala do nebe. Její tvář byla neskutečně uvolněná. Tlukot srdce i dech pravidelný. Vypadala spokojeně a šťastně. Byl jsem jí okouzlený a uchvácený. Když jí na obličej dopadla kapka, zamračila se a na čele se jí vytvořila vráska. Pomohl jsem jí vstát a zabalil ji do deky. Bylo jasné, že se co nevidět rozprší, a kdybychom šli lidskou chůzí, byli bychom do deseti minut promočení. Ne, že by mi to vadilo, ale Bella by z toho mohla onemocnět a tomu jsem chtěl zabránit.

Přehoupl jsem si ji na záda, upozornil, aby zavřela oči a rozběhl se. Vnímal jsem bití jejího srdce i dech. Užíval jsem si její blízkost. Když jsem zastavil u auta a Bella si sedla na zem, byla zelená a zhluboka dýchala. Až později mi došlo, že se musela dívat. Chtěl jsem jí ochránit před chřipkou a místo toho jsem jí způsobil kinetózu. Naštěstí se jí po chvilce udělalo lépe a my vyjeli. Opět jsme jeli mlčky. Celý dnešní den byl úžasný. Mezi mnou a Bellou to bylo na dobré cestě. Nebránila se mému objetí ani dotekům. Dokonce jsem měl pocit, že si mou přítomnost užívá stejně tak jako já tu její.

Když jsem zastavil před jejím domem, dopadl na mě smutek, že tento den už končil. Bella vystoupila a po vysvětlení ohledně jejího auta jsem se rozjel domů.

„Tak co?“ ptala se Mia mezi dveřmi. Můj zasněný výraz jí byl jasnou odpovědí, tak se už na nic neptala. Sedl jsem si za piano a začal hrát tóny, které mi samy přišly na mysl, jako Bellina tvář. Hluboké hnědé oči, které mi umožňovaly číst v jejich pocitech. Smyslné rty, které si někdy skousla, když byla v rozpacích. Vybavoval jsem si její hlas, který mě hladil, tak jako její ruce, které byly dnes propleteny s těmi mými. Jediné, co jsem nedokázal vnímat, bylo ticho její mysli, protože ze všech stran ke mně doléhaly nadšené myšlenky ostatních z toho, že opět skládám. Alice si ke mně přisedla a mlčela. Bohužel mě svojí přítomností vyvedla z rovnováhy, tak jsem spustil ruce a podíval se na ni.

„Promiň, Edwarde. Jen jsem ti chtěla říct, abys zítra souhlasil s tím, o co tě Tanya požádá.“

„O co mě požádá?“ zajímalo mě. Věděla, že pro Tanyu udělám cokoliv. Dlužil jsem jí to a nikdy jí nebudu schopen splatit to, co pro mě udělala.

„To ti neřeknu. Jen tě prosím, udělej to.“ Nahlédl jsem jí do hlavy, ale myšlenky si samozřejmě chránila. Přikývl jsem a odešel do svého pokoje.

Ráno jsem sešel do obýváku jako první. Snažíme se působit jako lidé, takže noci trávíme ve svých pokojích. Tedy až na Esme, která většinou v jídelně pracuje na svých zakázkách, protože Carlisle si bere noční směny. Teď ale byla v patře a chystala pokoje pro hosty. Když sešli i ostatní, vydali jsme se do školy.

Denalijští měli přijet v poledne. Když jsme dorazili na parkoviště, Bella už na nás čekala. Společně jsme se vydali do budovy. Chodby byly opět naprosto přecpané studenty, kteří se snažili přijít včas na vyučování. Pocházeli jsme kolem Lauren, která se zprudka otočila a svým batohem narazila na Miu. Ta samozřejmě zavrávorala a dopadla na stěnu. Ihned vstala a snažila se uklidnit. Alice to samozřejmě neviděla, protože se jednalo o okamžité rozhodnutí. Všem nám zatrnulo. Jako první se probrala Bella. Nikdo z nás nečekal její reakci. Prudce chytla Miu za loket a táhla ji do boční uličky, kde se nacházely kabinety učitelů. Všichni jsme je mlčky následovali. Bella pustila Miu a rozzlobeně na ni začala křičet.

„Sakra, Mio, můžeš mi říct, proč necháš tu krávu, aby ti takhle ubližovala?“ Mia jen sklopila hlavu, a tak Bella pokračovala. „Jestli jsi z poloviny jako tví příbuzní, tak předpokládám, že máš i polovinu jejich vlastností. To znamená i sílu. Vždyť bys ji mohla jen mávnutím ruky zabít a místo toho sklopíš uši a necháš ji, aby tě šikanovala.“ Bella byla nepříčetná. Zlostí jí srdce běželo o závod.

„To mi říkáš zrovna ty?“ Mia se také naštvala. Bella se na ni nechápavě podívala. „Lauren ti propíchla pneumatiku a pak ti podstrčila prášky na předpis, takže tě mohli vyrazit ze školy. A křičíš na mě, že se nebráním?“ Bella byla překvapená Miinou reakcí, tak zklidnila svůj hlas.

„Nepatřím mezi pomstychtivé,“ hlesla skoro potichu.

„To já taky ne, a proto bys mě měla chápat.“ Bella bojovně vystrčila bradu.

„Ne. Tohle už ne. Mám nápad.“

„Edwarde?“ Bella se na mě podívala. „Máš ještě ty prášky?“ Přikývl jsem. „Mohl bys mi je dát?“ Nechápavě jsem se na ni podíval. „Kde je máš?“

„Doma.“

„Tak je dej Mie.“ Bella svůj zrak přetočila opět k ní. „Dáš Lauren vědět, ať si s tebou nezahrává. Pokud vím, tak ty prášky jsou Laureniny mámy, ne?“ Všichni jsme přikývli. „Pomstychtivá nejsme ani jedna, ale trošce vydírání se nebráním.“ Vykulili jsme oči. Nemohl jsem věřit, že ta křehká Bella je něčeho takového schopna. „Prostě si popovídáš s Lauren, že jestli tě nenechá na pokoji, tak se její rodiče dozví o těch lécích. Pochybuju, že její máma bude šťastná, když se dozví, že její dceruška ukradla prášky, které jsou mimochodem velmi silné.“

„A ty? Co uděláš?“ zeptala se Mia na oplátku. Bella se škodolibě usmála.

„Dám jí ochutnat její vlastní medicínu. Trošku si pohraji s jejím autem. Teda s pneumatikami.“ Nechtělo se mi věřit, že by Bella byla schopná udělat to, co jí udělala Lauren, ale ve větší míře.

„To jí je chceš propíchat?“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Tak hluboko neklesnu. Jen jí odšroubuji ventilky,“ vysvětlila mi se zazvoněním, které nás upozornilo na hodinu. Rozešli jsme se na vyučování. Opět jsem samozřejmě nevěnoval pozornost výkladu a sledoval Bellu přes myšlenky ostatních. Na obědě jsme opět seděli všichni pospolu. Bella a Mia jedli, když Alice dostala vizi. Denalijští dorazili k nám a vítají se s Esme.

„Co budeš dělat odpoledne?“ Alice svou otázku mířila na Bellu.

„Nevím. Nemám žádný plán,“ odpověděla okamžitě.

„V kině v Port Angeles mají dneska Večer válečných filmů. Co kdybychom se tam jeli všichni podívat?“ Bella jen přikývla na souhlas. Já samozřejmě ničemu nerozuměl. Alice měla určitě nějaký plán. Samozřejmě myšlenky si opět chránila.

„Tak se sejdeme tam. Začíná to v šest.“ Všichni jsme se zvedli a odešli na další vyučování. Po škole jsme jeli domů.

Sotva jsme vstoupili do obýváku, začali jsme se vítat s našimi ‚příbuznými‘. Tanya ke mně přišla a objala mě. Já jí samozřejmě gesto opětoval. V myšlenkách mi poslala, že by se mnou potřebovala mluvit o samotě. Jen jsem přikývl. Chvíli jsme poseděli a popovídali si, co je nového. Kate s Irinou si mě pořád měřily pohledem. Když jsem jim nakouknul do hlavy, jejich myšlenky se točily kolem nějakých šatů. Po chvilce mě Tanya vyzvala, abychom šli. Zvedli jsme se a vběhli do lesa. Když jsme byli dostatečně daleko, Tanya zastavila a mlčela.

„Sakra, jak se ho mám zeptat?“ ptala se sama sebe.

„Tanyo, prostě to vyklop,“ reagoval jsem na její myšlenky. Rozpačitě se na mě usmála.

„Pamatuješ si, jak jsi mi slíbil, když si odešel od Volturiů, že mi jednoho dne mou podporu oplatíš?“ Přikývl jsem. Tohle jsem opravdu udělal, protože bez ní bych nebyl schopen vrátit se k vegetariánství. „Tak teď bych toho chtěla využít.“

„Dobře. Cokoliv. Slíbil jsem ti to.“

„Víš, já, Kate a Irina jsme se vsadily.“

„A o jakou sázku jde?“

„Jde o tebe.“ Vyvalil jsem oči. „Vsadily jsme se, že my dva budeme spolu chodit po dobu pobytu, co zde budeme,“ říkala opatrně.

„Cože?“

„Já vím, je to blbá sázka a strašně se ti omlouvám, ale prostě fakt chci vyhrát.“ Chvíli jsem to vstřebával. Takže mám hrát, že jsme s Tanyou pár.

„Můžu vědět, co je výhra?“ Oči se jí rozzářily a v hlavě měla ten stejný oděv jako Kate a Irina. „Šaty?“ zeptal jsem se nevěřícně. Ušklíbla se.

„To nejsou jen tak ledajaký šaty. Marilyn Monroe v nich hrála ve Slaměném vdovci,“ vysvětlovala mi jako bych byl úplně blbej. V hlavě jsem si přehrál ten film a zjistil, že je tato herečka měla na sobě ve scéně, kdy stála před větrákem, který jí nadzvedl sukni. Tato scéna se stala nejznámějším filmovým výjevem všech dob.

„Aha,“ řekl jsem, aby si nemyslela, že ji nevnímám.

„Tak, prosím,“ hodila na mě pohled smutného štěněte. To mě rozesmálo. Tanya mě naštvaně bouchla loktem do žeber. Věděl jsem, že bych na to divadlo neměl přistupovat kvůli Belle. Na druhou stranu jsem si vzpomněl na Alice, která mě žádala, abych to přijal. Rozhodl jsem se, že budu své sestře věřit.

„Dobře,“ řekl jsem, ač nerad. „Ale ujasníme si pravidla.“ Tanya přikývla. „Žádný sex, ani vášnivé polibky.“

„To bych po tobě ani nechtěla. Stačí, když se budeme držet za ruce, sem tam se pohladíme a budeme si zamilovaně hledět do očí,“ objasnila mi svůj plán. Souhlasil jsem, a tak jsme se vydali domů. Přede dveřmi jsme se chytli za ruce a vešli. Všichni se na nás nevěřícně dívali. Kate s Irinou byly opravdu zaskočené. V hlavě měly zmatek. S Tanyou jsme si ani nestihli sednout, když nás Alice všechny seznámila s plánem, že jedeme do Port Angeles. V duchu jsem doufal, že Denalijší nepojedou. Jak jsem se spletl. Jeli jsme všichni. Podíval jsem se na Alice se zjevnými obavami.

„Neboj se. Je to ku prospěchu. Jak tobě, tak Belle,“ poslala mi v myšlenkách.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - 19. kapitola: