Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudem prokletá 16. kapitola

23.08.2012 (13:00) • MayaC • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1448×

Dnešní díl bych ráda věnovala dvěma důležitým osobám. Mojí zlaté korektorce Myfate, která to se mnou nemá vůbec jednoduché. A mojí výborné kamarádce Lolalitě, která mě k psaní přivedla. Velké díky, děvčata.

16. kapitola

Bella

Na ples jsme jeli Edwardovým Aston Martinem. Ani jsem netušila, že má takové auto. Já bych na něj musela těžce pracovat celý život. Ale vedle něj jsem se naučila čekat i neočekávatelné, jako například ten jeho dnešní dárek, instinktivně jsme se dotkla svého krku a musela jsem se na něj usmát. Hned, jak jsme přijeli před sál, kde se ples konal, zaparkoval, oběhl auto a pomohl mi vystoupit. Narovnala jsem si sukni a zavěsila se do Edwarda. Cítila jsem se jako opravdová princezna vedle svého prince. Přidržoval mě, abych nespadla, protože bylo náledí a já se bála i na těch malých podpatcích.

Sál by laděný do tématu, všude visely sněhové vločky a ve vázách byly bílé květiny, které vypadaly jako zmrzlé. Prostorem se nesla příjemná taneční hudba. Jen jsme vstoupili, přenesla se na nás pozornost všech. Slyšela jsem hlasy svých spolužáků, někteří pochybovali, zda jsem to já, ostatní oceňovali moji krásu, jiní mi záviděli anebo naopak Edwardovi, že jsme tu spolu a jak nám to sluší. Musela jsem se usmívat a můj milovaný také. Jeho sourozenci jeli zvlášť, takže jsme se sešli až v sále společně i s Rutty a Chrisem.

„Tak co, starý, koukám, že tvojí holce to dneska fakt sekne. Tak co, posuneš se k další metě?“ šťouchl Edwarda jeho bratr povzbudivě do žeber. Emmettova slova mě přiváděla do rozpaků, Edwarda a Rose spíš do varu. Rosalie se uraženě odebrala trucovat na toalety a Edward výhružně vrčel.

Ke mně se vloudila Alice. „Teď se koukej. Myslím, že konečně dojde na ty, kdo ubližují nevinným. Ne nadarmo se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.” Prozíravě si poklepala na spánky a pak mi ukázala ke dveřím. Hudba utichla. Pohledy všech přítomných se obrátily ke vchodu. Tam stály dvě postavy a očividně byly vyvedené z normy. Musela jsem se v přítmí více zaměřit na jejich obličeje. Byla to Lauren s Jessicou, stály tam v divných kostýmech.

„Lauren za mnou přišla a ptala se, zda bych jí nepomohla s kostýmem. No a já jsem jí řekla, že jako předsedkyně organizačního výboru jsem se rozhodla změnit téma plesu ze zimního království na zvířátka,” uchechtla se Alice vedle mého ucha. A ano, při bližším pohledu jsem si všimla, že Jessica je oblečená jako králíček playboy a Lauren jako antilopa, nechyběly jí ani uši a rohy. Zřejmě i všichni ostatní učinili stejný objev jako já, co se týče jejich oděvu, a celý sál propukl ve smích.

Mně jich po pravdě bylo i přes to všechno, co mi už udělaly, líto. Lauren zřejmě pochopila, že to na ni nastražila Alice schválně, aby mě pomstila, a tak se vydala svižným krokem k nám. „To jsi Cullenové poradila ty, viď, ty bestie jedna? Však se neboj, ještě jsem s tebou neskončila a nemysli si, že to nechám jen tak!” křičela na mě jako smyslů zbavená a pak jsem jen zaznamenala, jak Edward chytil její ruku těsně předtím, než se dotkla mojí tváře.

„Už se neopovažuj k Belle ty nebo ti tvoji kumpáni někdy přiblížit a nedej bože jí zkřivit jediný vlásek, je ti to jasné?” Edwardův hlas byl plný zloby a nedával šanci odporovat. Pochopila to i Lauren, chytila Jessicu za ruku a obě za vydatného smíchu všech svých spolužáků utekly ze sálu.

„Neboj se, teď už bude všechno dobré. Můžu poprosit svoji spanilou dámu o tanec?” Edward se přede mnou galantně uklonil a já jeho nabídku s potěšením přijala. Tančili jsme na několik písní, na pomalé i rychlé. Po osmém tanci jsem si musela jít vydechnout a Edward mi šel zatím pro pohár punče. Zničehonic si ke mně přisedl Emmett.

„Tak co, Bello, snad se už nezlobíš za tu moji poznámku na začátku? Chci se ti omluvit, ale beru tě už jako součást rodiny a z té já si dělám srandu pořád a kdekoliv. No, a protože jsi teda součástí naší rodinky a moje už skoro švagrová, tak bych tě chtěl požádat o jeden taneček.” Emmovi se prostě nedalo odolat a ke všemu ty šaškárny, co přitom dělal.

Zrovna začali hrát jednu pořádně rychlou písničku, Emm z toho měl očividně radost, choval se jako šílenec. Jeho taneční kreace jsem v životě neviděla. Nevědět, že je upír, myslela bych si, že trpí nějakou vážnou duševní chorobou, i když u něho bylo možné cokoliv. Jeho pohyby byly něco jako směs, rock&rollu, breakdance a kdoví čeho ještě. Já jsem vedle něho musela vypadat jako strašák do zelí, nebyla jsem schopná se ani pohnout. Naštěstí mě zachránila něčí ruka, jež mě táhla z parketu a tím i z očí všech přihlížejících. Byl to Edward.

„Kam to jdeme? Neměli bychom něco říct ostatním?” strachovala jsme se.

„Neboj se, princezno. Nechci ti nic udělat, jdeme jen do zahrady. Nechceš se trochu nadýchat čerstvého vzduchu. A nemrač se, broučku. Přeci bys mi nedala košem, ne?” dělal naoko uraženého Edward. Jistě že nedala, jak si to ten darebák mohl jen myslet? Já bych pro něj udělala, cokoliv by jsi jen přál. Už jsem nic nenamítala, jen se usmála a nechala se vést.

Venku byla dost velká zima, a tak mi Edward dal svoje sako, do kterého jsem se zabalila. Došli jsme do malého altánku v zadní části parku. Byl tu zametený sníh stejně tak jako na celé cestě a byl navíc osvětlený příjemnými malými žárovičkami.

„Nechtěla by sis zatancovat?” I když to znělo zajímavě, tancovat venku v zasněžené krajině, musela jsem ho odmítnout. Posadili jsme se tedy na lavičku v altánku. Edward si mě přitáhl do náruče a jemně mě líbal po celém obličeji, nejvíce se ale věnoval mým ústům. Mezitím mi pořád opakoval, jak moc mě miluje, a já mu to bohatou měrou oplácela. Když se ode mě odtrhl, opřel si čelo o to moje. Jeho tvář byla najednou hrozně vážná.

„Andílku, Bello, chci se tě na něco zeptat.” Když to vyslovil, zatajil se mi dech. Neměla jsem tušení, co budu dělat.

„Vím, že je to brzo a tvoje rodina s tím nebude asi souhlasit, ale…” Tohle začínalo být vážné, co jen řeknu. Dlouze se mi podíval do očí. „… nechtěla bys letošní Vánoce strávit se mnou a mojí rodinou? Vánoční prázdniny máme až do Nového roku, a tak jsem myslel, že bychom mohli pětadvacátého prosince odjet na naši chatu do hor a strávit spolu sami nějaký čas.” Když dokončil svoji otázku, tak netrpělivě očekával mou odpověď. Ulevilo se mi, že se nezeptal na to, co jsem si původně myslela, protože jsem si nebyla jistá, že jsem připravená mu odpovědět. Ale s jeho plánem na společné Vánoce se dalo jedině souhlasit. Tetu a strýčka nějak přesvědčím, nemyslím si, že by s tím měli mít nějaký velký problém. Usmála jsme se na Edwarda.

„Jistě, že s tebou strávím Vánoce, dokonce moc ráda.” Na jeho tváři se rozlil velikánský usměv a hned nato mě divoce políbil.

„Děkuji, děkuji, děkuji. Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost.”

„Halo, mládeži, co se tu před námi schováváte. Pojďte si s námi ještě zatančit.” Rutty s Chrisem nás našli. Musela jsem uznat, že mi opravdu začínala být zima a nechtěla jsem riskovat další nemoc. Ještě než jsme došli zpět, jsem šeptem sdělila Rutty, o co mě Edward požádal a že jsem přijala. Ona dělala nejdříve smutnou, že s ní nebudu, ale potom zavýskla radostí. „To víš, že se nezlobím, moc ti to přeji, sestřenko.”

Jeden tanec jsem věnovala Chrisovi a Edward naopak provedl Rutt, ten poslední tanec jsem si ale nechala pro mou lásku. Už jsem mu usínala na rameni, když začala hudba pomalu utichat. Edward si mě vyzvedl do náruče, já jsem mu obmotala ruce kolem krku a nechala jsem se odnést do auta a následně odvézt domů a uložit i do postele. Jen jsem z posledních sil postřehla, jak nás vítá teta a děkuje Edwardovi a Chrisovi, že nás v pořádku vrátili domů.

Autor: MayaC, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudem prokletá 16. kapitola: