Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osud v doteku - 8. díl

Chris Weitz - Smithovi

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Omlouvám se, že další kapitola trochu trvala. Je toho teď na mně trochu moc. Přidala jsem jednorázovku "Čiré zoufalství", tak mrkněte. Na dalších kapitolách Osudu pracuji. Přeji pěkné počtení. A děkuji za všechny komenty. Nabíjejí mně na další psaní... Tersara

15.04.2010 (11:00) • Tersara • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1161×

8.kapitola

Bella:

Pomalu jsem otevřela oči. Byl to nezvyk. Nevím jak dlouho tahle moje změna probíhala. Světlo mne udeřilo do očí a přinutilo mne je přivřít a začít mrkat. Postupně jsem mu přivykala a začala se soustředit na své tělo. Musela jsem zkontrolovat, zda je vše, jak má být. Zvedla jsem jednu ruku a nasměrovala ji k obličeji. Přejela jsem si jí přes čelo a tlakem jsem ulevovala svým ztuhlým svalům. Promnula jsem si oči a začala si masírovat spánky. To už jsem k tomu přidala i tu druhou ruku a nemohla se ubránit příjemným pocitům. Celé mé tělo bylo podivně rozlámané, jako po hodně veliké námaze.

„Tak počkat!“ vykřikla jsem a ztuhla.

„Tohle přece není možné. Neměla  bych se cítit jak zbitá. Jsem přeci upír,“ pronesla jsem a odpověď, kterou vyřkl někdo v místnosti mne špičkově vyděsila. Byl tu snad někdo další?

„Bello, drahoušku, jak se cítíš?“ zněl ten hlas poměrně dosti ustaraně.

„Carlisle?“ ano, ten hlas znám.

„Ano Bello, jsem to já. Bolí tě něco?“ vyptával se dále a já si začala uvědomovat, že tu je něco špatně. Měla jsem ho přeci slyšet. Pootočila jsem hlavu za tím hlasem a neubránila se bolestivému syknutí. Měla jsem parádně ztuhlý krk. Brr. Tohle fakt není normální…

Uvědomila jsem si, že mimo Carlisla jsou v místnosti všichni ostatní. Má matka Esme, sestry Rosalie a Alice a bratři Jasper a Emmet. Ano, tohle byla má rodina. Ale tuhle jsem nyní vidět nechtěla. Tuhle ne. Milovala jsem je, ano, ale mé srdce pukalo bolestí a já netušila proč. Vytušila jsem pohyb a pohlédla na Jaspera.

„Bello, neboj se. Je tady, je v pořádku,“ řekl a celá rodina se na něj otočila. Povzdechl si.

„Víte, Belliny pocity jsou ještě horší než před chvílí. Na jednu stranu cítí radost a úlevu, že vidí nás. Miluje nás. Ale na tu druhou ji doslova puká srdce, protože mu chybí jeho půlka,“ pronesl a chytil si hlavu do dlaní.

„Myslím, že bude nejlepší vzít ji k němu, snad tím nebudeme nic riskovat.“

„Ale já bych rád nejdřív Bellu vyšetřil, přeci jenom je člověk. Nevíme přesně co se stalo,“ pronesl Carlisle jako správný doktor.

„Moment! Moment, moment, moment“, vykřikla Bella a vyděšeně se na nás dívala, „jak to myslíš, že jsem člověk?“ v hlase jí začala přeskakovat hysterie.

„Bell, nevíme co se přesně stalo. Víme jen to, že jsi zkolabovala na letišti a když tě Alice s Jasperem přivezli, vůbec jsi nevnímala. Vypadala jsi jako při přeměně. Jen to šlo prostě opačně,“ řekl Carlisle.

„Začala jsi se měnit zpět na člověka. Bije ti zase srdce, máš teplou kůži, jsi zranitelná, jsi zase smrtelná. Jenom fakt, že neslyšíš své srdce svědčí o tom, že jsi zase člověkem,“ vypadlo z Jaspera a já na něj koukala jak sůva z nudlí, musela jsem vypadat kouzelně.

„Oba jste se začali měnit z ničeho nic. Prostě jste v jednu chvíli byli upíři a v druhou už bylo vše jinak. Nechápeme to o nic víc než ty.“

Opět mluvil Carlisle, ale já mu nevěnovala pozornost.

„Oba? Řekl oba? Jak oba? Kdo oba? Oba…“ mé myšlenky lítaly jako splašené a já zvedla oči ke své rodině. Všichni si mého záseku všimli a čekali na mou reakci. Ovšem to, co jsem vydechla je uvedl do šoku. Že jste neviděli upíra v šoku? Tak prosím, já jich mám před sebou hned šest.

Snažila jsem se uklidnit, zamrkala jsem párkrát očima a vydechla jedno slovo. Jméno…

„Edward…“ můj hlas zněl najednou jinak. Až moc dobře jsem si uvědomovala, že jsem je všechny vyvedla z míry. Ale bylo mi to fuk.

„Bello, ty ho znáš?“ ptal se mně šokovaně Carlisle a celou mou rodinou projel záchvěv.

„Ano. Teda, chci říct, osobně jsem ho neviděla, ale je to přece můj Edward. Miluju ho,“ pronesla a opět začala mrkat očima.

„No tak tohle je fakt gól,“ ozval se konečně Emmet a začal se chechtat.

„Omluvte mě,“ řekla jsem rychle a zvedla se z postele, „musím jít za ním.“

„Ale jak víš, že tady je?“ ptal se Carlisle a já na něj rychle koukla.

„Cítím ho. Tati, prosím, vysvětlím ti to. Jazzy řekni mu o co jde. Já prostě musím jít za ním,“ vzlykla jsem a upřela oči na Jasspera.

„Je to tak, tu touhu nedokážu přirovnat k ničemu jinému,než k naší touze po krvi…“ opět šokovaně pronesl, ale já už byla v půli cesty k mému světlu.

Nedokážu vysvětlit, jak jsem věděla, kde je. Prostě jsem ho cítila. Cítila jsem jeho přítomnost. To teplo, které z něj vyzařovalo, bych cítila na míle daleko, a stejně tak i  on.

Byla jsem na odpočívadle u schodů, když se na opačné straně chodby otevřely dveře a z nich vyběhl on.

 

Edward:

V téhle nepříjemné situaci jsem byl najednou velice klidný. Uvědomil jsem si, že nyní se dozvím vše. Dozvím se celou pravdu. Dozvím se své poslání, nebo co to vlastně bylo.

Poslouchal jsem své srdce a myslel na tu dívku. Mé srdce se s mým klidem zpomalilo.

Stále zpomalovalo…

Zpomalovalo…

A najednou přestalo bít úplně…

Prostoupil mně úžasný pocit. Nevím jak to jinak nazvat, než jistota.  Najednou jsem věděl, co mě čeká. Tohle bylo mé poslání. Jak jednoduché. Měl jsem strašnou chuť se zasmát.

To, že mé srdce nebije mne neznepokojovalo. Nebyl důvod. Viděl jsem svou budoucnost. A byla nádherná.

Viděl jsem svou Bellu. Svou lásku. Svou budoucnost.

Mé všechno…

V hlavě jsem měl úplně jasno.

Vše bylo tak, jak to má být. Klidně jsem vydechl a zaslechl zvuk. Tenhle zvuk donutil mé srdce jej následovat. A tak se znovu rozbušilo. V těsném závěsu za tím druhým srdcem. Již jsem věděl, komu patřilo. Mé Belle… mému slunci.

Procital jsem opět do svého těla a pocítil pár změn. První bylo mravenčení. Od špiček nohou až po konečky vlasů jsem cítil takové zvláštní teplo. Jako světlo. Světelný paprsek. Prohříval mne a mé tělo se zahřívalo. Tak to má být.

Když jsem byl připraven, zvedl jsem ruku. Cítil jsem se velice unaven. Jako po velmi namáhavé práci. Zvedl jsem ruce a promnul si obličej. Vše se zdálo na svém místě. Teda snad.

Zkusmo jsem otevřel oči a rychle jsem je zase zavřel. To světlo bylo oslňující.

Zkoušel jsem to znovu a za chvíli si přivykly. Pomalu jsem se posadil a protáhl se. Cítil jsem se nádherně, ale zároveň jsem věděl, že ještě mi něco chybí. Mé srdce nebylo celé.

Zachvátila mně panika. Co když ji nenajdu. Jak dlouho můžu vydržet tuhle bolest…

Zvedl jsem se z postele a vyběhl na chodbu.

A tam byla ona. Jen jsem na ni pohlédl, bylo to tu zase. Zase to mravenčení po celém těle. Zase to světlo projíždělo každou buňkou mého těla. Cítil jsem tu sílu a zvedl oči.

Doslova mně uvěznila svým pohledem. Zhluboka jsem se nadechl a vyběhl ji vstříc.

Uprostřed chodby jsme se setkali.

Dokonalost sama.

Mé srdce přetékalo citem. Prýštil z něj na všechny strany a já cítil, jak prozařuje z mého těla ven. Obtékal nás a já cítil opět to božské teplo jako dříve. Od konečků vlasů až po špičky nohou mnou i Bellou projížděla čistá energie.

Jako bublina, nádherná třpytivá bublina plná emocí se z nás tahle vlna emocí vzedmula a obstoupila nás. Cítili jsme se jako pírko. Vznášeli jsme se a užívali si tohle shledání. Naše těla byla konečně dokonalá.

Mé tělo bylo její, my byli jeden. Tak, jak to má být.

Jak to mělo vždycky být…

Autor: Tersara, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osud v doteku - 8. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře