Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osud v doteku - 10. díl

16.04.2010 (16:00) • Tersara • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1411×

10. kapitola

Mé děti. Vzlykala jsem opět a téměř cítila, jak mi po tvářích tečou slzy. Mé srdce bylo sevřené a i ve své kamennosti pookřálo. Zalévaly ho vlny lásky od našich dětí. Jinak to popsat nešlo. Jejich lidství se dotklo i nás. Podívala jsem se na svou rodinu a viděla, že všichni to cítí stejně. Jejich obličeje zářily jako na slunečním světle. Ale zářily jakoby zevnitř…

Dokonalé.

Všichni jsme se po sobě podívali a četli si v očích to samé. Překvapení, obavu, ale hlavně lásku.

Lásku, kterou jsme dostali od Edwarda a Belly…

Carlisle:

Pozorovali jsme ten zázrak před námi a já nemohl pořád přijít na to, co se tady děje.

„OK, tak si to zopakujme“, říkal jsem si v myšlenkách, „nejdřív k nám přijde Edward. Z ničeho nic zkolabuje a začne se proměňovat. Pak se to samé stane  Belle. Naprosto nezávisle na sobě. No to je bezvadné. Co se to tady sakra děje?!“ pobíhaly mé myšlenky v hlavě  a já se konečně trochu vzpamatoval.

„Fíha,“ prohodila Alice, „tak tohle je tedy mazec. Sice jsem je viděla jejich lásku, ale tohle bych nikdy nečekala.“ Na jejích rtech pohrával letmý úsměv.

„Tati, co bude dál?“ zeptala se s obavou v hlase Rosalie.

„To nevím, Rose. Myslím, že bychom si měli všichni v klidu sednout a promluvit si. Nejlepší informace bude podle mě mít Bella s Edwardem.“

Tihle dva jmenovaní stále stáli na odpočívadle a věnovali se jen sobě. Jemně jsem si odkašlal a tím upoutal jejich pozornost.

Odskočili od sebe jako dva puberťáci nachytaní při něčem, co se nesmí, ale i tak bylo pouto mezi nimi stále patrné.

„Bells, Edwarde, jak se cítíte?“ zeptal jsem se.

Oba se na nás dívali a bylo na nich vidět, že přemýšlí. Edward se tvářil dokonce trochu zmateně. Není se konce konců čemu divit.

„Carlisle, já nevím proč se to stalo, ale vím, že Edward je můj osud. K tomu, abych to věděla, mi stačil jeden dotek.“

„To určitě všichni chápeme,“ pousmál jsem se a vyzval je, aby nás následovali do obývacího pokoje.

Všichni jsme si posedali po pokoji a já se konečně zeptal na to, co mně zajímalo nejvíc.

„Bells, co jsi cítila během tvé proměny?“

Nejprve se zamyslela, pak pohlédla na Edwarda, jako by se ujišťovala, co mu má říct. Chvíli si hleděli do očí a skoro to vypadalo, jako by spolu hovořili. A pak začala mluvit. Edward ji tu a tam doplňoval.

Vyprávěla o bolesti, o ohni a o tom, jak slyšela své vlastní srdce jak bije pomaleji a pomaleji. Všichni jsme byli ohromeni tím, že byla jakoby mimo své tělo. Sice vše vnímala, ale nemohla se pohnout. A když nám řekla, že jakmile její srdce bouchlo naposledy, tak se ocitla ve světle a vše pochopila, nikdo z nás tomu nedokázal uvěřit. Nedocházel nám důvod, proč by to měli být zrovna tihle dva. Proč ne kdokoliv jiný. Proč zrovna naše dcera.

Náhle se Bella s hrůzou podívala na Edwarda a vykřikla.

„Edwarde, tohle ne. Nemysli na to…“ hlas se jí zlomil.

Zmateně jsem koukal z jednoho na druhého a přemýšlel, co to má znamenat. A potom…

„Počkejte, vy se slyšíte i beze slov?“ zeptal jsem se.

„Víš, nevím jak to vysvětlit, ale jsme spolu spojení daleko silnějším poutem, než o jaké jsem kdy slyšel. Nejen že slyším její myšlenky, já cítím její pocity a nálady a v hloubi duše cítím, že toho umíme ještě mnohem více,“ chopil se slova Edward a já se nadechl k další sérii otázek. Edward mě ale zastavil rukou a povídal dál.

„Když jsem se po přeměně probudil ve Volteře, tak si Aro zavolal na pomoc svého přítele Eleazara. Chtěl vědět, jakou mám moc. Viděl jsem na něm, že je velmi překvapený. Dokonce bych řekl, že ze mě měl trochu strach. Dokázal si samozřejmě chránit myšlenky, ale v tu chvíli, kdy jsem viděl v jeho očích nerozhodnost, tak jsem si tak moc přál vědět, na co myslím, že jsem jeho obranu prolomil,“ pokračoval Edward a my všichni napjatě poslouchali.

„Myslel tehdy na to, že mám v sobě dar, který nedokáže rozpoznat. Nahánělo mu to strach a přemýšlel nad tím, jestli ze mě náhodou nebude nejsilnější upír na světě. Nechápal jsem ho, ale cítil jsem v sobě tu spoutanou sílu a celou tu dobu, co jsem upírem, jsem čekal, co se stane...“  odmlčel se a pohlédl opět na Bellu. Ta jen mírně kývla hlavou a opět upřela oči na nás.

„Už to vím. Víme to oba. Já jsem silný. Velice silný. A Bella, jak všichni víte, také. Změnili jsme se v lidi z jednoho důvo…“ přerušil se a pohlédl na Alice. Ta se jen zajíkla a přitiskla si automatickým pohybem ruku na ústa.

„Dítě?“ vydechla a já pochopil. Měla vizi.

„Moment, jaké dítě? Upíři přece děti mít nemůžou. To už bychom jich měli stovky, viď, zlato?“ pronesl Emmet a koukl na Rose. Ta ho sjela rozzlobeným pohledem.

„Právě proto už upíři nejsou, ty troubo!“ zavrčela a Emmet se praštil do čela.

„Tak já budu strýc?“ zeptal se natěšeně a začal poskakovat po pokoji.

Celá rodina začala švitořit a mluvit jeden přes druhého. Ale mě něco stále vrtalo hlavou. Samozřejmě jsem věděl, jak se dělají děti. Jsem přeci lékař. Ale vzhledem k tomu, že oba se dokázali nadmíru vcítit do toho druhé a zůstalo jim něco ze své upíří podoby, jsem musel přemýšlet nad tím, zda v tom nebude nějaký háček.

„Carlisle, víme, že to nebude jednoduché. Upřímně, nerozumíme tomu o nic víc, než ty. Těch pár minut, kdy naše srdce nebila, jsem byl v nebi a viděl nádherné obrázky. Viděl jsem svou Bellu a viděl jsem naši lásku a část budoucnosti. Byla to nádhera a já se na to tak těším.“

Měl jsem z toho radost. Vždyť to všechno proběhlo sice hekticky, ale dopadlo to dobře. Co víc jsem si mohl přát… usmál jsem se na ně a pak pohlédl na celou svou rodinu. Čekalo nás období radosti. Snad do našeho domu přibude nový člen. Nejspíš nás čeká i svatba… ale zase abych nepředbíhal…

Zbytek dne jsme seděli v obýváku. Povídali jsme si. Nejprve Bella a poté i Edward nám dopodrobna vypověděli, co se s nimi dělo. Popisovali vše, co viděli a já jsem viděl, že jejich láska je skutečně dechberoucí. Milovali se a bylo to na nich vidět.

Esmé jim uvařila lidské jídlo a já zjišťoval – pln vědeckého zájmu – jak je jejich přeměna změnila.

Již dříve jsme zjistili, že nevoní jako lidé. Jejich srdce sice bila a krev jim proudila tělem, stále jsme z nich cítili jejich upíří vůni. Svým způsobem to bylo dobré, nebudou poutat tolik pozornosti u našeho druhu, z čehož jsem měl obavy.

Zůstala jim samozřejmě jejich krása. Nutno říci, že byli nádherní, i když se neznali. Troufám si říci, že krásnější upírku, než naši Bellu, jsem neviděl. Byla královnou souměrnosti a vyváženosti. A Edward? Jeho ostře řezané rysy v tváři a dokonalé tělo by samo o sobě stačilo k pobláznění 99% procent všech žen. Nicméně z něj vyzařovalo něco, co celou tuhle krásu pozvedlo ještě výše. Dodalo to další rozměr.

Ale v porovnání s tím, jak se doplňovali nyní, byly jejich dřívější podoby šedé. Nejspíš za to mohla ta láska. Říká se přece, že láska dokáže prosvětlit každou tvář. A vzhledem k tomu, oni museli být potomci světla. Prýštila z nich všemi směry a každý, kdo se v jejich okolí ocitl, ji přijímal plnými doušky.

Také jsem zjistil, že jejich kůže je stále tvrdá, ale kupodivu se udržovala teplejší. Byli sice stále chladní, ale pro upíra ten rozdíl byl minimální. Jejich smysly se bohužel zeslabily. Slyšeli hůř, oči také zeslábly, ale pořád to byl lidský nadprůměr. Také jejich rychlost, hbitost a síla se zhoršily.

Zajímalo mne, jak je to s jejich schopností se rychle uzdravovat a hlavně s nesmrtelností, ale jednoduše mne nenapadal způsob jak to bezpečně otestovat. Vedli jsme na toto téma tedy dlouhou diskuzi a shodli se na tom, že nám nezbude nic jiného, než čekat a doufat, že to bude vše v pořádku.

Jak jsem již říkal, celý večer probíhal velice příjemně. Konečně byla naše rodina v sudém počtu a každý měl svého druhého do páru. Na Edwardovi s Bellou bylo vidět, že by byli rádi jen spolu, ale na druhou stranu dokázali si své soukromí zařídit. Nemuseli mluvit nahlas, aby si rozuměli. Vše by bylo dokonalé, kdybych si najednou s hrůzou neuvědomil, co nás čeká.

„Proboha“, vydechl jsem a všichni se na mne podívali, „Edwarde, my jsme naprosto zapomněli, proč jsi sem původně přijel…“ dostal jsem ze sebe a viděl, že se  obličejích všech objevil stejný výraz jako v tom mém…

Vyhlašuju typovací soutěž :) kdo si pamatuje proč Edward původně přijel? :)

Autor: Tersara, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osud v doteku - 10. díl: