Tak je tu po dlouhé době další kapitola. Doufám, že se bude líbit. Také chci upozornit, že by tahle kapitola mohla být konečná. Jinak přeji pěkné prázdniny. Vaše SuzySue.
02.07.2010 (17:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3004×
12. kapitola
„Ale notak, Bello, nepřeháněj, samozřejmě že vím, co to je i já jsem miloval,“ odpověděl a já jsem na něj koukala, jako kdyby spadl z višně. Tomuto jsem nemohla uvěřit, Aro Volturi miloval. To snad není možný.
„Miloval jsem krásnou ženu, které jsi moc podobná, proto jsem si tě tak oblíbil. Jmenovala se Alexandra, jak krásné jméno pro krásnou ženu. Byla velmi půvabná na to, že byla člověk. Mohla se klidně rovnat upírce. Moc jsme se milovali a ona nějakým zázrakem milovala mě. Byl jsem šťastný a na její přání jsem ji přeměnil. Byl jsem ten nejšťastnější upír pod sluncem a myslel jsem si, že na mě čeká věčnost po boku mé lásky, životní lásky. Proto mě tehdy tolik ranilo, když se můj nepřítel zaměřil na moji jedinou slabost, kterou byla ona. Tehdy jsem ji nechával hlídat ve dne v noci, ale nepomohlo to. Nakonec ji stejnak dostal a zabil a já jsem pak zabil jeho. Ovšem Alex mi to už nevrátilo. Ji už mi nikdo nevrátí.“
Vyprávěl mi svůj příběh a já jsem tomu nemohla uvěřit, koukala jsem na něho s otevřenou pusou a nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě jsem nedokázala vstřebat ten fakt, že Aro byl kdysi jiný, že miloval. Nedokázala jsem si to představit, ovšem kvůli tomu jsme tady nebyli. Vzpomněla jsem si na Cullenovi, to kvůli nim jsme tady.
„Vidíš, Aro. Skoro tě zabilo, když jsi ztratil to nejcennější, co jsi měl, svou lásku. A co jsi udělal svému příteli, připravil jsi ho o tu jeho a taky jsi je připravil o matku. Copak svému příteli, myslím, že opravdovému jedinému příteli přeješ to samé?“ promluvila jsem na něj káravě.
Chtěla jsem mu domluvit, chtěla jsem, aby si vzpomněl, jak trpěl a aby věděl, jak ublížil svému jedinému příteli, se kterým se teď asi už můžu rovnou rozloučit, protože pochybuju, že se s ním Carlisle bude nadále bavit z přátelství, spíše to bude z povinnosti nebo z obavy o svoji rodinu.
„Máš pravdu, nechápu, jak jsem to mohl dopustit, jak jsem mu mohl tak ublížit, byl jsem zaslepený touhou po moci. Snad se to dá ještě napravit.“ Mluvil na mě Aro, ale spíš mi to připadalo, že mluvil sám pro sebe.
Po chvíli promluvil o něco nahlas a bylo poznat, že teďka doopravdy mluvil ke mně.
„Máš pravdu, Isabello,“ mluvil najednou odtažitě, jako kdyby se před chvílí vůbec nic nestalo, jako kdyby nic neřekl. Myslím, že nechtěl dát najevo svoji zranitelnost. Musím ovšem přiznat, že od Ara bych to nejmíň čekala.
„Nechám je být, ale co provedu s tebou, si ještě rozmyslím, ale přesto bych ti byl vděčný, kdyby sis to co jsem ti teď vyprávěl, nechala pro sebe.“
„Samozřejmě, že to nikomu nepovím. A jsem ráda, jak si se rozhodl, jsem si jista, že nebudeš litovat, je to přece jenom rodina, a ta se rozhodně nechce dostat na tvoje místo,“ ubezpečila jsem ho. Bylo mi totiž jasné, čeho se tolik bál.
Nepatrně kývnul a my se vydali za ostatními zpět, aby Aro mohl všem sdělit svoje rozhodnutí.
„Moji drazí, nikdo se zde ničím neprovinil, proto tu náš zásah není nutný. Můžeme se vrátit zpět.“
Pár upírů na něj nevěřícně koukalo a dokonce pár bylo i zklamaných, myslím, že už se těšili na boj.
„Carlisle, doufám, že nadále budeme přáteli a že se brzo v dobrém shledáme,“ otočil se Aro na Carlisla a myslím, že i dokonce doufal, že jeho jediný přítel přítelem zůstane.
Bylo vidět, jak se Carlisle přemáhá, ale nakonec přece jenom odpověděl, tak jak si Aro přál, a tak jak bylo nutno, aby vše dopadlo bez boje, i když myslím, že to Carlisle nemyslel vážně. A ani se mu nedivím, taky bych to Arovi neodpustila.
„Samozřejmě, rád jsem tě viděl,“ zasyčel na něj a zřejmě se snažil svůj hlas krotit, ale moc mu to nešlo.
„Tak jdeme,“ zavelel Aro a všichni se dali na odchod, ještě jsem si stačila všimnout, jak Carlisle blíže přivinul Esme, myslím, že se bál, aby mu ji znovu neodvedli.
Když už to vypadal, že se i Aro otočí a odejde, nestalo se tak. Aro se ještě ke mně otočil a zašeptal mi pár slov.
„Sbohem, Isabello, ještě se uvidíme, jak ve zlém tak v dobrém a pamatuj, že tohle ti nezapomenu.“ Tyto slova přímo zasyčel. Vůbec jsem v tom nepoznávala toho Ara, který se mi před chvílí vyzpovídal. Teď byl zase ten starý ledový Aro.
„Beru to navědomí,“ zavolala jsem ještě za jeho mizícími zády.
Potom jsem se zhluboka nadechla, byla jsem ráda, že to dopadlo tak dobře a otočila jsem se na Cullenovi, kteří se horlivě vítali.
Nechala jsem jim soukromí, stejnak jsem tu už neměla co děla a nechtěla jsem, aby mě tu nechali jenom z vděčnosti. Proto jsem se rozhodla jít si svou cestou. Možná je ještě někdy uvidím. Možná se naše cesty znovu potkají.
***
Milí čtenáři, chtěla bych vás poprosit o vaše názory. Jsou tu totiž 3 možnosti a já nevím, jak se mám rozhodnout. Proto to nechám na vás.
1) Tahle kapitola je konečná. S touhle kapitolou by povídka skončila.
2) Povídka by skončila, ale měla by pokračování buď pod jiným názvem nebo stejným. Ovšem Opuštěná by byla jakoby pozastavená a kapitoly by přibývaly tak 1 do 3 týdnů do měsíce, protože se chci věnovat víc Ošklivé Belle.
3) A nebo bych dopsala nejdřív Ošklivou Bellu, a pak bych se plně věnovala Opuštěné.
Co vy na to??
Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Opuštěná...? 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!