Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opětovaná nebo neopětovaná láska - 3. kapitola

29.12.2009 (17:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1300×

Další den ve škole se všichni bavili o té reklamě na mp4. Asi hodně obdivovali Lea a to mě štvalo, já bych mu přeci jen mohla konkurovat. A proč by taky ne, že? Vždyť já mohu vypadat jako kluk hmm. Teď jsem dostala perfektní nápad. Zahraji si na super modela nebo rovnou herce? To je perfektní nápad. Leo díky mě nebude dostávat žádné role a ta jeho nafoukanost ho pomalu přejde.
Alice na mě zamávala se zdviženým palcem, asi se jí ten nápad líbil stejně tak, jako mě. Nejspíš chtěla jít za mnou, jenomže jí zastavil právě Leo. Šla jsem k nim trochu blíž, jelikož mám lidské vlastnosti, tak bych je moc neslyšela.
„Čau, ty jsi Alice, že jo?“ Zeptal se jí Leo tím svým krásným hlasem. Proč sakra nemohl promluvit na mě? Proč zrovna na Alici?
„Ahoj. Jo, jsem. A ty jsi kdo?“ Alice dělala hloupou, asi mu chtěla ukázat, že on není nejznámější na škole.
„Já jsem Leo Nadal, je divné, že mě neznáš. Jsem na škole ten neoblíbenější.“ Hahaha to jeho velké sebevědomí mi celkem lezlo na nervy. Díky tomu se mi chvílemi přestával líbit.
„Aha, no jo stává se. Potřebuješ něco nebo můžu jít?“ Mluvila na něj Alice hnusně, určitě mi chce pomoc s mým plánem udělat z Lea normálního kluka, který si na nic nehraje.
„Chtěl jsem se zeptat. Včera jsem viděl jednu krásnou dívku. Byla dokonce u mě doma a pak vyskočila z okna. Měla stejné oči jako ty a stejné vlasy jako tvá sestra Rosalie, neznáš jí náhodou?“ Oh vždyť to jsem já! Leo mluví o mě! Já jsem ta nejšťastnější bytost na světě. Chtěla jsem mu říct, že jsem to já, jenomže Edward mě pevně chytil za ruku, nejspíš četl zase mé myšlenky.
„Ty myslíš nejspíš Julii mojí sestřenici. Ona bydlí s námi, ale do školy nechodí. Pomáhá Esmé s rekonstrukcí domů.“ Vysvětlila mu Alice a pak odešla na hodinu, protože za pět minut mělo zvonit.
Celý den ve škole jsem se totálně nudila. Těšila jsem se na odpoledne, protože jsem se dozvěděla, že Leo jde na konkurz do reklamy na motorku. Na motorce naštěstí jezdit umím, takže to nebude tak těžké. Ještě si musím vymyslet nějaký vzhled, ale jaký? No Alice mi snad poradí, jak bych měla vypadat.
„Tak jedeme!“ Zavelela po škole Alice. „Konkurz začíná za půl hodiny. Než tam dojedeme to je čtvrt hodina. Pět minut vymýšlení tvého vzhledu. Oblečení pro tebe už mám, takže pět minut převlíkání. Pak se změníš. Musíš se také zapsat, frontu budeš čekat dalších pět minut a půl hodiny budeš čekat, než se na tebe dostane. Deset minut budeš ve vnitř, takže ti pak bude zbývat hodina a čtvrt.“
Ona se mi podívala už do budoucnosti. Proč mi ale neřekla, jestli vyhraji? Už jsem se jí na to chtěla zeptat, když mi řekla: „Nech se také jednou překvapit.“
Měla pravdu, já jsem hrozně nedočkavá a tohle bude pro mě utrpení, ale co já si tedy počkám no.
Když jsme zastavili před nahrávacím studiem, vymysleli jsme s Alicí můj vzhled. Měla jsem kratší blond vlasy nagelované nahoru, čokoládově hnědé oči, vypracované tělo a náušnici v uchu. Na sobě jsem měla motorkářské oblečení, a kdybych nevěděla, že jsem to já, zamilovala bych se do sebe.
Frontu jsme čekali vážně pět minut, přede mnou stál zrovna Leo s nějakou blondýnou, kterou ještě ke všemu políbil. Měla jsem co dělat, abych mu jednu nevrazila. Ve škole mluví o mě, chodí s Miou a líbá se tady s nějakou blondýnou. Však já mu ale ukáži.
„Jméno a telefonní číslo?“ Zeptala se mě nějaká ženská, která to tu měla na starost, když jsem byla na řadě.
„Ben Ledger. A telefonní číslo je 522 676 163.“ Pak jsem si šla i s Alicí sednout a ona mě chytla za ruku, protože zrovna na ní mrkal Leo. Ach jo, prostě děvkař.
„Leo Nadal a Mary Jonášová.“ Volali dovnitř Lea a tu blondýnu. Takže oni dva jdou spolu na konkurz. Tam se chodí v párech? S kým asi budu já? No dobrý.
Po pěti minutách Leo i Mary vyšli ven, oba se tvářili až příliš nadšeně, tedy vlastně jen Leo. Mary se tvářila až příliš smutně, asi to moc dobře nezahrála. Moc jsem si toho nevšímala, protože zrovna volali mě a nějakou Fanny Black. Alice se však zvedla se mnou a šla také dovnitř. Takže jsem tam stála já jako kluk se dvěmi holkami.
„Co tady děláte?“ Spustil nějaký chlap na Alici.
„Já se chci podívat na mého přítele, prosím nechte mě tu.“ Zamrkala na něj Alice a ke mně se silně namáčkla. Ten chlap jen mávnul rukou a pak mi podal nějaký text.
Šla jsem se opřít k motorce a s Fanny jsme začali číst text. Moc jsem toho nepřečetla, protože ten chlap nás přerušil.
„Ty Bene si vážně skvělý, nikdo lepší tu ještě nebyl. Ale ty Fanny, vypadni!“ Vyhodil z místnosti Fanny, která se při cestě rozplakala. 
Režisér chtěl už zavolat další holku, která by četla se mnou, avšak Alice ho nenechala: „Mohla bych to zkusit já?“
Režisér jí beze slova podal text a Alice začala číst: „Oh zlato, nedělej to.“
Já: „Kočko, já musím. Nenechám pošpinit tvou čest.“
Alice: „Bejby ne!“
Já: „Zlato neboj se o mě, musím jít. Závod začíná. Oh čau.“
Tomu všichni začali tleskat a režisér řekl: „Vás dva zatím bereme, určitě se nikdo lepší nenajde. Takže zítra ve tři tady, musí Ben ukázat, jak jezdí na motorce.“
„Děkujeme vám. Naschle.“ Rozloučili jsme se s nimi a vyšli jsme s jekotem ven. Byla jsem hrozně ráda, že vzali nás a ne Lea s tou blondýnou. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit, až se o tom dozví. Strašně moc chci vidět ten jeho výraz, proto jsem se rozhodla, že dneska ho znovu doma navštívím.
„Jedeme domů! Tam se převlíkneš a rychle k Leovi. Ale nech mobila doma, budou ti volat z té reklamky.“ Mrkla na mě Alice a já nastoupila ještě ve své klukovské podobě do auta. Při jízdě jsem se převlékla a přeměnila se zpátky na svou nynější podobu.
Doma jsem si na sebe oblékla zelené šaty a vyběhla jsem do lesa. Tam jsem se přeměnila na sebe a běžela jsem k Leovi. Vyšplhala jsem k němu do pokoje, kde nikdo nebyl. Schovala jsem se do skříně a očekávala jsem jeho příchod.
Po pěti minutách někdo otevřel dveře a podle vůně jsem věděla, že je to právě Leo. Sedl si nejspíš na postel a najednou se mu rozezvonil mobil, když to zvedl, vylezla jsem ze skříně a on se na mě udiveně díval.
„Měl bys mluvit do telefonu.“ Připomněla jsem mu a on zmateně kývl.
„Cože? Jak dostal tu roli někdo jiný? Jaký Ben Ledger? To si ze mě děláte srandu? No tak naschle.“ Vztekal se do telefonu a já měla co dělat, abych se nerozesmála. Když dotelefonoval, přišla jsem k němu a sedla jsem si vedle něj. On se mi celou dobu díval do očí a pak jsem z ničeho nic dostala chuť ho políbit. Nejspíš myslel na to samé, protože jeho rty se přibližovali k těm mým.
Pak jsem ale položila prst na jeho pusu a řekla jsem: „Příště.“ S těmi slovy jsem vyskočila z okna.
„Kdy příště?“ Zavolal na mě a já jen pokrčila rameny.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opětovaná nebo neopětovaná láska - 3. kapitola: