Tak jsme s misppule napsaly prolog a první kapitolu naší povídky. Doufáme, že se bude líbit a hlavně se těšíme na vaší kritiku. Vaše SuzySue a misppule. :-)
13.04.2010 (20:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3312×
Prolog
„Agentko Swanová,“ ozvalo se za mnou.
„Ano pane?“ odpověděla jsem poslušně a čekala co z mého šéfa – Marka vypadne.
„Pojďte se mnou, prosím, do konferenčního sálu,“ vyzval mě a já ho bez protestu následovala. Co jiného mi zbývalo.
Pohodlně jsem se usadila v jedné ze židlí a čekala, co se bude dít. Za chvilku jsem se dočkala. Marek přešel dopředu ke stolu a zpustil promítání.
„Tak tohle je Alexandro Mustoči a vede prodej drog v tomhle státě. Dostali jsme typ, že dnes večer bude osobně u zásilky, což se často nestává. Musí to být velká zásilka. Toho my musíme využít a dopadnout ho při činu. Nesmí dojít ke komplikaci, jdeme po něm přes rok, a když to nevyjde, tak už ho třeba ani nedostaneme. Může nám zmizet kamkoli a s jeho množstvím peněz a kontaktů ho už ani nemusíme najít. Proto to musí proběhnout hladce. Jasné?“ dokončil svůj projev.
„Jasné,“ promluvili jsme sborově s celou naší partou. Připadala jsem si jako na vojně. „Sejdeme se za hodinu v hale, tam vám rozdám rozkazy,“ řekl ještě než vyplul ze sálu.
„Ach jo,“ povzdechla jsem si a to jsem si myslela, že budu mít volný večer.
To byly časy pohody, když jsem ještě neměla tuhle práci. Měla jsem spoustu času, i když jsem ho zrovna moc dobře nevyužívala.
Ještě teď si na to vzpomínám, jako kdyby to bylo včera. Pamatuju si, jak jsem ve svých 17 letech byla dívka, která měla každou chvíli problémy a nejenom s policií. Vymetala jsem všechny párty a kluby, občas brala drogy, a jednou jsem i opilá přespala na ulici. Párkrát jsem i něco ukradla. Rodiče ze mě nebyli nadšení, pomalu jim docházela trpělivost, která přetekla mým dalším zatčením.
A já se jim teď ani nedivím, stydím se za to. Kdybych mohla, vrátila bych to, ale nemůžu. Čas se vrátit nedá a já lituju svého chování, protože kdybych taková nebyla, neztvrdla bych tady.
Tentokrát to, ale bylo něco jiného, dostala jsem nabídku. Vlastně ne já, ale moji rodiče a ti to přijali.
Měli mi všechno odpustit, měla jsem mít čistý list, když jim pomůžu s jedním případem. Potřebovali totiž mladou dívku, aby se dostala do společnosti mezi nelegální obchodníky bílého masa. Musela jsem působit věrohodně a to pro mě nebyl problém.
To byla moje první akce. Od té doby utekly skoro dva roky a já jsem hned po maturitě nastoupila jako právoplatná agentka FBI.
1. kapitola
Tenhle dokonalý svět mě už unavoval. Pořád nosit černé oblečení a být vymóděná a sexy, aby ze mě mafiáni, a ostatní zvěrstvo, nemohli spustit oči, abychom je upoutali. Na poslední misi jsem měla šaty, které odhalovaly skoro celá záda div i ne zadek. Ovšem tahle práce mi zabírala mnoho času a mě to přestávalo bavit.
Neměla jsem ráda tenhle dvojí život, ve dne obyčejná holka a večer agentka FBI.
Někdy mám sto chutí s tím praštit, ale mám pracovní smlouvu na dva roky a tu musím dodržet, že já to vůbec podepisovala. Musela jsem to podepisovat, jelikož mě rodiče donutili a navíc to podepisovali i oni. Nechtěli, abych šla do vězení a hlavně se báli co budu po škole dělat. A ať to mělo být cokoliv, nechtěli nic riskovat báli se, co by o mně řekli lidi.
Rodiče si mysleli, že by měli ostudu. Jako by mi to vadilo. Mě bylo úplně jedno, co si lidí myslí. Ovšem rodiče byli jiného názoru. Záleželo jim na reputaci, a ne na mě.
***
Jako vždy jsme se připravovali na misi. Zase budu dělat návnadu.
Někdy si myslím, že se mě chtějí takhle zbavit, ale takovou radost jim přece neudělám. Mě se tak lehko nezbaví.
Rychle jsem vyhnala podobné úvahy z hlavy a těžce se tedy navlíkla do těch hadrů, co mi dali. A musela jsem přiznat, že jsem si připadala jako štětka, ba ne, já tak i vypadala. A to mi vadilo nejenom, co mě tahle práce stojí úsilí námahy času, ale ještě mě oblíkají do těch uděsních hadrů.
Ještě jsem se naposled sjela pohledem a s otráveným obličejem vyšla z kabinky, kde na mě už čekali kluci, kteří mi měli krýt zadek. Ovšem tohle poslání vzali asi trochu jinak. Protože mi ho nekryli, ale okukovali. Okukovali mě jako auto ve slevě. To nemají nic lepšího na práci? Naštvaně jsem vyšla dveřmi ven, oni šli za mnou a pořád mi koukali na zadek. Za tohle bych je nejradši vykastrovala.
Buď mi totiž koukali na zadek, nebo do výstřihu. Co s tím pořád mají, furt se koukat na ty stejné partie. Ale co, jsou to chlapi, ty to asi nikdy neomrzí. Díky bohu, že za chvíli odjíždíme, jinak by tu asi nikdo nepřežil.
Taky jsem si nemohla nevšimnout, když jsem procházela halou, jak se po mě všichni otáčeli. Asi opravdu budu jako nová vystavená značka auta, které koukají furt na kapotu, v mém případě na zadek. Co na něm vidí? Tohle jsem vyloženě nesnášela, asi si půjdu stěžovat, ale kam? Stejnak by mě nikdo neposlouchat, rozhodně ne v tomhle oblečku.
Rozhodla jsem se, že se tím už nebudu zabývat. Stejnak bych nic nevyřešila.
Poslušně jsem nasedla do auta, abychom mohli vyjet na misi.
Dojeli jsme na letiště a nastoupili do letadla. V přihrádce jsme měli nějaké složky - informace o „oběti“. Samozřejmě tu nechyběly ani moje falešné doklady, které jsem okamžitě začala študovat.
Nezjistila jsem nic nového, jsem Marie Foxtrová. Jako by se to jméno ke mně hodilo. Právě na opak. Vůbec mi nesedělo a začínala jsem ho mít plné zuby. Jiné jméno mi totiž nikdy nedávali. Asi aby ušetřili na zhotovení nových dokumentů.
Škrti jedni, nejradši bych odsud odešla, ale jak jsem už jednou zmiňovala, nemůžu.
Letadlo přistávalo a nad kabinkou pilota se rozsvítilo červené světýlko, s nápisem připoutejte se. Poslechla jsem a připoutala se.
Ted už mě jenom čekala dlouhá a perná noc. Kdo ví, jak to skončí.
Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Operace Forks prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!