Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Only your eyes! - 6. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Only your eyes! - 6. kapitolaOsud. Jednoduché slovo složené ze 4 písmen. I přesto jak moc je tohle slovo obyčejné nám jeho význam dokáže ublížit. Dokáže ublížit, ale také ukázat nám věci dosud nepoznané. Někdo tvrdí že se osud nedá změnit. Já si myslím, že pokud opravdu chceme změnit bychom ho mohli. Má to ale jeden velký háček. Co když někdo uvidí náš osud který bude změněn? Kolik bolesti a slz bude zapotřebí než se všechno napraví? Kolik času k tomu bude potřeba?

24.04.2010 (21:00) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1606×

 

Užívala jsem si pocit bezpečí v jeho náručí. V tuhle chvíli by mě nikdo, ani nic nedokázalo odtrhnout, od toho ledového těla. A přesně v tuhle chvíli se mi v hlavě ozvalo to mohutné „cvak“. Já už přeci nechci být ta malá holka, co se neumí bránit. Ta malá holka která se musela schovávat před životem. Která tu teď brečí v náručí upíra, kterého nejspíš miluje. Jedna z mála kteří přežili. Tak dost. Takhle to přece nemá být. Právě teď je totiž James, můj nejmenší problém. Musím se naučit ovládat všechny svoje schopnosti a poslat ho tam kam patří. Do pekel. Je špatné takhle uvažovat, já vím. Ale způsobil tolik bolesti, že si to zaslouží. Další bod mého plánu je Volterra. Musím se tam zajet podívat. Poslední dobou se odtud šíří zajímavé zvěsti. Marcus prý nechává hromadně vyvražďovat vlkodlaky. A nikdo mu nebrání, což znamená, že jsem buďto jediná a nebo je nás už velmi málo. Protože dokud nebudu vědět jak zvládnout sama sebe, nedokážu zvládnout ani svoji moc. Musím se na to ovšem připravit. Opatrně jsem se vymanila z jeho náruče a odhodlaně setřela svoje slzy. Překvapeně se na mě podíval. Stačil mi jen jediný pohled, do těch zlatých očí a všechny pochybnosti se vytratily. Miluju Edwarda Cullena. Miluju upíra.

„Děkuju.“

„Nemáš vůbec zač. Vlastně jsem rád, že jsi přijela zrovna sem.“

Nadechla jsem se a chystala se udělat nejtěšší věc ve svém životě.

„Čeká mě dlouhá cesta Edwarde. Možná už se nevrátím a proto bych chtěla, abys věděl jednu věc. Miluju tě. Miluju tě od prvního okamžiku, co jsem tě zahlédla v Emmettově mysli,“ zahanbeně jsem sklopila hlavu.

Ledový dotek mě přinutil zvednout ji a podívat se mu zpříma do očí.

„Miluju tě, Isabello Swanová.“

Pak si mě přitáhl k sobě a spojil naše rty do toho nejkrásnějšího polibku. Podlamovali se mi kolena. Začal mi docházet dech a já to musela ukončit. Odtrhla jsem se od něj.

„Sbohem Edwarde. Nezapomenu na tebe. Nikdy. Vrátím se. Jednou se vrátím. Nehledej mě,“ zašeptala jsem mu do ucha.

Byl natolik překvapený, že mě nestihl zadržet. Rychle jsem vyběhla dnes už podruhé s toho domu. Nasedla jsem do auta a vydala se vstříc svému novému životu. Celou cestu jsem se pozo rně dívala, jestli mě nesleduje to hnusné auto. Zastavila jsem na ulici. Neobtěžovala, jsem se parkovat. Vyběhla jsem schody a začala do svého kufru házet ty nejpotřebnější věci. Pak jsem naškrábala tátovi vzkaz. Jsem si jistá, že to pochopí. Jakmile za mnou zaklaply dveře, uvědomila jsem si, že se sem už nejspíš nikdy nevrátím. Kufr jsem hodila do kufru auta. Přísahala bych, že když jsem vyjížděla z města, viděla jsem ve zpětném zrcátku ty nejkrásnější oči na světě. Nohu na plynu jsem ještě víc sešlápla a rozjela se na místo, kde by mě v tuhle chvíli, čekali všichni nejmíň. Na místo kde to všechno začalo a taky skončilo. Do Anglie. Jela jsem dlouho směr Seattle. Po cestě jsem zastavovala jen minimálně. Po pár hodinách jsem si zapla rádio. Písnička která začala hrát pro mě nebyla nijak významná. Nebyly v ní ukryté žádné vzpomínky, ale i přesto se mi po tvářích začali kutálet další slzy.

Písnička!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Povinné

Představ si, že není žádné nebe
Je to lehké, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze oblaka
Představ si všechny lidi
žijící pro dnešek

Představ si, že nejsou žádné státy
To není tak težké udělat
Není pro co umírat či zabíjet
A také žádné náboženství
Představ si všechny lidi,
jak žijí v míru

Můžes říci, že jsem snílek,
ale já nejsem sám
Doufám, že se jednou přidáš k nám
A svět bude jako jeden

Představ si, že není žádný majetek
Budu se divit, když to dokážeš
Nebude nutná žádná chamtivost či hlad
Bratrství lidí
Představ si, jak všechny lidé
sdílejí celý svět

Mohl bys říct, že jsem snílek,
ale já nejsem sám
Doufám, že se k nám jednou přidáš
a svět bude žít jako jeden dál.

Ano v takovém světě bych neměla moc práce. Ve světě kdy si lidé uvědomí, že nikoho jiného než ty druhé nemají.

Na letiště jsem dojela jen pár minut co písnička dohrála. Vytáhla jsem svůj kufr a vydala se do odletové haly. Na tabuli svítili nápisy. Rozhodovala jsem se jestli poletím do New Yorku a odtud pak přímo do Londýna a nebo jestli rovnou od tud do Irska a pak se projet autem. Rozhodla jsem se pro New York. Šla jsem si koupit letenku. Do New Yorku odlétají dvě leta každé z jiné společnosti. Snad se do jednoho vlezu.

„Dobrý den. Můžu vám nějak pomoci?“ zeptala se mě milá letuška.

„Ano chtěla bych jednu letenku na let do Irska,“ z pusy mi vyšla však úplně jiná prosba, než jsem si plánovala.

Nevím proč, ale rozhodla jsem se to tak nechat. Něco mi říkalo že to tak má být. Moje letadlo odlétá za hodinu. Sedla jsem si na lavičku a čekala na výzvu, abych se dostavila do letadla. Naproti mně seděla rodinka. Dvě děti a rodiče. Nejspíš to byla dvojčátka. Kluk a holka. Byli si totiž velmi podobní. Rozpustile se honily kolem laviček, zatímco jejich rodiče se spokojeně obímali.

„Prosíme pasažéry letu do New Yorku se společností American Airlines, aby se dostavili do letadla.”

Žena s mužem se zvedli a jejich děti k nim doběhly. Každý z nich je chytil za jednu ruku. Pomalu odcházeli a já se dívala na jejich vzdalující se záda. Chlapeček se na mě otočil a když zjistil, že ho pozoruju zamával mi svojí malinkou ručičkou. Bylo to tak roztomilé a zároveň tak děsivé. A pak zašli za roh a mě se sevřel žaludek úzkostí.

Nevnímala jsem nic. Vyrušil mě, až hlas oznamující, že se mám dostavit do letadla. S pořád ještě divným pocitem, jsem se vydala do letadla. Nechala jsem za sebou svoji minulost a taky budoucnost. Momentálně jsem totiž musela žít pro přítomnost. Letadlo se s mírným třesem odlepilo od země. Nic už mě nezastaví.

Omlouvám se za časové nesrovnalosti v příštím díle, ale ani nevím proč prostě se mi to chtělo udělat. Těm chytřejším možná už došlo co chci provést. Doufám že ta časová nesrovnalost nebude moc vadit. Díky vaše ThePetruskaaa!

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Only your eyes! - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře