Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oni existují - 1. kapitola

natáčení

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ahoj, po velmi dlouhé době zde přidávám povídku. Doufám, že se Vám bude líbit. Za komentáře budu ráda. Příjemné čtení, Alisha Volturi. Sedmnáctiletá Liliana Bayer je normální středoškolačka, až do chvíle, kdy jí život změní jedna nehoda. Jak se s tím vyrovná? To se dozvíte, když si přečtete tuhle povídku.

06.01.2013 (16:00) • AlishaVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1705×

Jmenuji se Liliana Bayer. Je mi sedmnáct let a pocházím z České republiky, konkrétně z města Ostravy. Jsem nepříliš vysoká hnědovláska s hnědýma očima. Mezi mé koníčky patří čtení knih a poslech hudby. Momentálně studuji třetí ročník na obchodní akademii. Škola mě celkem baví, teda ne že bych byla jedničkářka, ale jsem takový ten průměr. Ve škole mi jde angličtina, čeština a společenské vědy.

Byl vlahý dubnový večer, pátek třináctého, a v ten den to vše začalo. Vracela jsem se od kamarádky. Šla jsem cestičkou a po chvíli jsem zabočila k lesu. Nevěděla jsem, že to, co se mi za chvíli stane, nabude na skutečnosti. To, co jsem považovala za povídačky, nebyly žádné povídačky.

„Počkej, půjdu s tebou,“ zavolala na mě Stela, moje kamarádka. Bydlela o kus dál než já.

Kývla jsem a po chvíli jsem se jí zeptala: „Jak jsi daleko s tím projektem? Já už mám trochu nástin, jak by to mohlo vypadat. Mohla bys přijít k nám a mohly bychom to probrat, nebo mám přijít já k tobě?“ optala jsem se.

„Tak přijď k nám, co takhle zítra ve tři hodiny?“ navrhla.

„To by šlo,“ kývla jsem.

Dále jsme šly mlčky. Náhle se Stela zastavila a podívala se po okolí.

„Slyšela jsi to?“

„Co jsem měla slyšet?“

„No, takový šramot,“ odvětila.

„Nejspíš nějaké zvíře nebo vítr,“ řekla jsem, ale po chvíli jsem to uslyšela taky a bylo to daleko blíž. Přidala jsem do kroku a Stela také. Náhle jsem ucítila, jak do mě něco narazilo.

„Ale, ale, co takové dvě hezké slečny pohledávají takhle pozdě venku?“

Ucítila jsem, jak mě Stela vytáhla na nohy.

Pohlédla jsem na bledou, vysokou postavu a co mě zarazilo nejvíc - měla rudé oči.

„N-nic,“ vykoktala jsem, chytla jsem Stelu za ruku a běžely jsme co nejrychleji pryč.

„Ale, vy si myslíte, že mi utečete?“ slyšela jsem za sebou zlověstný smích. Náhle jsem ucítila poryv větru a ta postava se ocitla přímo před námi.

„Jak se tam ocitl tak rychle?“ proběhlo mi hlavou, ale neměla jsem čas nad tím spekulovat, protože jsem uslyšela výkřik Stely.

„Ne, nechte mě,“ křičela a pokoušela se vymanit z jeho sevření.

„Nechte ji na pokoji,“ vykřikla jsem i já a rozběhla jsem se k ní. Už jsem byla u ní, ale odhodil mě a já dopadla na zem. Před očima se mi rozsvítily hvězdičky. Viděla jsem, jak se sklání k jejímu krku. Netrvalo to snad ani vteřinu a odhodil ji na zem.

Šokem jsem nebyla schopna ani promluvit. Dívala jsem se na ni a doufala jsem, že se pohne, ale nic se nedělo. Rozběhla jsem se k ní, o tu sadistickou mrchu jsem se teď nestarala. Rukama jsem jí zkoušela nahmatat puls, ale nikde jsem ho necítila.

„Škoda, myslel jsem, že v ní bude krve víc,“ uslyšela jsem za sebou.

Až po chvíli jsem našla ztracený hlas.

„C-cos jí udělal, ty hajzle?“ optala jsem se.

Rozesmál se tak, že mi tuhla krev v žilách.

„Co myslíš? Posloužila mi jako chutná večeře,“ odpověděl, „ostatně totéž teď čeká i tebe, neboť nejsem ještě dostatečně plný.“

„J-je mrtvá,“ řekla jsem potichu, ale stále jsem tomu nechtěla uvěřit. Podívala jsem se na ni, přála jsem si, aby se pohnula.

„Ano, a totéž čeká i tebe. Asi jsi nevěřila, že narazíš na upíra, že?“

Nebyla jsem schopna promluvit. Upír? Červené oči? Upíři přece existují jen v hororech.

„Ano, soudě podle tvého výrazu, existujeme,“ promluvil a blížil se ke mně.

Vystrašeně jsem před ním couvala. Ani nevím jak, ale ocitl se vedle mě.

„Neboj, nebude to bolet,“ řekl. Ucítila jsem ostrou bolest, jak se mi něco zakouslo do krku. Cítila jsem, jak ze mě odchází život.

Autor: AlishaVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oni existují - 1. kapitola:

 1
6. Ver
13.07.2014 [12:29]

Nu, jdeme kouknout na to tvé velké klišé…
Připravit… pozor… klišé! Aneb „Jmenuju se Verunka, mám tři ročky, moje maminka se jmenuje Hanička, můj tatínek je Tomášek, bydlíme v domečku s dvěma pejsky - Azorem a Rexem - mám sestřičku Martinku, které je teprve rok, taky křečka Páťu a králíčka Puntíčka. Kdysi jsem měla taky morčátko Míšu, které mi zakousla lasička, která bydlí na půdě. Umím napočítat do pěti a prý jsem mooc šikovná!“ Ale vážně… ne-e, ani nápad! Když začínají povídky „Jsem“ či „Jmenuji se“, prostě je běžně nečtu, protože je to téměř dokonalá záruka hrůznosti…
„Nevěděla jsem, že to, co se mi za chvíli stane, nabude na skutečnosti.“ A cože to chtěl ten básník říct? „To, co jsem považovala za povídačky, nebyly žádné povídačky.“ Děkuji pěkně, ale tak zřetelné opakování slov nepotřebuji. Nejsem slepá…
Pokračujme tím, že se mi nelíbí tvá formulace slov. Je to… prostě takové osekané, nudné, bez nějakých emocí. Nelze se do hlavní hrdinky vcítit a pochybuji, že ty sama víš, jak se cítí, když se před ní objeví upír, který zabije její kamarádku. Popravdě, osobně by mě nenapadlo hledat v téhle situaci pulz u člověka, který je jasně pokousaný na krku, což znamená, že kolem něj jistě dosti krve. Popravdě, spíše bych řešila svůj život, ale budiž… to vytýkat nebudu, očividně prostě nemá pud sebezáchovy.
Zdrbala jsem tě dostatečně? Nu, nejspíše ano… a ano, vím, že jsem hrozná, protivná a kdo-ví-co ještě, ale takovýto styl psaní mě nedokáže oslovit… bude to chtít ještě řádný trénink a procvičování, než z toho něco bude.

5. patulka13
06.01.2013 [23:39]

patulka13Ten první odstavec bych možná smazala a začala až o druhého, lépe by to vyznělo... Protože když je hned ze začátku celé povídky (první kapitoly) odstavec s přesnými informacemi, jak se hl. hrdinka jmenuje, odkud je, co má ráda... To už mě potom ta povídka moc nebaví, protože přesně vím, jak se daná osoba chová. Ale když bych se to dozvídala kousek po kousku, tak by to bylo rozhodně o něčem jiném a bylo by to hned jiné... Ale je to jen můj názor! Klidně to ignoruj...! Máš to jinak pěkné. Emoticon Emoticon

4. Faye
06.01.2013 [19:26]

FayePáni! to je úžasné Emoticon určitě pokračuj, moc se těším na pokračování Emoticon

3. mňamka
06.01.2013 [17:30]

mě se to líbilo, skvělý =) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Neyimiss
06.01.2013 [15:26]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej, prosím, větší pozor na níže uvedené chyby. Děkuji. =)

* Čárky;
* ni/ní;
* ji/jí;
* přímá řeč;
* špatně dělená slova;
* shoda podmětu s přísudkem;
* mezery
- chybějící;
- přebývající;
* překlepy.

1. KacenQaCullen
05.01.2013 [14:28]

KacenQaCullenAhoj, článek jsem ti vracím, aby sis opravila chyby v článku:

* 1.kapitola → 1. kapitola(řadová číslovka),
* základní číslovky se v povídce píší slovem (výjimkou není perex), pokud to není příliš složité slovo,
* čárky (!)
→ kolem zájmen, spojek, příslovcí apod.,
→ ve větě, kde je více určitých sloves,
* přímá řeč (!)
→ posílám ti koncept, podle kterého si ji budeš moci opravit:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si článek opravíš, zatrhni /Článek je hotov/, díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře