Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona jediná - 8. kapitola

24.01.2013 (13:15) • JHany • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1062×

Myslel jsem si, že využiju své "prázdniny" a budu hlavně trénovat. Ale upřímně jsem neměl na nic náladu. Druhý den po celkem dlouhém spánku, jsem sešel dolů a plácl sebou na pohovku. Díky tomu se všude rozvířil prach, který byl na prosvítajícím sluníčku hypnotizující. Přemítal jsem, jak moc se mi život změnil. Ještě před chvíli jsem byl normální kluk, kterého by ani ve snu nenapadlo, že existují vlkodlaci nebo upíři. Nad situací, kdy mi volá matka a ptá se mě, jak se mám, a já ji odpovím: „V pohodě. Jen mě trochu zmáhají moje nové vlkodlačí schopnosti“, jsem se začal smát.  Smích mě ale za chvíli přešel. Volali mi totiž rodiče, abych jim vysvětlil mé podmínečné vyloučení. Jako kdybych to přivolal. Náš rozhovor trval zhruba dvacet minut. Po vyslechnutí všech varování o mém chování, jsem opět bloudil svými myšlenkami. Tolik otázek a tak málo odpovědí.  

Za celý den jsem nevylezl z baráku. Jen jsem tupě čučel na televizi, ani jsem nevnímal zvuk. Mé oči zaregistrovaly, že reklamy skončily a začínají zprávy. Chystal jsem se to vypnout a zvednout konečně svůj zadek. Jenomže mě zaujala hned první zpráva, kde probíhaly obrázky místa v okolí La Push. Moje myšlenkové pochody skončily, ale televize byla pořád němá. Po asi minutě mi došlo, že jsem celou dobu měl vypnuté zvuky.

„-zeno další tělo. Mladík ve věku osmnácti let byl na místě ihned po smrti. Zatím se neví, zda toto úmrtí souvisí s tím před několika dny. Nicméně mladík měl po celém těle velké řezné rány. Zřejmě od drápů, i proto se spekuluje o dalším napadení zvířetem.“

Ještě, než jsem se dal do svých dalších úvah, jsem zaregistroval jméno toho mladíka – Josh Connor. Tohle jméno mi něco říká. Pořád jsem si jeho jméno opakoval. Pak mi to došlo. Je to ten z té partičky, se kterým jsem se včera popral. Proběhla mnou lítost. Ano, neměl jsem ho zrovna v lásce, ale takový osud si nezasloužil.

Že by další upír? Ale podle toho, co říkali, to spíš vypadá na vlkodlaka. Jenomže to je blbost, to by neudělali. Moje zvědavost rychle nabývala. Rychle jsem se zvedl s tím, že se tam půjdu podívat. Ale stejně rychle jsem si i opět sedl. K čemu mi to bude? Zase se do něčeho zapletu a pak mě odsunou stranou. Při vzpomínce na Alici ve mně rostla lítost i trochu zlost. Jak mě z toho mohla takhle vynechat? Mohla mi aspoň říct, o co jde.  

Opět jsem se zvedl a pomalu odkráčel do kuchyně. Pouliční lampy už svítily. Venku pršelo, a jak jsem posléze zjistil, i sněžilo. Sněhové vločky pomalu dopadaly na zem, kde se rozpustily. Z mého dalšího snění mě vytrhl divný zápach. Srdce mi začalo okamžitě bušit, ale ihned jsem se trochu zklidnil, protože šlo o vlkodlačí zápach. Pomalu jsem šel ke dveřím a po rychlém otevření uviděl tři osoby. Všechny byly mohutné postavy. Na to, jaké bylo počasí, neměli ani trička. Všiml jsem si, že ten veprostřed drží nějaký kus hadru. Vzdáleně mi něco připomínal, ale nepřemýšlel jsem nad tím.

„Co potřebujete? Pokud vím, hranici jsem nepřekročil,“ začal jsem a prolomil tak ticho.

Jeden z nich po mně chtěl okamžitě vystartovat, ale zastavili ho. Vůbec jsem nevěděl proč. Co se zase děje?  Něco mu špitali a já zaslechl jen jeho jméno – Seth.

„Budu mluvit stručně,“ řekl ten uprostřed. „Sice jsi naši hranici nepřekročil, ale o zabíjení lidí nebyla řeč!“ pokračoval. Jeho hlas začal nabírat na intenzitě.

Připadal jsem si, jako kdyby mě někdo praštil palicí Jaký zabíjení?. „Cože?! Jestli je tohle nějaký fór, tak není moc vtipný. O co tu sakra jde?“

Ten nalevo vypadal už o něho klidnější, ale z jeho tváře šlo snadno vyčíst, že by mě nejradši roztrhal. „O co tu jde?! Jde o to, že jsi u naší hranice zabil člověka. Měli jsme vědět, že se to stane,“ odpověděl a vzdychl. „A teď za to nese následky Leah,“ dodal velmi slabým hlasem, že to skoro nebylo slyšet.

Nevěděl jsem, jestli mám utíkat, začít se smát nebo něco jiného. „Tak he-,“ nedopověděl jsem to, jelikož mi ten nejvyšší skočil do řeči.

„Nesnaž se to skrývat. Nemá to cenu. Našli jsme tam tvůj pach a navíc tohle je asi tvoje.“

Hodil ke mně ten kus hadru, který jsem před chvíli pozoroval. Podle svého slušného čichu, jsem okamžitě poznal svůj pach. Udělal jsem pomalý krok a zvedl ho ze země. Nepotřeboval jsem dále svůj čich, abych poznal, že jde o moje tričko.

„Musíte mě vyslechnout. Vůbec n-“ Opět jsem nedokončil svoji větu. Zpoza stromů vyběhla nějaká dívka a začala křičet.

„Za tohle zaplatíš!“

K mému překvapení, jako by už nebylo dost velké, se proměnila ve vlkodlaka. Vůbec jí nevadilo, že jsme na ulici, i když už byla skoro tma. Ti ostatní na ni něco křičeli, ale nevnímal jsem je. Zase tolik otázek, a tak málo odpovědí. Hnala se přímo na mě. Mám se přeměnit? Mám se nechat zabít? Jak to tak vypadá, jsem opět jen přítěž. Jak se blížila, začínal jsem si podvědomě vybírat druhou možnost. Jenomže moje tělo ne a jejím ostrým zubům, jsem se jen tak tak vyhnul. Uskočil jsem směrem do zahrady. Než jsem ale přistál, už byla opět u mě a vší silou do mě narazila. Odletěl jsem do lesa, kde jsem se zastavil až o strom.

Neměl jsem na výběr. Přeměnil jsem se a dal se na útěk. Boj by všechno zhoršil. Myslel jsem si, že se svojí rychlostí nebude problém jim utéct, ale ta holka se mě držela. Netrvalo dlouho a začala mě dohánět, protože moje výdrž byla hodně špatná.

Zkusil jsem změnit prudce směr, což ale předvídala a vzdálenost mezi námi se opět ztenčila. Ihned se to snažila využít a skočila po mně. Já uhnul a útok jí opětoval. Nesnažila se uhnout. Místo toho skočila do mé trajektorie letu a skončili jsme v jakémsi objetí. Jeden špatný pohyb a zakousla by se mi do krku.

Hledal jsem rychle alternativy, jak se z toho dostat. Hned za mnou byl strom, čehož jsem využil. Odrazil jsem se od kmene zadními packami, čímž celá naše váha přepadla na její stranu. Ona skončila na zádech a já měl díky tomu šanci to skončit.

Autor: JHany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ona jediná - 8. kapitola: