Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona jediná - 3. kapitola

Jane

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ona jediná - 3. kapitolaPřežije Nathan? Jak bude reagovat?

06.01.2013 (17:30) • JHany • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1519×

Stál jsem jako přimražený. Nebyl jsem schopný cokoliv podniknout. Jen jsem prostě stál a čekal na moji smrt. Moje srdce tlouklo neskutečně rychle, jak se její zuby přibližovaly.

Takhle přece nemůžu skončit, pomyslel jsem si. Mým tělem najednou projel velký hněv. Začaly se mi třást ruce a připadalo mi, jako kdybych měl bouchnout. Než jsem ale stačil něco udělat, slyšel jsem, jak se rozrazily dveře. Vše se seběhlo tak rychle. Ucítil jsem na své hrudi něčí ledovou ruku, která mě odhodila přes celou místnost, kde jsem dopadl hlavou na roh police. Jediné, co jsem viděl, byly rozmazané pohyby. Po pár vteřinách jsem upadl do bezvědomí.  

V mém krátkém snu jsem zažil celou situaci znovu. Po jejím skončení jsem se ihned probudil. K mému překvapení jsem ležel na posteli. V mém mozku se začaly rojit pochybnosti, zda to všechno nebyl sen. Pohlédl jsem na otevřené okno a uslyšel rozhovor dvou osob, které jsem podle hlasu rozpoznal.

„Co budeme teď dělat? To mu všechno vysvětlíš? Promyslela sis vůbec své rozhodnutí, Alice?!“ řekl naštvaně Jasper.

„A co jsem jako měla dělat! Nechat ho zemřít? Ale no tak…“

„Neměla ses do toho míchat.  Navíc ta upírka stačila zdrhnout a určitě po něm půjde. To ho jako budeš čtyřiadvacet hodin ochraňovat?“

Ztuhl jsem. Takže všechno byla pravda a jak to tak vypadá, vrátí se. Dál už jsem jejich rozhovor neposlouchal. Vzal jsem si do ruky hliněnou postavičku a sevřel ji v dlani, během chvilky se proměnila na několik kousíčků. Jasper má pravdu, neměla mě zachraňovat. Jsem tak slabý! Začal jsem se třást a opět jsem pocítil, jak mým tělem proudí agresivita. Špatně se mi dýchalo a pořád se mi promítaly scény, kde jsem jen bezmocný, což byla poslední kapka. Doslova a do písmene jsem vybuchl…

Chvíli jsem přemítal, co se stalo. Uvědomil jsem si, že stojím na všech čtyřech, a cítil jsem se silnější, rychlejší, hbitější. Trochu jsem zpanikařil a proskočil otevřeným oknem. Jelikož už byl podvečer, nikdo si ničeho nevšiml. Vběhl jsem do nedalekého lesa. Ta rychlost! Myslel jsem si, že to není možné, že jsem ve snu, ale všechno bylo tak skutečné. Ani jsem nevěděl, kam běžím. Jen jsem si užíval ten moment volnosti.

Doběhl jsem ke křišťálové čisté vodě a poprvé jsem uviděl, jak vlastně vypadám. Nevěděl jsem, k čemu se mám přirovnat. Velký jsem byl snad jako kůň, ale vzhledově jsem vypadal jako vlk. Zaujala mě moje srst, která byla šedá s bílými pruhy po stranách.

Pak moji myslí projela myšlenka. Jak se dostanu zpátky do své podoby? Půjde to vůbec? Začal jsem zase panikařit a hlasitě funět.

„Uklidni se.“

Rychle jsem se otočil za hlasem. Několik metrů přede mnou stál člověk. Podle vzhledu jsem tipoval na indiána. To se mě nebojí? Jak ví, že jsem člověk?

„Ty určitě patříš k Samovi. Docela mě udivuje, že se objevil nový vlkodlak. Ale nechápu, proč si tu takhle sám…“

Vlkodlak? Ze mě se stal vlkodlak? Jak… Můj mozek zažíval neustálé přívaly otázek.

„Prostě se uklidni. Zhluboka dýchej a soustřeď se na proměnu. Nic to není… Rád bych si ještě pokecal, ale musím jít. Pozdravuj Sama.“

Ten indián se během vteřinky proměnil a zmizel. Kdo je, sakra, Sam? No, to je jedno, musím se soustředit.  Po několika minutách se mi konečně povedlo se proměnit zpátky do své podoby. Neskutečně se mi ulevilo. Akorát mě trochu vyvedlo z míry, že jsem úplně nahý v lese a celkem daleko do domova.

Nemohl jsem jít bosý, navíc k tomu nahý, takovou dálku. Po dalších několika minutách se mi povedlo opět se přeměnit. Bál jsem se, abych našel cestu domů. Nicméně můj čich mě tam bez problému dovedl. U svého domova jsem se proměnil zpátky. Tentokrát mi proměna trvala jen chvilku. Rychle jsem vklouzl do domu.

V hlavě jsem měl tolik otázek, že kdybych nad tím přemýšlel, zešílel bych. Dal jsem si tedy sprchu, najedl se a posadil jsem se k televizi. Dolehla na mě vyčerpanost, ale než jsem vytuhl, zavolal jsem matce. Nechtěl jsem jít zbytek týdne školy, co kdybych se neovládl? Nechci se prozradit. Šel jsem tedy k telefonu a vytočil číslo.

„Ahoj, mami.“

„Ne, je mi dobře… teda vlastně. Chtěl jsem tě požádat, jestli bys nezavolala do školy. Mám zřejmě nějakou virózu.“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl věrohodně.

„To je dobrý, určitě sem nejezdi. Jen tam, prosím, zavolej, aby se mnou do konce týdne nepočítali. Nemám dosud nic zameškáno, takže to bude v pohodě.“

„Jo, díky. Tak zatím.“ No to šlo celkem dobře. Je pravda, že bych tam mohl zavolat sám, ale jakmile zavolá rodič, uvěří tomu snáze. Hodil jsem sebou na postel a během vteřinky usnul.

Moje sny byly poslední dobou velmi živé. Opět jsem byl před školou. Vešel jsem na chodbu a přede mnou se zjevila ta partička. Začali se mi smát a já se neovládl, čímž jsem se proměnil do své vlčí podoby, tu partu jsem rozcupoval a proměnil jsem se zpátky. Moje oči pak spočinuly na mých dlaních, které byly od krve…

Z postele jsem doslova vyletěl. Teď jsem měl ještě větší obavy, abych se dokázal ovládnout. Mám na to týden, musím své schopnosti zdokonalit, pomyslel jsem si. Sešel jsem dolů, udělal si snídani a zapnul televizi.

„Ve Forks bylo nalezeno tělo mrtvého mladíka. Podle posledních informací měl na krku divné bodné rány. Policisté si myslí, že za to možná může nějaké zvíře. Více informací přineseme později…“

Moc jsem tomu nevěnoval pozornost, ale pak mi hlavou něco problesklo. Co když to byla ta žena, která mě chtěla zabít? Chtěla se mi zahryznout do krku. Určitě to byla ona. Chtěla mě zabít, takže bylo otázkou času, kdy si pro mě přijde. Momentálně jsem měl více otázek než odpovědí, ale jedno jsem věděl jistě - musím ji najít dřív a zabít.


« Předchozí díl

Autor: JHany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ona jediná - 3. kapitola:

 1
2. UV
06.01.2013 [18:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Ceola
06.01.2013 [17:34]

Zajímavé! :) Těším se na další :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře