Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona jediná - 13. kapitola

HOO


Ona jediná - 13. kapitolaRenesmé odejde a Nathan bude čelit Michel.

Noel a Peter na sebe divně koukli, ale nic neřekli a vešli do domku.

„Děje se něco?“ zeptal jsem se Renesmé.

Po pár vteřinách ticha ze sebe vydala první hlásku. „Víš… Nelíbí se mi, že je chcete vystopovat. Co když se jim něco stane?“ vysoukala ze sebe.

Tak trochu jsem to čekal, ale byla to vlastně jedna z nejjednodušších cest, jak je najít.

„Zamysli se. Nemáme moc možností a čekat se mi nechce. Buď najdou oni nás, nebo my je. To už si nevybereš.“

„Dobře, ale měli bychom mít nějaký plán a ne je jen prostě najít a doufat.“

„Co chceš jako plánovat?“ zeptal jsem se a trochu se usmál.

S Renesmé to trochu škublo. Zřejmě se jí to nelíbilo. Zadívala se mi zpříma do očí a já měl takový pocit, že by se nejraději vrátila.

Chvíli jsme mlčeli, ale ticho jsem za chvíli prolomil. „Já tě jít nenutil. Jestli tu nechceš být, tak jdi.“

„Jak můžeš být tak lhostejný? Chápu, že si to neuvědomuješ, ale ten Caius je hodně nebezpečný. Tohle není hra. Měla bych dát vědět rodině, protože tohle už je moc,“ vykřikla na mě.

Svraštil jsem obočí a ustoupil od ní. „Zítra je zkusíme vystopovat, ať se ti to líbí nebo ne.“

Udělal jsem otočku o tři sta šedesát stupňů a vešel do dveří. Chvíli jsem váhal, zda je nechat otevřené nebo ne, kvůli Renesmé, ale když jsem se otočil, už tam nebyla. Vzdychl jsem a zabouchl dveře…

---

Přes noc jsme si naplánovali jednoduchou strategii. Peter byl celkem dobrý ve stopování, jak mi sdělil Noel, takže je zkusí najít a v případě úspěchu na ně zaútočíme. Samozřejmě jsem jim řekl svůj příběh a o Alici a Jasperovi také. Sice neradi ale dali mi své slovo, že se je pokusí nezranit, pokud to nebude nutné.

Napříč nervozitě a očekávání toho co přijde, jsem bez problémů usnul. Nezdál se mi žádný sen. Měl jsem absolutně prázdnou mysl a užíval si toho, než mě vyrušilo nějaké šustění. Rychle jsem otevřel oči a kmitnul na mé dva společníky. Oba spokojeně oddechovali. Už se mi zase zavírala víčka, nakonec jsem ale usoudil, že to radši půjdu zkontrolovat.

Vyšel jsem ze dveří a zaposlouchal se. Všude byl klid, ale něco se mi na tom nezdálo. Vyrazil jsem do hustého lesa a snažil se zpozorovat jakýkoliv pohyb.

Vydrželo mi to asi jen pár minut. Nic jsem nezpozoroval a chtěl se vrátit zpátky, jenomže do nosu mě praštil upíří pach. Než jsem ale stačil jakkoliv zareagovat, ta pijavice mě napadla. Nejdřív mě praštila do břicha a následně do obličeje. Ty rány byly jako od kladiva. Okamžitě jsem odletěl několik metrů a měl jsem co dělat, abych neupadl do bezvědomí.

Vstal jsem na nohy a pohlédl na osobu před sebou. Okamžitě jsem ji poznal – Michel!

„Ty ještě žiješ? Potom, co jsem si trochu pohrála s jinými vlkodlaky, aby tě zabili… No, jsem překvapená!“ vykřikla a začala se smát.

„Zato ty dlouho žít nebudeš!“ opáčil jsem a okamžitě se přeměnil. Nepřemýšlel jsem ani vteřinku a vyrazil do protiútoku. Chtěl jsem se jí zakousnout do krku, ale uhnula a uštědřila mi další ránu. Dopadl jsem opět na zem.

Fajn, takhle to nepůjde. Zkusil jsem to, co mi při našem souboji málem vyšlo minule. Rozeběhl jsem se na ni. Naznačil jsem pohyb doleva, ale skočil jsem doprava.

„Tohle už ti nevyjde, čokle!“  Přesně odhadla, co chci a tvrdou ranou mi zlomila několik žeber. Octl jsem se na zemi a přeměnil se do své lidské podoby. Jenomže tohle jsem přesně chtěl.

Ta pijavice šla přesně podle plánu ke mně a chtěla to dokončit. „Čas na večeři. Budeš mi chybět…“

Sklonila se k mému krku a vycenila zuby. Přesně v tenhle moment jsem se opět přeměnil do své vlčí podoby a bez váhání jí utrhl hlavu.

Rychle jsem vyrazil zpátky k domu. Cestou jsem si ale uvědomil, že nesdílím myšlenky, což znamená, že nejsou přeměnění. Jak to? To necítili zápach upíra?

Uháněl jsem, co to dalo a nedaleko od místa doutnal kouř. Z domu šlehaly plameny a já ucítil přítomnost dalších pijavic. Okamžitě jsem zpozorněl a zastavil. Chtěl jsem si promyslet další krok, jenomže přede mnou se zjevili tři upíři.

Proti takové přesile jsem neměl šanci. Udělal jsem krok dozadu, ale útěk jsem neměl v plánu. Zaryl jsem se do země a vyrazil proti nim. Nebyli příliš hbití, jako ta Michel. Jednoho jsem skolil, ale jeden mě objal a zlámal mi snad všechny kosti v těle.

Svalil jsem se na zem a svíjel se v bolestech. Moje oči začala obklopovat temnota.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ona jediná - 13. kapitola:

 1
1. UV
02.03.2013 [21:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!