Nathan a Renesmé se rozdělí. Ne ale úmyslně.
08.02.2013 (16:15) • JHany • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1054×
Můj vztah s Renesmé se trochu změnil. Asi ji trochu překvapily mé city k Alici. Moc jsme toho nenamluvili, a když už jsme se dali do rozhovoru, tak jen abychom prodiskutovali další krok. Neptal jsem se jí, proč nebo jestli jí to vadí. Moc dobře jsem chápal, že mě asi vnímá jako nějako narušitele jejich dokonalé rodiny. Ale neměla se čeho bát vzhledem k tomu, že Jasper se k Alici dokonale hodí.
Cesta ubíhala celkem rychle a zatím se nenaskytly žádné problémy. Teda až na jeden – směr cesty. Pach, podle kterého jsme se řídili, se vytratil, takže jsme běželi prakticky poslepu. Dost mě štvalo, že spoléháme jen na náhodu a štěstí. Jenomže co nám zbývalo.
Jednu výhodu z mého pohledu tahle cesta má. Více jsem se sžil se svojí vlčí podobou a upřímně by mi už ani tolik nevadilo, kdybych takhle zůstal několik dnů či týdnů. Bylo skvělé běžet lesem, vítr ve tváři, respektive čumáku a mít absolutně čistou hlavu.
Naneštěstí moje vnitřní pohoda netrvala dlouho. Několik metrů před námi se objevilo koryto řeky. Pro normálního člověka neřešitelný problém, pro nás nikoliv. Chystal jsem se koryto přeskočit, jenomže v mé hlavě se začaly objevovat jakési myšlenky. Jako bych byl propojen s jiným člověkem. Úplně mě to vykolejilo, díky čemuž jsem příliš pozdě zareagoval a spadl do řeky. Proud v ní byl opravdu rychlý a silný. Ani ve své podobě, jsem neměl šanci. Proud mě nesl a já vymetal jeden kámen za druhým. Snažil jsem se o něco zachytit, ale marně.
Bylo opravdu těžké se zorientovat. Když už jsem se konečně vynořil, opět jsem spadl pod hladinu. Takhle se to opakovalo poněkolikáté, než mě proud zanesl do několikametrového vodopádu. Ucítil jsem jen silný náraz o hladinu vody a konečně vše ustalo. Moje těžké tělo pomalu šlo ke dnu.
Co se vlastně změnilo? Byl jsem slaboch, než jsem záhadně získal své schopnosti a nyní? Pořád stejné. Už několikrát jsem unikl hrobníkovi z lopaty, ale k čemu to? Slaboch zůstane slabochem…
Ne! Teď to nesmím zabalit. Nedostali mě upíři, vlkodlaci a nedostane mě ani nějaká řeka! Z posledních sil jsem se přeměnil do lidské podoby a hned se plavalo lépe. I když tomu mému máchání rukou se plávání říkat nedalo. Když už jsem se konečně vynořil a mohl nadechnout, byla to neskutečná úleva. Ještě že jsem to nezabalil.
Doplaval jsem na břeh a hodil sebou na zem, kde jsem pobyl asi deset minut. Na moje nahé tělo se začal snášet déšť. Jako bych vody už neměl dost. Kde je ale Renesmé? To šla dál na sever? To se mi nechce věřit. Konečně jsem se zvedl na nohy a zjistil jsem, že jsem si zřejmě o nějaký kámen rozřízl hruď. Moje uzdravování nebylo tak rychlé, takže z toho ještě trochu šla krev.
Voda vyplavila moje oblečení, které jsem měl přivázané noze, za což jsem byl hodně rád. Nechtěl jsem se teď přeměňovat a běhat po lese nahý neznělo nejlépe. Rozběhl jsem se podél řeky k místu, kde mě to strhlo. Jak se ukázalo, nebylo to tak daleko, jak jsem si myslel. Jenomže Renesmé nikde. Můj čich nebyl v lidské podobě příliš dobrý, ale přeměnit jsem se nechtěl. Popravdě jsem se obával toho, co zase uvidím. Nikdy se mi tohle nestalo a vůbec se mi to nelíbilo.
No, nakonec moje hledání nějaké stopy šlo celkem hladce. Pach Renesmé jsem ucítil a šel směrem k místu, odkud jsem přišel. Dalo se asi čekat, že za mnou poběží, ale kde potom je? Rozběhl jsem se tedy zpátky a v jednom místě se pach stočil na sever. To je snad ještě divnější. To si to rozmyslela a šla dál? To je blbost a taky že byla. V místě jsem ucítil další dva pachy. A aby to situaci zkomplikovalo, byly to pachy vlkodlačí. Ono na druhou stranu, upíří by taky nebyli zrovna výhrou.
Jediní vlkodlaci, co znám, jsou ti z La Push. Vlastně ani nevím, zda existují další. Co když ano a šli po Renesmé, jelikož je upír? Sakra. Musím se ihned přeměnit. Čekal jsem, že mi opět hlavou půjdou ty myšlenky nebo co to bylo, jenomže nic. Úplně čistá hlava. Oddychl jsem si a rozběhl jsem se za pachy. Doufám, že se Renesmé nic nestalo.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: JHany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ona jediná - 11. kapitola:
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:
- každá věta končí interpunkčním znaménkem
- zdvojené mezery
- ji/jí - krátce pouze ve 4. pádě
- čárky
- svoji/svojí - krátce pouze ve 4. pádě
- kamen –> kámen
- po několikáté –> poněkolikáté
- několika metrového –> několikametrového
- hrobníkovy –> hrobníkovi (3. pád)
- nebyly –> nebyli (upíři)
Děkuji. Myfate
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!