Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona jediná - 10. kapitola

qen

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ona jediná - 10. kapitolaCesta do Kanady.

08.02.2013 (09:30) • JHany • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 827×

Probudil jsem se do deštivého počasí, jak je ve Forks zvykem. Déšť mi nevadil, a když jsem byl ve své vlčí podobě, tak jsem ho dokonce zbožňoval. Vyskočil jsem z gauče, kde jsem poslední dobou spával více než v posteli. Zamířil jsem do kuchyně a před nadcházející cestou jsem se ještě posilnil. I když po těch pár zbytcích jídla, co mi doma zůstaly, se člověk moc neposilní.

Sedl jsem si na židli a čekal, až dorazí Renesmé. Nelíbilo se mi, že jde se mnou. Bůh ví, co tam najedeme, a opravdu nerad bych chtěl, aby se jí něco stalo. Samozřejmě tu byla možnost odejít bez ní a dost jsem o tom uvažoval. Ale vzpomínka na Alici, která mě z toho vynechala, tu možnost jednoznačně zavrhla. Ničemu to předtím nepomohlo a já se stejně dostal do ještě větších problémů, takže když chce, tak ať jde.

Pár starého a hlavně tvrdého pečiva zmizelo v mém žaludku. Začínal jsem být nervózní, protože stále nikdo nepřicházel. Už se ve mně rojily spekulace typu – a co když, a co kdyby. Naštěstí to ale netrvalo dlouho a někdo, celkem netradičně, vezmeme-li v potaz poslední týden, zaklepal na dveře. Vyskočil jsem ze židle a zrychleným krokem šel otevřít. Dveře jsem otevřel s naštvanou a bolestnou tváří, jelikož jsem si cestou ukopl palec o blbou polici.

„Ahoj. Už jsem chtěl jít bez tebe.“

„Vtipné. Nemáme moc času, takže místo tlachání hned vyrazme,“ odpověděla Renesmé. Ihned jsem poznal, že se jí naše výprava zrovna moc nelíbí.

„Děje se něco? Jestli nechceš jít, tak nechoď. Ale jen díky tobě jsem možná přišel o jedinou stopu.“ Opravdu by mě naštvalo, kdyby si to najednou rozmyslela.

„Samozřejmě chci jít, ale…“ 

„Ale co?“

„Jen nevíme, co tam najdeme, a jen těžko se mi opouští rodina a můj přítel.“ Připadal jsem si jako blbec. Ona měla hodně blízkou rodinu, jak se zdá i přítele, a já skoro neměl nic moc co ztratit. S mojí rodinou jsem tak dobré vztahy neměl.

Udělal jsem krok k ní a položil jí ruku na rameno. „Promiň. Vím, že je to pro tebe těžké. Já to holt beru jako hru. Ale není třeba se moc obávat. Možná tam najdeme Alicii a Jaspera, jak odpočívají.“ Renesmé se nad mojí poznámkou usmála. „Pochopím, když nepůjdeš. Já ale jdu, nemám co ztratit.“

„Nemáš co ztratit? Co tvoje rodina?“

„No, nemáme tak dobré vztahy.“

„Aha. To je mi líto. Asi bychom už měli jít.“ Kývl jsem na souhlas a řekl jsem jí, aby počkala u lesa. Já jsem si mezitím přivázal k noze věci a přeměnil se.

Vyrazili jsme tedy na sever. Abych byl upřímný, tak jsem se docela těšil. Vždycky jsem snil o tom, že zažiji nějaké dobrodružství.

Netrvalo dlouho a už jsme byli pěknou řádku kilometrů od Forks. Běželi jsme mírným tempem. Renesmé nebyla tak rychlá a já kdybych běžel plnou rychlostí, moc dlouho bych nevydržel.

Pořád jsem kontroloval, jestli nás někdo nesleduje, ale vše šlo hladce. Doběhli jsme na místo mého přenocování po tom, co na mě zaútočili vlkodlaci, a ten pach, jak jsem si myslel, už cítit nebyl. Nicméně jsem věděl kam tak víceméně jít. Renesmé mě následovala a já jsem ji občas po očku koukl do tváře. O něčem usilovně přemýšlela. Možná o tom jejím příteli. Docela mě překvapilo, že nějakého má. Nikdy se mi o tom nezmínila.

Den pomalum ale jistě ubíhal. Slunce začalo zapadat a zanedlouho vystřídala světlo tma. Ač jsem si to nechtěl přiznat, už jsem byl celkem vyřízený, a podle toho, jak vypadala Renesmé, tak asi i ona.    

Netrvalo moc dlouho a nakonec jsme se utábořili. Přemýšlel jsem, zda nezůstat ve vlčí podobě, ale pohodlněji mi bylo ve své lidské podobě, takže bylo jasno. Opřel jsem se o kmen stromu a zaposlouchal se do zvuků lesa. Všude byl naprostý klid. Jako bychom zde byli jen my dva. Ticho ale přerušilo moje břicho, které si dost hlasitě říkalo o jídlo. Vedle mě si sedla Renesmé a ze svého batohu vyndala krabici s jídlem.

„Heh, tys přinesla jídlo?“

„Samozřejmě. Nevěděla jsem, jak na tom jsi s lovením, a jak je vidět, hodí se to.“

„To tvé rodince nebylo podezřelé?“ zeptal jsem se a začal ukusovat maso. „Musím uznat, že na upíry vaříte dobře.“

„Jo, Esmé je na tohle skvělá. A divný jim to nebylo, když jsem jim řekla, že je to pro Jacoba.“

„Jacoba? To je tvůj přítel?“

„Jo.“

„Aha. Já jen, že ses o něm nikdy nezmínila.“

„Měla jsem pro to své důvodu. Třeba ten, že je taky vlkodlak.“ Vykulil jsem oči a kouskem masa, které mi uvízlo v krku, jsem se málem udusil. Renesmé se tam jen smála, jak bojuji o svůj holý život.

„Co ty, Nathane? Máš nějakou dívku?“ zeptala se a položila si hlavu na mé rameno.

„Kde bych k ní přišel?“ opáčil jsem a začal se smát.

„Teď se směješ. Ale jednou potkáš někoho, do koho se zamiluješ a už tě to nepustí.“ Jo, to měla pravdu. Až po uši jsem byl zamilován do Alice. Jenomže ona miluje Jaspera a o mně skoro ani neví, že existuji. Toť láska.

„A chtěla jsem se zeptat, proč vlastně tak chceš jít za Alicí?“

„No, spíš nemám na výběr. Ve Forks po mně jdou vlkodlaci a musím dostat tu mrchu, která to na mě ušila. A jsem si jistý, že když najdu ji, bude tam i Alice a Jasper.“

„Jenom tohle? Určitě je zatím více.“

„No, mám poslední dobou pocit, že musím Alice ochraňovat i za cenu svého života. Nepřežil bych, kdyby se jí něco stalo.“ Jak jsem si přehrával ta slova, řekl jsem asi víc, než bylo třeba.

Renesmé zvedla hlavu a podívala se mi zpříma do očí. „Ty ji miluješ, že ano?“

Po chvilkové odmlce jsem nakonec odpověděl. „Ano.“


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JHany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ona jediná - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře