Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je bratr a já otec? - prolog + 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

On je bratr a já otec? - prolog + 1. kapitolaDalší moje kapitolovka. Sice krátký začátek, ale snad vás upoutá.
Co kdybychom zamíchali osudem? Jasper je Bellin bratr a Bells je matka malé Gabriely. Kdo je Gabriela? Plod Belliny lásky k upírovi. Jasper je ve stejné době již upír. Bude tudíž nucen Bells po porodu proměnit. Co se bude dít dál?

27.07.2010 (15:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2795×

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude... Vysvětlete to, prosím, mému srdci...

Ahoj, jmenuju se Isabella Whitlock a je mi 30 let, ale nebojte se, moje stárnutí skončilo v mých 24 letech. Jak? Můj, v té době už upíří bratr, mě musel proměnit. Proč? Zapletla jsem se s upírem a otěhotněla. Při porodu jsem málem zemřela, ale nelituju toho. Teď mám šestiletou dceru, která se má čile k světu. Je to můj andílek.

Ptáte se, co se stalo s tím upírem, se kterým jsem se zapletla? Já sama nevím, ale vím, že ho stále miluju. Jo a můj bráška se jmenuje Jasper a je o pět let starší, ale neznámý upír ho proměnil v jeho 24 letech. Nejspíš rodině prokletí. Naštěstí má Jazz skvělé sebeovládání, a tak se o mě staral, i když už byl upír.

Jako poslední člen rodiny je moje Gabriela. Má malá dceruška, ke které se budu hlásit, i když to znamená, že budu muset všem říkat lež, v kolika jsem ji měla. Pro svět jsem otěhotněla v 16 letech a teď mi je 22.

Měla bych vám o nás něco říct. Já mám dlouhé kaštanové vlasy až po pás, ale ráda si je obarvuju na karmínově rudou. Mé oči jsou stříbrné, ale stále nevím proč. Můj dar je ovládání čtyř živlů světa a to je bomba. Můj bráška má taky stříbrné oči a ovládá roční období. Postavu má sportovní jako já, ale liší se tím, že má na hlavě zlatou hřívu vlasů. Poslední je má dcerka. Vlásky má bronzové, ale oči má po mě, stříbrné. Je velmi chytrá a ovládá levitaci a telekinezi, neboli pohybuje věcmi pouhou myšlenkou a umí lítat.

Teď se všichni stěhujeme do Londýna, kde jsme se s bráškou narodili. Jo, sice jsme vyrůstali ve Francii, ale oba naši rodiče se narodili v Londýně. Budeme si tu jako rodina, ale z Jazze bude otec Gab. Věkově jsme se dohodli tak, že mě bude dvaadvacet, Jasperovi čtyřiadvacet a malé šest, jak jí doopravdy je. Kvůli očím musíme dokonce nosit čočky, a tak jsme se tentokrát rozhodli pro smaragdově zelené.

Jazz už zastavoval na kraji města před nádherným domem. Fasádu měl bílou a byl dost prosklený, ale zároveň poskytoval soukromí. Měl jedno patro a to mi vyhovovalo. Vystoupila jsem tedy z auta a šla otevřít Gab.

„Miláčku, vstávej, jsme už doma.“ Budila jsem opatrně svojí dceru, která usnula v autě. Malá se však jen zavrtěla a spala dál.

„Já ji odnesu,“ ozval se za mnou můj bratr a já mu uhnula z cesty. Jo, je pravda, že já bych ji taky unesla, jakožto upírka, ale máme prostě sousedy.

„Děkuju.“ Líbla jsem ho na tvář a rozešla se k novému domovu. Když jsem otevřela vchodové dveře, ocitla jsem se v prostorné hale, která zvolna přešla do obýváku, kde byly schody do patra. Obývák i hala byly vymalované světle hnědou barvou a nábytek byl z tmavého dřeva nebo kůže. Velká okna byla orientována do lesa a byly tam i velké prosklené dveře, které vedly na terasu.

Jazz mě následoval do patra, kde bylo šest dveří. Jedny z nich otevřel a my se ocitli v nádherném a velkém pokoji. Stěny měly nádech do růžova, lustr vypadal jako několik hvězd, které spadly z nebe a na oknech vysely světle žluté záclony. Postel s nebesy byla v rohu pod velkým oknem a byla ze světlého dřeva doplněná světle žlutými nebesy, se kterými ladilo i povlečení. Na druhé straně byl psací stůl, též ze světlého dřeva. Naproti dveřím z chodby byly dveře, které vedly, podle zjištění, do velké šatny. V pokoji byly i dvě velké skříně, které nejspíš neslouží na oblečení.

Jazz malou položil do postýlky a přikryl ji. Potom jsme odešli pro věci a rozešli se do svých pokojů. Já ho měla vedle malé a Jazz na konci chodby.  Nic mě už nezajímalo a já padla do postele. Byla jsem vyčerpaná po psychické stránce, a to je snad horší než po fyzické. Potichu jsem se utápěla v bolestivých vzpomínkách a nechala své krvavé slzy téct. Ano, další zvláštnost naší divné rodinky, ještě taky spíme, ale nepotřebujeme to. Já jsem však za spánek vděčná, protože mohu snít o mém andělovi, se kterým mám dítě.

Jasper:

Bylo nádherné, vidět mojí malou sestřičku šťastnou, ale její oči se nesmály. Vím, že jí chybí onen upír, který jí tolik ublížil. Nemluvím o fyzické stránce, ale o té psychické.  Když ji malá neviděla, byla jako tělo bez duše a to mě ničilo. Věděl jsem, že se nesložila jen díky malé, ale na jak dlouho? Jen doufám, že nikdy nenarazím na toho upíra, protože by náš střet nepřežil.

Nechtěl jsem nikdy, aby má malá sestřička žila věčně, protože je to prokletí, ale nesměl jsem ji nechat umřít, když tady měla dceru. Možná mě za to bude nenávidět a bude to po právu. Nejhorší je pro ni to, že jako upír nemůže zapomenout a tím vyléčit své srdce. Srdce, které jí zlomil, rozdrtil a prach rozfoukal. Ona je přitom ztělesněním anděla a to dokonce i teď, když je z ní monstrum.

Nevím, jak tohle vše skončí, ale snad dobře. Jenom se trochu bojím toho, že si nás pozvali Volturiovi. Možná kvůli našim darům, ale to nevím. Jediné co vím je, že jsme tam byli krátce po porodu.

S těmito myšlenkami jsem se odporoučel do sprchy, abych ze sebe vše smyl.

Nikdo:

Naše neobvyklá rodina již spala a krom dívky se ostatním zdály hezké sny. Dívce se zdálo opět o prázdnotě. Bylo to smutné a hlavně proto, že otec toho pokladu, který ona měla, o ně stál, jen zatím nevěd, že existují. Mezitím upíří královská rodina věděla o dívce a jednomu z nich se moc zalíbila. Byl to netalentovaný Caius, který i dívce přirostl k srdci. Milovali se oba, ale dívka víc milovala upíra s bronzovými vlasy a pokřiveným úsměvem.

Jen čas rozhodne, jak se bude tento divný příběh rozplétat. Cítím ve vzduchu lásku, smutek, vztek i odpuštění. Naši upíří matku čeká ještě dost dlouhá cesta, než najde vytoužený klid a lásku. Bude zkoušena těmi nejhoršími zkouškami, ale výhra za to stojí, snad.

Já vše budu sledovat z povzdálí a nechám osudu volnou ruku v konání.

Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek On je bratr a já otec? - prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře