Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 3. kapitola

10.06.2010 (10:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7218×

3. kapitola

Edward

Byl jsem totálně otráven svým nekonečným životem. Pořád to bylo stejné, ani malá změna. Už jsem toho začínal mít po krk, ten stereotyp mě ničil.

Pořád chodit do školy, i když všechno víte většinou líp než učitel, hrát si na lidi, i když jimi nejsme. Vážně nevím, jaký to má smysl. Ze začátku to bylo v pohodě, bral jsem to tak, jak to je, ale poslední dobou je to horší a horší.

Alice se na mě už nemohla dívat a vytáhla mě večer do nějakého klubu v Port Angeles. Na takovéhle akce jsem moc nebyl, a to z jediného důvodu, vlastně ze dvou, ale oba jsou propojeny. Prvním bylo, že za mnou pořád chodily holky a vyloženě se mi nabízely. Druhý souvisel s tím, že čtu myšlenky, a když musíte poslouchat, jak si vás ty nanynky představují nahého a to ještě v různých situacích, zvedl by se vám nad tím kufr. Mně naštěstí nemůže.

Ale tentokrát Alice nedala jinak, než že půjdu s nimi. Tím jsou myšleni moji sourozenci – již zmíněná Alice, její přítel Jasper, Rosalie a Emmett, ty jsou taky spolu. Ještě máme rodiče, teda jako rodiče. Carlisle, nás otec je muž, který nás přeměnil a Esmé – matka – je jeho družka. Takže jsem v té naší povedené rodince jediný sám. Potkal jsem už mnoho upírek a většina z nich o mě stála, ale nikdy jsem s nimi nedokázal navázat vztah.

Znuděně jsem se rozhlížel po místnosti se sporým osvětlením. Ze všech koutů duněla hudba a já se snažil separovat jednotlivé myšlenky a hlavně vytěsnit ty nechutné.

Nějací kluci u baru se dobře bavili, pili pivo a vymýšleli, jak sbalit holky, které stály opodál. Zaměřil jsem teda mysl na ty dívky, abych zjistil, jakou mají ti borci šanci, a honem rychle je zase opustil, protože se ty holky dívaly na mě…

Stočil jsem tedy zrak na své sourozence a měl v plánu zeptat se, kdy konečně vypadneme a já se budu moct zavřít v klidu svého pokoje. Ale ani jsem to nevyslovil a Alice po mně šlehla ostrým pohledem, takže jsem pěkně držel pusu zavřenou.

Emmett s Rosalii se k sobě tiskli, něco si špitali do ouška a sem tam se políbili. Opravdu milé, sedět tu tak sám.

Znovu jsem se rozhlédl kolem a najednou mi na klíně přistála holka, která šla zrovna kolem. Rozvalila se na mě jak široká tak dlouhá. Hned ke mně zvedla hlavu, usmívala se a mrkala přitom řasami, jako mrkací panenka.

Nadechl jsem se a to jsem neměl dělat, byla člověk, byla blízko a voněla hodně dobře. Sliny se mi zbíhaly, teda spíš jed. Trochu jsem se odtáhl a ona se konečně zvedla a začala blábolit.

„Moc se omlouvám, jsem to ale nemehlo. Tohle se může stát jenom mně.“ Bylo divné, že ač mluvila, její mysl jakoby nefungovala, snažil jsem se poslouchat její myšlenky a zjistit, co má za lubem, ale nic jsem neslyšel.

Chvíli na mě koukala a pak řekla: „Je mi to moc líto.“ Byl jsem tak zabraný do problému její hlavy, že jsem nic neříkal. Alice je však dost pohotová, takže situaci zachránila. Bohužel jí nabídla, aby si přisedla. Holka neváhala a už byla nakvartýrovaná vedle Alice.

Alice nás představila, kouknul jsem na to holku a ona ze mě nespouštěla oči. Hned mi bylo jasné, o co jí jde. To má ale smůlu. Zabloudil jsem očima do jednoho rohu, do druhého a zase jinam, jen, abych se na ni nemusel dívat.

„Já jsem Elizabeth, ale říkejte mi El,“ řekla. Sice jsem se na ni nedíval, ale slyšel jsem až moc dobře. Byla z Forks. Jako upír s výbornou myslí jsem si okamžitě vydedukoval, že s námi bude chodit do školy a mně tak přibude další otravná obdivovatelka, dalo by se říct.

„Nešel by sis zatancovat?“ vytrhla mě z přemýšlení o tom, kam se rychle přestěhovat. Obrátil jsem se na ni a snažil se tvářit co nejvíc otráveně, ne, že by to byl až takový problém. Jen jsem zavřel hlavou a dál se věnoval své zábavě.

Alici se moje chování nelíbilo a taky mi hned v myšlenkách začala nadávat. Měl bych se chovat slušně, když jsem mezi lidmi.

„Nevšímej si ho, chová se jako neandrtálec,“ omlouvala mě před El. „Není moc dobře naložen, ale normálně je s ním i zábava.“

Haha, tak myslím, že je se mnou hodně věcí, ale zábava k tomu rozhodně nepatří. Moje sestra je někdy opravdu hodně vtipná.

Ještě chvíli jsme tam seděli a pak se konečně dostalo na část, na kterou jsem se těšil celý večer. Odjezd. Ale bohužel dneska neprobíhalo nic podle mých představ. Byl jsem nucen odvést domů El a to ještě nebylo všechno. To nejlepší na konec. Alice dostala geniální nápad, aspoň to si myslela ona a El evidentně taky, když ho slyšela. Ráno vezmu El a její sestru do školy, naštěstí s námi pojede i Alice a Jasper. Ale co je to za spravedlnost. Nikdo se mě neptal, jestli jsem ochoten to udělat. A to se jede mým autem.

„Alice, co to mělo být,“ vyjel jsem na ni hned, jak jsme vyložili El.
„Vždyť o nic nejde, Edwarde. Je milá,“ pokrčila rameny a usmála se. Mě tím však neuklidnila.
„Copak sis nevšimla, že po mně jede? Zrovna ty sis něčeho takového určitě všimla.“
„Edwarde, neblázni. Je to milá holka, které se líbíš. Nevím, co je na tom špatného. A už se o tom nehodlám bavit. Zítra s námi pojede do školy a hotovo,“ řekla rázně. A pak ještě dodala: „Všechno má nějaký smysl.“

Tu větu jsem moc nepochopil, a když jsem se jí podíval do myšlenek, přehrávala si právě děj nějakého filmu. Ona mi něco tají, potvora. Jen přijít na to, co to je.

---

Ráno, když jsme zaparkovali před domem našich nových spolužaček, jsem se ani nenamáhal vylézt z auta. Alice s Jasperem vyskočili a Alice se přese mě ještě natáhla, aby zatroubila.

Za pár sekund z domu vyběhla El. Opět v minisukni, která jí sahala sotva pod zadek. Když mě neviděla, trochu se zamračila, ale pak mě zahlédla na místě řidiče a zase se smála jako sluníčko. To bylo špatné, hodně špatné. Tedy pro mě.

Chvilku po ní, vyšla z domu další dívka. Na rozdíl od El se vlekla, co noha nohu mine. Prohlížela si mé dva sourozence a tvářila se poněkud rozpačitě. Ale to byl asi jediný rozdíl mezi nimi. Rysy tváře měly úplně stejné. Oválný obličej zdobily dvě hnědé oči, malý nos a jemná ústa. Jen El měla vlasy přebarvené na tmavě červenou, nebo jaká to byla. Ta holka mě něčím zaujala. Bylo to divné, když vypadala jako El.

Alice k ní hned přiskočila a chytla ji za ruku. „Ahoj, ty musíš být Bella, moc ráda tě poznávám. Mimochodem, já jsem Alice. S El jste si opravdu neuvěřitelně podobné. Skoro bych vás nepoznala, nebýt těch vlasů,“ chrlila ze sebe.

„Tohle je Jasper, můj přítel,“ představila Jaspera. Bella neřekla ani slovo, jen kývla na pozdrav a to bylo všechno.

El nervózně přešlapovala vedle nich a bylo vidět, že se nemůže dočkat, až vleze do auta.

„Tak asi pojedeme,“ řekla Alice. Otevřela zadní dveře a pokynula Belle, aby si sedla. Ta si vlezla na sedadlo, batoh dala do klína a teprve pak si všimla mě. Zaraženě se dívala na moje záda.

První, co mě napadlo, bylo zkusit její myšlenky, když Eliny nepřečtu. Smůla, nepřečetl jsem ani ty Belliny.

„To je brácha. Edward,“ řekla Alice. Podíval jsem se na Bellu přes zrcátko, abych viděl, jak se tváří. V malém prostoru auta se ke mně dostala její vůně. Jestli El voněla hezky, tohle bylo zatraceně hezky a hlavně chutně. Co to má sakra znamenat! Lidské krvi odolávám už hodně dlouhou dobu a nikdy se mi nic podobného nestalo a teď, za dva dny potkám hned dva lidi s vábivou vůní, z nichž jedna je skoro nesnesitelná.

Probodl jsem Bellu pohledem a zahlédl její přikývnutí.

„Edwarde, bude to v pohodě, nic jí neuděláš. Zvládneš to,“ promlouvala na mě prostřednictvím svých myšlenek Alice. Nebyl jsem si tím tak jistý, ale rozjel jsem se.

El celou cestu prokecala s Alicí, Jasper seděl tiše vedle mě a Bella koukala z okýnka a byla ticho jako vlastně celou dobu, co ji znám. Nebylo to dlouho, ale většina lidí by určitě řekla spoustu věcí, jako třeba El, ona nic. Já jsem zadržoval dech a děkoval bohu za to, že jako upír nemusím moc dýchat.

Jaká to byla úleva, vystoupit z auta. Ještě jsem byl nucen doprovodit holky do kanceláře, a pak už konečně samota, teda relativní samota. Neustále jsem byl obklopen tunami spolužáků, ale nevšímal jsem si jich. Jako vždycky.

Na oběd jsem šel s Jasperem. K mému velkému zklamání seděla u našeho stolu i El. Já se té holky už asi nezbavím. Povzdychl jsem si a se šklebícím se Jasperem, se vydal ke stolu.

Záměrně jsem si sedl dál od El, ale jejím pohledům jsem se nevyhnul. Když Bella vstoupila do jídelny, okamžitě jsem to díky její vůni zaznamenal.

Přišla s Angelou Weberovou, ale když si Angela sedla ke svým přátelům, Bella za ní nešla. Rozhlédla se po jídelně a vypadalo to, že chce někam zmizet, ale to by tu nesměla být moje sestra.

„Bello,“ zavolala na ni a ukazovala na místo vedle sebe. Bella moc nadšeně nevypadala, ale přišla a opět mlčky si sedla. Bylo to divné, nikdy jsem tak mlčenlivou holku nepotkal. Všechny klapaly pusou jedna přes druhou a zmlkly, jen když spaly. Bella byla jiná, zvláštní.

Alice ji začala zpovídat a Bella jí i odpověděla, sice jen jednou větou, ale promluvila. Její hlas byl krásný, zněl trochu nakřáple, ale i tak jsem si přál poslouchat ho déle. Jenže Bella se místo povídání se svou a mou sestrou dívala z okna.

To byla příležitost pro to, prohlédnout si ji pořádně. Její oči byly hluboké, jejich barva připomínala tekutou čokoládu, ale byly smutné, bez špetky zájmu o okolí, chyběla v nich jiskra. Pleť měla čistou, bez jediné chybičky. Byla trochu bledší, než její sestra, ale slušelo jí to.

Ještě nikdy se mi to nestalo, ale nachytala mě na švestkách. Její oči se najednou stočily na mě a opětovala můj pohled. Byl to jen okamžik, hned jsem uhnul, ale i tak ve mně trochu zatrnulo.

Odstrčil jsem od sebe tác s nedotčeným jídlem a chytal jsem lelky, aby to nevypadalo, že mě snad nějak zajímá.

Při zazvonění se začali všichni balit a odcházet do tříd. Chtěl jsem je napodobit, ale Alice opět zhatila mé plány.

„Bello, Edward půjde s tebou, má stejnou hodinu,“ řekla. Proč já. Proč mě nemůže nechat chvilku na pokoji a starat se o sebe, zaskučel jsem v duchu.

Bella, ale na nic, teda na mě, nečekala a šla sama. Dohonil jsem ji ve dveřích jídelny. A pak jsme šli, sice spolu, ale jakoby každý sám, do třídy. Posadil jsem se na místo a vytáhl věci. Seděl jsem sám a maximálně mi to vyhovovalo. Bohužel mi nedošlo, že jediné volné místo je vedle mě, tudíž mě překvapilo, když si vedle mě sedla Bella.

No skvělé. Snažil jsem se pravidelně dýchat a zvykat si na tu vůni. Bylo mi jasné, že je budu vozit každý den, Alice si je oblíbila, a navíc společné hodiny. Nádech, výdech.

Bella seděla na krajíčku lavice a vlasy spadlé kolem obličeje, takže jsem jí do tváře neviděl a žmoulala si prsty. Takhle vydržela celou hodinu. Hlavu zvedla jen jednou, aby se podívala na učitele, ale jinak nic.

Bylo na ní něco divného. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl tak tichý a nenápadný… a přitom tak krásný. Táhlo mě to k ní víc, než by mělo.

Velké díky všem mým čtenářům a ještě větší těm, kteří mi zanechali komentář. Takže prosím, abyste to zopakovali a napsali mi něco i k téhle kapitolce. Děkuju:))

2. kapitola     SHRNUTÍ     4. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 3. kapitola: