Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oh My God - Tak tohle bys nevymyslel 5. kapitola

11.12.2010 (11:15) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1362×

„Mít takovouhle maminku, tak si dělám brášky sám…“ pronesl uznale, líbnul mě na čelo, Edwarda přátelsky plácnul po rameni a vyběhl z domu. Jeho hřmotný smích jsem slyšela, dokud nezašel za roh ulice.

Pohled Edwarda

Lex jen unaveně klesla na gauč a položila si ruce do dlaní.

„Sedněte si,“ povzdechla si. Všichni si sedli, mě Tanya táhla k jednomu křeslu. Vyškubnul jsem se jí a rychle se posadil, aniž bych to zamýšlel, vedle Alex. Než se Tanya stačila vzpamatovat, Lex se zhroutila na bok a hlavu mi položila na stehno.

„Díky,“ řekla lhostejně a zavřela oči.

„Co spolu máte?“ vyštěkla Tanya zhrzeně.

„Dvě děti, auto a barák se zahrádkou, proč se ptáš?“ odpověděla Lex pohotově se stále zavřenýma očima. Než to však kdokoliv mohl začít brát jako vtip, přiletělo malé dítě řvoucí něco mezi temi a mami. Celá rodina ztuhla a proletěla jim hlavou Lexina věta. To, že ho vidim poprvé, tvrdíš ty…

„Copak se děje, Davídku?“ otevřela očička Lex a podívala se na něj.

„Temi, co je to orgasmus?“ dívalo se na ni to dítě bezelstně. Lex na něj vyvalila oči, ale pro odpověď nešla daleko.

„Jak to mám vědět? Se zeptej tatínka…“ pokrčila rameny a moje rodina se na mě se šokem podívala.

„Tatí!“ zmizelo to dítě zase jinam. Lex si chtěla zase lehnout, ale všimla si mého pohledu.

„No co?“ bránila se. „Nemůžu vědět všechno! Ale když tě to uklidní… Kluci!“ zařvala, až jsem nadskočil a do pokoje vletěl Tom a ten, co se před tím dusil tím umělým jablkem.

„Tome, přestaň to dítě kazit, Domčo, ty na to dohlídni, s Alexem si to vyřídim, až přijde. Kam vůbec šel?“ zajímala se rovnou.

„Šel si něco vyřídit,“ odpověděl jí ten Dominik.

„Takže se servat. Jak jinak.“ Zvedla se, došla do kuchyně a podle ran bych tipl, že začala drtit led. Zasmál jsem se tomu.

„Jen se tlem. Kdybych zůstal doma, udělal bych líp. Není to žádná slast,“ ozvalo se huhlavě z haly a po chvilce se ve dveřích objevil kulhající Alex s natékajícím okem a natrženým rtem. Svezl se se sykáním na gauč vedle mě a zaklonil hlavu. Alex vylezla z kuchyně, utěrku s ledem v ruce a vklínila se mezi Alexova kolena. Položil jí ruce na boky a ona mu přitiskla led k oku. Pak z kapsy vytáhla náplast a dezinfekci a ošetřila mu ret. To vše beze slova.

„Tak promiň, ale tohle jsi mě neučila. Já nejsem tak úplně ty. Bylo jich na mě 8,“ promluvil zničehonic Alex.

„Běž si lehnout,“ řekla mu něžně Lex. Než se zvednul, usadila se mi na klíně. Na schodech Lex minul nějakou ženu. Alex protočila oči a schoulila se mi v náručí, jakoby ji ani nechtěla vidět.

„Isabello!“ pronesla ta žena protivným, pisklavým, nafoukaným hlasem.

„Co je!“ štěkla po ní Lex z bezpečí mé náruče.

„Takhle se mnou nemluv, ještě pořád jsem…“

„Já vim a věř, že nebejt tebe, tak na to s radostí dávno zapomenu. A mluvit s tebou budu jen tak, jak si zasloužíš! Přetvářky je v mém životě dost, tak proč jí mám zbytečně plácat na někoho, jako jsi ty?“ ječela Alex. Nevědomky jsem jí začal hladit po žebrech.

„Tak s timhle se teď taháš? Na jak dlouho? Na těch pár hodin, než si oba užijete a pak si půjdete po svých?“ vyprskla ta žena pohrdavě takovým způsobem, že i já se svým darem a sebevědomím, jsem se cítil jako ta největší lůza.

„Po kom ty seš…“ položila řečnickou otázku ta baba a teatrálně zavrtěla hlavou.

„Hele a to by mě taky zajímalo,“ nenechala to Lex bez odpovědi. „Alespoň se opět potvrdilo, že i špatná kráva může mít dobrý tele,“ uzavřela debatu. Tu ženu to však rozzuřilo a chtěla jí uhodit. To jsem nemohli dovolit já s Tomem, takže jsme oba vystartovali. Já jí chytil ruku a Tom sondoval každý její pohyb.

„Sem tě nikdo nezval. A možnost kecat mi do života jsi ztratila dva dny po mém narození. Nikdo se tě o nic neprosil. Já se o sebe dokážu postarat a dokonce se i uživit. Možná, že je mi 15, ale to v dnešním světě není taková překážka. Dokud se mě nikdo neptá, jak se uživim, je vše v naprostém pořádku!“ prošla mezi námi Lex, na Toma kývla a mě položila ruku na nadloktí.

„Můžeš jí pustit, Ede. Takovou špínou si nemusíš mazat ruce,“ řekla a já cítil, jak se pod jejím dotekem uklidňuji. Spustil jsem ruku a objal Lex kolem pasu.

„Pojď,“ řekla a odvedla mě do kuchyně. V hale práskly dveře a během chvilky odjelo auto.

„To už odletěla?“ křikla Lex a Tom jí to potvrdil.

„Super,“ poskočila si.

„To byla…?“ podíval jsem se na Lex.

„Já ji neznám, ale DNA tvrdí, že to je moje matka,“ pokrčila lhostejně rameny. Pak ke mně pozvedla očička. „Pomůžeš mi? Nechci, aby mi vyžrali zase celou ledničku.“

„Lex, já ti pomoct neumím, jediné, co jsem kdy v kuchyni dělal, bylo opravování vodovodního kohoutku a zapojování myčky s ledničkou. Tam moje zkušenosti s kuchyní končí…“

„To seš na tom hodně špatně, brácho,“ ozval se Tom s úsměvem. „V kuchyni se nemusí jenom vařit,“ dodal, když zahlídl můj tázavý výraz, pak vyplázl jazyk a párkrát s ním kmitl do vzduchu. Jenže zapomněl na Lex, která mu bez varování jednu střelila. Tomovi se zalily oči slzami a s bolestným výrazem vytáhl zuby z jazyka, ve kterém najednou zely docela hluboké rýhy.

„Za chvíli ti to zaroste, teď zmiz,“ vmanévrovala ho do obýváku, zabouchla za ním dveře a vrátila se ke sporáku. Hodila na něj pánev a zabořila hlavu do lednice.

„Ta pánev se musí rozpálit, pak osmažíme maso,“ ozvalo se huhlavě z ledničky.

„Jak moc?“ zeptal jsem se a položil dlaň na dno pánve.

„Edwarde!“ zařvala vyplašeně a skočila po mně. Svalili jsme se na zem, respektive já na zem a Lex na mně a po mých zádech jsme přejeli přes celou kuchyň a zastavili se až o zeď. Ať žije plovoucí podlaha.

„Ty idiote!“ vydýchávala ten šok s vyvalenýma očkama.

„Co se stalo?“

„Co se… Co se stalo?! Nic, vždyť popáleniny druhýho, třetího stupně, to přece nic není!“ prskala po mě vyplašeně.

„Lexie, já jsem upír, vzpomínáš? Mě se jen tak něco nestane,“ uklidňoval jsem ji.

„Já vím, ale v takových chvílích nad tímhle nepřemýšlím. Bojím se. Musíš pochopit, že pro někoho jsi stejně křehký, jako pro tebe člověk. Ale… jak si mi to řekl?“ podívala se mi zvědavě do očí.

„Lexie. Vadí ti to?“ strachoval jsem se.

„Ne, líbí se mi to. Jenom mi tak nikdy nikdo neřekl. Překvapilo mě to,“ usmívala se na mě. „Tak pojď,“ zvedla se a chtěla se vrátit k vaření. V tom Alice vyjekla a ozval se zvonek. Lex protočila oči a poslala Toma otevřít. Doploužil se tam, pak rychle praštil dveřmi a běžel do obýváku.

„Kdo to byl?“ zeptala se zvědavě Lex.

„Bubák!“ vydechl vyplašeně s vyvalenýma očima a lapal po dechu.

„Policajti?“ broukla udiveně s nadzvednutým obočím Lex, ale než tam stihla dojít, zvedl se a doběhl tam Dominik. Lex pokrčila rameny a přetáhla si přes hlavu tu obrovskou mikinu. Měla pod tím dosti vyzývavé tričko. Ztěžka a nahlas jsem polkl a byl si jist, že mi zčernaly oči. Ostatní z mužské části mé rodiny na tom byli úplně stejně. Měla nádhernou postavu. Tisíckrát lepší než kterákoliv žena, kterou jsem kdy potkal. Jak jsem vyčetl z myšlenek Jaspera, Emmetta i Carlislea, i když si to nechtěli přiznat, v koutku mysli měli stejný názor, jako já.

Lex se na mě otočila a odhadl jsem, že se usmála.

„No co, je tu vedro,“ pokrčila rozpustile rameny. Překvapilo mě, že je sice vysoká, ale hubená a docela… drobounká. Zní to zvláštně, ale je to tak.

Do místnosti vstoupil jako první nějakej starej policajt a za ním s nechápavým výrazem šel Dom.

„To je slizoun. Ble,“ zamumlala Alex. Zakřenil jsem se na ni a jí se v očích znovu objevily ty rozpustilé jiskřičky. Pak jsem zaslechl jeho myšlenky a začal vrčet. Tak nahlas, aby to slyšeli všichni kromě něho. Ještě štěstí, že byl nahluchlej. Jeho myšlenky ještě přitvrdili a já se stěží ovládal. Nikdo nebude o Lex přemejšlet jako o kusu masa! To, že jí sjíždějí pohledem a hodnotí Emmett s Jasperem, to bych ještě zkousnul, ale nikdo jinej ne!

„Pššš,“ tišila mě Lex, která vypadala, jakoby slyšela vše, na co jsem myslel. Udělala k němu krok blíž a já jí byl v patách. Byl jsem ochoten po něm skočit, jakmile by na ni hodlal jen sáhnout.

„Isabella Swan?“ zeptal se se slizkým úsměvem ten chlap. Chtěl jsem vyhrknout, že se mýlí a ať hodně rychle vypadne, nebo se neudržím, ale Lexie rychle natáhla ruku za sebe, chňapla mě za tričko a přitáhla si mě až těsně k zádům. Pak nechala prozíravě dlaň ležet na mém podbřišku. Držela mě tím poměrně v šachu.

„Záleží na tom, kdo se ptá. Dokážu bejt tím, kým kdo chce,“ pronesla dvojsmyslně.

„Josef Forman, dopravní policie. Ptám se znovu. Jste Isabella Swan?“

„Možná,“ pokrčila rameny. V tu chvíli do domu vpadl další, pro změnu mladý kluk, vypadající poněkud rozespale, pomačkaně a rozcuchaně.

„Co jsem prošvi… Lex?“ vyvalil z ničeho nic oči.

„To znamená, že nejste Isabella?“

„Fajn, byla jsem prozrazena. Díky, Gregu. Ano, Isabella Swan osobně,“ kapitulovala Lex… nebo jak vlastně.

„Nechceme vás rušit, ani vám kazit náladu…“ začal ten slizoun.

„Obávám se, že chcete!“ skočila mu do řeči pohotově Lex.

„Ale několik kilometrů odtud se stala dopravní nehoda. Vaše matka byla jejím účastníkem. A tekla krev,“ usmíval se, jakoby jí chtěl způsobit co největší bolest a pak si mohl hrát na utěšitele. Lex se ale nedala.

„Tak jako pot nebo slina, i krev je jenom tekutina. A proto vždycky poteče,“ odpověděla lhostejně.

„Ona na místě zemřela, slečno! Máme důvodné podezření, že na tom máte vinu! Myslíme si, že jste přestřihla kabely s brzdovou kapalinou!“

„To je ale nehorázná lež! Ale taky to není úplně špatnej nápad. Nenáviděla jsem ji, ale nikdy bych za to netrestala auto!“ bránila se a vzteky se ke mně natiskla ještě víc.

„Musím s ní souhlasit, strážníku. Tohle není Lexin styl,“ skočil do toho ten Greg.

„Vy mlčte! Jste tu jen proto, abyste zajistil nářadí, ke kterému má přístup!“ seřval ho ten policajt a otočil se zpět k nám.

„Jak můžete bejt tak necitelná? Byla jste její dcera! Byla to vaše matka! Dala vám život.“

„Tak to teda ne!“ vyletěla Lex a tentokráte jsem musel držet u sebe já ji. „Obviňte mě z něčeho, co jsem neudělala. Vošmatlejte mi všechno nářadí z garáže. Říkejte mi vrah, bestie nebo zabiják. A nikdy, nikdy mi neřikejte, že jsem měla matku! Protože já ji nikdy neměla, nemám a nikdy mít nebudu!“ křičela. V tu chvíli sebral Greg odvahu, čapnul toho slizouna a s promiň a omluvným pohledem vyběhl ze dveří. Lex se mi otočila v náručí a zabořila mi hlavu do důlku pod krkem.

„Děkuju, Edwarde. Tak, tohle bychom měli…“

4. kapitola Shrnutí 6. kapitola

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oh My God - Tak tohle bys nevymyslel 5. kapitola: