Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 14. kapitola

03.11.2010 (10:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2832×

Bella kráčí po schodech, v tu chvíli ji zavolá Carlisle, Bella se zastaví a vrátí se zpět do patra. Kráčí do Carlisleovy pracovny, otevře dveře.

„Bello, sice jsme říkali, že bychom měli nějakou dobu počkat, ale tvé sebeovládání předčí všechna očekávání. Tak mě napadlo, že bychom se vrátili do Anglie,“ usmívá se Carlisle na Bellu, ta je zaskočená, vždyť tu nejsou tak dlouho. Trochu se zamračí, aby si uvědomila, kolik dní je vlastně nesmrtelnou.

„Vždyť je to teprve týden…,“ vydechne překvapeně. Když není potřeba spánku, tak se všechny dny zdají jako jeden. Oči má vytřeštěné, představa, jak poletí do Evropy letadlem, se jí nelíbí, jako by tušila, že to nezvládne. V tu chvíli do pokoje v tančí Alice společně s Edwardem.

„Neboj, Bells, bude to v pořádku, nikdo nedovolí, aby ses trápila,“ promluví Edward svým sametovým hlasem a dívající se na Bellu spalujícím pohledem, ona mu pohled opětuje. V tento moment, kdyby byla ještě člověk, tak by se jí srdce rozpumpovalo, do tváří by se nahrnula červeň, dech by se zrychlil a byl by trhaný. Jako by neexistovalo nic, jen on a Bella, nic jiného není, vše je zapomenuto, pro tuto chvíli jsou tu jen ti dva. Ti, co se milují, leč ona mu není schopná odpustit.
Alice a Carlisle se decentně vypaří, což ani jeden z nich nezaregistruje. Dál na sebe upřeně hledí, jako by se viděli prvně. Edward udělá krok vpřed, je malý a nesmělý, Bella se ani nepohne, jen mu upřeně hledí do očí, v hlavě jí zní jediná myšlenka „Miluji ho…“, Edward udělá další krok směrem k Belle, jeho dech je přerývaný. V atmosféře je cítit napětí, elektřina ve vzduchu skoro jiskří. Edward dojde k Belle, natáhne ruku k její tváři, je vidět, že se mu lehce chvěje, neví, kolik si toho může dovolit, neví, zda jeho jednání je správné. Jen jeho cit, který jej spaluje, vede jeho činy. Jeho dotyk je jako pohlazení motýlích křídel, jemně se dotkne její tváře. Bella přivře oči, když ucítí jeho dlaň na své líci, kdyby mohla, snad by se i roztřásla pod tím náporem emocí, které v ní tento jemný láskyplný dotyk způsobil. Vydechne vzduch, který nepotřebuje, její ruka se lehce dotkne Edwardovy tváře.

„Bello…,“ zašeptá tiše Edward, kdyby byla pouhým člověk, neslyšela by jej.
„Já…,“ slova se Edwardovi zadrhnou v hrdle, „prosím, odpusť mi,“ řekne nakonec nepřestávajíc hledět na důvod své existence, Bella lehce zavrtí hlavou, pustí jeho ruku a nechá tu svou sklouznout podél těla. Tolik by chtěla zapomenout na to, co se stalo, na všechnu tu bolest, ale pořád ještě nemůže.

„Edwarde…“ začne pomalu, když otevře oči dokořán. „Já…“ V tu chvíli se do pracovny přiřítí Dean s Emmettem, který ho drží za ruku, aby mu zabránil ve vstupu do místnosti, ale sám je hrozně zvědavý, co tu ti dva dělají.

„Sorry, brácho…“ zazubí se Emm, chvíle porozumění mezi Bellou a Edwardem je nenávratně ztracená.
„Bello, opravdu chceš do Anglie?“ vyhrkne Dean, který se snaží setřást Emmettovu ruku z té své, nakonec Emm pustí Deana. Edward si jen promne kořen nosu a ruku, kterou se dotýkal té, jež pro něj znamená vše, nechá spadnou podél těla a odstoupí od Belly, která je lehce zmatena náhlou změnou ovzduší.

„Ano, uvažuju o tom…,“ řekne nakonec Deanovi a trošku se zamračí, i když cítí k těm dvěma vděk za vyrušení. Dean jen zavrtí hlavou.
„Ale víš, co to znamená? Víš, jaké riziko podstoupíš?“ nepřestává Dean. Nechce, aby odjeli, sám ale neví, jestli by jel s nimi, a nebo šel o dům dál.

„Ano, vím,“ odsekne mu Bella, jeho vtíravost jí začíná dost vadit, jako by byla malé děcko, které si hraje s ohněm. Dean ji chytne za ruku, ale ona se mu vyškubne.
„Nechovej se jako můj manžel!“ zaprská, ani neví, kde se v ní ta zloba vzala. Možná z toho neustálého tlaku, který na ni vyvíjí. Ne, že by jím nebyla přitahovaná, ale zdá se jí v tom něco jiného, něco, co nemůže ovlivnit. Edward se neubrání úšklebku.
„Deane, Bella se rozhodne sama, pokud se cítí na to, aby mohla cestovat a my ji samozřejmě ochráníme, jak jen to půjde,“ řekne Carlisle, který se vrátí do své pracovny, Dean se na něj podívá a jen přikývne.

„Omlouvám se,“ řekne nakonec hledíc na Bellu a odejde z domu.
Bella jen nechápavě zavrtí hlavou a podívá se na Carlislea.
„Ráda bych odsuď vypadla, chtěla bych vidět váš nový dům.“ Posadí se na židli před tmavě hnědým masivním pracovním stolem.

„Mohli bychom letět soukromým letadlem, tím by se riziko snížilo na minimum…,“ řekne zamyšleně Carlisle a sám se usadí do křesla za stolem.
„Ano, to je rozumné řešení,“ přidá se Edward a hledí na svého otce, v očích se mu objeví podivná spokojenost, kterou pocítil po slovech Belly.

Do pracovny se přiřítí zbytek Cullenovic klanu.
„Jasně, vrátíme se do Anglie, tady není dostatek volného pohybu,“ pronese Alice.
„Nebo spíš nedostatek nákupů, viď,“ řekne Emmett se smíchem a Bella se rozesměje.
„Myslím, že to zvládnu. Jistě mě v tom nenecháte,“ řekne spokojeně a na každého se podívá, všichni jí přikývnou.
„Neboj se, zlatíčko, ty to zvládneš.“ Esmé obejme Bellu okolo ramen a široce se usmívá…

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 14. kapitola: