Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 6. kapitola

10.01.2010 (18:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4289×

Už je to týden, co měli rodiče pohřeb. Už je to týden, co mi Alice zanechala dopis. Už je to týden, co jsem naposledy viděla Cullenovi, ale můj anděl s nimi nebyl. Proč? Určitě si teď užívá s nějakou sexy upírkou a nemrhá svůj věčný čas s někým, kdo ho už omrzel . To jediné mě napadlo. Čas plynul tady tak pomalu. Každý malý kousek Forks mi připomínal rodiče, ale i Cullenovi. Věděla jsem, že pokud chci začít nový život, tak nemůžu začít tady. Tady, kde je mnoho dobrých, ale i na naopak špatných vzpomínek. Musím od tud  odejít. Teď hned. Peníze nyní nehrají žádnou roli, takže mám hodně možností. Sedla jsem si k počítači a na internetu jsem si našla jednu realitní kancelář. Zadala jsem do vyhledávače moje přibližné požadavky. A hned první nabídka se mi zalíbila. Byl to krásný dům s podkrovím. Měl krémovou barvu  a mnoho oken. Byl blízko lesa, ale daleko od centra. Cena byla přijatelná. To byl dům podle mých představ. A místo, kde se nacházel? V Anglii. Tam jsem chtěla vždy jet, protože mě už od malička lákala. Že by se na mě konečně usmálo trochu štěstí?  Pod domem byl telefon na makléřku. Vůbec jsem neváhala a vytočila jsem to číslo. Telefon párkrát zazvonil a někdo to zvednul.

„ Marcy O´donellová, prosím.“ Zněla mile po telefonu.

„Dobrý den. Tady Bella Swanová. Zaujala mě jedna nabídka domu v Anglii.“

„Aha. Ten dům s podkrovím krémové barvy, že?“

„Ano.“

„Zatím jste jediná, kdo si jej chce koupit. Nemohla by jste přijet ke mně do kanceláře, abychom se domluvili.“

„Mohla bych, ale nejdřív, tak ze tři dny. Pokud by to nevadilo.“

„Pokud nikdo nebude chtít udělat nabídku na ten dům, tak to vadit nebude.“

„Dobře já se Vám tedy ještě ozvu, kdy k Vám dorazím. Děkuji.“

„Zatím nemáte zač. Těšilo mě.“

„Neshledanou.“ A zavěsila jsem. To bych měla. Dům bych měla mít zajištěný. Teď se ještě musím jít odhlásit ze školy,ale nejdřív zavolám na letiště a zjistím si lety do Anglie. Pracně jsem našla číslo na letiště a znovu jsem volala.  Zjistila jsem, že jedno letadlo letí v devět hodin večer a další pozítří v poledne. Rozhodla jsem se, že odletím raději již dnes. Teprve je osm hodin, tak bych to mohla snad všechno stihnout. Rychle jsem se tedy oblékla a jela jsem do školy se odhlásit. Zrovna začala první hodina, když jsem přijela do školy. Aspoň se mě nikdo nebude vyptávat jak se mám a tak podobně.  Hned jsem zamířila do ředitelny. Zaklepala jsem na tmavé a děsící dveře a vstoupila jsem do velké místnosti, která byla přeplněná papíry.

„Dobrý den pane řediteli.“ Pozdravila jsem ho slušně.

„Už se vracíte do školy slečno Swanová?“ zeptal se mě  a začal se mě zajímavě prohlížet. Jako v tom slova smyslu, že už je načase, abych se sem vrátila  a nelenošila doma. Od té doby, co rodiče měli nehodu jsem nechodila do školy,protože jsem nechtěla, aby mě někdo litoval.

„Ne.  Nevracím se do školy. Přišla jsem proto, abych se odhlásila.“ A usmála jsem se na něho. On mi úsměv oplatil, ale jeho hlas zněl teď kysele.

„A můžu vědět proč se slečno chcete odhlásit, ze školy?“

„Samozřejmě.  Budu se stěhovat z Forks.“ Jednoduchá a pravdivá odpověď, ale to že jsem těhotná jsem raději vynechala.  Pak by to totiž vědělo celé Forks.

„Aha, ale je Vám už 18?“

„Ano je. A pokud vím, tak to se již mohu sama odhlásit ze školy, že?“ znovu jsem se na něho usmála. On mi určitě chybět nebude na rozdíl od ostatních.

„Ano to se již můžete odhlásit sama, když vám je 18. Zajisté to chcete vyřídit hned?“

„Ano byla bych ráda, kdybych to už měla vyřízené.“

„Dobrá.“ A začal se přehrabovat v obrovské hromadě papírů. Nakonec mi dal tři papíry na vyplnění. Když  jsem mu po chvíli vrátila vyplněné papíry, tak mi popřál štěstí do života a já jsem odešla si vyprázdnit svoji skříňku a  naposledy jsem se prošla nezvykle tichou školou. Pořád ještě byla vyučovací hodina, a tak jsem se tady mohla v klidu procházet. Procházela jsem kolem učebny biologie. Okýnkem jsem nahlédla dovnitř a zjistila jsem, že je prázdná. Vešla jsem tedy do učebny a šla jsem se podívat na mé a kdysi Edwardovo místo. Na lavici bylo vyryto srdíčko a v srdíčku bylo vyryto E+B. Tenkrát to Edward vyryl přibližně dva týdny před mými osudovými narozeninami. Taky za to chudák zůstal po škole a musel čistit všechny lavice v učebně a vyčistit tabuli. Při té vzpomínce jsem se musela usmát. Podívala jsem se na hodiny, které vysely nad katedrou a zjistila jsem, že za pár minut bude zvonit, a tak jsem raději šla na parkoviště pro můj náklaďáček. Naposledy jsem se ohlédla na školu a nasedla do náklaďáčku a jela domů.

Když jsem přijela domů, tak bylo něco po deváté hodině. Věděla jsem, že bych se měla rozloučit s mými nejlepšími kamarády. Jessicou, Angelou a mým nejlepším přítelem Jacobem. Věděla jsem, že bych se s nimi nedokázala rozloučit osobně, a proto jsem se rozhodla, že jim napíšu dopis. Vím dopis je něco divného na rozloučenou, když nevíte jestli je ještě někdy v životě uvidíte, ale jiná možnost tu nebyla.

Sedla jsem si tedy ke stolu ve svém pokoji a začala jsem psát pro ně dopisy. Po dlouhých dvou hodinách jsem dopsala všechny tři hodiny. Vložila jsem se je do obálek a nadepsala jsem jména majitelů dopisů. Ještě jsem nalepila známky a dopisy byli hotové.  Ještě mi zbývalo sedm hodin do odletu, a tak jsem si šla zabalit pár věcí, které si vezmu sebou. Zbytek nechám tady ve Forks. Nakonec jsem si zabalila tolik věcí, že jsem potřebovala čtyři velké kufry. Ještě zbývalo najít jen cestovní kabelku na doklady, která byla vedle nočního stolku. Šla jsem ke stolku, když se pod moji nohou uvolnilo jedno prkno.

„Ještě, že odjíždím. Začíná se to tady jaksi rozpadat.“  Zamumlala jsem si pro sebe. Ale když jsem se podívala na uvolněné prkno, že ho vrátím do původní polohy, tak jsem ztuhla. Protože jsem nevěřila svým vlastním očím, co tam bylo.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 6. kapitola :