Bella je z kmenu Quiletů. Očekává se její transformace, ale pak ji v lese potká upír a neodolá vůni její krve. Jak to bude dál? To už si musíte přečíst. Vaše Mishulka001 :)
19.09.2010 (17:30) • Mishulka001 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1148×
Prolog
Bella
Seděla jsem schoulená na posteli obalená peřinou. Venku pršelo. Kapky lehce dopadaly na malé okno mého pokoje. Četla jsem si svou oblíbenou knihu. Když ale déšť zeslábl, rozhodla jsem se vydat se na procházku. Miluju tyhle jarní dešťíky, kdy se procházím osamělým lesem a nechávám na sebe kapat droboučké kapky. Vzala jsem si mikinu a obula si tenisky. Rychlejším krokem jsem se vydala do lesa.
Konečně jsem se dostala na lesní pěšinu, zpomalila jsem a užívala si tu samotu. Šla jsem hlouběji do lesa, až jsem dorazila na svoje oblíbené místo – byl to malý palouček, vedle kterého proudila malá říčka. Všechno působilo jednoduše, ale i v jednoduchosti je krása. Lehla jsem si do krásné zelené trávy a pozorovala jsem koruny stromů nade mnou. V křoví zašustěly listy. Ani jsem se nepohnula, jistě to bylo jen nějaké zvíře. Zvířata tu běhala často. Na okamžik jsem zavřela oči, ale hned je otevřela. Leknutím jsem sebou trhla – před sebou jsem viděla krutý obličej, kterému dominovaly červené oči. Když jsem je uviděla, došlo mi to. Znám naše pověsti nazpaměť, takže tohle musel být upír.
Rychle jsem se skutálela z paloučku a začala jsem utíkat, i když jsem věděla, že mu neuteču. Nechal mě utíkat. Aha, takže mě chce trápit a zabít mě téměř na kraji lesa. Přesto jsem utíkala. Zrychlila jsem, teď jsem běžela, jak nejrychleji jsem mohla. Už jsem viděla silnici, která vedla hned kolem lesa. Když v tom se přede mnou objevil. Teď už na nic nečekal a kousl mě. Najednou ho ale něco vyrušilo. Odtrhl se ode mě a začal utíkat. Zahlédla jsem jen Sama a svého bratra – Jacoba – ve své vlčí podobě a pak mě pohltila temnota.
Cítila jsem neuvěřitelnou bolest. Nevěděla jsem, co se děje, o tomhle se v našich pověstech nepsalo – o takovém utrpení. Nevím, jak dlouho mě ta bolest sžírala, ale později se všechna bolest začala tlačit do mého srdce. Mé srdce začalo bít, jako by svádělo nějaký sobouj s tou nesnesitelnou bolestí. Mé srdce vynechalo pár úderů a pak přestalo bít úplně. Cítila jsem poslední zbytky bolesti. Pak jsem otevřela oči a pohlédla do tváří své milované rodiny...
1. kapitola
Bella
Když jsem uviděla tváře své rodiny, rychle jsem vyskočila a chystala se je obejmout, ale oni zděšeně uskočili. Nevěřícně jsem na ně zírala.
Zeptala jsem se: „Co se děje?“
„Zlato, ty... Nejjednodušší asi bude, když se podíváš do zrcadla,“ odpověděla mi maminka.
Pohlédla jsem tedy do malého zrcadla na stěně a spatřila svůj obličej. Vypadala jsem úchvatně! Ale byla jsem nějaká bledá.
„Ach ne, řekněte, že to není pravda. Prosím, řekněte, že se ze mě nestal upír!“ prosila jsem zoufale.
„Bello, je mi to líto,“ ujal se slova Jacob, „ale je to tak.“
Začala jsem vzlykat. Začaly mi téct slzy. Zmateně jsem se podívala na rodinu.
„Co se to děje?“ divila jsem se.
„Možná je to tím, že jsi byla krátce před transformací. Ani se netřpytíš na slunci,“ uklidňovala mě maminka.
Začínala jsem být unavená, takže jsem všem oznámila, že půjdu spát. Sice se divili, ale v té chvíli to nerozebírali. Došla jsem do svého pokoje a lehce skočila na postel. Po pár minutách jsem usnula. Probudila jsem se asi po pěti hodinách spánku. Byla jsem plná energie, ale cítila jsem se tak nějak zvláštně. Dala jsem si horkou sprchu a pak se vydala do kuchyně. K snídani jsem si připravila jen chleba s marmeládou. Do kuchyně vešel Jacob.
„Ty už nespíš?“ otázal se.
„Ale spím, tohle je jen tvůj sen,“ odvětila jsem ironicky.
Začal se tiše smát a já ho najednou musela obejmout.
„Copak?“ strachoval se a ochranitelsky mě přitom objal.
„Mám strach, Jacobe. Co se mnou teď bude?“
„Nevím, co s tebou bude, ale jedno vím jistě, my tu pro tebe vždycky budeme, i když teď hrozně smrdíš,“ usmál se.
„Kdepak, to ty tu smrdíš.“
Zasmáli jsme se a pak jsem si šla sednout ke stolu. Kousla jsem do své snídaně, ale záhy jsem ji vyplivla. Fuj! Jacob se zasmál. Pak mi to cvaklo. No jo, teď jsi upír, Bello, nezapomínej. Mluvila jsem k sobě v duchu. Posunula jsem svou snídani k bratrovi, který se do ní s chutí zakousl. S odporem jsem se dívala, jak se láduje. Najednou se mi začala točit hlava. Jacob si všiml mého výrazu, na nic se neptal a odnesl mě na pohovku.
Pak se zeptal: „Bell, jsi v pohodě?“
Jen jsem se usmála a řekla: „Nevím, ale určitě to bude dobré.“
Bráška se rozběhl do koupelny, tam popadl kufřík označený červeným křížkem a vrátil se ke mně. Vytahoval obvazy, náplasti, dezinfekci, až našel teploměr, který mi podal. S výrazem nakopnutého psa jsem ho strčila do pusy a čekala. Po chvíli mi ho bratr sebral a ustrašeně na něj pohlédl.
„Bello, máš hodně velkou horečku, myslím, že se blíží tvá transformace.“
„Cože? Ale Jacobe, to přeci není možné!“
„Jak vidíš, Bells, tak asi je,“ odpověděl vážně Jake.
Autor: Mishulka001 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Odlišná - prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!