Tohle je moje v pořadí druhá povídka a mám z ní strašně rozporuplné pocity .. Doufám, že se bude líbit a poprosila bych o komentáře :) Díky, Tera
19.07.2009 (16:30) • Tera • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1574×
Kdo by si byl pomyslel, že já takhle jednou skončím? Ale stalo se. Každý není neomylný. Já také nebyla, i když by si to mnozí mohli myslet. Považovali mě za chladnou, nepřístupnou osobu, které se nic a nikdo nedotkne. Mě samotnou zraňovalo, že si o mě lidé, které jsem měla ráda, ač o tom mnozí z nich neměli ani nejmenší tušení, mysleli převážně ty horší věci. Tohle vás chladným nenechá, ani kdybyste se snažili sebevíc.
Ale paradoxem bylo, že v podstatě jsem chladná být musela. Mé postavení tomu ani jinak nedovolovalo. Měla jsem nalinkovaný život do posledního puntíku. A vůbec se mi to nelíbilo, jenomže vzpírat jsem se nemohla. Ničeho bych tím ani nedosáhla. Jen bych si znenáviděla i ty poslední lidi, kteří mě ještě měli aspoň trošku rádi. Jak já jsem svůj život nenáviděla. Na co mi mohlo být postavení upíří princezny, budoucí upíří královny, když jsem byla jako pták chycený v kleci, navíc s přistřihnutými křídly? Celý můj život byl jen nástrojem ostatních upírů, já byla tím nástrojem. A nic jsem s tím samozřejmě udělat nemohla. Mým rodičům bylo jedno, jestli trpím. Bylo jim jedno, že s královským rodem nechci mít nic společného. Že nechci nikdy zastoupit jejich místo s nějakým cizím upírem, se kterým jsem od mala byla zasnoubená, po boku. Vždyť jsem ho ani neznala! Nějaký nafoukaný upíří šlechtic. Někdo tam nahoře mě asi nemá zrovna v lásce. Ale co bych chtěla? Jednou už jsem upír a upírem taky zůstanu, čemu bych se měla divit? Bůh není upírům nakloněný, tak jsem to alespoň od dětství slýchala. Že prý nemáme duši. Tak proč se cítím tak strašně osaměle a bolí mě už jen pomyslet na můj zničený život.
Přiznávám, jsem rozmazlená a také docela nafoukaná. Mohla bych se vymlouvat na mé nepovedené dětství, ale k tomu bych se asi nikdy nesnížila. A všechny okolo by to bolelo snad ještě víc. Mí rodiče by byli zklamaní, jaké dítě že to „vychovali“. Přitom o výchově by tady asi stěží mohla být řeč. Nevídala jsem je zrovna často, a když ano, byla jsem až příliš rozmazlovaná. Takže bych mohla pouze podotknout, vrána k vráně sedá – jaká jsem já, takový bude i můj budoucí manžel. Netěšila jsem se na dobu, kdy se s ním poprvé uvidím. Zvláštní je, že i přesto, že jsme zasnoubení od dětství, nikdy jsme se neviděli. Ale jaký by to byl osud, aby si nepohrál s mým životem? Brzy jsem tuto hořkou skutečnost mohla pocítit na vlastní kůži.
Autor: Tera, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Odi et amo - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!