Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Od lásky k nenávisti a od strachu k přátelství - 1. kapitola

09.06.2010 (19:15) • devilgirl • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7454×

Do svých 20. narozenin jsem se jmenovala Isabella Marie Swan, ale od té doby se toho hodně změnilo. Teď jsem upír, vlastně něco na ten způsob. Nejsem jako normální upíři, jsem krásnější, rychlejší a silnější. Mám také lépe vyvinuté smysly něž oni. Mé oči jsou barvy ohně a mé vlasy černé jako uhel a tím s očima a mou bělostnou pokožkou vytváří dokonalý kontrast. Má kůže na slunci nezáří všemi barvami duhy, ale pouze rudou a černou. Barvami pekla, Volterry a teď už i mě.

Už se několik let toulám světem a za tu dobu jsem zjistila, že mám hned několik darů. Jsem štít, jak fyzický, tak i mentální. Umím také ovlivňovat počasí, což se docela hodí, když si chci jít zalovit do města a svítí slunce. Ale to se stává jen málo kdy, jelikož já chodím lovit spíš v noci.

Lidská krev je tak výborná. Po své přeměně jsem nikdy nedokázala pochopit, jak se někdo může živit tou hnusnou zvířecí krví. Je to prostě odporné.

Při vzpomínce na „vegetariány" se mi v mysli zjevily obličeje mé bývalé rodiny. A spolu se vzpomínkou na Cullenovi se mi vybavila také SMSka, kterou mi poslala Alice v den mých 19. narozenin.

Ahoj, Bello, chtěla bych ti popřát všechno nejlepší k tvým 19. narozeninám. Doufám, že alespoň Ty budeš mít šťastný život, když už jsi ho nedopřála mně a mé rodině. A my tě všichni tak milovali. Nejvíc to sebralo Edwarda a Esmé.

Pro Edwarda jsi byla jako hvězda zářící na temné obloze a pro Esmé dcera, kterou nikdy neměla. Jak jsi mu to jen mohla udělat? Jak jsi ho jen mohla opustit? On tě tolik miloval.

Doufám, že už se nikdy neuvidíme.

Alice Cullenová

Při vzpomínce na ten text se ve mně znovu objevila nenávist vůči němu a jeho rodině. On mě opustí a pak své rodině napovídá, že jsem ho nechala já. To je další věc, kterou nikdy nepochopím. Jak jsem s nimi jen mohla žít? Tuto otázku si pokládám celkem často.

Z toho přemýšlení mi nějak vyhládlo. Rozběhla jsem se směrem k benzinové pumpě a řekla si, že si k večeři dám nějakého řidiče. Za pár minut jsem už stála na kraji lesa a dívala se na právě projíždějící Audi. Co mě však překvapilo, bylo to, že v tom autě neseděl člověk nýbrž upír. Lépe řečeno upírka se zrzavými vlasy. Victoria. Zastavila u stojanu s benzínem a začala tankovat. Sebevědomě jsem se k ní rozešla a zastavila se až krok před ní. Jak se zdálo, tak si mě díky mému štítu zatím nevšimla.

„Zdravím," prohodila jsem, jakoby nic. Překvapeně se na mě otočila a zůstala v šoku stát. To však netrvalo dlouho a ona mi po chvíli mlčení odpověděla.

„Isabello, z tebe je upírka?" pravila velmi zmateně. Musela jsem se pousmát.

„Ano, ale neproměnil mě ten, na koho myslíš." Mou odpovědí jsem ji nejspíš vyvedla z míry, jelikož se na mě tázavě podívala.

„Jestli ne on, tak kdo tedy?" Zřejmě nedokázala pochopit to, že mě opustil.

„Nikdo, přeměnila jsem se sama," odpověděla jsme jí lhostejně. Chvíli na mě jen němě hleděla a párkrát otevřela pusu a už už to vypadalo, že něco řekne, ale vždycky ji zase zavřela.

Ještě pár sekund mě přejížděla zkoumavým pohledem a pak konečně promluvila.

„Jak se tak na tebe dívám." Přejela mě zkoumavým pohledem. „Tak ti zničili život tak jako mně." Neměla pravdu, sice je nenávidím, ale jen díky nim jsem to, co jsem a po čem jsem vždy toužila.

„Mám pro tebe návrh," řekla po chvíli přemýšlení. „Přidej se ke mně, přece jenom toho máme hodně společného."

Neměla jsem důvod nepřijmout její nabídku, po čase se z nás staly přítelkyně, a jak sama předtím řekla, měli jsme toho hodně společného. Nějaký čas jsme strávily také ve Volteře jako klenoty v Arově sbírce talentů. Naučily jsme se tam bojovat a já také používat své schopnosti. Volterra byla až moc stereotypní, a proto jsme se rozhodly, že si koupíme vlastní dům v Denali na Aljašce a budeme tam chodit do školy. Aro nám před odjezdem daroval kreditní karty k neomezenému účtu a díky tomu jsme si mohly koupit luxusní vilu v lesích poblíž města. Měla 3 patra a byla z poloviny prosklená, takže jsme měly krásný výhled do lesa. V přízemí se nacházel bazén spolu s barem. V prvním patře byla kuchyň laděna do červené a černé, jídelna byla černo-bílá a obývací pokoj oranžovo-modré barvy. Do druhého podlaží vedly extravagantní točité schody béžové barvy. Pravá část patra byla moje a levá Victorie. Já měla pokoj do hnědo-rudo-vanilkové a Vicky do červené, černé a bílé. Každá jsme pak měli svou koupelnu a šatnu. Má koupelna byla modro-černo-bílá a Victoriina ve stejných barvách jako byl můj pokoj.

Hned v den, co jsme se přistěhovaly, jsme šli do nákupního centra pořídit nějaké doplňky a elektroniku. Victorie si k sobě do pokoje pořídila knihovnu, sedačky a světlo. Já svůj pokoj vylepšila o stejné věci jako ona. O knihovnu, sedačky a světlo. Každá jsme si koupila nějakou elektroniku a já navíc i tu nejpropracovanější stereo soupravu, kterou jsem kdy v životě viděla.

K bazénu jsme si ještě pořídily dvě lehátka. Na terasu jsme si koupily modro-hnědou sedací soupravu se stolem. Ještě jsme se stavily v autosalonu koupit si nová auta. Já si vybrala překrásné černé Audi, podobné tomu, které jsem měla v Itálii a Viktorie stříbrné Porche bez střechy.

Doufaly jsme, že už máme vše a vydaly jsme se přes město k našemu honosnému domu.

Autor: devilgirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Od lásky k nenávisti a od strachu k přátelství - 1. kapitola: