Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ochráním tě - 7. kapitola

27.10.2012 (09:30) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2445×

Video pro korektorku a čtenáře.

Alec otevřel rudou krabičku a v ní byl nádherný prsten.

Začaly mi téct slzy proudem.

„Ano.“

Alec mi nasadil prsten a políbil mě.

„Moc tě miluji, Alecu.“

„Já tebe taky.“

Vzal mě do náruče a odnesl mě do jeho pokoje. Postel byla nádherná.

Najednou svíčky zhasly. Hmatala jsem rukama po vypínači od lampičky, když už jsem ho nahmatala, rozsvítila jsem. Alec mě najednou odhodil na postel a začal mě vášnivě líbat. Začal mi svlékat šaty. Když už jsem byla úplně nahá, začala jsem svlékat jeho. Abych byla upřímná, Alec má úžasné tělo.

Byl tak něžný, nespěchal. Prostě byl dokonalý.

Druhý den, když jsem se probudila, mě Alec políbil a usmál se.

„Dobré ráno, zlato. Dáš si něco k snídani?“

„Ne, díky.“

„Já teď budu muset do Velkého sálu.“ Docela mě štve, že je furt ve Velkém sále.

Vstala jsem a šla si vzít spodní prádlo a šaty od Caia. Co budu dělat? Ven jít nemůžu, do knihovny se mi nechce... Půjdu k Velkému sálu špehovat. Dorazila jsem tam a začala odposlouchávat.

„Musíme ji proměnit co nejdříve. Buď ji proměním, nebo ji zabiju.“ Bylo hrobové ticho.

„Dobře.“ Alecu, ty…

Já jsem ustupovala pozpátku. Otočila jsem se a rychle běžela do ložnice. Sedla jsem si na postel a byla v šoku. Co se to sakra děje? Proč se mě Alec nezastal? Vím, že se s Arem nedá přít, ale jsem jeho snoubenka! Tak sakra…

„Jill, Aro tě chce ve Velkém sále.“

„A to vážně musím, Felixi?“

„Musíš,“ vzal mě s úsměvem do náruče.

Postavil mě na zem uprostřed sálu. Felix rychle zmizel. Nikdo kromě Ara a Aleca tam nebyl. A do háje. Vím, co přijde. Alec mi chytl obě dvě ruce a držel je pevně, já se snažila vyprostit. Aro ke mně přistoupil a podíval se mi do očí.

Už se připravoval, že mě kousne, vtom se ale objevil Demetri a Felix. Felix Ara odhodil asi deset metrů daleko. Alec mě pustil.

„Co se to děje?“

„Nedovolíme, aby tě Aro proměnil!“ prohlásil se zlostí Felix.

Podívala jsem se na Ara, vůbec se nehýbal, pokud jsem viděla dobře, tak ani nedýchal. Rychle jsem k němu běžela. Naklonila jsem se k němu a chtěla mu pomoct, on mě ale chytl za vlasy, přitáhl si mě a kousnul. Nedokážu vám říct, jak moc to bolelo. Začala jsem být hrozně slabá, Felix ale nezaváhal ani minutu a od Ara mě odvedl pryč.

Začala se mi před očima dělat tma. Cítila jsem opravdu prudkou bolest v krku, potom se to přesunulo do celého těla. Až jsem nakonec zavřela oči. Slyšela jsem, jak někdo volá mé jméno. Potom byla tma. Cítila jsem něco jako úlevu. Žádná bolest, nic.

Jako kdyby to ze mě všechno spadlo. To je to poslední, co jsem ucítila.

Probudila jsem se a hrozně mě bolela hlava. Chtěla jsem se posadit, ale…

„Lehni si, miláčku, ztratila jsi hodně krve, potřebuješ odpočívat.“

„Co se stalo?“

„Aro tě kousnul, byla jsi dva týdny v kómatu.“

„Takže já jsem…“ Alec mě přerušil.

„Neboj, nejsi upírka.“ Uf, díky bohu.

„Co se stalo s Arem?“

„Je ve vězení, já budu muset za Felixem do sálu, za deset minut jsem zpátky. Zůstaň tady.“

Myslíte si, že ho poslechnu? Ne. Vstala jsem z postele a vzala si šaty. Musela jsem se opřít o stůl, protože se mi zamotala hlava. Musím si pospíšit, jestli mě takhle uvidí Alec… nevím, co by se stalo.

Rychle jsem se vzpamatovala a šla k Velkému sálu. Do háje, já si neuvědomila, že Alec je tam. To je tím, jak jsem ztratila hodně krve, tak se mi dost neprokrvuje mozek. Zajdu za Arem. Rychle jsem změnila směr a šupajdila k věznici.

Když jsem tam došla…

„Víš, že mě na trůně nahradí Alec?“ Tak to ne!

„Aro, já tě odsud dostanu, jo?“

„A jak?“

„Řeknu si o klíče.“

„To si myslíš, že když jim řekneš „dej mi klíče od Arovy cely“, že ti je s potěšením dají?“

„Ne, použiju svoji šikovnost.“

„Tak to tě chci vidět, jak mě odsud dostaneš.“

„Hele, nepodceňuj mě.“

„Proč mi pomáháš?“

„Protože ty jsi pomohl jednou mně, teď zase já pomůžu tobě.“

„Díky.“

„To je samozřejmost. Neumím si představit, že by na trůně seděl Alec.“ Najednou se mi hrozně zamotala hlava a já se musela opřít o mříže cely.

„Jsi v pořádku?“

„Jo, jenom se mi teď hrozně zamotala hlava.“

„Měla by sis jít lehnout a odpočívat. Proč tě někdo nehlídá? Měl by u tebe někdo být. Kdybych tě měl já, byl bych u tebe já nebo někdo z gardy!“

To jsou jenom řeči, chtěla bych tě vidět.

Zhluboka jsem se nadechla a odešla. I když jsem zasnoubená s Alecem, pořád něco k Arovi… To ne! Jill, o čem to zase přemýšlíš? Vždyť máš Aleca. I když jsem si tohle říkala, nezahnala jsem ten pocit, že něco pořád k Arovi cítím. Ale proč? Já miluji Aleca, jsem s ním zasnoubená, tak proč?

Ale něco mi pořád tají. Nebylo to, že mě chce požádat o ruku, je to něco jiného. Ale co? Taky trochu mám pocit, že to má spojitost s Arem. Hele, Jill, na to všechno přijdeš, dej tomu čas. Znovu se mi zamotala hlava, ale tentokrát tak, že jsem letěla k zemi.

Těsně předtím, než jsem dopadla na zem, mě někdo zachytil.

„Neříkal jsem ti, že máš být v posteli?“ A kur… Alec!

„Ehm, jo.“

„Tak co tu děláš?“

„Šla jsem navštívit Ara.“

„Ara? Neudělal ti nic?“ začal si mě prohlížet, jestli nejsem zraněná.

„Ne, jinak bych ti to už vyklopila.“

„Jestli se ti něco stane nebo ti někdo ublíží, řekneš mi to, je ti to jasný?“

„Ano, pane. Vše jasné jako slunce, které září na vaši andělskou tvář,“ usmála jsem se a zasalutovala.

On se také usmál, chytl mě kolem pasu a políbil mě.

Doufám, že se vám to líbilo.

Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ochráním tě - 7. kapitola: