Tak, jak Alec reagoval? ElizabetVolturi.
02.12.2012 (19:15) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2135×
Alec vykulil tak oči, že mu snad div nevypadly. Z ničeho nic jsem ležela na zádech a Alec mě líbal. Bohužel si neuvědomil, že na mně leží celou svou vahou a on není zrovna dvakrát lehký.
„Alecu… ty… mě…“
„Promiň.“ S úsměvem se posadil.
„A copak to je? Holka? Kluk?“
„Holka.“
„Holku jsem si vždycky přál.“ Políbil mě a ruku dal na moje bříško.
„Už se moc těším. Jsem tak rád, že ze mě bude táta.“
„A jaké jí dáme jméno?“
„Tak co třeba… Chiara?“
„Třeba,“ usmála jsem se, „ ale jak to řekneme ostatním?“
„Já se o to postarám, lásko. Neboj.“
„Dobře. Věřím ti!“
„Prosím tě, neboj.“
„No jo. Jen aby se proti mně nespikla celá Volterra.“
„Neboj. Kdyby něco, ochráním tě. To se neboj.“
„Dobře, lásko.“
Celý večer jsme strávili všichni spolu, takže jsem se ani nevyspala. Kolem té deváté ráno na mně bylo opravdu hodně vidět, že jsem opravdu unavená, a tak je Alec všechny vyhnal.
„Tak, konec lidi. Jill je unavená a potřebuje se vyspat. Není jako my.“ Všichni mi popřáli dobrou noc. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nedokázala vstát. Tak mě Alec odnesl sám do postele. Políbil mě a popřál sladké sny. Ještě mi něco říkal, ale to se mi už začaly zavírat oči. Probudila jsem se až druhý den ráno.
„No, konečně ses probudila!“ zaradoval se Caius, který si sedl vedle mě a objal mě, „už jsem si myslel, že tě to dítě zabilo.“ Co? Jaké… Proč by mě sakra zabíjelo? A Alec už jim to řekl, super.
„Však vidíš, že nezabilo,“ drze jsem se na něj usmála. On se také na mě usmál. Dveře od ložnice se prudce otevřely. Z nich vyšel Marcus, který se usmíval, spíše se dalo říct, že zářil. Za ním šel Aro, který byl snad ještě víc nadšený než Alec. Prudce jsem vstala z postele – div jsem při tom neupadla – a běžela ho obejmout.
Objímala jsem ho vší silou. I když jsem ho viděla na Štědrý den, pořád je to pro mě, jako kdybych ho neviděla dvě stě let.
„Už mě můžeš pustit Jill.“ Ignorovala jsem ho. Chtěla jsem zase cítit jeho vůni, ni nevím proč.
„A mě neobejmeš?“ zeptal se mě vysmátě Caius.
„Jasně,“ usmála jsem se, a objala ho.
„Tak to vypadá, že mě tu nechcete,“ řekl uraženě Marcus a chtěl odejít, já se k němu rychle rozeběhla a také ho objala.
„Zapojíte mě také do všeho toho objímání?“ zeptal se neznámý hlas. Já ho aspoň neznala.
„Riley.“ zavrčel Marcus.
„Kdo to je?“ zeptala jsem se. Nikdo mi nevěnoval pozornost, jenom naštvaně hleděli na toho Rileyho, nebo jak se jmenuje.
„Jak ses sem dostal?“ zeptal se ho Marcus.
„Lehce,“ řekl s drzým úsměvem.
„Přišel jsem vás varovat.“
„Před čím?“ zeptala jsem se. Všichni na mě překvapeně pohlédli. Vím, že se do toho nemám co plést, ale jsem snoubenka jednoho z nich.
„Před Rumuny.“
„Rumuny? Ale ti už dávno vymřeli.“ Sakra, vím toho až moc.
„Nejdřív se o tom přesvědčíme,“ řekl tichým hlasem Aro.
„Dovedeme tě za Alecem. Ten už bude vědět co dělat. Caie, ty tu pro jistotu zůstaň s Jill.“ Caius kývnul hlavou na souhlas. Marcus a Aro šli s Rileym do Velkého sálu.
„Caie, můžeš jít do Velkého sálu, já to tady zvládnu.“
„Vážně?“
„Jo. Neboj.“ Caius odešel a za necelou hodinu jsem uslyšela hrozný hluk na chodbě. Byla by chyba, kdybych je teď otevřela. Dveře se rozletěly na kusy a neznámý upír na mě skočil a začal mi sát krev.
Najednou jsem se probudila ve svém pokoji. Počkat, jak to, že jsem tady? Na stolku ležel můj mobil. Podívala jsem se, kolikátého je. Třiadvacátého března. Třiadvacátého března? Počkat, vždyť v tenhle den jsme odjížděli na náš třídní výlet do Volterry! Takže – se mi to jen zdálo? Nebyla to skutečnost?
Vím, že byla tato kapitola krátká, ale budu se snažit napsat ostatní delší.
« Předchozí díl
Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Ochráním tě - 15. kapitola:
Mozno bola krátka ale bola dobrá... Veľmi sa mi páčila... Som rada že zase posed tak ako predtim
Ach...aha...vážně se to Jill zdálo? o.O hmmm...zajímavé! Prosím, prosím rychle další! :)
ryyyychle další a prosíííím ať se jí to nezdálo :-( a bude pls někdy ten pohled Aleca ???
PS: mam na tebe takovej menší dotaz :-) jestli když napíšeš novou kapitolku jestli bys mi jí neposlala na mail protože to čekání než ti to vydaj je děsný :-) ale jestli ne tak nevadí. :-)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!