Devatenáctiletá studentka Jill Elitson jede se svojí třídou na exkurzi na hrad do Volterry. Ale stane se něco, co nečekala. Křik a těla jejích spolužáků a učitelů ji naprosto šokují. Myslí si, že je to její poslední chvilka. Zachrání ji někdo? To si musíte přečíst. Přeji hezké počtení. Vaše ElizabetVolturi.
28.09.2012 (15:30) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 5324×
Toto video věnuji korektorce, která mi vše potřebné opravila a inspirovala do dalších kapitol. Moc ti děkuji!!! Ke každé kapitole pro tebe přidám video.
(Jill)
Dnes ráno jsem musela vstát dřív než obvykle, protože jsme dnes se třídou jeli na exkurzi do hradu ve Volteře. Měl tam nás odvézt autobus. Celá nedočkavá jsem vletěla do předsíně, vzala jsem si batoh se svačinou. K tomu jsem si vzala mobil se sluchátky a vyrazila.
Když jsem přišla ke škole, půlka mých spolužáků tam už byla. Chyběli Filip, David, Jade, Kate a moje nejlepší kamarádka Mary. Všichni jsme si z ní dělali srandu a říkali jí Krvavá Mary. Po deseti minutách dorazili. Museli jsme jít nudnou tříkilometrovou cestou k autobusu.
Já a Mary jsme si povídaly o Volteře. Mary říkala, jestli to tam bude dobrý, tak tam můžeme o prázdninách jet. Já jsem se jí zeptala, kdo mi jako bude platit za benzín. Ona mlčela. To asi nějak nedomyslela.
Šli jsme ještě deset minut, když už jsme konečně dorazili k autobusu. U něj nás ještě učitelka pro jistotu spočítala. Potom jsme si už mohli nastoupit. S Mary jsme si sedly dozadu. Byla jsem ještě trochu unavená, tak jsem zavřela oči. Ucítila jsem silné šťouchnutí do boku. Otevřela jsem oči a viděla Mary, jak se na mě směje.
Co je?
„Už jsme tady.“ Vážně? No, dobře. Ježíši, zdálo se mi to jako chvilka. No co. Vystoupila jsem a natáhla do sebe čerstvý vzduch. V tom autobuse bylo hrozné dusno. Přišla k nám nějaká žena. Řekla, že se jmenuje Heidi a že je naší průvodkyní. Prováděla nás městem. Mě to moc nezajímalo, tak jsem si dala do uší sluchátka a poslouchala písničky.
Po hodině jsme konečně dorazili k hradu. Sundala jsem si sluchátka a poslouchala paní průvodkyni. Prováděla nás hradem a já ji pozorně poslouchala. Vyprávěla nám různé pověsti, které se k hradu vázaly. To mě nejvíce zaujalo.
Potom jsme šli takovou dlouhou úzkou chodbou. Došli jsme ke dveřím, které průvodkyně otevřela. Vyšli jsme ve velkém sále. Byly tam tři trůny a na nich tři muži. Než jsem si je stačila prohlédnout, uslyšela jsem řev. Otočila jsem se a uviděla, jak někdo mé nejlepší kamarádce sál krev.
Uslyšela jsem další křik. Rychle jsem se otočila a uviděla, jak mým spolužákům také někdo sál krev.
Chtěla jsem se rozeběhnout ke své kamarádce, ale ocitla jsem se na zemi. Je to tu. Jsem na řadě. Moje poslední chvilka. Začala jsem hrozně brečet. Někdo ale zakřičel - dost. Začala jsem mít před očima tmu. A byla jsem v bezvědomí. Ještě jsem zaslechla: „Dost! Ji nech na pokoji, jdi od ní!“
(Aro)
Mám hrozný hlad! Zeptal jsem se Demetriho, kdy dorazí Heidi. Dnes jsme měli na jídelníčku studenty. Demetri mi odpověděl, že tu bude za chvilku. Ale kéž by to byla pravda. Začal jsem se nudit, vstal jsem z trůnu a běžel do své kanceláře.
Začal jsem v tom bordelu hledat záznamy upírů, které musíme zabít. V tom bordelu jsem je nemohl najít. Za pět minut jsem je našel. Pročetl jsem si záznamy a začal přemýšlet o tom, že bych si tu mohl uklidit.
Tolik zbytečných papírů! Srovnal jsem si knihy. Když už jsem si to vše uklidil, chtěl jsem zabít čas. Vzal jsem si knížku a začal jsem si číst.
Měl jsem takový hlad, že jsem se nemohl soustředit na obsah knihy. Otevřely se dveře a v nich se objevil Felix. Řekl mi, že Heidi je tu. Rychle jsem se rozeběhl do sálu a Felix za mnou. Jakmile jsem si sedl, otevřely se dveře. Oběd byl tu.
Můj pohled padl na blonďatou zelenookou dívku. Byla tak nádherná.
Měl jsem takový divný pocit. Já... Já se zamiloval. Dřív jsem se lásce smál. Ale teď ne. Už vím, jak se lidé cítí, když jsou zamilovaní. Pochopil jsem. Garda a mí bratři se do nich pustili. Pozoroval jsem ji. Ona se otočila na nějakou holku, asi to byla její kamarádka. Potom se otočila na své spolužáky, zřejmě se chtěla někam rozeběhnout, ale Alec se na ni vrhnul.
Nemohl jsem to dopustit. Nemohl jsem dopustit, aby má jediná láska zemřela.
„Dost! Ji nech na pokoji, jdi od ní!“
Doufám, že se vám má první kapitola líbila. Omlouvám se za to, že je to tak krátké a uspěchané. Ale příští kapitola bude určitě lepší. Najdu tu pár hezkých komentářů?
Následující díl »
Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ochráním tě - 1. kapitola:
ale jo deto je to celkem pěkný i když je Aro šťastně ženatej!!!
Pěkná povídka, moc pěkný návrh, jen bych si asi trošku být tebou dávala pozor na opakování slov. Např. dvakrát za sebou tam bylo slovo bordel, potom také krev, ta by se dala zaměnit třeba za "rudou tekutinu" atd. Jinak moc hezké :-)
hezké, akorát věta: Ale kéž by to byla pravda. v tomto kontextu moc nedává smysl.
Nádhera
Unnie: Ano, poslouchám Hyunu. Mám od ní jednu písničku. Boubble Pop.
Ty máš rada kpop? Hyunu? Ja tiež, síce celkovo kpop.
Adéla: Víš, i když je to upír a vládce tak láska nezná hranic. Láska na první pohled.
Zajímavé! Nádherně napsané! Těším se na další...snad bude co nejdříve :)
mocse mi tolibilo jen tak dale
rychle další kapitolku :-)
moc hezké akorát je zvláštní že se do ní tak rychle zamiloval
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dávej větší pozor na:
+ čárky,
+ zdvojené mezery,
+ překlepy,
+ úzkou, nikoli úskou,
+ ji/jí,
+ ni/ní,
+ krátké/dlouhé samohlásky,
+ atd...
Článek ti musím bohužel vrátit, a to kvůli chybám:
+ mezery,
+ čárky (!),
+ ji/jí, ni/ní (krátce pouze ve 4. pádu),
+ krátké/dlouhé samohlásky,
+ oddělování slov,
+ překlepy.
Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a popros některého z korektorů o opravu.
Až si chyby opravíš, zaškrtni "článek je hotov", dříve ne. Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!