Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ochránce na BMX cyklu - 2. kapitola

25.08.2011 (07:15) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 961×

Edward:

Hodiny, které nás dělily od obědní přestávky, ubíhaly strašně pomalu. Dokonce jsem měl pocit, že se ručičky na hodinách co pár minut zastavují. Snažil jsem se poslouchat výklad učitele, ale nešlo to, byl jsem myšlenkami úplně někde jinde,

Co když se Danova jízda na kole, bude Belle líbit? Co když se pak stane Danovou… holkou? Tím by mé šance na to, si ji získat ohromně klesly. Vím, že jsem sobec, že svému nejlepšímu příteli nic nepřeji, ale já si prostě neumím pomoci. Nechápu ten cit, který cítím k Belle, naprosto mě zevnitř spaluje. Mám pocit, že vše, co dělám, vše pro co žiji, se týká jen jí.

Ze zamyšlení mě vytrhl až zvonek a Danova ruka, která do mě strkala. Zdál se mi nějak… vzrušený.

„Jdeme, Edwarde. Swanová už tam je. Prosím, konečně mám příležitost se před ní předvést. Vím, že ty mě asi nechápeš, ale já ji mám asi fakt rád. Prosím, pojď už,“ hnal mě. On ti chce vzít Bellu, říkalo mi výsměšně to zvíře, ten netvor uvnitř mě. Všechny svaly v obličeji se mi ihned napnuly. Probudily se u mě mé zvířecí instinkty. Už jsem se natahoval, že Danovu jednu ubalím, když mě někdo chytl za mou vztyčenou ruku. Nemohl to být nikdo z mé rodiny, jelikož ten dotyk byl horký, ne, byl přímo vařící. Neslyšel jsem, od dotyčného, myšlenky, ale měl sílu. Horká kůže, ticho… Bella. Kdybych měl srdce, radostí by mi poskočilo. Chtěl jsem ruku zase zpátky stáhnout, ale Bella mě pořád za ni držela. Páni, ta holka má ale sílu.

Pomalu jsem se otočil, ale nepočítal jsem s tím, že bude její obličej tak blízko mého. Podíval jsem se jí do těch překrásných, hnědých očí s nádechem červené, nyní spíše oranžové barvy a v duchu se tetelil blahem. Pohled mi sklouzl na její plné rty. Byly tak perfektně vytvarované, tak krásné…

Nevěděl jsem, co to dělám, ale najednou jsem se k ní nakláněl. K mému údivu se nebránila. Ruku, kterou mi stále držela, opatrně pustila, ale hned ji zase chytla a propletla své prsty s mými. Usmál jsem se. Takto to bylo dokonalé. Začal jsem se k ní opět naklánět, na rtech jsem už cítil její dech. Jenom kousek a konečně je ochutnám. Dělil nás od sebe už jen milimetr, když si někdo odkašlal. První můj nápad byl ignorovat toho narušitele. Když ale nepřestával kašlat, napadl mě další, chtěl jsem ho od sebe odstrčit, ale Bella mi chytla i tu druhou a pomalu si ji položila kolem pasu, než konečně překonala hranici, která nás dělila. Jemně se otřela svými rty o ty mé a vzdychla. Mé tělo se okamžitě ocitlo v plamenech. Potřeboval jsem víc, já… chtěl jsem víc. Najednou ale to teplo od mého těla zmizelo a já pocítil prázdnotu. Nikdo mě už nedržel za ruku, nikoho jsem neobjímal kolem pasu. Nic…

Rychle jsem otevřel oči, ale poslední, co jsem zahlédl, byl mizící stín Belly ve dveřích, která za ruku vedla Dana. Pak jsem se skácel na židli a nechal vzlyky převzít kontrolu nad mým tělem. Proč se ode mě odtáhla? Proč ho vzala za ruku? Proč on? Proč ne já? Vždyť já jsem ten, co ji miluje!

Miluji ji, vím to. Miluju ji už od prvního okamžiku, co jsem ji uviděl. Chci být s ní. Dvěma prsty jsem si opatrně přejel po rtech, které ještě před chvilkou byly natisknuté na ty její. Budu, ne, já musím o ni bojovat!

Vyšel jsem ze třídy a přecházel chodbou přes chodbu, až jsem vyšel na školní parkoviště. Všichni stáli v kruhu, uprostřed s Danem. Ihned jsem se začal rozhlížet po důvodu mé existence.

Stála opřená o svoji motorku a s nepřítomným pohledem sledovala dění před sebou. Nevěděl jsem, jak se k sobě budeme chovat po tom „polibku“, ale rozhodl jsem se zariskovat a šel se postavit k ní. Bella se na mě zvláštně podívala, ale k mému štěstí se na mne nakonec usmála. Úsměv jsem jí oplatil, ale když jsem ji chtěl chytnout za ruku, uhnula. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Podívej, Edwarde. To, co se stalo ve třídě, byla chyba, nelituji jí, ale byla. Omlouvám se za to, co jsem provedla. Slibuji, že už se to nebude opakovat,“ říkala mi bez milosti. Cože? Jak jako nebude? Najednou se celý můj svět zatočil. Podle ní byla chyba to, že mě políbila? Vždyť to byl ten nejlepší zážitek, který jsem kdy zažil.

„Ne, Bello… Prosím,“ naléhal jsem na ni. Ale ona jen zakroutila záporně hlavou. Věděl jsem, že teď tu být nemůžu. Rychle jsem od ní odešel, vydal jsem se za rodinou. Všichni se na mě chápavě dívali, dokonce i Rose, ačkoli ani jeden nevěděl, co se vlastně stalo, teda, skoro nikdo.

Alice mě sestersky objala, jelikož ona věděla přesně, co se stalo. Ještě jednou jsem si dovolil pohled k Bellině osobě a zdálo se mi, že jsem v jejích očích zahlédl slzu. Popadl mě ochranitelský pud, chtěl jsem ji obejmout, schovat ji v náručí, ale věděl jsem, že to nejde. Nestojí o mne. Zaostřil jsem ještě raději zrak, ale nic podobného slze jsem tam už neviděl. Jasně, proč by pro tebe brečela? Jsi jí šumák. Bolestně jsem si povzdychl a podíval se k chumlu lidí. Dan už seděl na tom prťavém kole a chystal se začít, když se ještě rozhlédl po Belle. Periferním viděním jsem ale zaznamenal, že se Bella dívá na mě, ne na něj, na mě. Když jsem ale otočil hlavu jejím směrem, dívala se na Dana. Dokonce se jeho směrem i rozešla. Postavila se k zástupu lidí a začala ho sledovat.

„No tak, uklidni se, chlape,“ šeptal si pro sebe. Jednou nohou se dotýkal ještě země a druhou měl už na pedálu. Upřeně se díval na korbu od jednoho auta a sledoval nějaký kus dřeva, který tam s kámošema dali, pak se rozjel. Nejdříve se postavil na zadní kolo a dělal smyky. Pak rychlou otočkou svým tělem se přendal na řidítka, čímž tentokrát zvedl zadní kolo. Ještě jim ukazoval, že dokáže jezdit i bez rukou, když si ale náhle uvědomil, že víc toho neumí. Snad jen poslední věc, kterou ale nezvládal. Ještě nikdy se mu nepodařilo udělat.

Podíval se do tváře Belly, ale když viděl, že ještě není nijak oslněna, rozhodl se. Bella najednou švihla s vystrašeným směrem k nám a přesně v ten moment dostala Alice vizi.

Dan se rozjede po cestě, vyjede na nakloněnou rovinu v podobě desky, bude chtít silou trhnout řidítka a tím udělat salto i s kolem dozadu, ale to se mu nepovede. Skončí na betonu s hlavou od krve. Pak jen záblesky, jak se na něj celá má rodina vrhneme.

Slyšel jsem od Belly něco jako v smyslu Do hajzlu.

Tomu se nevyhneme, ani kdybychom hned nasedli do auta a odjeli. Alice se najednou znovu podívala nepřítomně před sebe, měla stejnou vizi, ale s jiným koncem.

… ale to se mu nepovede. Skončí na betonu s hlavou od krve. My si tam ale jen tak stojíme a pozorujeme dění kolem sebe.

Snažil jsem se vzpamatovat z náhlé změny budoucnosti, když jsem ve vzduchu ucítil zápach lidské krve.

Ahoj, omluvám se za „malou“ přestávku v téhle povídce. Vymýšlela jsem zápletky. Doufám, že ještě nezanevřete nad touto povídkou.

V pátek odjíždím pryč, ale pokusím se do té doby napsat ještě alespoň třetí kapitolu, snad se mi to povede. Prosím o vyjádření názoru na tuto kapitlu… :D

P.S.: Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat ScarlettCullen... Díky za všechno! ;)

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ochránce na BMX cyklu - 2. kapitola: