Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oceán je můj domov 14. kapitola

2.Lareth-Konec

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Oceán je můj domov 14. kapitolaBella a její sestry dělají vše pro záchranu jejich otce, Tritona. A aby byla pomsta vykonána, musí se držet Bellina plánu.

13.05.2013 (15:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3072×

14. kapitola

 

Když padla tma, vystoupily jsme z moře na souš. Šla jsem já, Lilith a Kristen. Ostatní nás chránily z moře. Ten dům, kde je tělo našeho otce, je z části na vodě, takže máme výhodu. Já šla první.

Vznášející se pár centimetrů nad zemí jsem se plížila k domu. Nakoukla jsem do něj oknem, které bylo napadrť. Tu místnost jsem poznávala. Otec je už kousek ode mě. Proletěla jsem oknem a sestry jsem přenesla hned za mnou. Podle zvuků v domě nikdo nebyl.

Šla jsem pomalu do druhé místnosti, kde byly dveře, které jsem taky poznávala. Otevřela jsem je a objevily jsme se v dost zdemolované místnosti. Uprostřed ní byl obrovský bílý mrazák.

Přešla jsem k němu a otevřela ho. Přesně jak v mém zrcátku. Byl plný ledu a v tom ledu bylo tělo našeho otce. Vypadal přesně tak, jak si ho já pamatuju, jak mě tehdy zastavil v mém naštvání na Alici.

„Tati,“ řekly jsme všechny tři jednohlasně. Vzala jsem ho za ruku, která byla ještě ledovější než Edwardova. Vyděšeně jsem se podívala na sestry. Ale nemohla jsem si dovolit panikařit. Věděla jsem, co musím udělat, abych otce zachránila.

Ruce jsem stáhla a zaměřila svou pozornost na led v mrazáku. Ten se pomalu začal rozpouštět. Během několika minut otcovo tělo plavalo doslova v akváriu. Ještě chvíli jsem se na vodu soustředila a ta se začala vypařovat. Během dalších několika minut byla všechna voda pryč.

Teď už zbývala jen jediná věc. Dala jsem jednu ruku na otcovu tvář a přála si jediné. Aby měl nohy a při kontaktu s vodou se nepřeměnil. Mé přání bylo větší než já. Po deseti minutách už měl nohy. Oslabilo mě to. Musím do moře.

„Musím do moře. Tady jsme zatím skončily,“ řekla jsem sestrám, které mě podepřely, a pomalu jsme šly zase k oknu, kudy jsme se dostaly zpátky do moře. Hned mi bylo lépe. Sestry byly rády, že plán zatím dobře vychází.

Jako každý rybář měl i Back svůj sklad s rybami v obrovském skladišti u přístavu. Doplavaly jsme k přístavu a vyskočily na molo. Já šla první. Nakoukla jsem ke vstupu do skladiště a usmála se. Hlídal ho muž, dost krásný. Nadešel čas pro Náramek Sirén, ještě nikdy jsem ho nezkusila.

„Zůstaňte tady, dokud vám nedám znamení,“ zašeptala jsem směrem k sestrám, vyšla ze svého úkrytu a šla houpavým krokem k tomu strážníkovi. Byl ke mně zády, takže mě ještě neviděl. Když jsem byla asi pět metrů od něj, otočil se a uviděl mě.

V duchu jsem se začala smát typickým smíchem Sirén. Věděla jsem, že můj smích slyší, protože tak to funguje, můžu buď mluvit nahlas, nebo jenom v mysli a oni mě stejně uslyší, ale jen, když chci. Máma mi moc Náramku vysvětlila. Za což jsem jí moc vděčná.

„Dobrý večer, strážníku,“ řekla jsem svůdným hlasem a opřela se o drátěné dveře, které oddělovaly mě a toho strážníka. Strážník na mě koukal jako na zjevení a viděla jsem, že na něj působí moc Sirén.

„Dobrý večer, madam. Co tady dělá taková krásná dáma takhle pozdě a sama? Mohlo by se vám něco stát,“ řekl a z jeho hlasu jsem cítila to, co jsem si myslela. Okouzlení, touhu, chtíč. Typické pro oběti Sirén.

„A kdybych byla v nebezpečí a potřebovala pomoci, pomohl byste mi?“ ptala jsem se ho dál svůdným hlasem a probodávala ho očima. V duchu jsem se stále smála jako siréna, ale mluvila jsem normálně nahlas. Z povzdálí jsem slyšela smích svých sester.

„Velmi rád. Co potřebujete? Řekněte a já to udělám,“ řekla a div že nepadl na kolena a nelíbal mi ruce. Děkuji za ten plot, který nás dělí. Moc toho náramku se mi začíná líbit. Takhle by mi všichni muži padli k nohám, ale nač mít všechny, když mi stačí jeden, a to Edward.

„Se sestrami se potřebujeme podívat do skladu Johna Backa, ale nevíme, jaké má číslo. Můžeš mi ho říct?“ zeptala jsem se ho. Kdyby mě viděl Edward, tak mě zabije. Takhle flirtovat s jiným.

„Číslo sedm, slečno,“ odpověděl. Usmála jsem se na něj a v duchu mu poručila, aby otevřel dveře. Otočila jsem se napůl těla k sestrám a mávla na ně. Všechny vyšly z úkrytu a šly ke mně.

Prošly dveřmi, které nám strážník otevřel. Já šla jako poslední. Když jsme stály na druhé straně plotu, znovu jsem se otočila na toho strážníka. Potom mu musím ještě vymazat paměť, aby nikdo nevěděl, že jsme tu byly.

„Jsi šikovný, strážníku. My teď půjdeme dovnitř a ty tady počkáš, než se vrátíme. Kdyby se někdo ptal, nikoho jsi neviděl, ano?“ zeptala jsem se ho a přejela mu rukou po tváři. Přikývl a znovu zavřel dveře.

My se sestrami jsme se otočily a šly dovnitř. Vstoupily jsme dovnitř, kde bylo několik velikých dveří. Nalevo byla jednička a napravo dvacítka. Tak teď stačí najít ještě sedmičku.

Šly jsme po číslech vpravo, než jsme našly ty, které jsme hledaly. Okamžitě jsem je chtěla otevřít, ale všimla jsem si velikého a tlustého zámku. Páni, ten je ale paranoidní. Takový tvrdý kov, ale na mě nestačí.

Vzala jsem ho do ruky a chvíli se soustředila. Zámek se sám otevřel. Co to je? Já ho chtěla roztavit. To je jedno, potom se na to zeptám matky, třeba bude vědět, co se stalo. Sundala jsem ten zámek a otevřela dveře.

Ihned se na mě vyvalila vůně rybiny a soli. Vstoupily jsme do mrazáku a zatajily dech. Ten šmejd! Tolik mých kamarádů otrávil a zabil. Já ho zničím! Kdybych ho zabila, prokázala bych mu tím službu.

„Jak jsem si myslela. Tak tohle už je moc! Tolik ryb a savců… “ řekla jsem plačtivě, když jsem viděla i několik delfínů. Jedna z nich je Amaril, Filipova kamarádka. To Filipa raní. Měla jsem ji ráda.

„Tak za tohle bude pykat. A to rybaření musí skončit. Omámím klidně celý svět, ale už ani jediný člověk nebude mít v ruce prut ani síť,“ řekla jsem naštvaně, ale hned jsem se uklidnila, když jsem si vzpomněla, proč tady jsme.

„Tak, máme, pro co jsme přišly,“ řekla jsem a společně jsme všechny vyšly z pohřebiště ryb. Takový konec si nezasloužily, nikdy nikomu neublížily. Zámek jsem zase zacvakla a vyšly jsme ven. Strážník nás zase pustil a za námi zavřel.

„Děkuji vám, strážníku, že jste nám pomohl. Nyní zapomeňte, že jsme tu byly,“ řekla jsem mu a odešla. Několikrát zamrkal a už nic nevěděl. Usmála jsem se. Se sestrami jsme se schovaly za jeden kontejner, kterých tady bylo plno.

„Tak, to bychom měly. Sophie, Zoe a Nelisa zůstanou někde tady poblíž a budou sledovat, co se tady bude dít. I kdyby se do skladu dostala myš, budete o tom vědět. A hlavně dávejte pozor na to, kdyby někdo odnášel ryby,“ řekla jsem jim a ony tři přikývly.

„My ostatní musíme na policii,“ řekla jsem a vstala. Všechny mě napodobily. Sophie, Zoe a Nelisa se rozmístily okolo skladiště. Ještě že my mořské panny se můžeme dorozumívat nadzvukovými vlnami.

Ve vodě se zvuk šíří rychle, a proto se můžeme dorozumívat normálně, nebo nadzvukovými vlnami. Ty vysíláme tak, že mluvíme němě a myslíme na toho, komu to chceme vzkázat. Taky jsem to nikdy moc nechápala.

My ostatní jsme se sebraly a skočily do moře. Policejní stanice je na opačné straně města a trvalo by nám dlouho, než bychom tam došly. Takhle tam jsme za několik minut.

Přeměnily jsme se a opřely se do ploutví. A skutečně. Za pět minut jsme vyšly z moře před policejní stanicí.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oceán je můj domov 14. kapitola:

« Předchozí   1 2
3. Lucka
13.05.2013 [15:52]

naprosto perfektní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Simluiq
13.05.2013 [15:40]

Emoticon

1. jesikata
13.05.2013 [15:33]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře