Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 96

28.07.2010 (09:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3989×

„Začíná se stmívat, musíte být unavení,“ slyšela jsem Charlieho hlas, který přímou cestou směřoval k nám. Ani jsem si nedokázala vzpomenout, kdy jsem přestala vnímat čas, ale Charlie měl pravdu. Slunce se dávno ztratilo za vysokými stromy a oblohu zakrýval slabý potah černi.

„Páni, to už je tolik hodin?“ vydechla jsem překvapeně.

„Moc jsem vás zdržel?“ kál se táta omluvně.

„Kdepak,“ usmála jsem se. „Ty přeci nemůžeš zdržovat,“ objala jsem jej a jakoby náhodou zívla.

„Raději už běžte, děti, nebudu riskovat, že pojedete v ještě dezolátnějším stavu,“ popoháněl nás Charlie ke dveřím.

„Chceš se nás snad zbavit?“ řekla jsem poněkud vystrašeně.

„Cože? Já? Nebuď směšná, Bello,“ pokáral mě a pevně si mě k sobě přivinul. „Moc jsi mi chyběla,“ zašeptal mi u ucha, a pak vtiskl drobný polibek do mých čokoládových vlasů.

„I ty mně, tati,“ přitakala jsem taktéž šeptem, ale při objímání si dávala pozor, abych mu snad nějak neublížila.

„Už běžte, já si na takové dojemné chvilky moc nepotrpím,“ vystrnadil nás skoro až před dům.

„Naschle, Charlie,“ rozloučili se dva nejdůležitější muži v mém životě, Edward mi svou paži láskyplně ovinul kolem pasu a společně jsme doklopýtali k autu. Charlie nás pozoroval oknem, takže mi Edward otevřel dveře spolujezdce, sám se usadil na místě řidiče. Když couval z příjezdové cesty, ještě na Charlieho zatroubil, a pak se tryskem vydal směrem k naší vile.

„Zastav,“ šeptla jsem, ale Edward to slyšel a rychle nohou sešlápl brzdy.

„Co se děje?“ ptal se s děsem vepsaným ve tváři.

„Zvládla jsem to,“ vydechla jsem, a pak ještě jednou hlasitěji.

„Říkal jsem ti to,“ usmál se.

„Mám takovou radost,“ vypískla jsem, v autě poskočila, až jsem se bouchla do hlavy.

„Buď opatrná, blázínku, stále si nemůžu zvyknout na to, že už jsi nerozbitná.“ Formuloval tu větu tak, že jsem se musela zasmát.

„Mluvíš o mně, jako bych byla z porcelánu,“ zakřenila jsem se a vysloužila si jeden uštěpačný pohled.

„Jako člověk jsi pro mě znamenala to nejkřehčí sklo a nejjemnější samet. Copak jsem ti to nedával dost dlouhou dobu najevo. Tedy do chvíle, než jsi mě zhýrale svedla, pak jsem tě bral za odolnější,“ pohladil mě palcem ruky po lícní kosti.

„Uděláš to ještě jednou a začnu příst jako kočka,“ přiznala jsem stydlivě a odvrátila od něj svou tvář.

„Víš, že miluju, když tě s mím škádlit,“ naklonil se bleskově ke mně a rty přitiskl na linii mé brady.

„Přiště budu mlčet,“ vydechla jsem blaženě, když své rty počal sunout sem tam, a to velice pomalu. Už zase to dělal, zase mě omamoval a přitom moc dobře věděl, jak na mě působí.

„Vůbec to od tebe není pěkné,“ překonala jsem vzdechnutí a slabě jsem zašeptala.

„Mám přestat?“ vypadalo to, že se ptá vážně.

Zlomek vteřiny jsem uvažovala. Zvažovala jsem všechna pro a proti a nakonec ze mě samovolně vypadlo „ne“.

Sklopil sedadlo do polohovací polohy a něžně a velice jemně se na mě přitiskl.

„V autě?“ vydechla jsem překvapeně, ale nic mi neodpověděl.

Rozepl knoflíček na mé blůzce a polibky sjel na dekolt. Dýchalo se mi opravdu ztěžka, vlastně bylo skoro nesmyslné se nadechovat, když mi to bylo k ničemu, ale přesto jsem se cítila jako ve svěráku.

„Páni, Bello, zachvíli se nafoukneš tak moc, že se nevejdeme do auta,“ řekl zvesela.

„Jako bych to snad mohla ovlivnit,“ kuňkla jsem a dál se plně soustředila na jeho doteky.

„Myslím, že by mi Charlie neodpustil, kdybych jeho dceru nejprve v pořádku nedopravil domů a až pak se nechal unést svůdnými křivkami jejího těla,“ šeptl mi do ucha a zkousl ušní lalůček.

„Edwarde!“ zasténala jsem prosebně.

„Ano, lásko.“

„Nic,“ napřímila jsem se do sedu a snažila se sklidnit svůj dech.

„Tak rychle, zrádče, to už je podruhé, co mě vždy tak navnadíš a pak vycouváš, začnu si myslet, že jsi potentní,“ zašklebila jsem se.

„Věř mi, že za chvíli tě vyvedu z omylu,“ usmál se ďábelsky a pořádně sešlápl plyn, až jsem zády narazila do sedadla.

Jel jako šílenec, ale já byla tak vzrušená, že mi tato cesta připadala nekonečně dlouhá. Byla jsem dravá, toužila jsem po něm a mám-li to říct slangem teenagerů – byla jsem zkrátka nadržená. 

Edward se při jízdě usmíval jako to nejzářivější sluníčko, z čehož jsem vytušila, že se opět naboural do mé mysli a baví se nad mými myšlenkami.

„Doufám, že máš dost sil na plnění manželských povinností,“ poslala jsem mu „vzdušně“.

Jen se zašklebil a odpověděl: „Jsem připraven vždy a všude.“

„Všude ne, jak je vidno?“ zašklebila jsem se protestně.

„Jsem upír, ale mám respekt z pana policejního náčelníka Swana,“ zasmál se.

„Kdybys hloupě netlachal,“ praštila jsem ho do kolene.

Zbytek cesty proběhl relativně klidně, jen prsty mě pořádně svrběly. Nedočkavě jsem vyhlížela naši vilu, která se zdála být v nedohlednu. Cítila jsem se jako dítě pod vánočním stromkem, když jsem v dáli spatřila její stinnou, ale dokonalou siluetu. Vrtalo mi hlavou, proč je všude zhasnuto, ovšem, nestihla jsem se Edwarda ani zeptat, protože už mě bral do své náruče a nesl do domu.

S každým dalším Edwardovým krokem jsem čekala smích, či Emmettovy každodenní nemístné poznámky, ale nic. Bylo ticho jako v hrobě, které rušilo jen Edwardovo tiché pochechtávání.

„Uniká mi pointa?“ zeptala jsem se.

„Trošku,“ přisvědčil.

„Kde jsou všichni?“ odhodlala jsem se konečně k otázce.

„Na lovu,“ pozvedl laškovně obočí.

„Všichni?“ vydechla jsem překvapeně.

„Hmmm,“ zavrněl mi slabě do ucha a kopnutím přibouchl dveře.

„Ty jsi to věděl!“ obvinila jsem jej ve slabém výdechu, ale dostalo se mi pouze jemného polibku na spánek.

„Je mi odpuštěno?“ zašeptal v otázce.

„Nech mě přemýšlet,“ sykla jsem, ale tato činnost se prováděla velice těžce, když vás neuvěřitelně sexy upír líbá všude, kde je možno a laská celé vaše tělo.

„Jaký je verditk?“ špitl mi u ucha a vjel mi do něj jazykem.

„Cože?“ zasténala jsem.

„Je mi to jasné,“ odpověděl si sám a pokračoval v obšťastňování mého těla.

„Až budu starší, všechno ti to vrátím,“ vzdychala jsem obluzeně.

„Budu tím nejšťastnějším upírem pod sluncem... spíše pod měsícem,“ zasmál se z plna hrdla.

Konečně mě položil na tu úžasně měkkou postel, tedy, pro mě bylo v tomhle stavu měkké všechno, ale ještě si něco pamatuju ze svého lidského života. Ihned mě zalehl svým tělem a zaměstnal mé rty. Tak moc mi to chybělo. Nevázané, dravé a procítěné polibky, které jsem díky jeho rtům cítila až hluboko v mozkové kůře. Každá částečka mého těla toužila po jeho rtech nebo alespoň po slabém pohlazení.

Jeho dlaně i tváře se systematicky sunuly níž a tělo se počalo nepatrně napřimovat. Chytl mou nohu těsně pod kolenem a napřímil ji. Polibky zasypával lýtko a mezi tím mi vyzul tenisku a odhodil ji pryč. To samé udělal i s druhou nohou a mé boty zmizely neznámo kde.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 96: