Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 63

10.03.2010 (10:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7740×

Bellina krev bude lahodná jako nejsladší med či nejjemnější čokoláda, to vím už teď. Je neskutečně těžké odolávat tomuto pokušení, ale díky své silné lásce k ní, je to vlastně ta nejsnadnější věc. 

„Jsi takový zamyšlený, co se děje?“ zeptala se andělsky, tisknouce se těsně ke mně. 

„Nic, co by tě mělo trápit,“ hladil jsem ji dlaní po zádech.

„Edwarde, prosím,“ kňourala.

Koukla na mě těma roztomilýma kukadlama a já pod tímto pohledem roztál jako rampouch v létě. O to víc mě zamrzelo, že její krásná čokoládová očka budou krvavě rudá.

„Ach,“ posteskl jsem si a prsty pravé ruky přejel po konturkách její lícní kosti.

„Děsíš mě, Edwarde,“ zaúpěla, ale pod mým dotekem přivřela blaženě víčka.

„Nechceš si to ještě rozmyslet?“ šeptnul jsem, ač s jistotou znám její odpověď.

„O čem se teď bavíme?“ ptala se zmateně.

„Být člověkem není špatné... Budu tě milovat pořád. Mé city nezávisí na tělesné lásce, prostě tě miluji a to se nezmění,“ ujišťoval jsem ji, doufajíc ve výhru.

„Edwarde Cullene,“ pronesla nasupeně. „Začala jsem chodit se sedmnácti letým upírem, který nikdy nezestárne, zamilovala jsem se do něj a možná tomu nebudeš věřit, ale před pár dny jsme měli svatbu a opravdu netoužím vypadat jako jeho babička a ať chceš nebo nechceš, prostě mě přeměníš ty a pokud ne, Emmett nebo někdo jiný z rodiny určitě nebude proti!“ Dokončila svůj monolog.

Nad představou kousajícího Emmette do Bellina krku jsem se zašklebil, ale naděje mě stále neopouštěla.

Přetočil jsem si ji pod sebe a pomalu začal líbat její rty. Okamžitě se přidala, což ve mně vyvolalo první počátky výhry. Měla na sobě jednu ze svých sexy košilek, takže mé dlaně měly opravdu snadný přístup k jejím stehnům a mnohem dál. 

Okamžitě jsem se dostal k poštěváčku a jemně jej začal třít, aniž bych opustil Belliny rty. Hrudník se jí mohutně vzdouval, a tak jsem to zkusil ještě jednou.

„Zůstaň člověkem,“ nakazoval jsem jí něžně.

„Nikdy!“ vydechla odhodlaně.

„Prosím,“ žadonil jsem a prsty kmital stále rychleji přes její nejcitlivější místo.

„Ne,“ vydechla opět, ale na pokraji sil.

Mé prsty byly celé smáčené jejími šťávami, ale nepřestával jsem doufat.

„Notak,“ šeptnul jsem těsně vedle jejího ucha a prstem do ní pronikl.

„Ne!“ vykřikla a její nitro se stahovalo kolem mého prstu.

Dovedl jsem Bellu k orgasmu, ale nic než potěchu a vzrušení jsem z toho neměl. Nepodlehla a já jí nedokázal odepírat tuto rozkoš.

„Jsi už definitivně rozhodnutá, že?“ konstatoval jsem smířlivě.

„Jsem,“ přitakala s mělkým vydechnutím.

„Musel jsem to zkusit,“ řekl jsem omluvně.

„Nechceš to zkusit ještě jednou, mně se to líbilo,“ pozvedla laškovně obočí.

„Proč ne?“ smál jsem se a jemně políbil Belliny rty.

„Ještě nechci odjet,“ vztekal se můj anděl s drobnou vráskou mezi obočím.

„Taky se mi nechce,“ ujišťoval jsem ji v objetí.

„Nemůžeme si naši svatební cestu nějak prodloužit?“ ptala se.

„To samozřejmě můžeme, ale na jiném místě,“ dal jsem jí odpověď.

„Budu po přeměně vůbec schopná jít mezi lidi?“ šeptla.

„V hlouby duše jsem doufal, že se vydáme cestovat ještě před tvou přeměnou,“ kouknul jsem na Bellu.

„V žadném případě,“ vyvedla mě z omylu. „Při takovémhle oddalování by sis nakonec prosadil svou,“ zamračila se.

„Takže máš strach?“ ptal jsem se vítězně, když jsme nasedali do člunu.

„Samozřejmě,“ přitakala.

„Tak je to správné,“ řekl jsem podivně klidným hlasem.

„Nemám ale strach z bolesti,“ odporovala.

„Tak z čeho?“ zněl jsem zřejmě zmateně.

„Že se ti nebudu líbit jako upír, nebudu tě už tolik přitahovat,“ kuňkla nesměle, ale neodvážila se ke mně vzhlédnout.

Vypadala, že se stydí za svou odpověď, tak jsem jí palcem pozvedl bradu a její obličej si nasměroval přímo k tomu svému.

„Bells,“ oslovil jsem ji něžně. „Nikdy mě nikdo nepřitahoval tak jako ty. Copak ti to stále musím dokazovat? Z pocitu, který mě ve dne v noci užírá, a to sic láska k tobě, kdy si připadám, že ti ji dávám stále málo najevo, se můžu pomalu zbláznit. Miluji tě a to se nezmění, ani kdyby ses proměnila v králíka,“ zadumal jsem nad tím přirovnáním a Bella se zasmála.

„Díky,“ šeptla a těsně se ke mně přivinula.

„Ty můj malý blázínku,“ pohladil jsem ji po vlasech.

Cesta zpět byla klidnější. Možná proto, že naše líbánky byly neskutečně úžasné, uvolňující a vzrušující. Bylo opravdu těžké odjet a rozloučit se tak se soukromým, ale na druhou stranu tímto odjezdem začíná můj společný život s Bellou – naše navždy.

Let Bella klasicky prospala. Ovšem, copak jste jí to mohli mít za zlé. Prozatím je stále pouho pouhý člověk, ale to se za pár dní změní. Navíc, kochat se její andělskou tváří mi přinášelo dokonalé uspokojení. Ze spánku se krásně usmívala a lísala se ke mně jako kotě. Bylo to roztomilé a velice příjemné a o to víc mě bolelo, když jsem ji před přistáním musel probudit.

„Bells,“ zašeptal jsem jí do ouška, ale bez odezvy.

„Lásko, budeme přistávat,“ zkusil jsem to znovu, ale jen se nepatrně zavrtěla.

„Nechce se mi,“ fňukla a přitiskla se ke mně jak nejvíce mohla.

„Jen přesedneme a můžeš znovu spát, lásko,“ ujišťoval jsem ji.

„Slibuješ?“ pootevřela svá rozespalá očka.

„Slibuji,“ přitakal jsem a líbnul ji do vlasů.

Při hlase letušky. „Připoutejte se prosím, budeme přistávat,“ se ode mne neochotně odtáhla a zapásala se.

„Máš roztomile rozčepýřené vlasy,“ poukázal jsem na její vzhled.

Pohotově vytáhla mobil z kapsy a v jeho odlescích se sledovala. Párkrát si vlasy prohrábla a mobil vrátila zpět do kapsy.

„Slušelo ti to i před tím,“ sevřel jsem při přistávání reflexivně Bellinu dlaň.

„Mám dojem, že i kdybych měla pytel na hlavě, líbila bych se ti, ale někteří lidé mají jiný vkus,“ usmála se.

Neodpověděl jsem, protože měla vlastně pravdu. Ať právě vstala, či ji česala Alice, pro mě byla vždy neodolatelná. 

Letadlo sebou nepatrně cuklo, tak Bella pevněji sevřela mou dlaň. Občas mě udivovaly její ukvapené a bojácné reakce. Chce být upírem, ale rozhodí ji takové maličkosti.

„Letadlo pouze dosedlo na zem,“ řekl jsem konejšivě.

Děkovně se usmála a tep jejího srdce se trochu zpomalil. Už klidná si opřela tvář o mé rameno a spokojeně se usmála.

„Děkujeme, že jste si vybrali právě naši společnost a přejeme Vám pěkný zbytek dne,“ ozval se opět hlas letušky.

Pohotově jsem sobě i Belle odepnul pásy a vydali jsme se k východu. Pevně jsem si Bellu k sobě tiskl a ta neměla nic proti. Nohy se jí při chůzi trošku pletly, ale myslím, že unavená nebyla, spíš už jen rozespalá.

„V Port Angeles na nás budou čekat Alice s Jasperem,“ šeptnul jsem Belle do ouška, když jsme procházeli letištní halou.

„Jak to víš,“ zamumlala.

„Víš, většinu letu jsi prospala,“ zasmál jsem se.

„To je pravda,“ přitakala zamyšleně.

Poté, co jsme se přesunuli do dalšího letadla, tentokrát už směrem do Port Angeles, Bella opětovně zavřela víčka.

„Jsi tak unavená,“ konstatoval jsem.

„Teď už ne, jen je příjemné být v tvé blízkosti,“ šeptla.

„To je potom jiná,“ přitáhl jsem si ji za pas co nejblíže. 

„Už budeme jen spolu?“ tázala se.

„Na věky,“ políbil jsem slabě její plné rty.

Neodtáhla se, a tak jsme se líbali déle, než jsem měl původně v plánu. Jen něžné oťukávání, které se však po chvíli zvrhlo ve spletitou hru našich jazyků. Dorážela na mě více, než bylo v dané situaci nutné, tak jsem ji musel trochu usměrnit.

„Bells,“ šeptnul jsem, když se její rty stále neměly k odchodu.

Neřekla nic, ba ani nijak nezareagovala. Dělala, že mě neslyší a snažila se mě líbat ještě intenzivněji. 

„Bells,“ zopakoval jsem znovu, jakmile polibky sjela k mému krku.

„Hmmm,“ mručela a rozepla mi téměř tři knoflíčky košile.

„Jsme v letadle,“ vyřkl jsem hlavní důvod svých obav.

 Uvědomuji si, že jsem Vám nepoděkovala za hlásky, které jste mi poslali v anketě o "povídku měsíce února". Bylo to hrubé, takže se Vám omlouvám a zároveň děkuji, za hlásky, kterými jste mě šoupli na krásné 4. místo. Děkuji

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 63: