Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obchod s lidmi 9. kapitola Happy end

Edward

„Přeměň ji, Carlisle. Prosím.“  Prosebně jsem se na něj podíval. Jen přikývnul. Sehnul se k ní, ale pak se zarazil.

„Myslím, že bys to měl udělat ty, Edwarde.“
„Nedokážu to.“
„Dokážeš, věřím ti, synu.“ Díval se na mě s důvěrou v očích, s takovou důvěrou jakou ve mně měla jen Bella. Zvládnu to. Dokážu to. Přitáhl jsem ji k sobě a zakousl se do jejího krku. Do mé pusy okamžitě začala proudit její lahodná krev.

„Edwarde, dost. Zabiješ ji.“ Carlisleův hlas byl tlumený, jako by to bylo mé svědomí. Přitiskl jsem Bellu ještě více ke svému tělu. Věděl jsem, že musím přestat, ale bylo to tak těžké.

„Tahle kráska se jmenuje Isabella a pochází z Ameriky. Tento klenot se draží od 150 rupií.“ „200 rupií.“ Moje nabídka samozřejmě může sahat daleko víc, ale jen málokdo může moji nabídku překonat. Jak jsem očekával, nikdo si nedovolil moji nabídku převýšit.
„Pan Masen získává krásnou Isabellu. Můžeme pokračovat. Dále tu je Marica…“

Ach, vzpomínky. Jako kdyby mi mohly zabránit vychutnat si tuhle lahodnou krev.

„Edwarde, já našla tvůj deník.“ Můj deník? Psal jsem si deník, když jsem byl člověk a asi rok po tom, co jsem se stal upírem. Nenapadlo mě, že může být mezi knihami.

„Ty víš, kdo jsem?“ Jen slabounce přikývla na souhlas.

„A nebojíš se mě?“
„Proč bych se tě měla bát? Jsi jediný, kdo se ke mně chová hezky po dlouhé době.“ Usmál jsem se na ni. Přeci jen mi důvěřuje. Jinak by byla už dávno pryč.

Ví, co jsem zač. Ví, jaká jsem zrůda, a přesto se mě nebojí. Přesto mě miluje.

„Lásko. Neboj se. Bude to v pořádku.“

„Edwarde.“ Natáhla ruku k mé tváři. A po tvářích jí stékaly potůčky slz.

„Jsem mrtvá?“

„Ne, nejsi. Ani nebudeš. Nedovolím to.“ Tiskl jsem ji k sobě.

„Edwarde, je pozdě. Umře. Nemůžu jí jako doktor pomoc, ale jako upír ano.“

„Zachraň ji.“

„Edwarde, ona zemře. Je pozdě.“

„Miluju tě,“ zašeptala svá poslední slova a pak upadla do věčné temnoty.

Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě. Miluje tě. Tahle slova mi zněla v hlavě a já s hrůzou zjistil, co dělám. Odtrhl jsem se od Belly a sledoval ji. Bože, já ji zabil!

„Aaaaaa.“ Bellin křik se nesl lesem. Přeměna začala. Popadl jsem ji do náruče a běžel do vily. Tam už čekali ostatní. Položil jsem ji na postel a chytil za ruku.

„Edwarde. Prosím.“ Vím, o co mě prosí, ale jsem neskutečný sobec. Nedokážu žít bez ní. Potřebuju ji.

„Promiň, lásko. Neboj, bude to dobrý. Promiň. Slibuju, že to brzy přestane. Slibuju, že spolu budeme celou věčnost. Slibuju, že u tebe budu až do konce. Miluju tě.“

Rok po přeměně Belly bylo vše jinak. Nyní jsme manželé Cullenovi. Ano, Cullenovi. Přidali jsme se ke Cullenovým. Carlisle a Esme jsou nám jako rodiče, které jsme ani jeden nikdy neměli. Rosalie, Emmett, Alice a Jasper jsou sourozenci, které jsme nikdy neměli. Jsme rodina. Bella se naučila rychle ovládat a teď chodíme do školy. Vše zlé je jen minulost. Bolestná vzpomínka, která se nikdy nevrátí. Je před námi věčnost. Neznám lepší způsob trávení věčnosti, než být s tím, koho milujete.

„Lásko, nad čím přemýšlíš?“

„Nad tebou.“ Stáhl jsem si Bellu na klín a políbil ji.

„Říkal jsem si, jak asi strávit zbytek věčnosti.“

„A na co jsi přišel?“ Se zájmem se na mě Bella podívala.

„Ukážu ti to.“ Vzal jsem Bellu do náruče a položil ji na naši postel, spojil naše rty a…