Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » O-ou! 2. kapitola

10.08.2010 (16:30) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4479×

,,Do prdele!“ zakřičela jsem na celý dům a byla jsem si jistá, že by to musel slyšet i hluchý. Okamžitě se otevřely dveře koupelny…

Edward vletěl do koupelny a plašil.

„Lásko, děje se něco? Bello, no tak, mluv se mnou. Miláčku,“ chytil mě za ramena a trhnul. Probudilo mě to ze šoku.

„Edwarde,“ vydechla jsem přiškrceně.

„Co je?“ ptal se a podíval se mi do očí.

„Myslím, že by to měli slyšet všichni,“ řekla jsem a jako v transu šla do šatny. Ani nevím, co jsem si oblíkala. Sešla jsem do obýváku a sedla si do křesla.

„Pojďte dolů,“ zakřičel Ed scházejíc ze schodů. Všichni se seběhli. Alice si zapínala halenku, Rose stahovala sukni a Esmé upravovala účes. Emmet, úsměv od ucha k uchu, se natáhl na gauč a Rose stáhl na sebe, Jasper omámen emocemi si sedl k nohám Alice sedící na gauči vedle Emmetta a Carlisle si čistil košili od rťěnky, jak se snažil rychle obléct a vzal si včerejší košili.

„Máme problém,“ řekla jsem.

„Něco s dárkem?“ vylítla Alice.

„Alice, já…to zkazila…“ složila jsem hlavu do dlaní.

„Ale zlatíčko to se spraví,“ objala mě Esme.

„Nespraví Esmé, jsme těhotný,“ vydechla jsem. Slyšela jsem sedm zalapání po dechu.

„Jak jako těhotný,“ vydechla Rose.

„Prostě těhotný, čekáme miminka, Rose,“ podívala jsem se jí do očí, která zářila nadšením a štěstím.

„A jako to i kluci,“ vydechl šokovaně Emmett. Upřelo se na něj šest skeptických pohledů a můj šokovanej. To je ten kluk fakt tak pitomej?

„Ne ty pako, co pak můžou mít kluci děti,“ prskla na něj Rosalie.

„Já budu babička,“ vydechla Esmé.

„A máma,“ šeptla jsem.

„Co?!“ vykřikla nevěřícně.

„Všechny Esmé, ty, já, Alice i Rose,“ podívala jsem se na ni. Čekala jsem nadávky, vyčítání, ale všichni se radovali. Ty jo, to všichni tak moc chtěli dítě?

„Vám to nevadí?“ zeptala jsem se.

„Ne, to se hodí na můj výzkumný projekt, můžu si s tebou pak promluvit, Bello?“ zeptal se Carlisle.

„Hmmm, ok, ale ještě něco, nebudou to jen čtyři děti,“ přikrčila jsem se Edwardovi v obětí.

„A kolik?“ zeptala se Alice.

„To nevím, necítím to přesně. Je to něco jako pocit, cítím se taková unavenější, jako kdybych pod štítem měla větší skupinu upírů. Cítím tu deset živých bytostí  a v pěti z nich jakoby takové plamínky, nebo jak to popsat,“ vysvětlila jsem jim.

„Počkat, deset?“ zeptal se Jasper, objímající Alici. Šťastně si všichni špitali, ale Jasper je vrátil do reality.

Zalapala jsem po dechu.

„Já si říkala, proč cítím dvě bijící srdce, asi jsem zaštítila někoho venku,“ šokovaně jsem zvedla obočí.

„Miluju tě,“ šeptl mi Edward do ouška.

„Já tebe taky,“ políbila jsem ho.

„Bellouši, že budu mít kluky?“ zeptal se Emmett.

„Jak to mám vědět? Ani nevím kolik jich je, na tož pohlaví,“ zaťukala jsem si na čelo.

„Aha,“ svěsil ramena.

„Bello, děkuju,“ objala mě Rose.

„Mělo to být překvápko, chtěla jsem vám dát dítě k výročí, ale jaksi tady pan Edward Anthony Masen Cullen mě neposlechl a stejně mě rozptýlil a teď se můžeme stěhovat,“ zakroutila jsem hlavou. Edward mi zabořil hlavu do vlasů a dýchal moji vůni nebo jemně oždiboval krk.

„Proč?“ špitl Emmett s Carlislem.

„Myslíte, že až se narodí, budeme se do tohoto domu vejít?“ zeptala jsem se.

„To mě nenapadlo,“ přikývl Carlisle.

„To je divný,“ zasmála jsem se.

„Co?“ vyhrkli všichni sborově.

„Že to Carlislea nenapadlo, ale chápu je v otcovském naplnění,“ zasmála jsem se a holky se ke mně přidaly.

„No tak to by už stačilo,“ řekl Carlisle na oko naštvaně, „dost vtípků na můj účet!“

„Ale, taťko, přece by si nám nekazil radost,“ řekl Emmett a vyprskl smíchy.

Carlisle se na něho, teď už opravdu naštvaně, podíval a požádal mě, jestli bych s ním nešla do jeho pracovny. Moc se mi tam samotné nechtělo, a tak jsem prosícím pohledem požádala Eda. Ten jenom kývnul na souhlas a vydali jsme se za Carlisle ruku v ruce.

* * *

V pracovně…

„Tak a teď mi všechno pořádně vysvětlete!“ spustil Carlisle jen, co jsme vkročili do jeho pracovny.

„Dobře…,“ začala jsem svoji řeč, „víš, jak mám tu moc splnit přání, když se pořádně soustředím a ten dotyčný nebo dotyčná je v mém štítu?“optala jsem se pouze kývl.

„No tak jsme se tady s Edem a Alicí dohodli, že dáme Rose a Emmovi k výročí dárek… který měl být dítě. Jenomže když sem na tom „dárečku“ pracovala, tak byl Edward tak trochu… tak trochu…“nemohla jsem to před ním vyslovit… styděla jsem se což je u upíra docela divný, asi je to tím drobečkem ve mně.

„Byl jsem trochu moc rozvášněný… z těch myšlenek všech tady okolo a vrhl sem se na Bellu,“ vzal na sebe Ed vinu.

„No a já z toho „útoku“ zapomněla na svůj štít a věnovala se pouze Edwardovi a sobě,“ zašeptala jsem a sklonila hlavu, a kdybych byla člověk, jistě bych se červenala.

„Bello?“ zeptal se Ed s malým úsměvem „…  ty se červenáš?“

„Cože?“

Totálně mě odzbrojil.

„Zajímavé,“ zašeptal Carlisle

„Zdá se, že se ti vrátili nějaké lidské vlastnosti. Mohl bych tě prohlédnout, abych se ujistil, co se vrátilo do stavu před proměnou?“ optal se.

„Dobře,“ odkývala jsem to.

„Carlisle, Alici něco je," vlítl Jasper do pracovny. Okamžitě se Carlisle s Edwardem zvedli a pelášili do obývacího pokoje. Já jsem se opatrně zvedla a šla za nimi.

Když jsem se objevila na úpatí schodů, uviděla jsem scénu v obýváku.

Alice ležela na pohovce a klidně oddechovala.

Carlisle uklidňoval Jaspera, že pouze spí, a že se jí vrátili některé lidské vlastnosti.

Na jednou se mi nějak zatočila hlava a já se musela přidržet zábradlí, abych tam sebou nepraštila.

Ed si všiml mého pokusu se udržet na nohou a okamžitě byl u mě a opět vyváděl.

„Lásko, Bello, co je ti! Mluv se mnou. No tak!“ chrlil na mě jedno slovo za druhým, že sem neměla nejmenší šanci odpovědět.

Po chvíli se uklidnil a já mu mohla konečně odpovědět.

„Jen se mi zamotala hlava, nic to není, budu v pořádku.“ To ale nebyla pravdivá odpověď. Jen, co jsem to vypustila z úst, moje nohy mě už neunesli a já klesala k zemi.

Ed mě, ale v čas stihl zachytit, tak jsem si nenatloukla.

„Bell, proč se neobjevuje nic u mě?" zeptala se smutně Rose.

„Nevím, třeba se to teprve projeví, ale jsem si jistá, že jsi těhotná, neboj," ujistila jsem ji.

„Carlisle, honem!“ volal vyděšený Ed na otce.

„Edwarde, jsem v pořádku, jen si teď na chvíli odpočnu a bude to v pořádku… vážně,“ snažila jsem se ho uklidnit. Trochu zmírnil.

Za chvíli se u nás objevil Carlisle a řekl, že to nic nejspíš nebude, ale že by chtěl udělat tu prohlídku, na které jsme se domlouvali před tím v pracovně.

A tak jsme, opět zamířili chodbou k ordinaci.

Edward mě celou cestu nesl…jako kdybych to neuměla sama chodit, hrůza, připadám si, tak nemožná!

V ordinaci mě Carlisle poprosil, jestli bych si mohla odložit, a tak jsem se svlékla, najednou mi došlo, že na sobě nic nemám, jen šaty, které momentálně odletěly k zemi. Zase jsem zrudla. „Jé, mě to nedošlo," schovala jsem se za Edwarda.

„A na co všechno se chceš podívat?“

„Potřebuji udělat gynekologickou prohlídku, pár testů pokud budou možné a ultrazvuk,“ odpověděl mi a já hned věděla, že tohle se mi nezamlouvá.

„Gynekologickou… u mě? A nemohl by si to dělat Al nebo Rose? A co Esmé?“ optala sem se, ale už sem věděla, co mi podá jako odpověď.

„Na ty taky dojde,“odvětil.

„Neboj,“ zašeptal mi Ed do ucha, „jsem tu s tebou.“ A na důkaz mě letmo políbil do vlasu a pomohl mi na vyšetřovací stůl.

Prohlídka pro mě nebyla nic příjemného a odběr různých tělních tekutin na testy také ne.

Všechno se ale změnilo, když mi Carlisle na břicho nanesl studený gel a začal mi po něm jezdit takovou divnou věcí.

Edward byl celou dobu se mnou a psychicky mi pomohl. Po chvíli kroužení po mém bříšku a podbřišku se Carlisle zasekl na jednom místě a na tváři se mu objevil úsměv stejně jako Edwardovi.

„Co je?“ musela jsem se hned zeptat.

„Carlisle našel naše miminko,“ řekl nadšeně.

„Carlisle, byl by možný potrat?“optala jsem se. Po vypuštění posledního slova z úst se na mě oba zděšeně podívali a Edward mě ruku, za kterou mě celou dobu držel, div nerozdrtil.

„Au, Edwarde, drtíš mi ruku!“ Nic, vůbec nereagoval. Co se mu sakra stalo? Bože moje otázka… nééé snad si to nemyslí… to bych svému drobečkovi nikdy neudělala!

„Edwarde, podívej se na mě, já nechci potrat, slyšíš? Jenom jsem se chtěla optat. Věř mi, nikdy bych to tobě ani našemu dítěti neudělala!!! Miluju vás!!!“ při poslední větě jsem neudřela svoje slzné kanálky suché a rozplakala se. Počkat já pláču???

„Bello, ty pláčeš?“ozval se Edward. „Prosím, lásko, neplač, prosím, já ti věřím a taky vás miluji, ani nevíš jak!“ vyznal nám lásku a začal mě líbat. Líbali jsme se docela dlouho, do té doby než si vedle nás někdo odkašlala a já si vzpomněla, že tu s námi celou dobu byl i Carlisle.

„Promiň,“ omluvili jsme se s Edem sborově.

„To nic,“ řekl s úsměvem „kde jsme to skončili?“

„Myslím, že jste právě s Edem viděli naše miminko, chci se taky podívat,“ nadzvedla jsem se na lokty, abych měla lepší výhled, ale nic jsem neviděla a to jsem upír…znovu jsem se rozplakala.

„Bello?“

„Já ho nevidím,“ řekla jsem smutně. Oba se zasmáli mé logice a ukázali mi na maličkatou tečičku na monitoru

„To je naše miminko,“ řekl Edward pyšně a políbil mě na nos.

„Je tak maličké,“ rozplývala jsem se.

„Je mu teprve pár hodin, lidské oko by to ani nespatřilo, má asi tisícinu milimetru,“ usmál se na nás Carlisle. A já se divila, proč je tak malilinkaté.

„Já to chci taky vidět,“ vlítl do ordinace Emmett. Edward přese mě hodil deku, ležící na křesle.

„Jééé, promiň, Bellíku,“ zasmál se rozpačitě Emmett a začal špičkou boty kreslit kolečka na podlaze. Vypadalo to dost komicky.

„Rose! Chceš jít teď ty?“ zavolal Carlisle na mojí sestřičku.

„Jo, děkuju,“ přiřítila se rychle.

„Bell, budeš tu semnou?“ udělala na mě psí očička. Zasmála jsem se, zabalila se do deky a stoupla si ze stolu na zem. Rose se svlékla a lehla si. Ed se taktně otočil.

„Rose, já jsem ještě tady,“ procedil skrz zuby.

„Mně to nevadí, jako bys mě nikdy neviděl nahou,“ odfrkla si a nechala se prohlídnout.

Emm netrpělivě podupával vedle stolu.

„Emmíku, znervózňuješ mě,“ zašeptala Rose.

„Promiň, lásko,“ špitl a políbil ji. Ed už se otočil a věnoval se mému krku a klíční kosti.

„Miláčku, nejsme tu sami,“ upozorňovala jsem ho. Pouze zamručel a pokračoval.

Všimla jsem si, jak Carlisle zapnul ultrazvuk. Chvíli jezdil, ale pak se zasekl.

„Jsou tři,“ vydechl překvapeně.

„Jsem dobrej,“ přiřítil se k ní Emmett. „Ha, jednou ranou tři chlapy,“ dmul se pýchou.

„Tři,“ vydechla Rose a začali jí téct slzy.

„Blahopřeju,“ vydechla jsem a Rose objala.

„Děkuju Bello,“ vydechla a zadívala se na monitor.

„Kde jsou,“ mžourala na obrazovku. Táta jí ukázal tři malinké tečky.

„Ty jsou tak malincí,“ zasmála se.

„To říkala i Bella,“ zasmál se Carlisle.

„Ale je to pravda,“ mrkla jsem na Rose.

„Já je nevidím,“ řekl Emmett a ohrnul spodní ret.

„Tady,“ řekla jsem a ukázala na ty puntíky.

„Ty myslíš tydle, mikroskopický tečky?“ zeptal se, přimhouřil oči a obličejem se naplácl na obrazovku.

„Bože, jak ty můžeš být táta mých dětí,“ zakroutila Rose hlavou. Carlisle vypnul ultrazvuk a podal Rosalii ubrousek na utření gelu. Ta se zvedla a oblékla si šaty.

„Esmé, Alice!“ zavolal na zbývající. Ty dvě se přiřítily stejně rychle jako Rose.

„Která chce jít první?“ zeptal se.

„Jdi, dceruško,“ usmála se Esmé a pohladila Alici.

„Díky mami,“ usmála se a přiběhla ke Carlisleovi. Ani se nesvlíkala, jen si vytáhla sukni. Po chvíli byla prohlídka u konce, a tak si vyhrnula tričko a Carlisle jí nanesl na břicho gel. Začal ultrazvukem jezdit a nakonec se zastavil jako u nás.

„Jsou dvě, Al,“ usmál se. Alice vypískla radostí.

„Miluju tě,“ zašeptal Jasper Alici do ucha.

„Já tebe taky,“ šeptla mu nazpět.

„Vidíš je?“ zeptal se Jasper a ukázal na obrazovku, tam kde byli ty tečky.

„Ježiši!“ vykřikla Alice. Carlisle to tak nečekal, že ultrazvukem ztratil ty drobečky.

„Co je, Alice?“ zeptal se Jazz vyděšeně.

„Já budu máma,“ zakryla si pusu rukou. Zasmáli jsme se.

„Teď ty, miláčku,“ pokynul Esmé a na nás se významně podíval.

„Jó,“ špitla jsem a potichu odcházela pryč. Ostatní se ke mně přidali až na Emmetta.

„Emme,“ křikla na něj Rose.

„Co? Chci vidět mojeho sourozence,“ zatvářil se nechápavě.

„Dělej,“ zavrčela. Emm se tedy s napučenou tváří odporoučel pryč. Esmé se za ním dívala jako by ho tam chtěla nechat, tak se na nás táta výhružně podíval a já radši rychle zabouchla.

Ještě chvilku jsme stáli za dveřmi a poslouchali, co se v ordinaci děje. Jasper byl celý vysmátý, ze všech těch pocitů tady okolo, a tak se potřeboval odreagovat. S Alicí se odebraly do svého pokoje. Chvíli po nich se od nás odpojili i Rose s Emmem a my zůstali sami.

„Nepůjdeme taky?“ optal se otec mého děťátka, o kterého jsem byla opřená, a který mě něžně hladil po bříšku.

„Hmm…“ na víc jsem se nezmohla, protože cítila jsem se nějak unaveně. Myslím, že se nám mezi lidskými vlastnostmi vrátil i spánek.

Než jsme se konečně dostali do ložnice, připadalo mi to jako věčnost a přitom to bylo pouze pár minut možná sekund. Hned po zavření dveří, jsem se svalila do postele a zavřela oči. To Eda vyděsilo a hned se začal strachovat.

„Nic mi není… nech mě spát,“ řekla jsem otráveně, protože se mi nelíbilo, že mě vyrušil z tak  krásné věci jako je spánek, který jsem už hodně, hodně dlouhou dobu nezažila.

Slyšela jsem zachichotání.

„Dobře, lásko, hezky se vyspěte.“ To bylo poslední, co jsem slyšela…

Pohled Edward

Právě ležím v posteli s mou manželkou a jsem ten nejšťastnější upír na světě. Moje upíří žena je těhotná! Nikdy jsem v tento zázrak nedoufal, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl mít potomka, a teď budu otec nekrásnějšího miminka na Zemi. Ale nebudu pouze otec, ale i strejda a Velký bratr. Bože to bude krušný. Rose s Emmem čekají 3 děti… nedokážu si vůbec představit, jak to tady bude vypadat, jestli jejich děti budou celý po rodičích. I moje druhá sestra je těhotná a moje adoptivní matka také. Jsem zvědav, jak s sem všichni vejdeme. :D

Z mého uvažování mě probudila moje vrtící se žena, která mi ležela na hrudi.

„Ehmmm… miluju tě, Edwarde,“ uniklo jí z úst a já se zatetelil štěstím. I v noci myslí na mě.

„Taky tě miluji, lásko moje,“ zašeptal jsem jí do ouška, tak abych ji nevzbudil.

Po zbytek noci byl klid… no klid u nás v ložnici. Z vedlejšího pokoje, který patří Rose a Emmovi se ozývali slova lásky a díků…

DOUFÁME, ŽE SE VÁM TO LÍBILO. ZANECHTE NÁM NĚJAKÝ TEN KOMENTÁŘ, POTEŘEBUJEME KRITIKU. :oD. DÍKY, PAWI A JAYLIE.