Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » O-ou! 1. kapitola

07.08.2010 (15:15) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3969×

Bella

„Lásko, nechtěla bys vyrazit na malý obídek?“ zavolal na mě můj milující manžel z koupelny a vyrušil mě tak v úklidu naší ložnice.

„To víš, že bych šla, ale nejdřív to tu musím uklidit!“

„A nemůže to počkat…?“ řekl mi najednou těsně u ucha a zezadu mě objaly jeho pevné paže.

„Ne, to teda nemůže, nehodlám poslouchat Emmettovy poznámky!“ odpověděla jsem.

„Ale když já už mám docela žížu…“ Jen co to dořekl, otočila jsem se mu v náručí tak, abych byla čelem k němu, a zašeptala jsem mu do ouška.

„Na to jsi měl myslet dřív, myšáčku, než si tady udělal tohle!“ rozhodila jsem pažemi, aby se podíval na spoušť v ložnici.

Nevině se na mě usmál a řekl „Já za to nemůžu…, když jsem viděl tvoje myšlenky, tak jsem se neudržel…“ Nahodil pokřivený úsměv a mrkl na mě.

„Hahaha… to není vtipný, kdo to tady má pořád uklízet?“ odsekla jsem, trochu víc zuřivěji, než jsem měla v plánu.

„Tak dobře, pomůžu ti,“ řekl a s jeho pomocí bylo za chvíli uklizeno a mohli jsme se vydat na náš vytoužený lov.

 *    *    *

Po cestě ven jsme procházeli obývacím pokojem, kde byl Emmett s Rose. Z kuchyně se ozývala Esme. Carlisle byl asi v práci, protože o něm nebylo ani vidu ani slechu. No a posledními obyvateli tohoto domečku byli Alice a Jasper. Al ta určitě zase nakupuje a Jasper jako poslušný manžílek běhá za ní a nosí tašky.

Při průchodu obývákem si Emmett samo sebou neodpustil pár poznámek na náš sexuální život jako například… „Edíčku, jestli do toho budete bušit jako dneska v noci, tak se za chviličku budete rozrůstat.“

Dělá jako by to šlo… pokud jste ještě nepochopili, už nejsem křehký človíček, ale má životní láska mě před 50 lety v mých 17 letech přeměnila. Sice něco za něco, u nás v podobě svatby, ale stojí to za to.

Rose hned Emmetta po jeho debilní poznámce propleskla a probodávala rozzuřeným pohledem. Emm si ani skoro po 100 letech společného soužití nedával pozor na pusu a Rose vždy tyhle řeči o dětech rozesmutní a rozzuří, protože po nich strašně moc touží, ale má to jeden velký háček… je upír a my děti mít nemůžeme.

A to mě přivedlo na dokonalý nápad… Proč nevyužít své moci a splnit jí toto veliké přání jako dárek k jejich 100. výročí jejich první svatby?

***

Do lesa jsme mířili naší přirozenou upíří rychlostí a vydali jsme se trochu dál do hor než normálně. Ulovila jsem si dva jeleny a jednu menší srnku, a když jsem měla pocit sytosti, vydala jsem se najít Edwarda. Našla jsem ho právě, když zápasil s pumou, která proti němu neměla nejmenší šanci, a tak brzy přestala klást odpor. Nemohla jsem od jeho těla, které právě sálo tu lahodnou tekutinu, odtrhnout oči.

„Copak?“ zeptal se mě jeho krásný, sametový hlas „Už máš dost?“

„Zvířátek jo,“usmála jsem se „ale tebe ne!“ Jen co jsem to dořekla, skočila jsem na něj a povalila ho do mechu a kapradin.

„Ale, ale… nějak jste se mi rozdivočila, paní Cullenová.“ Musela jsem se usmát, protože miluji, když mi tak říká.

„To vy taky, pane, no vzpomeňte si na tu chudinku ložnici, jak dnes ráno vypadala,“ řekla jsem s úsměvem na tváři a spojila naše rty ve vášnivý polibek.

Jen co mě Edward přetočil pod sebe, aby měl lepší přístup k mým rtům, zazvonil mu mobil. S povzdechem ho zvedl a hned začal „Co je, Alice?!“ Mluvil nevrle.

„Já vás asi ruším, viď?“

„Jo, rušíš a neříkej, že to nevíš, ty naše vědmo!“ odsekl a já se na něho usmála. Přestala jsem vnímat hovor a začala mu líbat krk. Pomalu jsem rozepínala knoflíčky na jeho košili, ale zarazil mě. Nechápavě jsem se mu podívala do očí a ty byly tmavé jako uhel. Zakroutil hlavou a ústy naznačil, že „musíme jít“, a že je mu to líto. S povzdechem jsem se zvedla a upravila si šaty.

„Dobře, Al, za chvíli tam budeme,“ ukončil hovor Ed.

„Promiň, lásko, ale Alice zítra pořádá večírek pro Emmetta a Rose a chce, abychom jim něco koupili,“ řekl smutně

„A ještě něco,“ přiblížil se ke mně až moc blízko a já měla pocit, že se na něho vrhnu, „večer ti to vynahradím,“ zašeptal a jeho sladký dech mi ovál obličej.

„Večer už mám na práci něco jiného,“ řekla jsem a chtěla jsem se vydat na cestu k domu, ale nenechal mě. Přitáhl si mě zpět.

„A co, jestli se můžu zeptat?“ optal se mě, a tak jsem mu mile ráda odpověděla

„No…, víš, jak jsi říkal o tom dárku Emmovi a Rose?“ přikývl. „Tak mě napadlo, že když si Rosalie tak moc přeje dítě, tak jim ho dáme jako dárek…“

Chvíli na mě koukal, jako kdyby neuměl do 5 počítat a pak promluvil „Bells, nevím jistě, jestli je dobrý nápad, dát jim lidské dítě a…“ Nenechala jsem ho domluvit.

„Edwarde, ale já jim chci dát jejich vlastní.“

„A jak to chceš, prosím tě, udělat?“ zeptal se udiveně.

„Moje moc, vzpomínáš?“ přikývl

„Obalím Rose do svého štítu a budu si přát, aby mohla počít dítě, a zbytek bude na Emmettovi,“ řekla jsem a čekala na Edwardovu reakci. Dlouhou dobu mlčel a vypadal, jako když nad něčím přemýšlí. Najednou se mu změnil výraz a v očích se mu objevily jiskřičky.

„Jestli tohle dopadne dobře, tak Rose a Emmett budou ti nejšťastnější upíři na zemi a možná i ve vesmíru, miluji tě!!!“

„Taky tě miluju, lásko. A teď se poradíme s Alicí.“

*        *        *

Po návratu domů jsme Alici našli v obýváku nad katalogem.

„Alice?“ lehce jsem nakoukla za stěnu, „... můžeš jít se mnou? Potřebuju poradit,“ poprosila jsem.

„Jo, jasně,“ usmála se a cupitala za mnou. Když jsme byli daleko v lese, tak jsem se zastavila.

„Víš, přemýšleli jsme o dárku, který bychom dali Rose a Emmettovi, a napadlo nás…,“ začala jsem.

„Bellu napadlo,“ skočil mi do řeči Edward, který za námi taky běžel.

„Co vás napadlo?“ zeptala se.

„Museli by chvíli počkat, ale Rose po tom tak strašně moc touží…,“ pokračovala jsem.

„Tak už se vymáčkni, Bello, víš, kolik mám ještě práce?“ zabručela Alice.

„No, prostě bych zařídila, aby mohla mít Rose a Emm své vlastní dítě,“ vymáčkla jsem se.

„Ale… jak…,“ koktala. Chudinka, asi utrpěla šok.

„Bellina moc, pamatuješ?“ zopakoval po mně Edward.

„Bello, Rose bude mít takovou radost, panebože, to mě vůbec nenapadlo, s tím souhlasím, ti budou tak nadšení,“ lamentovala a nadšeně skákala.

„To je vše, můžeme se vrátit,“ řekla si sama pro sebe a běželi jsme zpět.

„Alice, a myslíš, že už dneska, nebo až zítra?“ zeptala jsem se.

„Dnes, zítra to můžete přede všemi oznámit,“ řekla a dala se do prohlížení katalogů a zařizování.

*      *      *

Večer uběhl docela rychle a už byl čas začít pracovat na „dárečku“. Zrovna jsme s Edwardem leželi na posteli ve vzájemném objetí, když k nám nakoukla Alice

„Tak jdeme na to…,“ řekla a krásně se usmála. Jen jsem kývla na souhlas a začala se připravovat.

Jen co se z Emmova a Rosina pokoje začaly ozývat zvuky jejich snažení, já začala vysílat svůj fyzický štít a přát si tu jedinou věc, o kterou tady dnes šlo…, aby ty osoby, které se nachází v mém štítu, počali dítě…

V mém plném soustředění mě vyrušil Edward, který mě zezadu objal kolem pasu, položil na postel a začal líbat.

„Edw… Edwarde, teď nééé mus… musím se soustředit,“ šeptala jsem mezi jeho náruživými polibky.

„Ty mě odmítáš,“ řekl pohoršeně, ,,jen počkej, já ti ukážu…,“ zasmál se a opět začal chtivě líbat moje rty, krk a dekolt.

„Edwarde, prosím, přece nechceš, aby tady místo jednoho dítěte běhalo 10!“

„Deset malejch Emmettků nebo Rosalií? Ne, to fakt ne, ale pár malejech Edwardů a Běloušek bych tady chtěl,“ řekl a já hned ztuhla, až mi málem utekl štít, ale z posledních sil jsem ho udržela.

„Edwarde? Ty jsi… právě jsi řekl, že bys chtěl dítě?“ musela jsem se ujistit, že jsem dobře slyšela.

„Ano,“ usmál se. „Ty bys se mnou nechtěla mít syna nebo dceru?“ zeptal se zklamaně.

„Lásko, to víš, že bych ti chtěla dát miminko a udělat tě šťastným, ale kdyby to přišlo od přírody. A ne takhle…, že je k tomu zapotřebí nějaké síly,“ vysvětlila jsem mu a on se trochu uvolnil.

„Takže to není kvůli tomu, že se mnou jsi jen proto, že jsem z tebe udělal upíra?“ Nebyla to otázka, spíše konstatování.

„Edwarde Cullene, co si to o mě myslíš? Že jsem s tebou jenom kvůli nesmrtelnosti?“

Nic neříkal

„Edwarde, opravdu si to myslíš? Já jsem s tebou, protože jsi ten nejúžasnější muž na světě a protože tě miluji, a i kdyby jsi mě nepřeměnil…“ Nedořekla jsem to, protože mě zarazily jeho rty.

„Lásko, promiň, ale já se vážně musím soustředit,“ řekla jsem s úsměvem na tváři.

„Dobře,“ odvětil.

Na chvíli byl klid, ale pak se na mě zase vrhl.

„Už to nevydržím... z těch myšlenek se zblázním,“ řekl zoufale „Chci tě!!!“

Tato dvě slova stačila a já se přestala plně soustředit na svůj štít a poddala se jeho touze.

Dnes jsme zdevastovali nejen ložnici, ale i koupelnu. Zase uklízení a spravování, ale bože, bylo to úžasné, jako pokaždé.

Po prožité noci plné vášně, chtíče a lásky, jsem se vyhrabala z Edwardovy náruče. Nechápavě na mě hleděl.

„Neboj, jdu jen do sprchy, potřebuju se zchladit.“ Jen co jsem zavřela dveře od koupelny, byla jsem mokrá. Ze sprchy stříkala voda. Utáhla jsem šroubek, který povolil při tom narážení, a pustila si sprchu normálně ze zvonu. Pod proudem jsem si vzpomněla na včerejší noc a na můj štít, kterému jsem po Edwardových náletech nevěnovala pozornost. Cítila jsem se nějak unavená a připadalo mi divné, že jako by v mém štítu bylo více než dvě osoby. Pak mi to docvaklo.

„Do prdele!“ zakřičela jsem na celý dům a byla jsem si jistá, že by to musel slyšet i hluchý. Okamžitě se otevřely dveře koupelny…

ƒ »

Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek O-ou! 1. kapitola: