Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 6.díl

Bylo vidět, že spěcháme. Jasper, zastánce dodržování pravidel silničního provozu, jen co jsme byli kousek od školy překročil rychlost a já jen čučel na tachometr. Blížili jsme se čimdál víc 100km/h. Alice jen nervozně hleděla z okna.To by mě zajímalo co se stalo.

Všimnul jsem si, že za námi se mihlo stříbrné volvo, které taky jelo rychle. Zatraceně to vypadá špatně. Asi rodinná porada. To nevypadá dobře. Těsně před odbočkou k domu nás předehnalo Carlisleovo auto.

Začínal jsem pocitovat napětí vysící ve vzduchu. Něco se muselo stát.

Když jsme zastavili v garáži, Carlisle akorát vysedal z auta, příjižděl Edward a k mému zděšení vedle něj seděla Bella.

Parkrát jsem zamrkal směrem k jejímu sedadlu. Vždyť Edward jel taky docela rychle. Nikdy nejezdí rychle, když jede s Bellou. Bella vypadala v šoku, ale z rychlosti to asi neměla. Přál jsem si, aby to bylo z adrenalinu, který člověku prostupuje krví při vysoké rychlosti, ale měl jsem pocit, že je za tím stejně něco víc.

Společně jsme vešli do jídelny, kde nás přivítala Esme a před Bellu postavila bábovku, kterou upekla. Kvůli Belle si dokonce pořídila kuchařku.

Zasedli jsme ke stolu a pořád bylo ticho.
"Tak proč jsme se tu tak sešli? Bella s Edwardem budou mít svatbu? Nebo se rozhoupali tady Alice s Jasperem?"asi jsem měl mlčet. Nebo jsem to spíš vzal za špatný konec. Edward mě totiž probodával pohledem a i Carlisleův pohled vypadal zcela vážně.

"Emmete, zkus jednou mlčet!"zavrčel Edward a já teda zmlknul.

"Takže co se stalo?"zeptala se opatrně Esme.

"Ta holka! Melanie..."zavrčel Edward a já sem našponoval uši.

"Co je s ní?" tentokrát promluvil Carlisle.

"Varovala před námi Bellu!"

"Jak varovala?"nevěřil jsem svým uším.

"Zastavila ji ve třídě a řekla jí ať se nám vyhýbá prý jsme nebzpeční!"

"Svým způsobem jsme pro ni nebezpeční!"pronesl přiškrceně Jasper. "Jsme upíři!"

"Jaspere!Nejste nebezpeční! Nebojím se vás!"řekla tiše Bella.

"Co s tou Melanií?"vrátil nás do reality Carlisle, protože bysme se akorát dohadovali o tom kdo je víc nebezpečný pro lidi.

"Jo co s ní? Podle mě je neškodná!" zastával jsem se jí rychle. Už proto, že mi tak silně připomínala mou Rosalie.

"Podle tebe možná!"vykřikl Edward. "Něco ví! Musíme zjistit co! A taky co je zač!"

"Edwarde, řev nám teď nepomůže!"usměrnil ho Carlisle.
"Dobře, ale co uděláme?"

"Nevím. Pro začátek si na ni dáte pozor!"

"Promyslím si to a řeknu vám víc."

Tím jsme pro dnešek skončili a já byl naštvaný víc než předtím! Není nebezpečná! Je to malá holka a akorát varovala Bellu. Třeba má nějaké tušení. Lidě mívají tušení! Takové a podobné blbiny jsem si nalhával celou dobu až do zítřka.

Bylo nesnesitelné chodit po chodbách z hodiny na hodinu a vidět, že když se kolem některého z mých sourozenců mihla Melanie,všichni kontrolovali každý jejich pohyb a Edward táhnul Bellu snad na druhou stranu školy. Pokoušel se vyjednávat přehození Belliných hodin, které měla s Mel nebo přidání někoho z nás do její třídy.

Přišlo mi to komické a pěkně hloupé. Zatím nikomu nic neudělala a podle toho jak se chovala snad ani nic neplánovala.
"Já ti říkám, že něco plánuje! A něco ví!"Edward kolem mě elegantně proplul po chodbě a mířil k jídelně.
"Já ti říkám, že ta má tak maximálně v plánu rande s žehličkou na vlasy!"křikl sem za ním. Když jsme přišli do jídelny Melanie už tam seděla.

Vzal jsem si svůj tác s jídlem, které nesním a v hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Nebudu dneska celý oběd poslouchat jejich podezřívání a věčné přemlouvání o tom co je a není!

Rozhodně jsem zamířil ke stolu, u kterého byla usazená ta kouzelná blondýna.

Od stolu, kde seděli moji sourozenci jsem slyšel nějaké šeptané: "Emmete ne!" ale bylo pozdě.

"Můžu si sednout?"zeptal jsem se. Byli tu tři volná místa a Melanie seděla u stolu sama. Vždycky.

"No já....ehm....."

Nečekal jsem na odpověď a usadil jsem se na židli.
"Tak jak se ti tu líbí?"začal jsem nevinou konverzaci.

"Jde to...."
"Překvapuje mě, že tě nepronásleduje Mike..."

"Mě ani ne...."řekla to s nádechem tajuplnosti. Vlastně byla tu nová a většinou už se za ní ani nikdo neotočil a ani se jí nikdo zbytečně moc neptal.....Už začínám být paranoidní jako ostatní! Je to blbost!

"Můžu mít otázečku?"řekla najednou.

"Jasně!"kousnul jsem si do hamburgeru a předstíral jak hrozně moc mi chutná.

"Jakto, že Bella ještě žije? Je pořád s Edwardem a žije....Předpokládám, že už s ním mluvila...."

V tu chvíli mi zaskočilo. "Jaktože, že ještě žije?"řekla to jako nic jako normální: "Jak se máš?"

"Jak žije?"vysoukal jsem ze sebe.

"Oba dva víme jak to myslím!" Dobře mírně pozměňuji názor. Něco ví, ale stejně mi nepříjde nebezpečná jen zvědavá.

"Já stejně nevím kam tím míříš!"
"Určitě vám to řekla tak proč sis za mnou jen tak sednul. Něco zjistit?"

"Nevím co si o mě myslíš a ….."pokračoval bych dál, kdyby nezazvonilo a já si uvědomil, že ani jeden z nás teď nestihne hodinu v čas.