Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 5.díl

"To jsme asi přehnali...."řekla jsem a dívala se za ním jak rychle odchází a má tisíc chutí něco roztřískat na kousky.

"Máš pravdu...."souhlasil Edward a možná sem zaslechla i trochu provinilosti.

"On se s tím srovná!"řekla rychle Alice, která byla ještě pořád naštvaná za toho skrčka. Sice jí hodně lidí, Emmet, říkalo, že je malá a že je prcek, ale zrovna v této chvíli to nebylo vhodné.

"Máš dnes nějaké hodiny s ní?" Edward kladl důraz na slova: s ní. Nerad vyslovoval její jméno. Nevím co mu na něm vadilo. Isabella, Melanie....v určitém slova smyslu to vyjde na stejno.

"Jo, poslední!Ale nemusíš se bát! Ve třídě snad nic nezkusí!"

"Ne! Budu ji hlídat! Alice celou poslední hodinu budeš kontrolovat Bellinu budoucnost jasný?"

"Edwarde, už jsem ti řekla, že jsem Melanii viděla jen jednou a to těsně před tím než vešla do jídelny. Od té doby nic!"

"Sakra!" Edward pevně sevřel okraje stolu.

"Klid! Třeba je akorát imuní stejně jako já, akorát je imuní i na schopnosti Jaspera a Alice...."
"Bello! Ty jsi jediná koho jsme zatím potkali!"

"Kromě Mel!"
"Není to už trochu moc náhod? Dvě lidské holky v jedné škole. Obě dvě imuní vůči schopnostem upírů?" Pokrčila jsem bezmocně rameny a zachytila Alicin zkoumavý pohled upřený na mě.

"Nebo nám něco neříká! Bello, jsi opravdu člověk?"pronesla to tak tajuplně, že bych jí snad i věřila, že mě z něčeho takového podezřívá.
"No já vlastně nevím. Jsem tak nemotorná až to hraničí s postižením, přitahuju problémy.....Jsem vůbec člověk?"vrátila jsem jí to i s úroky.

"Ty Bello, teď budu celou biologii přemýšlet nad tím jestli si vážně člověk!"řekla popravdě Alice a společně s Jasperem se začali zvedat od stolu, aby stihli další hodinu. I já s Edwardem jsme se zvedli.

Když mě doprovázel na mou poslední hodinu, cítila jsem z něj nervozitu.

"Bello, kdyby se ti cokoli nezdálo odejdi třeba na záchod nebo řekni, že je ti špatně! Příjdu za tebou!" podobné instrukce mi dával celou cestu.

"Edwarde, já si myslím, že není čeho se bát! Vždyť skoro patřím do upírské rodiny! Tak co jedna podezřelá bloncka zmůže!"

"Bello, ty patříš do naší rodiny! Jsi celý můj život!"
"Edwarde! Já se vážně začínám bát, když takto mluvíš!"

"Promiň, ale já mám o tebe vážně strach! Třeba by ti šli přehodit hodiny!"

"Edwarde!"

"Dobře, už mlčím! Ale kdyžtak hodně křič!"

"Slibuju! Vykřičím si hlasivky jen když se na mě křivě podívá!"dala jsem mu letmou pusu, protože kdybych to protáhla zaručeně bych přišla pozdě do hodiny.

Hodina proběhla v klidu až na ten propalující pohled, který mi visel na zádech a mě se zdálo, že mě snad sežehne. Uklidňovala jsem se Emmetovými slovy, že není nebezpečná! Že je to normální holka ze střední! Jen holka jako já! Opakovala jsem si a z mého přemýšlení mě vyrušilo školní zazvonění. Rychle jsem si posbírala věci a mířila ke dveřím, když mě zastavila něčí ruka.

Byla teplá, jemná a nehty zdobila překrásná manikůra. Když jsem pohledem sjela po ruce k tělu osoby, které patřila zjistila jsem, že mě zadržela Melanie. Chvíli jsme tam tak stáli. Vypadala trošku nervozně. Skoro všichni se ze zadních lavic už nacpali ke dveřím a vypadalo to, že nechce aby nás kdokoli slyšel. Rychle jsem se podívala ke dveřím, ale přes hrnoucí se spolužáky ze třídy jsem neviděla Edwarda.

"Ahoj...jsem Melanie....pro někoho Mel....Ty jsi Bella že?"měla milý,roztomilý až uklidňující hlas. Působila příjemně.

"Ahoj...jo jsem...."podívala jsem se na její ruku, kterou pořád jemně svírala mou paži.

"Promiň!"řekla a elegantně pustila mou ruku, když si všimla výrazu jakým jsem si její ruku prohlížela.

"Já už bych měla jít....Edward na mě určitě čeká...."vykoktala jsem ze sebe ani nevím jak.

"Počkej!Já..."vypadalo to, že hledá správná slova a já mezitím měla čas si ji prohlédnout. Dnes měla dokonale rovné vlasy. Musely být vyžehlené, ale když jsem je zkoumala pohledem detailněji zjistila jsem, že nejsou vůbec poškozené jako u dívek, které často mění účesy a vlasy tím poškozují. Obličej měla jen lehce nalíčený, aby zvýrazňoval její překrásné oči v neurčitých odstínech zelené a modré.

Džíny nejmodnějšího střihu jí parádně seděly a o topu, který zvýrazňoval dekolt a její štíhlý, vypracovaný pas, jsem se radši nezmiňovala,přesně kvůli takovým holkám, jsme my "ošklivky", věčně v depce(není to zrovna můj případ). Na nohou měla prosté conversky nebo tenisky podobné této značce. Přes rameno měla přehozenou školní tašku, která jí přes rameno splývala skoro ke kolenům. Vážně nebyla o moc vyšší než já, ale ani menší.

Zaručeně bych ji zařadila k takovým těm pravým blondýkám, ale ne těm namyšleným. Melanie by mohla z fleku dělat roztleskávačku nebo tanečnici. Její postava a pohyby by tomu odpovídaly, ale za to když jste se zadívali do jejích očí cítili jste její zranitelnost. To jak snadno se jí dá ublížit, ale taky jste tam viděli hluboko skryté tajemství a za ním bolest, která vyjadřovala, že je tu něco co nedělá ráda. Něco co ji užírá.

"Bello já..."z mého prohlížení mě vyrušil její rozechvělý hlas. Zase hledala dobrá slova. Pokaždé se dostala jen k: já nebo k Bello.

Znovu jsem si ji začala prohlížet. Byla by ideálním typem na hlídání dětí nebo výpomoc do školky. Její pohled tak uklidňoval, byl tak laskavý a když se usmála tak poskočilo srdce radostí.

Tuto bych Emmetovi schválila. Jo! Postavím se na jeho stranu budu bojovat na jeho straně! Vždyť je milá a hodná! Emmet by někoho takového potřeboval.

"Prostě ti to řeknu takto...."vypadala zoufale. "Nezlob se na mě! Nechci, abys na mě měla špatný názor, ale....drž se od Edwarda dál! Ne! Drž se dál od celé jeho rodiny! Nemuselo by to dobře skončit.....Jsou nebezpeční! Promiň!"

Zarazila jsem se. Co tím myslí? Co ví? Co je zač? Chtěla jsem se na něco zeptat, ale všimla jsem si pohledu, který střelila ke dveřím, do kterých se konečně přes valící se studenty procpal Edward a z jeho pohledu sršely blesky.

Nejenom, že jsem neposlechla jeho příkaz moc se s ní nekamarádičkovat, ale taky jsem s ní zůstala v jedné místnosti skoro sama.

Melanie na mě znovu provinile pohlédla a rychle se vytratila ze dveří.

"Co ti je? Bello? Udělala ti něco?"slyšela jsem Edwarda jako kdyby z dálky. "Bello? Bello? Lásko?" jemně se mnou zatřásl.

"Edwarde!"vydechla jsem.

"Co se stalo?Co ti chtěla? Viděl jsem akorát v Angelině mysli, že tě chytla za ruku! Bože jaký já jsem měl strach! Nemohl jsem se kolem nich dostat do třídy! Co se stalo?"
"Řekla mi, že ty a tvá rodina jste nebezpeční!"říkala jsem to ještě z počátečního šoku.

"Možná měla pravdu....Já ti to říkal taky na začátku!"znovu zněl provinile.

"Edwarde! To není pravda! Nejste pro mě nebezpeční! Řekla mi, ať se držím dál!" okamžitě jsem začala přehodnocovat svůj názor na ni. A došla jsem k pár hlavním závěrům: