Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 4.díl

Když jsem vešla do třídy všimla jsem si, že sedí za mnou. Rychle jsem si sedla a snažila se nevzpomínat na ten její výraz pokaždé když mě viděla s Edwardem. O co jí šlo? Celou hodinu na svých zádech cítila její pohled. Propaloval mě. Nechtěla jsem se otáčet. Měla jsem co dělat abych celou hodinu vydržela soustředěná.

Konečně mě vysvobodilo zazvonění. Vystřelila jsem z lavice a mířila ke dveřím, kde čekal Edward. "Ahoj lásko!"přivítal mě s jeho dookonalým pokřiveným úsměvem, který zmizel když se k nám přiblížila ta nová dívka. Uvědomila jsem si až teď, že ani neznám její jméno, ale bylo mi to jedno. Edward počkal až odešla.

"Celou hodinu na tebe zírala!"vypálil najednou.

"Cítila jsem to...."polkla jsem. "Nemusíš mě hlídat!"usmála jsem se potom.

"Bello, nemám z ní vůbec dobrý pocit!"
"Já taky ne, ale třeba jsme vážně jen paranoidní jak řekl Jasper!"

"Chtěl bych aby to bylo jen toto...."řekl smutně.

"Co máš další hodinu?"

"Mám španělštinu s Emmetem!"
"Tak to ho moc neprovokuj! Já mám matiku...."

"Doprovodím tě!"

"Nemusíš! Navíc by sis zašel!"

"Nevadí mi to!" Dlouze jsem se na něj dívala. "Nebo nechceš, abych tě doprovázel?"zeptal se šokovaně po chvíli.

"Ne to ne!"odporovala jsem.

"Řekni mi co teda! Je hrozný nevědět na co myslíš! Bello prosím!"

"Prostě jen myslím, že k učebně bych to zvládla i sama! Jsem ráda když mě doprovázíš, ale takto bys prošel celou školu a pak by ses přes ni zase vracel!" "Dobře, ale po hodině si pro tebe dojít můžu ne?" Vlepila jsem mu pusu. "Po hodině se na tebe budu těšit!" a pak jsem se rychle vydala chodbami ke svojí třídě.

Seděl jsem v lavici, ve které sedávám i s Edwardem, který ještě nepřišel a přemýšlel jsem. Proč ji všichni tak odsuzují? Bella byla taky "záhadná". Najednou mě do nosu praštil ten úžasný pach, který bych po dnešním obědě poznal kdekoli. Do třídy vstoupila ona. Okamžitě jsem zapomněl na to nad čím jsem přemýšlel. Bože, byla tak podobná Rosalie. Pozoroval jsem její pohyby. Zamířila k volnému místo, které bylo vedle mě přes uličku. Nic lepšího jsem si přát nemohl!

Teda mohl, aby mi moje nadšení nezkazil přicházející Edward, který nejenom že zachytil mé myšlenky, ale taky její přítomnost. Vypadal hodně nervozně, když si sedal, ale já ho ignoroval nechtěl jsem s ním mluvit.

Celá hodina proběhla relatvině v klidu. Ale na konci jsem začal přemýšlet nad tím jak s ní začít hovor. Věděl jsem, že Edward všechny mé nápady vidí a taky jsem viděl jak křečovitě svíral lavici. Ozval se zvonek a já rychle vyskočil na nohy. Ještě jsem za sebou slyšel Edwardovo tiché zavrčení a tichý výkřik: "Ne!Nedělej to!" ale pro něj bylo pozdě. Postavil jsem se odhodlaně před blondýnku.

"Ahoj! Já jsem Emmet....Emmet Cullen!"nasadil jsem nejlepší úsměv, který sem dokázal, ale její reakce mě překvapila. Úplně ztuhla a šokovaně na mě zírala. Po pár vteřinách si uvědomila co se stalo.
"Já jsem....Melanie." elegantně si vyhodila batoh na záda a já při vyslovení jejího jména absoltuně zamrznul. Rosalie....Melanie.....Melanie.....Rosalie.....Rose....Mel......Mel.....Rose.......je to náhoda?

"Moc mě těší!"pronesl jsem ještě.

"Jo mě taky....."váhavě se přede mě postavila. "Dovolíš?" Chvíli jsem její otázku nechápal. Byl jsem jak praštěný palicí, ale pak mi to došlo. Zavazel jsem v uličce a ona nemohla projít.
"Jo jasně....promiň...."

"Nevadí...."protáhla se kolem mě.

"Uvidíme se zítra!"křikl jsem za ní a zasněně za ní hleděl.

"Je to divný!"zanotoval mi melodicky do ucha Edward.

"Co je k čertu zase divný?!"naštvaně jsem šel za ním. Aspoň, že už byla poslední hodina.

"Dneska ji celý den oslovují všichni na škole! Ale když ji oslovíš ty ztuhne! Její fráze: Ahoj jsem Melanie! A dokonalý úsměv by za dnešek měla mít automatický při každém pozdravení!"

"No a?"

"No a? Sledoval jsem celý den její reakce a...." "Ty jsi šmíroval?"vybuchnul jsem. "Nech mě domluvit! Dělal jsem to, protože mam obavy o Bellu! Takže Sledoval jsem její reakce a ke každému kdo na ni promluvil se okamžitě představila a navázala krátkou stručnou konverzaci! Když jsi na ni promluvil ty vypadala za a) šokovaně a za b)že se nervově zhroutí už to chápeš?" "Jo, chápu! Líbím se jí!" na tváři se mi vyčaroval blažený pohled. "Ne!Emmete ty si vážně někdy stojíš na vedení! Ona něco ví!" "Mě zase příjde, že ty si na něm stojíš! Podívej se na sebe! Ať si promluvil na kohokoliv ve škole, před příchodem Belly, všichni omdlívali! Tak proč by nemohla ona když promluvím já!" "Emmete! Říkám ti, že ta holka je divná!" "A já ti říkám, že seš paranoidní idiot!" Tím naše komunikace pro celý dnešní den skončila. A vázla i den příští až do oběda.