Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 2.díl

Bolest, která mě spalovala byla ta nejhorší jakou jsem kdy zažil. Byla horší než jakkékoliv mé zranění, horší než oheň v krku, když jsem nebyl dlouho na lovu, dokonce tato bolest byla větší než bolest při mé proměně na upíra. Nedala se přirovnat k ničemu co jsem doteď zažil. Tak moc to bolí. Ztratil jsem nejdůležitější osobu v mém životě. Lásku mého života. Jedinou osobu kvůli, které sem žil, kvůli které bych přetrpěl celou věčnost světa. Rosalie, proč zrovna ona?

Stále jsem svůj bolestný a trpicí pohled upíral ke koberci. Už několik dnů jsem se nepohnul. Akorát jsem občas vnímal, že přišla Bella, ale bylo mi to jedno. Nechápu proč tu všichni jsou se mnou. Nemusí to dělat! Vždyť oni nikoho neztratili, měli ji sice rádi, ale já ji miloval!!!! Vím, že mi Edward čte myšlenky a je mi to jedno. Jen vymyslet nějaký efektivní způsob sebevraždy, rychlý a jistý.

Den plynul za dnem.....a u Cullenů se nic nezměnilo. Pořád to bylo stejné. Dokonce se nikdo neobtěžoval jít na lov i když je sužoval ukrutný žár v hrdle a hlad.

Toto musí skončit. Postavil jsem se. Cítil jsem jak se všechny pohledy upřely na mě až na jediný. Na Emmetův.

"Takto to dál nejde!"pronesl jsem rozhodně. Chtěl jsem, aby to znělo pevně, ale taky, aby to nevyznělo jako, že je mi Rosaliina ztráta lhostejná. "Musíte chodit do školy! A musíme začít žít normální životy! Rose by nechtěla, aby tu z nás byly takové trosky! Musíme na lov! Nebo až příjde na další návštěvu Bella, tak se na ni všichni bezmyšlenkovitě vrhneme!"všimnul jsem si, že tato slova značně zapůsobila na Edwarda s Alicí a taky Jasper vypadal, že reagoval. Věděl, že stále je tu "nejslabší článek" a nechtěl být ten kdo Edwarodvě lásce ublíží.

"Esme?"chtěl jsem znát její názor. Jen mi přikývnula. Věděl jsem, že se postaví za mě za jakkékoliv situace.

"Emmete?"Pohlédl jsem na něj, ale on se na mě ani nepodíval.

"Přece nemůžete chtít, abych to je tak přešel?"ozval se tichým hlasem plným bolesti.

"To po tobě nikdo nechce!"řekla rychle Alice.

"Nemůžu jen tak dojít do školy a tvářit se, že třeba odjela! Nemůžu lovit bez vědomí, že lovívala se mnou!A nemůžu...."jeho hlas se zlomil. Přistoupil jsem k němu.

"Synu, nikdo to po tobě nechce....jen se zkus zapojit do normálního života.....Rosalie by nechtěla, abys tu trčel!" Pohlédl na mě prázdnýma očima a jen slabounce přikývnul.

Rozhlédl jsem se po všech a bylo nadevše jasné, že hned vyrazíme na lov před zítřejším návratem ke všedním povinostem.

Škola? K čemu mi bude? Absolvoval jsem ji už tolikrát! A bez Rosalie nebude mít cenu, tak proč teď k sakru sedím v Jasperově autě a jedu ke škole? Možná jsem nechtěl, aby se Esme trápila a pořád kolem mě obcházela se smutnýma očima.

Naštvaně jsem třísknul dveřmi, když jsem vystoupil na parkoviště a všechno kolem sebe ignoroval. Mechanicky jsem se vydal k učebně, kde jsem měl strávit první hodinu. Vůbec nic jsem nevnímal bylo mi jedno, že na mě kdokoli mluvil.

Stejně jako první hodinu jsem přešel i ty zbývající, které zůstávaly do oběda. Stejně automaticky jsem přišel do jídelny, vzal první co jsem potkal a šel ke stolu.

Slyšel jsem Edwardovu otázku: "Proč jsi se nezmínila, že do školy příjde nová holka?"

"Já jsem na to nějak v tom zmatku zapomněla a navíc v poslední době to nebylo moc vhodné!"odpovídala mu Bella.

Dál jsem je nevnímal. Zdrceně jsem hleděl do prázdného místa, kde sedávala Rosalie.

"Za pár minut vejde!"řekla vzrušeně Alice. Nechápu proč se vůbec vzrušovala! Bude to jen další holka na naší škole! Při příchodu Belly nijak nereagovala! Teda až do doby než měla vidění, že s ní bude skvělá kámoška.

"Je to tady!"šeptla Alice. Cítil jsem jak se oči ostatních dívaly směrem ke vchodu a taky jsem cítil jak strnuli. Slyšel jsem Bellin zrychlený tep, ale zastavený dech. Co se k čertu dělo tak zvláštního. Naštvaně, abych to zjistil jsem pozvedl oči k přicházející a můj dech se zatajil stejně jak ostatním.