Je tu druhý díl. Doufám že se bude líbit. Tahle povídka mě baví psát.
27.01.2010 (16:45) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1072×
Part 2
Stála tam sama, opřená o zábradlí s hlavou skloněnou k šedivé hladině. Vlnité hnědé vlasy jí maskovaly tvář, přesto moje oči upíra na ní viděly slzy. Na sobě měla černé oblečení. Rifle a černou mikinu – kapuci přes hlavu. Déšť pomalu máčel její oblečení, ale ona neodcházela jako ostatní. Stála nehnutě a upírala své oči na hladinu. Nadechl jsem se. Ve vzduchu se vznášela její vůně. Netvor uvnitř mě se usmál. Mohl jsem si ji vzít, ale ne. Nevím čím to bylo, ale zvládl jsem to, ačkoli to byla nejsladší krev, jakou jsem za své století cítil. Byl tam ovšem ještě jeden fakt, který mě zarazil a ohromil. Neslyšel jsem její myšlenky. Jako kdyby vůbec nemyslela. Nedokázal jsem to pochopit. Ve snaze přijít té záhadě na kloub jsem přišel k ní a opřel se o zábradlí. Teplo jejího těla se do mě opíralo nehynoucí silou. Nevím, kde jsem vzal tu troufalost ji oslovit.
„Ahoj, jmenuji se Edward Cullen. Není ti zima?“ zeptal jsem se jako správně vychovaný mladík. Ona však… nic. Jen stále hleděla uplakanýma očima na vodu. Všiml jsem si, že mají krásnou hnědou barvu. Jako mléčná čokoláda. Pleť měla nezdravě bledou, dokonce i na tak deštivé místo. Pod očima temné kruhy, jako by dlouho nespala. I její postava byla taková… strhaná. Výškou byla o něco menší než Esme, tak 163 typuji. Stál jsem tam s ní dlouho, oba jsme byli promočení až na kost, ale jí to zřejmě nevadilo. Vedl jsem s ní monolog. Nikdy neodpověděla, nikdy nepokývala hlavou, jako by o mě ani nevěděla. Začalo se stmívat.
„Nechceš mi říct, alespoň tvé jméno?“ zeptal jsem se a natočil hlavu k té dívce. Usmíval jsem se však jen na vzduch. Hrabe mi? Jak je možné, abych si nevšiml člověka, který zmizí? Musel jsem alespoň slyšet její kroky nebo zdalující se srdce. Nadechl jsem se a doufal, že ji najdu podle té sladké vůně. Nic, jen slabá stopa smytá deštěm.
S plnou hlavou jsem se vydal domů. Chtěl jsem si uspořádat myšlenky odpolednem v parku a místo toho mám materiál na bůh, nebo Alice ví kolik nocí. Doma byla jen Esme. Podle jejich myšlenek byly holky na nákupech, kluci na lovu a Carlisle v práci. Seděla u mého klavíru a strachovala se o mě.
„Jsem doma.“ Oznámil jsem když jsem prošel dveřmi.
Konečně, víš, že jsem měla starost! Kárala mě Esme v myšlenkách.
„Mami, nejsem dítě. Navíc, více méně nezničitelný.“ Až na jednu holku, která mě zvládne parádně rozházet, aniž by řekla půl slova.
Bundu jsem hodil na věšák a vydal se nahoru přemýšlet.
„Kam jdeš?“ zeptala se mě a já zaskřípal zuby. Kde se v ní dneska bere ta starostlivost. Jenom proto, že se stěhujeme přece nebude skákat z mostu. Obrazně řečeno. Správně by ta věta byla: Jenom proto, že se stěhujeme nepojedu do Itálie.
„Spát!“ odpověděl jsem sarkasticky a dusal do svého pokoje, tedy pokud upír může dusat.
Lehl jsem si na sedačku a pustil CD Debussiho. Přemýšlel jsem nad tou dívkou. Jak by se asi mohla jmenovat? Marie? Ne, to frčelo za mého mládí. Jessica? Ne, to se k ní nehodí. Nějaké jemné jméno… jako třeba Sussie, nebo Katerin. Zkrátka a jednoduše, ta dívka pro mě byla záhadou.
Než jsem se nadál, za okny se začala tma pomalu rozpadat. Sedl jsem si a zjistil, že mi do pokoje někdo přinesl oblečení. Podle pachu Alice. Perfektní! Nejdřív si nevšimnu, že zmizí osoba, s kterou mluvím a teď ani nevnímám, když mi sestra vleze do pokoje. Edwarde, asi stárneš.
Pomalu jsem se zvedal ze sedačky a začal si oblékat oblečení. Ach Alice. Ona věděla jak mám rád svetry, ale to mi vždycky musí dávat něco upnutého? Vzal jsem si tašku přes rameno a vyrazil dolů.
„Tak se podíváme, co na nás říkají obyvatelé školy.“ Mrkl na mě Emm a já jen otráveně protočil oči. Tohle mi upřímně přál. Prý, když podvádím při našich soukromých zápasech, ať si to vyžeru do dna.
Já jel s Alicí a Jasperem ve svém Volvu, Rose s Emmettem v BMW. Když už bydlíme ve velkém městě, chtěla se předvádět svým miláčkem. Cesta nám trvala asi 10 minut. Bydleli jsme ve městě, a tak jsme nemohli jezdit naší obyčejnou rychlostí. Další nevýhoda. Až se příště budeme stěhovat do velkého města, předložím jim pěknou řádku námitek.
Zajeli jsme na velké parkoviště školy. Naše auta tu vynikala, ale i tak tu bylo několik dobrých kousků. Zhluboka jsem se nadechl – mučení začíná.
Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nutné zlo 2. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!