Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nulla salus bello - Kapitola 7.


KAPITOLA 7.
Včera si mně šeptal 
něžný slovíčka
ale už si nehraj na anděla
Teď mě líbej
aspoň na víčka
A zkus hádat k čemu máme těla
Tak už zmlkni nemluv o životě
slyšíš přede ve mně tygří kotě
A to kotě už má hlad
Pojď se milovat

Odjezd probíhal lépe, než se dalo očekávat. Daniell jen chodila a vydělávala z tašky věci, které jí Rosalie a Alice sbalili. Damian se pro změnu nebavil vůbec s nikým. Oba dva se odmítli rozloučit, protože prý nehodlají být pryč dlouho. George a ostatní mohli jen hádat, jaká nálada zavládne v autě a jak bude probíhat pětihodinová cesta do Anchorage. 

„Tak si užijte líbánky, vy dvě hrdličky," neodpustil si Emmet. Ani ne o vteřinu později se mu o obličej roztříštila ledová hrouda sněhu. Oba nastoupili do auta a neodpověděli ani na jediný pohled nebo zamávaní.

Ani jeden se nesnažil o navázání nějakého rozhovoru. Příměří ale netrvalo dlouho.

„Snad si nemyslíš, že budeme poslouchat tuhle hrůzu," Daniell se začala natahovat k ovládání rádia. 

Co si o sobě, k čertu, ta holka myslí? divil se Damian a ledovým hlasem ji zastavil: „Zkus na to šáhnout a na zbytek cesty ti přivřu ruce do okýnka," pak se neudržel a jeho tvář se roztáhla ve slabém úsměvu nad tou lákavou představou. Najednou to byla Daniell, kdo s obtížemi překonával šok.

„Není ti něco?" 

„Proč?"

„Zrovna jsi udělal vtip. A navíc ses usmál. Nevěděla jsem, že takové věci umíš," divila se Daniell a pořád na něj podezřívavě hleděla, jako by právě zešílel. 

To ani já ne, pomyslel si Damian. Uměl se posmívat, utahovat si z někoho, ponižovat, ale vtipkovat?

„Ani zdaleka o mě nevíš všechno," snažil se udržet si tvář Damian a modlil se, aby cesta co nejdřív skončila a ta malá potvůrka už neměla šanci ho nijak dostat. 

„Hele co jsi vlastně udělal té upírce?" nadhodila nevinně Dany.

Už je to tady, pomyslel si zoufale Damian. A to ještě neuběhla ani hodina...

„Do toho ti nic není!"

„Když myslíš," zamumlala. „Potřebuju nutně na zastávku."

„Cože potřebuješ?" 

„Prostě potřebuju na záchod, chápeš? Jako každej normální člověk..."

Damian stál u auta a čekal. Daniell se k němu blížila a telefonovala. Od George se dozvěděla, že Tanya byla do Damiana na začátku jeho existence několik let velmi zamilovaná. On si jí nevšímal a pak ji necitlivě odmítl. Tanya byla dlouhá léta po tom naprosto vyřízená, ale pak našla jakous takous útěchu v lásce k Edwardovi. Dany se blížila k autu a střídavě se tvářila překvapeně nebo se mračila. Když konečně zastrčila telefon do kapsy, pár metrů od auta jí podklouzla noha na ledu. Než ale mohla dopadnout na zem, zachytil ji Damian. Jednou rukou ji objal kolem pasu a vytáhl zpátky na nohy. Avšak pak ji nepustil, zhluboka nasál její vůni a přitom jí upřeně hleděl do očí. Úpěnlivě se snažil udržet klid.

„Copak jediné, čeho jsi schopen kromě arogance a povýšenosti, je nenávist?" povzdechla si. Damian si skousl dolní ret, aby nabral ztracený klid. Pustil Daniell a narovnal se, takže na ní teď hleděl docela svrchu. Stálo ho hodně úsilí se uklidnit, ale povedlo se. 

„Tak hele, McEwanová, jsi docela hezká holka, ale jestli nezavřeš pusu, mohlo by se ti stát, že ten tvůj drzej ksichtík utrpí nějakou újmu," varoval ji s lehce sarkastickým tónem v hlase. Jen se sladce ušklíbla. 

„Tak hele, Tiltone," začala stejným tónem jako on, „Jsi vážně ošklivej a nesympatickej parchant. Ale jestli mě naštveš, mohlo by se ti stát, že budeš ještě ošklivější. Vím, že se ti to musí při pohledu do zrcadla zdát nemožné, ale já umím zázraky." Stačila jediná její věta a Damian svůj těžce nabytý klid zase ztratil. 

„Ty jsi vážně neuvěřitelná! Víš co, ty spratku, nech mě být, jo?!" naštvaně nastoupil do auta. 

Dál cesta pokračovala celkem klidně. Až na to, že sněhová kalamita způsobila několika hodinovou zácpu na dálnici a do jejich hotelu v Anchorage dorazili kolem dvou hodin ráno. Zatímco Daniell spokojeně pochrupovala na zadním sedadle zabalená v dece(co jí nachystala Alice, která tohle jistě musela vidět) a v saku (které přes ni přehodil její spolujezdec), Damian odnesl jejich zavazadla do pokoje a pak se pro ni vrátil. Původně ji chtěl nějak krutě vzbudit, ale teď... když se na ni tak díval. Vzal ji do náruče a odnášel ji do pokoje.

„Pusť mě, ty zmetku!" zasyčela na něj rozespale a pokusila se vyškubnout.

„Už si zase koleduješ," varoval ji Damian, kterému se oslovení zmetek vůbec nezamlouvalo. Zároveň si však uvědomoval, že v téhle chvíli je to on, kdo má navrch. 

„Mám tě plný zuby. Ještě chvíli a zbude z tebe jenom hromádka popela," vyhrožoval jí a nesl ji jakoby byla pírko až do její postele. 


Webhosting | Doména zdarma |



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nulla salus bello - Kapitola 7.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!