Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nulla salus bello - Kapitola 5.

24.03.2009 (16:42) • Esthel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1993×

KAPITOLA 5.
Wilhelm Raabe : Pozoruhodné na člověku je, že sice zůstává týž, ale nikoliv stejný.

Alice si nemohla nevšimnout, jaký byl rozdíl mezi počátečním chováním Rosalie vůči Belle a Dany. Neuměla si vysvětlit ty sympatie, které Rosalie Dany projevovala. Dokonce se nabídla, že zůstane o víkendu s tím děvčetem doma, zatímco ostatní pojedou do nedaleké rezervace na lov. V pátek dopoledne, než odjeli se rozhodla zeptat se přímo. Rose pokrčila rameny a odpověděla: „Možná... asi je to tím, jak miluje svůj lidský život stejně jako jsem ho milovala já. Bella byla připravená od první chvíle to všechno zahodit, ale Daniell je odhodlaná se o svůj život prát. Navíc když není nervózní je tak veselá a roztomilá, jako dítě..." při těch slovech sebou škubla. „Bože, co to říkám..." zakroutila hlavou. Pravda byla, že se toho víkendu velice obávala. Nebyla si jistá, jestli se bude umět chovat dostatečně uvolněně a lidsky. 
Měla ale štěstí. Daniell už si za ten více než týden stihla zvyknout na všechny nové obyvatele domu a tak jí být doma jen s Rosalie nedělalo problém. Moc spolu nemluvily, ale ticho které mezi nimi občas zavládlo nebylo nepříjemné. 
V sobotu večer seděla Rosalie v obývacím pokoji na sedačce a před ní na zemi Dany. Rose jí pomalými opatrnými pohyby pročesávala dlouhé vlasy. Obě mlčely jen Daniell čas od času dostávala záchvaty smíchu. Ty byly způsobeny komedií, kterou Dany vybrala z množství dvd, které bývaly poházené po celém domě, ale teď byly, díky 3 pořádkumilovným upířím ženám, srovnané v nových skříňkách. 
Rosalie si při zvuku toho hlasitého chrochtavého smíchu připadala tak lidsky, jako snad nikdy během celé své 70-ti leté existence. Něco však vyrušilo její bezstarostnou náladu.
„Zůstaň tady a buď potichu," zašeptala spěšně a vyrazila k hlavním dveřím. Dany se neovladatelně rozklepala, potichu se postavila a byla připravená se dát kdykoliv na útěk, přestože věděla, že by jí byl nebyl nijak platný. Za několik okamžiků, které se jí zdály jako věčnost, se ve dveřích objevila Rosalie.
„Všechno je v pořádku, už se vracejí," oznámila. Hned za ní vstoupil do místnosti Emmet. Jeho oči zářili jasnou zlatou barvou. 
„Výborně, mládě! Přežilas víkend s upírem, to se jen tak někomu nepoštěstí! Obzvlášť s Rose," a rozchechtal se. Než mohla Daniell zareagovat, něco se jí mihlo před očima a Emmet se objevil na druhé straně místnosti. Rosalie seděla obkročmo na něm. Daniell věděla, že se jim muselo stýskat, tak vyšla směrem k hlavní dveřím přivítat zbytek. 
„Hodný, malý holčičky už mají tak pozdě spát,"ozvala se za ní uštěpačná poznámka.
„Vrať se do rakve..."
Daniell se ještě přivítala s bratrem a Alicí a Jasperem, pak se jako hodná, malá holčička vydala do postele. Esme a Carlise se vydali navštívit Edwarda a jeho rodinu. Neviděli se s nimi už 2 měsíce a byly si jistí, že Renesmee udělala další obří pokroky v jejím vlastním ojedinělém růstu.

Jako celý minulý týden bylo i v neděli ráno slunečno. Damian se šel posadit na schody před dům a nechával sluneční paprsky dopadat na své holé ruce. Pozoroval diamantové odrazy světla a přemýšlel. Nechápal, že si ji všichni tak oblíbili. Dokonce i Rosalie. Je přece tak nechutně naivní a věčně optimistická, kdyby mohl zrudl by právě vzteky. 
Skutečně se snažil uklidnit,ale osud mu zjevně nepřál. Uslyšel kroky, ani nemusel zvedat hlavu aby poznal kdo přichází.
„Chceš se tu schovat?" zeptala se Daniell, když procházela kolem aby vyhodila pytel odpadků do popelnice.
„Nemusím se schovávat před nikým!" odsekl. Daniell si nevšímala jeho vzteku a přistoupila až k němu. Najednou stála tak blízko, až se mu z toho lehce zatočila hlava. Překvapilo ho, že v jejím pohledu nenašel ani stopu nenávisti nebo strachu. Jen---možná zvědavost.
„A co sám před sebou?" téměř zašeptala.
„Tss! Proč bych měl?" pokusil se o úšklebek, ale chybělo mu obvyklé pohrdání.
„Protože jsi upír- dokonalá maska, ale zničená duše," prohlásila Daniell klidně.
Damianovy oči se nebezpečně zúžili.
„Neznáš mě!"
„Nezdá se mi, že bys byl jiný, než ten upír, o kterém jsem právě mluvila," povzdechla si.
„No jistě, proto si přišla. Chceš mě zase provokovat!" 
Daniell jen pokrčila rameny a vešla zpátky do domu.
Sakra, pomyslel si, a teď to snad ještě vypadá, že toho ví víc než já.... 

Autor: Esthel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nulla salus bello - Kapitola 5.: