Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nulla salus bello - Kapitola 4.

21.03.2009 (14:48) • Esthel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2305×

KAPITOLA 4.
Marcus Annaeus Lucanus : Veliký strach lze zakrýt odvahou. 

Esme bezradně točila s ovládáním topení. „Omlouvám se, ještě nikdy jsem ho nezapínala..."
„To je v pořádku, na zimu jsem zvyklá," odpověděla Dany. Esme se uměla chovat velmi mateřsky, a to děvče velmi uklidňovalo. Vystoupily u menšího obchodního centra v Healy. Nová tvář, a to ke všemu tak krásná jako byla ta Esmina, přilákala snad ještě více pohledů, než když se sem před měsícem přestěhovali McEwanovi. Celým obchodem je pronásledovaly desítky pohledů a Esme perfektně předstírala, že si ničeho takového nevšimla. S úsměvem sledovala jak Dany hází haldy jídla do vozíku a pak se opatrně zeptala: „Víš, že my nejíme vaše jídlo, že?"

George nebyl zvyklý na tak plný dům. Poletující Alice a Rosalie, které se snažily zabydlit zbytek domu, ho stále znervózňovali. McEwanovi prozatím používali jen 2 pokoje, obývák, kuchyň s jídelnou a koupelnu. Alice se poradila s Esme a zpříjemnění tohoto domu brala jako výzvu. Carlise šel požádat o práci v místní nemocnici. Bylo samozřejmé, že někoho jako jen on hned přijmou. Damian stále s někým telefonoval a do okolního dění se téměř nezapojoval. Ačkoliv byl vegetarián žil většinou osamoceně, svoje krvavá léta strávil s Edwardem, svým nejlepším přítelem, a pak dalších několik desítek let žil naprosto sám až dokud se nesetkal s Georgem. 

Další den ráno oznámil George Dany, že budou potřebovat její auto. Bylo v místních podmínkách velmi výkonné a nenápadné. Do školy ji odveze Damian a pak se pro ni někdo zase staví. 
Když nastoupila do zlatého Nissanu, upadl ji na zem telefon. Ohnula se a začala šátrat po podlaze a hledat ho. Slyšela jak někdo potichu nastoupil, nastartoval a vyjel od domu. Konečně ho našla a zvedla hlavu. Damian s leknutím dupl na brzdu, když Dany vykřikla a zároveň s tím ucítil obrovskou vlnu strachu, která ochromila její tělo.
„Co se sakra děje?"
„Jedeš jako blázen!"
„Promiň, zapomněl jsem že jsi jen pouhá vystrašená lidská holka."
„Sklapni, příšero!"
„Ty drzá.....drzá holko!" skřípal zuby Damian. To už zastavovali u školy. Dany rychle vystoupila a zabouchla za sebou hlasitě dveře. Damian vystoupil taky, opřel se lokty o střechu auta a zeptal se jí, kdy ji mají vyzvednout. 
„Ve tři, ale ať raději přijede někdo jiný!" odpověděla mu. 
„S potěšením to vyřídím," zamumlal, když nastupoval zpátky do auta. 
Ještě než stihla vůbec vejít do školy vrhla se na ni Nicol. Všimla si totiž Damiana.
„Takže tohle je ten tvůj záhadný bratr?" zeptala se svým nepříjemným ječákem. 
„Ne, tohle není můj bratr!"
„Tak to je to tvůj kluk?" zeptala se s urážlivým překvapením v hlase. 
„Ne, to teda není!" Nicol se ale nevzdávala a pronásledovala jí celý den. Když pak vycházela ze školy, se zděšením zjistila že na ni u zlatého auta čeká znovu ten nepříjemný, nafoukaný upír. 
Stál opřený o dveře spolujezdce a přestože se z nebe sypal ledový sníh, nenamáhal se obléknout si víc než světlé tričko , které kontrastovalo s černými kalhoty. Ruce měl v kapsách a hlavu skloněnou tak, že mu polodlouhé černé vlasy padaly do obličeje. Všichni, co kolem něj procházeli, si ho zvědavě prohlíželi a čekali u svých aut, zvědaví pro koho ten cizinec asi přijel. 
Když uslyšel přicházet Dany, ani nezvedl hlavu, jen jí otevřel dveře a šel si sednout za volant. Než Dany stihla zavřít, strčila k nim do auta hlavu Nicol. 
„Ahojky! Já jsem Nicol, nejlepší kamarádka Daniell," řekla a natahovala ruku přes celé auto až k Damianovi. Ten zvedl obočí a podíval se na Dany. Jistě, nechtěl se jí dotknout. Když to Dany došlo, rychle začala tu vlezlou novou spolužačku vystrkovat z auta. 
„Co je?! Vždyť si říkala, že spolu nechodíte, ne...?"
„To si vážně řekla? Ale no tak, miláčku. Nemyslel jsem že se za mě stydíš," pronesl sarkasticky Damian s pohrdavým úsměvem. To Nicol tak vyvedlo z míry, že na chvíli přestala dávat pozor a nechala se vystrčit z auta.
„Jeď, jeď! Rychle!" zakřičela Dany a zabouchla dveře. Pak se ze všech sil snažila uklidnit vztek a zrychlený dech. Když si byla jistá, že dokáže promluvit klidně a vyrovnaně, zeptala se : „Takže, lásko, dokážeš si k čertu představit co si mi právě způsobil?!"
Damian se jen ironicky zasmál : „Přece i pouhá lidská holka má dost rozumu aby si uvědomila, že bych já a ty.... To je směšné," a rozesmál se ještě víc.
„Zato ty jsi vážně výhra, mrtvolo!"

Autor: Esthel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nulla salus bello - Kapitola 4.: