Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nulla salus bello - Kapitola 3.

19.03.2009 (23:30) • Esthel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1805×

KAPITOLA 3.

Dale Carnegie: Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit

Daniell se probudila a automaticky zamířila do jídelny, odkud se ozýval tichý šramot a vůně palačinek. Oči měla stále ještě zavřené a šla jen po paměti, škobrtala přes koberec a parkety a s hlasitým žuchnutím dopadla na podlahu jídelny. Tam kde měly být dveře, do kterých se chtěla opřít aby je otevřela, žádné nebyly. 
Než si Dany uvědomila co se děje pár pevných ledových rukou ji vytáhla na nohy jakoby byla pírko. 
„Dobrý rá... SAKRA!" Nebyl to George kdo jí pomáhal vstát a i její palačinky dělal někdo jiný. Vlastně celá jejich kuchyň s jídelnou byla plná cizích...upírů! 
„Čas k snídani," zašvitořila upírka u sporáku.
Dany se otočila a už dočista probuzená utíkala k sobě do pokoje. Zabouchla za sebou dveře. Než se stihly zavřít, protáhl se za ní do pokoje její bratr. Otočila se a začala křičet.
„Klid, maličká! To jsem přece já!" Pomalu k ní přistoupil a pohladil ji po paži.
„Co to...to...sakra má...? Co?" koktala.
„Jak jsem říkal návštěva... Cullenovi a Damian Tilton. Až se oblékneš představím tě."
„Néé! Mě tam už nedostaneš!"
„Nemáš se čeho bát, Dany! Jsou to všechno vegetariáni a navíc byli na lovu než k nám přišli. Jsou na tebe připraveni. Jak jsem říkal, nemáš moc výraznou vůni...Vlastně velmi nenápadnou."
„Ale já nejsem připravená na ně!" odmlčela se a pak už klidným hlasem pokračovala: „Dobře, dobře... Bylo by nezdvořilé se neukázat po téhle scéně, takže s tebou půjdu dolů a představím se, ale pak hned odjedu k Mishel!"
„To zní rozumně až na to, že Mishel je ve škole. Volal jsme do školní kanceláře a pro dnešek tě omluvil, abys měla čas se s Cullenovými spřátelit."
„Žertuješ?! Zrovna dneska bych do školy šla vážně ráda..." zamumlala a odešla do koupelny. George se usadil a čekal. Věděl že jí to nebude trvat dlouho, nepotrpěla si na nějaké strojení u zrcadla. Když se ale vrátila se stejně rozcuchanými vlasy jako když vstala, poslal ji zpátky. Věděl že se naštve, nesnášela když se k ní choval jako k dítěti a stejně tak nesnášela, když si uvědomila, že se jako dítě opravdu chová. 
Ke kuchyni pak vykročila pomalým odhodlaným krokem. George s pobavením sledoval jak její krok postupně nejistěl, až se otočila a tryskem vyrazila zpátky do pokoje. Z kuchyně se ozval hurónský smích. Jistě slyšeli její rychlý dusot směrem k pokoji.
Bratr ji nechal udělat deset kroků a pak ji opatrně zastavil, aby jí svou nově nabytou silou neublížil.
„K čertu..." zašeptala, otočila se a teď už rychle vkráčela do kuchyně. Naskytl se jí pohled na sedm překrásných tváří se zlatýma očima upřenýma na ni. 
George ji objal kolem ramen a začal jí představovat návštěvníky.
„Dany, tohle je doktor Carlisle Cullen a jeho manželka Esme."
Až přehnaně pomalu k nim přistoupila žena, kterou Dany viděla stát u sporáku a dělat palačinky, spolu s vysokým blonďatým mužem se sympatickou tváří. Šli pomalu, aby ji znovu nevyděsili, oba k ní natáhli chladnou dlaň.
„Moc nás těší. Jsme rádi, že nás necháš bydlet ve vašem domě." promluvila mile Esme. Dany ztuhla. Nechápavě otočila hlavu k Georgovi, který se na ni ze všech sil snažil nepodívat.
„Ahoj, já jsem Alice a tohle je Jasper. Promiň jestli jsem tě předtím polekala," oslovila ji další členka Cullenovi rodiny. Byla maličká a drobounká, až Dany nemohla uvěřit, že ji tohle stvořeníčko dokázalo zvednout ze země. Jasper zůstával stát na druhé straně kuchyně a jen jí zamával na pozdrav. 
„Já jsem Emmet," zavolal na ni největší z nich s širokým a upřímným úsměvem. „A tohle je moje Rosalie," řekl ukazujíc na vysokou blondýnu, nejkrásnější za všech bytostí, které kdy Dany viděla. 
„Támhle vzadu, to je Damien Tilton," ukázal George na někoho stojícího v rohu kuchyně zády k nim, který držel v ruce telefon a mumlal do něj něco příliš rychle a potichu, než aby mohla něco zaslechnout. „To je ten co mě zachránil a pak... dá se říct vychoval," vysvětloval dál. „Budou u nás teď asi několik měsíců bydlet." Dany se užuž chtěla otočit a znovu utéct do pokoje, ale byla zastavena Esme.
„Udělala jsem ti nějaké palačinky k snídani, Dany. Doufám,že ti budou chutnat..." řekla mile se starostlivým úsměvem.
„Děkuju," odpověděla a usadila se na nejbližší židli už o něco málo klidnější. Její vlastní hlas jí praštil do uší, připadal jí tak nepatřičný do této místnosti plné tak krásných, melodických hlasů. Esme před ni položila talíř lahodně vypadajících palačinek. George obešel stůl k muži, kterého představil jako Damiana. Dany rázem ztratila veškerou získanou jistotu a pohledem sledovala bratra. Cullenovi se začali bavit mezi sebou. Tedy všichni až na Alici, která si přisunula židli vedle dívky a s nadšeným úsměvem ji sledovala.
„Alice, neděs to mládě!" zakřičel na ni z druhého konce stolu Emmet.
„Chci se s ní spřátelit. Neděsím ji. Nebo snad ano?" takhle přímo položená otázka Dany vylekala, tak rychle otočila tvář ke své snídani a nacpala si plnou pusu jídla. Ozval se zvonivý smích ze všech stran.  
George se v rohu místnosti tiše radil s Damianem, který právě domluvil s Edwardem. Ukryli se s Bellou, Renesmee a Jackobem někde na severu Norska, kde se v tuhle roční dobu slunce ukazovala velmi zřídka. George si šel přisednout ke své sestře, která si neustále cpala pusu, aby náhodou nemusela mluvit. Damian se otočil směrem ke stolu a zatímco odpovídal na Carlisovi otázky prohlížel si tu lidskou dívku. 
Musel dát Georgovi za pravdu, její vůně byla skutečně velmi....decentní a nevtíravá. Velké šedé oči zrovna vyčítavě otočila na bratra, který ji nechal na pospas zvědavé Alici. Tmavě hnědé vlasy měla zamuchlané v drdolu na temeni hlavy. Tohle byla asi nejvýraznější odlišnost mezi sourozenci, ona měla vlasy tmavé a její bratr zase velmi světle hnědé, až téměř blonďaté. 
Damian nikdy nelitoval, že George zachránil. Věděl, že z něj bude dobrý upír. Zároveň chtěl poznat toho zajímavého mladíka, jehož největší obavy se ve chvíli kdy umíral stáčely k jeho mladší sestře. 
Damianovou zvláštní schopností byl strach. Dokázal ho vyvolat, potlačit i rozpoznat. A teď právě takový obří strach přímo plál z té malé bezbranné lidské holky. Divil se že už dávno neomdlela. Zaměřil se na rozpoznání z čeho strach pramenil. McEwanovi se skutečně vymykali všem jeho přesvědčením o lidské sobeckosti. Dany se nejvíce bála o svého bratra. Měla obavy, že jí ho zase odvedou pryč nebo že by mu mohlo hrozit nějaké ublížení.
Esme vzala prázdný talíř a hned ho umyla a uklidila.
„Co by sis dala k obědu, zlato? Nechceš se mnou zajet do obchodu a něco si nakoupit?" Dany tiše přikývla. Poděkovala za snídani a pomalu vyšla z místnosti, jen se za ní zavřely dveře, rozběhla se co nejrychleji mohla do pokoje. Z kuchyně se ozval Emmetův hlasitý smích. 
George za ní přišel asi za čtvrt hodiny.
„Musím ti něco vysvětlit. V našem světě se teď začínají dít zlé věci."
„Jo začínají se množit upíři...!"
„Myslel jsme upíří svět. Zkrátka, vzpomínáš jak jsem ti vyprávěl o Volturiových?"
„Ne."
„Ale no tak Daniell! Neztěžuj mi to!"
„Dobře, dobře..."
„Jde o to, že se začínají cítit ohroženi upíry vegetariány, kteří mají tak trochu lidskou potřebu se seskupovat. Čím větší skupina tím nebezpečnější, samozřejmě. A proto začali takové menší skupin ničit, přestože nedělali nic zlého. Proto je lepší, když Cullenovi budou tady s námi. Bude nás víc a budeme ve větším bezpečí."
„Jak dlouho?"
„Nemám ponětí, ale zůstanou tu tak dlouho, jak bude potřeba. Nehodlám tě vystavit jakémukoliv nebezpečí!"

Autor: Esthel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nulla salus bello - Kapitola 3.: