18.03.2009 (08:00) • Esthel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2036×
KAPITOLA 2.
Thomas Mann : Minulost jest strašlivá a přítomnost mocná, neboť bije do očí. Ale není pochyby o tom, že nejsvěžejší je budoucnost, a to utěšuje sličné srdce toho, komu jest přislíbena.
Dany nemohla spát. Nesnášela hádky s bratrem. Měla výčitky, že ho ranila. Ani on se nemohl smířit se svou novou...existencí. A jeho sestra mu to neusnadňovala. Milovala ho stále stejně, nebrala ho jako upíra, ale on jím byl. Měla pocit jakoby jí ukradli toho starého veselého, bezstarostného George.
Začaly se jí vracet vzpomínky na ten večer, kdy se všechno změnilo. Vařila večeři a čekala až se její dědeček a bratr vrátí z univerzity, kde George studoval a dědeček přednášel.
Dlouho nejeli a ona už začínal být naštvaná. Když vtom zazvonil zvonek a přede dveřmi stála policie. Nechtěla uvěřit tomu, co jí pak řekli. Její bratr a dědeček prý z nejasného důvodu zastavili u kraje silnice. Tam je někdo napadl a jejího dědečka zabil. Po Georgovi nebylo ani stopy. Ještě ten večer pro ni přišli lidi ze sociálky aby ji vzali k sobě, protože nebyla plnoletá. Po tom, co ztratila rodiče ji osud připravil i o zbytek její rodiny. Na takovou ránu nebyla připravená.
Další měsíc po nehodě si v podstatě nepamatovala. Až pak si začala uvědomovat, že je v dětském domově ve Vancoveru, který je asi 100km od její rodné Victorie. Z luxusu jejich starodávného rodinného domu se ocitla tady. Byla znechucená nad směrem, kam se začal její život ubírat. Často se v noci budila s pocitem, že ji někdo sleduje. Po 4 měsících zoufalství se však stal zázrak. Už několik hodin ležela bez hnutí v posteli a s vytřeštěnýma očima se v myšlenkách probírala svým zbabraným životem. Náhle ji na krku zašimral studený voňavý vánek. Otočila hlavu, pár centimetrů nad ní se skláněl George.
Myslela si, že už opravdu blázní. Nepamatovala si jejich následný rozhovor a George se k němu nikdy nechtěl vracet. Ráno se probudila v cizím pokoji. Závěsy byly zatažené a na křesle u postele seděl George. Hlavu měl v dlaních a ztemnělý pohled upíral někam do země. Dany nevěřila vlastním očím. Chvíli si dokonce myslela, že to ani není on. Měl nepřirozeně bledou pokožku a jeho oči byly... jiné. Právě oči, které měl tak podobné těm jejím. Místo aby byly šedé jako bouřkové mraky, zdály se černé jako uhel.
George jí vyprávěl, jak je napadl pár upírů. Jeden se vrhl na dědečka, druhý se zakousl do něj. Dál si nic nepamatoval, jen šílenou pálivou bolest. Probudil se hluboko v lese. Seděl u něj mladý muž, který mu vysvětli co se stalo, naučil ho chovat se tak, aby nebyl nápadný a zároveň mu pomohl přemoci obrovskou chuť po lidské krvi. Nahrazoval ji krví zvířat a přestože to ani zdaleka nebylo pro novorozeného upíra dostačující, stačilo mu vzpomenout si na svou malou sestřičku a veškerá chuť na člověka ho přešla. Když si ověřil, že se dostatečně ovládá, začal Dany v noci navštěvovat a začal toužit po tom, aby si ji mohl vzít zpět k sobě. Nesnášel vidět, jak trpí. Mladík co ho zachránil mu to rozmlouval a když se pak George rozhodl, jejich cesty se rozešly.
Společně se přestěhovali do Healy, malého městečka na Aljašce, kde slunce skoro nevycházelo a kde se z nebe sypaly denně tuny sněhu.
Dany vstala z postele a prošla temným domem až do haly, kde seděl George. Nepodíval se na ni, tmavě zlaté oči zůstávaly upřené na televizi. Dany si sedla vedle něj a vypnula televizi. Věděla, že ho ještě víc naštve, ale alespoň na sebe přilákala jeho pohled.
„Už to nikdy neřeknu. Jen chci abys věděl, že to takhle prostě cítím ke všem upírům kromě tebe. Vždyť to přece víš! Neumím bez tebe žít! A nemůžu spát, když si na mě naštvaný.."
Georgovi jakoby roztály jeho kamenné rysy, políbil sestru na čelo a zašeptal: „Já se na tebe zase neumím zlobit. I když mám občas obavy jestli z tebe nevyroste rozmazlená a drzá holka."
„Georgi McEwane, já už jsem vyrostla! Jestli budu růst ještě víc, tak budeme muset přestavět dům..." Přestože přeháněla, trochu pravdy na tom bylo. Na dívku byla celkem hodně vysoká. Nestěžovala si, naopak jí to vyhovoval, obzvlášť při jejích nejoblíbenějších koníčcích se to vyplatilo. Na staré škole ve Victorii byla kapitánka volejbalového i házenkářského týmu školy i města a skoro nic jiného v té době nedělala, než že jen chodila na tréninky.
Hádka se rozplynula ve vzduchu a Dany se stulila do Georgovi kamenné náruče přesně jako to dělala když byla malinká a usnula.
Autor: Esthel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nulla salus bello - kapitola 2.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!